Alkoholik

Můj děda je alkoholik. Léčil se zhruba před pětadvaceti lety, úspěšně. Bez alkoholu vydržel dlouho. Zhruba před deseti lety došlo k nějakému porušení abstinence, trvalo to několik dní (moc si to nepamatuji, byla jsem ještě malá), ale rodině se podařilo vrátit ho zpátky. A teď se to téma otevírá zase. Před pár dny prostě přišel domů opilý, byl agresivní a tak se to opakuje už několik dní. Protože se ho babička bojí, odvezli jsme ji k nám domů a jeho nechali být (byl opilý, nedalo se s ním vůbec mluvit). Teď nás čeká "poslední záchrana", člověk, který mu od pití pomohl, stál při něm, dodával mu sílu a odvahu, a to vždy, když došlo k nějaké krizi. Zatím neměl šanci s ním mluvit, ale všichni pevně doufáme, že po rozhovoru s ním děda sám sobě přizná, že musí zpátky na léčení.
Hlavou mi teď vrtá spousta otázek: Proč vlastně pije? CO ho vede k tomu, že jde každé ráno několik kilometrů pěšky (vzali jsme mu auto) do města, aby si tam koupil lahev a pak se doma opil? Co se mu honí hlavou?
Přemýšlím o tom, jak mu pomoct, ale nemůžu ten problém nijak pochopit. Proto vás prosím, zejména ty, kdo si tím sami prošli, můžete se mi pokusit odpovědět? Moc děkuju.

Lucko, když je alkoholik, zůstává jím celý život, jen abstinuje, léčí svou nemoc, ale stačí pár skleniček a je v tom znovu, i po desítkách let.Alkoholikem bude děda až do smrti.

Zdravím všechny lidi, kteří mají odvahu a potřebu sem napsat. Musím sem napsat jednu zásadní věc. Pokud si myslíte, že jste nad alkoholem zvítězili, že nepijete měsíc, pár měsíců, rok, nebo víc, je to nesmysl. Před rokem jsem si nedokázala představit, že bych se znova napila. Byl jsem tak odhodlaná, dávala jsem všude rady, jak na to. Nepiju denně, neopíjím se, ani vlastně týdenně, ale cítím, že mi to chybí. Občas si něco koupím, opravdu jen výjimečně - což není omluva, nemám z toho radost, vím, že pak dostanou nervy zabrat. Dnes jsem se objednala k doktorovi. Ta bláhovost, kdy si myslím, že můžu žít jako ostatní, že nemusím vymýšlet , proč nepiju. Ale už vím, že nesmím. Zase to začíná, mám na to chuť, koupím si to, přemýšlím, jestli to doma ucítí, neopiju se, na to si dávám pozor, ale uvnitř jsem poražená... Je to lepší v tom, že nejsem pořád v lihu- hrůza - ale už necítím k tomu odpor, z toho má strach. Něco doma nefunguje, já si hledám akorát důvod. Nechci je zklamat. Nejhorší je, že se klamu sama.Přeji všem, ať jsou silnější než já. Poperu se s tím. Jen musím najít nějaký smysl, bod, proč toneudělat- těch je dost.

škoda andrej, pročpak to? není to škoda?, vždyť už znáš ten život střízlivý, lepší..nevracej se do pekla, držím palce...nedá se to vyléčit a nedá se s tím bojovat:), ale to snad víš...nebo ne? není to věc vůle...alkoholikem je člověk na vždy...nevadí přeci...nepij...nestojí to za to!!ach jo, ani se té libě občas nedivím, ze je tak ostrá..s alkáčema jedněma..jak malé děcka jsme...100x se spalí o plotnu...a nestačí...andrej dyť můžeš i umřít..si vzpomeň jak ti bylo zle..a na děcka...nebo teda nevim..smutné to je..no nic..

Ono jenom přestat pít nestačí.Je to opravdu málo a i když si to nepřiznáš.Je v tom kus násilí anebo strach.S tím se žít nedá.Tudíž dříve nebo později přijde opětovné pití.Co s tím?Moc mi pomohlo a pomáhá chodit do AA.Pochopila a přijala jsem jejich techniku jak zaplnit v sobě prázdý prostor,který po vysazení pití vznikl.Dává mi to opravdu hodně.Učím se žít zcela jinak.

Ono je nutné naučit se vedle alkoholu žít, nestrachovat se, nebojovat, nelhat sám sobě.Naučit se mít rád, těšit se z maličkostí, a hlavně najít pokoru.Vážit si života, zdraví.

Andreo-nic není ztracené.Časem se z tvého myšlení vytratila pokora.Podlehla jsi své myšlence,že jsi za vodou.Ted´víš,že tomu tak není.Alkoholik zůstane alkoholkem do smrti.Nemoc se dá zastavit jen tím,že si ji opět přiznáš,že opět vyhledáš lékaře,požádáš a přijmeš jeho pomoc.Zkus to-a uvidíš sama.Zase ti začne svítit sluníčko.Chce to odvahu vykročit.BEZ POKORY NENÍ NAŠE MYŠLENÍ OBJEKTIVNÍ.Držím všechny palce.

Moc děkuju,
manžel to poznal hned. Ani se na mě nemusel podívat, ale výmluvy po telefonu, proč někam nepůjdeme spolu, mu byly jasné. Dcera to samé, nakonec jsem ji přesvědčila, že jsem nic neměla. Ale teď jsem tu sama, vím, že každý doporučuje AA, ale my jsme malé město, každý mě tu zná... Jsem nedoléčená, to vím. I to, že je to napořád. K doktorovi jdu až v říjnu, dřív čas nemá. Vím, že se opíjet nebudu, kvůli synovi, ale ta eufórie je pryč - myslím tím nepít. Někdy si říkám, proč zrovna já, proč nemůžu žít, jako ostatní? Ale každý asi něco má, už mě to občas unavuje, to vysvětlování, lži, proč se s někým nenapiju. Což nemyslím jako důvod, proč ano.Víte, připadám si jako prašivá, i když jde o obyčejné pití - ale manžel si dává běžně, i doma a nikdy ho nenapadlo, jak se asi cítím. Někdy jsem mu to řekla, ale po tom všem, co jsem zkazila život celé rodině, se nedivím, že na mě ohled nebere.
Pro Vás všechny, kteří toto čtete, nikdy znovu nezačněte, je to jen další trápení. přestanete si vážit sami sebe...A všechno je v háji.

Andrejko, udělej si čas, zajeď jinam na AA, kup si knížky áčkařský, piš sem, on ten smutek přejde, neřeš proč Ty, ...prostě je to tak!Jsi nemocná, jsou horší nemoci, važ si toho, že můžeš chodit, jíst, vidět svět...smích, radost přijde, určitě!Držíme Ti tady palce, pomůžeme, nejsi na tu nemoc sama!

zdravím libo i andrej, no co rici, zacit znovu zase od zacatku, uf..je to trosku desive jak se to vraci, andrej proc? jak dlouho jsi byla strizliva? jak je to libo mozne, ze nekdo-ty-si to ujasni jednou pro vzdy a nekdo do toho spadne po roce nebo jako jana po 9 letech, nechapu. ja se radeji drzim toho hesla z AA, nevim co bude zitra, ale dneska se nenapiju, a nenapiju, stravim strizlivy den a pak uvidime, andrej at se to podari, hlavu vzhuru:)