Alkoholik

Ahoj, jmenuji se Martina a nyní řeším ve svém osobním životě problém, který se týká alkoholu. Před rokem jsme se seznámila s klukem, který mi od začátku imponoval - hezký, vtipný, sportovec (závodil na kole)... ze začátku vztahu jsme hodně "pařili". Nepřikládala jsme tomu žádný zvláštní význam, prostě jsme byli v partě a zábavy jsme si užívali. Po 3/4 roce chození se vztah mezi námi prohloubil a tak jsme se dohodli na společném bydlení. Koupili jsme si společný velký byt, abychom v budoucnu měli zázemí na založení rodiny. On už předtím měl dlouhodobý vztah a malé dítě. Rodinu a právě postavený nový dům opustil, protože jak mi řekl, jeho žena o něj přestala "pečovat", neuklízela, nevařila atd (poslechla jsem si jen to B, ale neptala jsme na to důležitější A a to proč to ta žena udělala, ajký měla důvod).Jenže - jak já jsem se chtěla usadit, tak přítel ne - bylo pro něj absolutně normální se každý týden opít tak, že nebyl schopen chůze a leckdy si ani udržet základní fyziologické vlastnosti jako dojít se včas vyčůrat (nejdříve jsem netušila, jak je možné, kde se najednou v obýváku vzala "voda" na televiním stolku, nebo že je mokrá sedačka - pak jsme jednou v noci byla svědkem toho jak se to stávalo a byla jsem z toho vyděšená). Mluvila jsem s ním o tom, on uznal, že to není normální a slíbil, že už se to stávat nebude a pití že omezí. Začala jsem pátrat a dozvěděla jsem se od jeho kamarádů, že kvůli pití skončil i jeho předchozí vztah, kdy jeho žena prostě už nemohla dál a tak o něj přestala "pečovat" - to A bylo jeho pití. Dva dn po podpisu smlouvy na byt a zaslání peněz přišel jeden závod na kole, kde mi jako vždy slíbil, že závod proběhne v pořádku a že pro něj odpoledne přijedu, abychom v neděli dokončili stěhování do nového bytu. Na té akci se zlískal tak, že se na kole dvakrát(!!!) vysekal tak, že to byl malý otřes mozku a odřeniny od pádů všude. Divím se, že se nazabil. Dozvěděla jsme se, že na poslední občertvovačce vypil pul litru rumu... vynadala jsem mu a byla jsem musím přiznat hodně hlučná (ale kdo by nebyl, že) a on mi suše řekl, že udělal obrovskou chybu, že se mnou ten byt koupil. Přestal se mnou komunikovat a choval se ke mě chladně, prostě mi dával sežrat, že jsem si dovolila mu "šáhnout" na jeho zábavu, která se mu zdála úplně v pořádku a já v tom obrovském šoku, s vidinou právě pořízené velké investice jsem se mu ještě za tu scénu omluvila (jsem blbá) Po týdnu se věci jakš takš dali do normálu, ale já jsme začala cítit, že je problém a velký. Byly další akce, kde samozřejmě po slibech, že to bude v klidu byl závěr stále stejný - totál šrot. Nejhorší bylo, že jsem začala pít na šrot taky, abych nebyla střízlivá, protože jsme věděla, že když budu, tak že to nevydržím, zase mu něco řeknu a bude se ke mě chovat tak jako před tím. To trvalo tři týdny. Zhubla jsem za ně 6 kilo a věděla jsem, že takhle to nepůjde a nevěděla jsem, co dál. Pak jednoho dne stačila jedna blbá poznámka od něj vůči mě - cosi o jeho kompromisech, které musel udělat, aby se mnou byl- a bouchly ve mě saze. Rozešla jsme se s ním. Uvědomila jsem si, že sama sebe ničím pitím a stresem a že v tomto vztahu nehraje prim jeho láska se mě, ale jeho láska k flašce. Nutno podotknout, že doma se nenapil nikdy, ale jakmile jsme se dostali na nějakou akci nebo do hospody, tak do sebe začal lejt pivo a panáky jako protržený. Říkala jsem si, že alkoholik není, že chlast nepotřebuje denně, ale nyní si myslím, že alkoholik je a nebo že k tomu má slušně našlápnuto... a nechtěla jsem, aby mě stáhnul s sebou... byt jsme nabídli k prodeji, zatím bydlím u našich, kteří mě ve všem podpořili a bez nich bych od něj odejít nedokázala... chtěla bych poprosit nekoho z Vás o názor, jestli je moje uvažování správné a jak se s tím vyrovnat... Děkuji všem za pomoc. Martina

