Alkoholik

Zdravím, přijde mi, že tyto stránky jsou věnované lidem, které už alkohol doslova pohltil. Já bych se ale chtěl zeptat na velmi rozsáhlou skupinu mladých lidí (do které též patřím) u kterých si nejsem jistý zda je to alkoholismus či ne.

Prostě a jednoduše jsme parta kamarádů (kolem 20 let) jako spousta jiných po celém světě a každý víkend vyrážíme na diskotéky za zábavou.
Co se týče typického týdne tak o pracovních dnech nepijeme vůbec, pak přijde pátek a ten vypadá následovně:
Sejdeme se venku, dáme flašku (většinou vodka) a jdeme na nějakou diskotéku. Na této akci toho vypijeme poměrně dost (10 piv/osoba cca, občas panáky). Nicméně se skutečně dobře bavíme, alkohol nás uvolní a celý stres z týdne odpadne. Druhý den je přirozeně doprovázený kocovinou se kterou už ale předem počítáme, takže má každý připravený ten svůj funkční způsob vyprošťováku.
No a to je vše, následuje zas 6 dnů bez alkoholu a pak opět ožíračka. A tak pořád dokola.

Dá se tohle považovat za závislost na alkoholu? Pití jen 1x týdně s přáteli na diskotéce?

Alkoholik může pít i jednou za několik měsíců!Ale!!Nedokáže se od alkoholu odtrhnout, neví, kdy má dost, pije, dokud je co.Pak nastoupí okna, absťák, většinou pije několik dní v kuse.Časem pije víc a víc, jeho zdravotní stav se zhoršuje, nastupují lži, agrese, pozdní příchody do práce, rozpadává se rodina a další problémy.On obviňuje vše a všechny, jen si nechce přiznat , že problém má on.Ani jeden z Vás nemusí být alkoholik, zatím jste konzumenti, zatím.Nemoc se projeví časem, nevíš, jestli někdo už nepopíjí přes týden......

Nestane se každý alkoholikem.Je to podmíněno dětstvím,indispozicí(poku někdo z rodiny je alkoholik,zvyšuje se pravděpodobnost vzniku) a rozhoduje pokud alkoholem začneš něco nahrazovat,najdeš v tom něco, co ti dává jen on.Máš pocit že bez něj by to nebylo možné-a tady už je závislost ve svém zárodku.Že jsi alkoholik poznáš podle stavů(abstinenčních příznaků),podle vlastních výčitek,podvědomých strachů a úzkostí s neschopností spánku později přistupuje zvyšiújící agresivita,sebelítost,depresí,nastoupí známá okna,že si nic nepamatuješ-toto už jsou fáze varovné.nevědomky alkohol jde do popředí zájmu,ale ty hledáš další a další výmluvy proč pít.

Ahoj,
pokud jsi nečetl příspěvek z vlákna pod názvem ,, Příběh jednoho alkoholika,,

Ilona napsala:

no nesmí se to podcenovat,hodně jsem přemýšlela,kdy moje závislost začala a přišla jsem na to,že velice brzy,možná už v takových 16ti letech jsem byla na cestě,když pročítám tyto stránky,setkávám se s názorem,že každý si za svou závislost může sám,že nikdo mu to do krku nelije,ale musím nesouhlasit!Moje matka je alkoholička a alkohol u nás byl vždy dostupný,bylo normální,že máma byla i přes den nalitá i když jsme to jako děti nesnášely-jsme 3děti-všichni máme s alkoholem více či méně problémy.V pubertě jsme mohli na diskotéku každý víkend,že jsme se vraceli opilí,nikoho netrápilo.A ani ve škole si moc nepamatuju,že by na toto téma s náma někdo moc diskutoval.to spíš byla novinka sexuální výchova.myslím,že by se to mohlo zlepšit a nebrat alkohol jako samozřejmost,která patří k životu.Měl by se brát tak jak to je pravda-tvrdá droga!Je smutné se koukat na reklamu na alkohol,kde ja vše fajn,hezcí lidé-idilka.Miluju svoje děti a nechci se jadnou koukat jak padají do propasti .chci jim nenásilnou formou vysvětlit,jak je alkohol nebezpečný,myslim,že když jim to budu cpat do těch jejich hlaviček,neco málo si z toho přece vezmou,i když si nedělám iluze,jednou to budou chtít vyzkoušet,ale podporovat je v tom nebudu.Myslím,že by měl na tom zapracovat i náš stát,víno za 30,- i když krabicové si asi může dovolit každý.

Přeji Ti hodně radosti i bez alkoholu
Květa

Květo, ano, něco v genech dědíme, ale jestli být alkoholikem ovlivníme jen my sami.Já mám po tátovi taky dar, byl alkoholik, jenže svou nemoc jsem musela řešit!!!! a to tak, že sama odmítám pít, a opravdu jen moje ruka brala tu láhev, já ji do sebe lila, takže já jsem musela rozhodnout, zda pít nebo ne.Máš pravdu, že alkohol je tolerován, chlastat je normální, o nemoci alkoholismus se nic neví.

