Alkoholik

Simčo, vypadá to jako vyhrožování, že teď teda už psát nebudeš když ti neporadíme, až budeš alkoholička...
Ale jako já nechápu jakou radu ty vůbec chceš! My ti radíme, ať se na ty svoje hloupý nápady vybodneš. To je myslím že jediný rozumný řešení, který ty ale nechceš přijmout... Takže jako jestli čekáš, že tě někdo podpoří v tom, ať fakt jdeš do toho a válíš se s každým a vybodneš se na školu a pořádně to započneš s těma svýma vyprošťovákama z reality, tak...... možná ti jednou dojde, že je to naprostá kravina!
...s tím tvým problémem jdi za nějakým psychologem

Pozor, tohle je o alkoholismu, jen aby se nám to tu nezvrhlo v poradnu o všem, bacha, jistě nesouhlasím s tím, aby se tu psalo i jiných problémech, mám s tím špatné zkušenosti, pak vznikne diskuze o ničem.

Aha,jasně,chápu...to je fakt,pak by se tu probíralo vše :)diky Libuško

Simča se loučí, končí.

Skvele,doufám,ze Simča vyhleda odbornou pomoc,kterou zřejme potrebuje,ale tady na alkoholicich.cz to nebude.

Taky ji přeji, aby se probrala, zakopla někde o trochu IQ, a žila.

Můj příběh...začalo to na základní škole krabičákama v kině,různé stanování a dětské diskotéky. K tomu se připojilo kouření, sem tam hulení a už jsem v tom jela!!! Ani ne v 15 letech jsem skončila po alkoholu v nemocnici,pak přišla střední škola a tam se propily všechny pátky a soboty...po městě už se vědělo, že si velmi ráda vypiju, někteří přátele mě třeba nezvali ani na své akce, jelikož věděli, že můžu pod vlivem způsobit trapas atd. Pak přišla vysoká škola, kde jsem bydlela na privátě a pilo se tak 4 x týdně...ovšem jsem člověk co neměl klapku. Úspěšně jsem dokončila Bc. ovšem nic jiného než chlastačky mě nezajímalo, k tomu jsem si pořídila správné kamarády chlastometry, ani mi nijak nevadilo, že jsem bez chlapa...jenže jsem si přestala kupovat i oblečení a vlastně kromě chlastu mě nic nezajímalo...a největší zlom přišel na magisterském studiu, když jsem dostala koleje...denně do 5 hod do rána a do bezvědomí...to už jsem úspěšně nedokončila...teď je mi 26 chybí mi státnice ke kterým jsem nešla a až teď jsem vystřízlivěla a skončila u psychiatra. Nemám problém, že bych pila dál...je mi skvěle o džusu,ale strašně se stydím za to jak jsem tak mohla žít a jak mě to ničilo, ty fotografie na sociálních sítích, výčitky atd.( ovšem když jsem chlastala, tak jsem se nestyděla!) Nechodím vůbec mezi lidi,snažím se to všechno "zaspat", jen polehávám...a příjde mi, že už do smrti zůstanu sama, jako stará panna...že už mě nic na světě nečeká, nejsem ani schopna najít si lepší pracovní pozici. Momentálně jsem jako dělnice, tam na mě hledí že s VŠ a u stroje. Během 14 dnů jsem dvakrát nabourala auto, mám myšlenky úplně mimo. V práci nechci chodit třeba ani na obědy, že mě tam uvidí lidi, do obchodu chodím jen když musím a nejraději večer nebo ráno... Rodiče mi dali všechno co mohli, žila jsem si nad poměry...nikdy jsem nemusela řešit kolik mám v peněžence, týdně jsem nechala třeba 1500kč v baru...měla značkové lyže, hadry, auto, všechno...už i byt pro mě byl nachystaný a teď o všechno přišla...Nemůžu se na sebe podívat ani do zrcadla, teda mometálně se tam teď dívám neustále, jak jsem zestárla...Naši si za ty roky ničeho extra nevšimli, nebývala jsem doma, tak to nemohli tušit. A mně přišlo "normální" mít každý týden okna. Pod tíhou situace jsem se našim před pár měsíci přiznala. Ze začátku se mi naši snažili pomoct i sestra, vzala mě na kosmetiku, pěkně mě ohákla, pak jsme šli k holiči, na večeři... naši mě nechali řídit i nové auto...ale já jsem myšlenkama úplně mimo během 14dnů jsem se 2 krát nabourala (dosud jsem neměla žádnou nehodu,řídím od 18let), ale ten pocit, že už si v životě nikoho nenajdu, nejsem schopna si najít ani práci, nechci chodit mezi lidi, příjdu si vyřízenám že nikdy nebudu mít děti atd...pořád polehávám a snažím se to "zaspat"...prostě mě nebaví "žít"...kolem mě mají lidi partnery, nebo jsou už třeba manželé a já si přijdu úplně odepsaná. Máti říká,že neumím žít bez chlastu...možná má pravdu? Já jindy maximálně sebevědomá a v kramflecích jsem teď úplně miniaturní...Poraďte mi co teď??? Mám obavu, že by mě naši mohli i po čase vyhodit z domu...jako nic nedělám, ale právě to, že "nic nedělám". Zvedla by mě nějaká lepší práce možná jiné město opravdu nevím...sestra říká ať se naučím na státnice a dodělám školu a že to pak bude lepší i s našima a že jsem jim neměla vybalit jak jsem žila, že jsem si jen přihodila polínko do ohně a že se nemám litovat a honem se sebrat...prý koupit si psa, další nápad jít ke kartářce prostě nevím!!! Hlavně bacha na koleje budoucí vysokoškoláci a hlavně prváci, je to tam maximální zvěrstvo a slabší jedinci se nechají lehce stáhnout...chlast je tam všude A nejen chlast,naštěstí hulení a dalším drogám jsem na chuť nepřišla...

Tento odkaz vystihuje můj pohled na věc - přesně tak jsem si myslela, že na párty vypadám, ovšem spodní obrázek je pravdou: www.jenpromuze.cz/start/a-sakra/9209-jak-myslite-ze-vypadate-na-party-vs-skutecnost

Jonesová, hlavu vzhůru, takové stavy má každý alkoholik.Neřeš minulost, nezměníš jí stejně,dívej se do současnosti, žij!Sílu najdeš na AA, tutově, zajdi i k psychiatrovi, psychologovi...zkus vše,prober se,školu doděláš, děti, rodina, partner-vše bude.Máš to ve svých rukách, celou svou přítomnost, budoucnost, nevzdávej se, nenech ten chlast, aby Tě zničil úplně.Na ty fotky se nepodívám, proč?Opilých jsou tisíce.Bude dobře, uvidíš, najdeš klid, budeš se smát a radovat ze života.

Hnusím se sama sobě, u psychiatra jsem byla, u psychologa taky...za střízliva je super, ani nechci šáhnout po flašce, ale absolutně nevím co dál...Nechci mezi lidi, nic mě nebaví...mám tendenci všem vykládat jak jsem pila...no děs a hrůza.