Alkoholik

Můj syn začal mít problémy s alkoholem už v 16ti letech. Opil se jen občas. Začal mít poroblémy ve škole. Dokončil druhý ročník a třetí musel přerušit jinak by ho ze školy stejně vyloučily. Stále jsme nevěděli,kde na pití shání peníze až jednou náhodou jsem objevila lístek ze zlatnictví a poté jsme zjistili, že prodává zlato, které jsme měli doma. Vše jsme nahlásili na policii. Poté se začal chovat relativně normálně a my jsme doufali,, že se vše obrátí k dobrému. Podařilo se mu udělat si svářecí kurz a sehnat si práci.Po nástupu do zaměstnámí se mu začalo stávat, že zašel s kamarády do hospody, ale už se nedokázel vrátit domů včas, aby vstal do práce. před čtrnácti dny se opil tak, že do práce zase nešel. Zašel si k lékaři pro neschopenku, ale po ukončení ho z práce stejně vyhodili. Navíc mu lékař zjistil cukrovku. když nepije tak si problém uvědomuje, ale vydrží to jen chvíli. Říkala jsem mu, že ten jeho problém asi sami nezvládneme, že by potřeboval odborníka, ale nechce. včera si zbalil dva tisíce a odešel a do rána nebyl doma. Už na to přestávám mít sílu, celé noci nespím a jen čekám co zase bude. jsem z toho nešťastná a stále přemýšlým, kde jsem udělala chybu. Hodně lže i když ví, že se lež vždy provalí. V letošním roce v květnu mu bylo 18 let. Jeho otec měl s alkoholem také problémy. Rozvedli jsme de kvůli pití, když byly synovi 4 roky. Má ještě staršího bratra ten se vyučil našel si práci a žádné problémy s ním nebyly. velice mě to trápí a vůbec nevím jak by bylo nejlepší tento problém řešit.
Myslím si, že už jsem s ním měla trpělivosti až moc. Dokonce jsem mu sbalila věci, že ho pošlu pryč z domu.

Pavlíno,

velmi rád bych Vám nějak poradil, ale nevím jak.

Myslím, že problém s alkoholismem Vašeho syna, nemůžete vyřešit Vy, ale jen on sám. Pokud jej nebude chtít řešit on, mohla byste se i rozkrájet, ale nepomůžete mu.

Chápu že tato bezmocnost je děsivá, soucítím s Vámi a modlím se za Vás. To je jediné, co mě napadá.

Vydržte, snad se na tomto fóru najde někdo, kdo Vám poradí lépe.

Pavlíno, najděte si na internetu Al-anon, zavolejte, nebo si na ně zajeďte, tam vám pomůžou, poradí, jak se máte chovat.Počítejte s tím, že budete syna asi muset vyhodit z domu, musí spadnout na dno, pak se uvidí, co chce ,co čeká od života.Průšvih je v tom, že je ještě příliš mladý, trdlo, zatím asi nechce nic, jen pít, svobodu!Kdyby aspoň zašel na AA, tam je dost mladých lidí, co zastavili své pití, tam pochopí, uslyší, co je alkoholismus za děs.Něco podědil po tátovi, je nemocný, musí něco se sebou dělat, záleží ne něm.Doporučte mu třeba i tuto diskuzi, třeba taky něco najde u tu. .