To je pravda, řeší se drogy, pohlavní choroby. V životě jsem neslyšela o nemoci - alkoholismus. Když se řekne alkoholik- štamgast, spocenej špinavej týpek, nalezlej každej den v hospodě. Paradox je ten, že je mi 25 let, mám skvělou rodinu a jak jsem je trápila!!!

Kdyby mi někdo řekl v mich patnácti letech, kdy začalo moje pití, že můžu vypěstovat závislost - směju se mu do obličeje. A jde o tak závažnou věc, jde o život.

Ahoj, chci přispět do téhle diskuze, protože v tobě vidím trochu sebe. Mě je 23. Pít jsem začal tak v 16, poprvé na diskotéku. Pak odstartovaly takovýhle harakiri pátky. celej týden doma, v pátek ven, zbombit se, co to šlo a zase klídek. Před diskotékou flašku rumu, na akci ještě nějaký drinky a pivka a domů úplně na kaši. No, pak začali akce v létě. Chaty, chalupy, stany.. A z pátků se to rozjelo třeba na celý víkend..

Nepovažuji se za alkoholika, nebo spíš si myslím, že to mám pod kontrolou.. jenže teď už došlo na lámání chleba. Uvědomuju si, že s tím mám problém. Protože i když před akcí dám flašku rumu, vezmu si s sebou na diskotéku nebo nějakej ples 1000,- tak to za ten chlast tam stejně nechám. Druhej den se vzbudím, neskutečně se mi klepou ruce, tak co udělám? Načnu pivko, abych se z toho dostal, ale ejhle. Najednou.. je těžký zůstat u jednoho a musím se hodně přemlouvat, abych si "vyprošťováků" nedal víc. Naučil jsem se, že když jdu pít, tak si neberu kartu od bankomatu. Nutí mě to jít domů, když mi dojdou peníze, jinak bych tam chlastal dokud bych neodpadl na zem. A to že už se mi taky povedlo, že jsem se prostě tak opil, že jsem nemohl ani odejít po svých a museli mě kámoši táhnout domů.

A teď abych se vrátil k tobě. Nejste alkoholici, určitě ještě ne. Ale je to na zvyku. pokud si zvykneš pít jenom v pátek a budeš to tak mít. Tak v pohodě. Ale přijde víkend. Kdy se to protáhne na dva dny. už to půjde jednou, tak i víckrát. Pak se jednou můžeš opít v týdnu. A už to taky nebude zase takové tabu. Stejně tak to bude s množstvím alkoholu, co vypiješ. A počkej, až zjistíš, že když se opiješ v pátek, tak v sobotu toho budeš muset vypít tak 2x tolik, aby si to vůbec cítil

Prostě je to tak, že nic se nesmí přehánět. Pokud to přeženeš, musíš počítat s tím, že se ti to vrátí.

Je to pravda.Ze zvyku se stane zlozvyk a jdeš do vývrtky.Vím,že hodně mladých lidí se tak baví a jinou formu zábavy už pomom přestanou hledat.Co tak začít chodit do posilovny,výšlapy na hory-kolik je tu krásných míst.Nebo výlety na kolech udělat si výšlap k někomu na chalupu,večer pozorovat hvězdy,udělat gril pátry-bez ožíračky,třebas s 1litrem vína,jen tak pro radost.

Květko-o alkoholismu se mluví i píše.Ale koho to zajímá,když chce pít?A právě lidé,kteří s ním mají problémy a vyskytuje se v rodině se stydí a snaží se to utajit.A to je chyba.Můj otec byl alkoholik-a doma se to tutlalo v hrůze,co by řekli sousedé.Žili jsme ve strachu z mínění druhých lidí A HRÁLI JSME SI NA POČESTNOU A ŘÁDNOU RODINU.Víš jak to poznamenalo moji mámu?Toho strachu se už nezbavila a nikdy nezbaví!Poznamenalo ji to natrvalo!Přitom sousedům, to bylo srdečně jedno.Měli své problémy a z řečí druhých lidí se ještě nikdy nikdo nenajedl.

zdravím vás,taky si myslím ,že by se s tím mělo něco dělat.Skoro žádná osvěta,děti zkouší alkohol už na základce.Kdo má nějaký mindrák či problém může to začít řešit tímto způsobem a pokud už takhle mladí lidé nejsou pravdivě informováni za pár let můžou lítat v průšvihu,pak už jde opravdu o život.Bohužel chlast je u nás samozřejmost na abstinenta z přesvědčení se kouka jak na exota.Nikdo to nikomu do krku nelije,ale děti vůbec neví,jak je to nebezpečné.Naše společnost s tím musí neco dělat!Léčebny jsou plné a tam je jen zlomek alkoholiků.Kdybych tenkrát v 15-16ti letech věděla,možná bych nedopadla jako alkoholik.Strašně si přeju aby se to změnilo,tím že už vím pozoruji ,poznam přibližně kdo má problém s pitím.Dělám v praci v hotelu a je tam jeden ,co se léčil a opět pije už měl i epilept.zachvaty.ale moc hodný člověk.Jsou tam dvě paní ktere problém s alkoholem evidentně mají.když je vidím v kocovině je to pro mě účinná lečba ,ale zároven mi jich je moc líto,kdybych s nima o tom promluvila určitě by mě poslali někam.škoda,ale bolí mě se na to koukat.