Martino, udělala jsi to nejlepší, cos mohla.Stáhnul by Tě taky, nebo by jsi trpěla , nervovala se, , on bude jen horší a horší, začne pít i doma.....buď ráda, že nepřišlo dítě, a nevěř v jeho nápravu.Chlast je mu milejší.Už to dokázal v předešlém vztahu.Přebolí to, jsi poučená, příště to vyjde a s lepším.

Marti,je to tak-dobře že jsi se s ním rozešla-byla bys nešťastná.Můj manžel je kliďas-hodnej a pracovitej.-když se ovšem napije-je to úplně někdo jinej.-zjistila jsem to až po svatbě.Je agresivní-má výpadky paměti,uráží mě,chce se hádat,je egoistickej-no děs.Naučila jsem se už vždycky vyklidit pole.-a když se opije někde na akci-když jsme spolu-většinou usne na stole.-a já mašíruju raději domů-a ustelu mu v obýváku.-Mám tři děti-nemůžu odejít.A to mě ještě vynadal do alkoholiček.-dala jsem si pivko-i vínko-skoro každý den-ale s mírou.-Teď po hádce jsem týden nepolkla ani lok alkoholu.-ani pivo,nic.-piju vodu s citronem,minerálky-a nemám vůbec chuť na pivo a víno.-Takže jsem alkoholička?

Ahoj Leni, děkuji Ti moc za odpověď. Opravdu by to s ním nemělo budoucnost, máš pravdu, že jakmile by byly děti, tak už bych odejít nemohla... Nejhorší je, že oni si svůj problém neuvědomují a vidí chybu jen v tom druhém - Ty rozhodně problém s alkoholem nemáš!!! Držím Ti place, abys byla silná!!!!

Ahoj Martino,
přečetl jsem si co jsi napsala a jak psali přede mnou tak jsi udělala co jsi mohla a udělala jsi nejlépe.
Tvůj přítel nebo bývalý přítel jestli je nebo není alkoholik by nejlépe posoudili odborníci kteří se takovýmito věcmi zabývají a my se jen můžeme domnívat kdo je nebo není závislý.
Sám jsem teď v bytě s ženou která byla u odborníků a skončila i na léčení v léčebně s diagnózou závislosti na alkoholu, tu tříměsíční léčbu po 14 dnech ukončila, pak byla na 14 dní v nemocnici na nějaké léčbě (začala mít psychické potíže) a vesele pije dál. Za poslední tři týdny skončila na tři dny v "lihu", pak chvilku pauza, pak konzumace jednoho litru vína, zase chvilku pauza a v době kdy píšu tento příspěvek tak je opět spící pod velkým vlivem.
Sám sem si prošel jinou závislostí, prošel jsem si pomyslným peklem a když mi bylo nejhůře tak jsem vyhledal odbornou pomoc. A dnes? Abstinuji, žiju normální život, mám splacené dluhy a řeším přítelkyni která se nechce ze závislosti vymanit. A víš jak dopadají takoví? Zůstavají sami, v lepším případě pod mostem nebo v horším umírají.
Udělala jsi dobře že dotyčného opustila, časem by na to stejně přišlo nebo by jsi začala trvale pít sama.
Přeju ti aby jsi se brzy oprostila od vzpomínek na bývalého přítele (i když všechny vzpomínky asi nezmizí) a začla žít šťastný život a třeba šťastný život s jiným novým partnerem.
Tom

Ahoj Tome, děkuji Ti za odpověď. Mám dotaz - vím, že je moc těžké opustit svého partnera v nesnázích - ale když ona sama nechce se svým stavem nic dělat? Nebojíš se, že Tvůj život (který sis sám dal dohromady a říkáš, že dlouho abstinuješ) poznamená a že Tě třeba může stáhnout s sebou znovu do závislosti? Martina