Pavlo.měla jsem stejné problémy se synem.Propadl závislosti ve svých 15letech.Nedokončil ani základní vzdělání.Učiliště jsem mu sháněla,že se snad z toho dostane po haluzi.Nedokončil ani to.Nicméně v 18letech jsem ho opravdu z bytu vyhodila.Musela jsem,jinak bych zbláznila!Co jsem zažívala,nebudu popisovat-strach jsem měla,viděla ho v každém chlapci,který se dostal na ulici ze stejných důvodů,nespala jsem po nocích-na to je dobré opravdu situaci nepodcenit a sama navštívit psychiatra,nechat si napsat léky na psychiku.Já to podcenila,styděla jsem se navíc i můj partner otec 2nejmladdších dětí byl alkoholik.Já začala používat alkohol-a stala se závislá později též.Důležité je syn se z toho dostal.Musel zaktivizovat veškeré síly aby mohl začít žít jinak.Můj partner alkoholik toto nemusel,všechno jsem naložila na svoje bedra a táhla sama.On si na to zvykl,přešel tím i hranici,kdyby mohl začít i on.Kdybych ho nechala a odešla s dětmi od něj včas-možná by ještě žil.Já hrozně chtěla aby děti měly tátu a zachrańovala co se dalo.Nebylo to správné-to jsem poznala až když jsem se stala závislá i já.Bohužel upil se!Dnes je pro mne důležité,že syn žije.Vím,že kdybych mu všemožně pomáhala?Zabila bych ho též!Promeškal by svůj pud sebezáchovy stejně jako partner!

Ještě jedna věc-lámala jsem ho přes koleno.Zařídila a poslala do léčebny.Dala jsem mu ultimátum a já defakto rozhodla za něj.Já si naivně maslela,že se mi vrátí vyléčený.Nic jsem o tom sama nevěděla.Do léčebny nastoupil ale neustál tlak spolupaciantů-léčbu začal rušit i ostatním mladým,kteří se chytali-komunita ho vyloučila-a já ho už do léčebny nedostala.Získal odpor k psychologům,psychiatrům i k léčebně.Nicméně zachytil se po několika marných pokusech-které trvaly asi 8let sám.Našel si práci,našel si dívku-a dnes žije normálním životem.Nadrobil si spoustu dluhů za ty roky,ale splácí je zcela sám!

Velice Vám děkuji,myslím, že stejně už nic jiného ani udělat nemůžu. Samotnou mě to velice vyčerpává, když po tom co nespím celou noc mám jít do práce a potom se věnovat své 10tileté dceři, která ještě nic nechápe a vůbec tomu nerozumí. Mám velké štěstí, že se mohu opřít o manžela.

Pavlínko-vím že to tvdré opatření.Vymyká se mateřské lásce,ale věřte,že alkohol,drogy a gamblerství jsou mnohem tvrdší,silnější a neúprosní ve všem.Vy jednejte podle zdravého rozumu.Syn je plnotetý,musí se naučit žít.A věřte,že se to naučí bez podpory.Vaše podpora by ho mohla zabít.V žádném případě nezapomeňte na podporu psychiatra pro sebe.Nestydˇte se mu vše říct a už vůbec se nestyďte pro sebe za léky na pschiku,které vám předepíše.Je to maličká náplast na velkou bolest,kterou budete potřebovat.Vy musíte fungovat a žít pro vaši dceru,která vás potřebuje a bude potřebovat.V každém případě jí řekněte,že její bratr je vážně nemocný.6e ho nesmírně milujete ale-vaše péče o něho a ostatní kolem by ho zabilo,stejně jako vás!

Manžel mi to také říká, že mu nepomáhám, ale spíše mu škodím.Že pokud nebude chtít sám tak mu nemůže pomoct nikdo. Ale udělat takový zásadní krok je opravdu strašně těžké.vidím,že v tom nejsem sama a neřeším tento problém jenom já. Jsem strašně ráda, že jsem se odhodlala a napsala.

Je to těžké, ale nutné.On by pořád spoléhal na Vás, Vy se dohadovala s manželem, kryla syna, přehlížela krádeže doma, stejně by to skončilo takto, prostě musí pryč.Těžko si bude hledat práci, počítejte se vším, a aspoň se nebudete bát exekutorů u Vás doma.

Dnes ráno na mě čekal před domem, jestli se může převléknout. Já mu to dovolila a on si zalezl do pokoje a do postele. Naštěstí se mi povedlo ho odtud dostat a poslat ho pryč. Vzal si mobil a že nic víc nepotřebuje.Když jsem se ho ptala co chce dělat dál tak mi řekl co je mi do toho, že mu to takhle vyhovuje. Choval se jako mistr světa. Jsem ráda, že jsem to zvládla i když je mi z toho nanic a myslím,že to stejně ještě takhle neskončí.