Alkoholik

Dobrý den, můj otec se před pár dny vrátil z dokončené léčby v PL.Nástup do PL přišel asi tak za sekundu 12. Teď teprve si začíná uvědomovat důsledky svého chování. Ale připadá mi tak nějak jako Alenka v říši divů - plný euforie, plánů, které nikdy neměl nebo nebyl schopen. Jsme ráda, ale moc by mě zajímalo, jaké jsou zkusennosti ostatních. Mám strach, že pokud to nepůjde podle jeho představ, neodolá a napije se. Ale zatím říká, že si to v sobě vyřešil a ví, že nesmí ani kapku.
Za příspěvky děkuji.

Hani, tuto euforii znám velice dobře, pár dní po léčení ji má každý.Opadne rychle.Život není takový, jak si ho chceme žít!Táta musí chodit na doléčování, někomu pomůže psychiatr, většině lidí AA.Mně teda pomáhají pořád.Nejsem žádný fanatik, není to sekta.1 x za týden tam jdu, popovídám si se stejně nemocnýma,moc to pomáhá, a dělám Kroky-to je dlouhé povídání, výborná věc áček.Každý, kdo to myslí se svou abstinencí vážně, potvrdí, že v AA je mu dobře, že mu pomáhají.Učí se žít vedle alkoholu, nebojovat s ním,boj je předem prohraný.

Je to přesně tak jak píše Líba,doléčování je moc důležité a nemělo by se podcenit,jakou formu si zvolí je na něm AAjsou super.Určitě ho v léčbě poučily a měl by vědět co a jak.Hlavně musí najít smysl a motivaci.Neusnout na vavřínech a pořád se sebou pracovat.Navštěva tohoto fora by taky možná pro něj měla smysl.Přeju hodně sil.

Jinak jsem se už konečně zaregistrovala,pořád mě to nějak nešlo,takže jsem ted pod celým jméném(IVLIK=Iva Novotna)

Ahoj, je mi 24 a memu pritelovi 40, uz 7 let kazdy den pije wisku, protoze nechce byt v realite, ted se konecne rozhodl, ze se chce lecit, ale ze chce byt sam, protoze nechce znicit nas vztah, ja jsem v Praze a on v Londyne, kazdy den si volame, ale do konce lecby nechce, abychom se videli. Chtela bych se zeptat, jestli je to tak lepsi a jak dlouho trva pobyt v lecebne ? Dekuji moc za odpoved.

A kde se bude léčit?U nás nebo v Anglii?U nás trvá léčba 3 měsíce, -může výjimečně déle.A ozve se Ti , neboj, pozvou Tě i na návštěvu sami lékaři, můžeš jet za ním na týden, proberete tam své problémy, poznáš režim, pro oba je to přínos, dobrá věc.

Je šance, že se někomu podaří přestat pít po tom co je poprvé v léčebně? I když pak bude probíhat doléčování...
Jako že spousta lidí je tam man po druhé i vícekrát... I psychoterapeutka říkala, že někdo si prostě musí vyzkoušet, že prostě konrolovaně pít neumí a spadne do toho znovu a podruhý léčba už zabere, že člověk zjistí, že to vážně kontrolovat neumí.

Já byla na léčení jen jednou, jistě nejsem sama, plno lidí to zvládne.

Klidný nedělní večer všem.
myslím si, že přestat dokáže úplně každý, ale nezačít?...nezačít jen málokdo...Já myslím, že vyjímečně někdo přestane pít po první léčbě - pokud tedy není první léčba v době, kdy jde již vyloženě o život a je veliká pravděpodobnost, že jen jediný panák by byl vstupenkou na na onenn svět..
Taky si myslím, že je u nás neblahým zvykem dívat se na lidi, co se jdou léčit více než jedenkrát, skrze prsty. Je to chyba, protože je úplně fuk, jestli se jdu léčit jednou nebo desetkrát, důležité je, že se s tím snažím nějak bojovat. Samozřejmě, ideální je, jestli jsem natolik silná a zvládám tu situaci v domácím prostředí a docházením na nějaká kolektivní sezení stejně postižených, například na anonymní alkoholiky.
Dostat se z vlivu závislosti je běh na dlouhou trať a chce to celoživotní ukázněnost. Zrecidivovala jsem po sedmi letech.
Byla jsem na léčení třikrát, ale až při třetí léčbě, jsem si uvědomila, jak a kde jsem zranitelná a došlo mi, o čem léčba vlastně je a o čem byl můj život. Rozhodlo plno náhod a okolností. Mimo jiné i štěstí na doktorku Šivicovou, která je dětská psychiatrička a v Bohnicích dočasně pracovala nebo zaskakovala ..(dneska pracuje v RIAPSu) a do smrti jí budu vděčná, protože ona prožila něco podobného jako já a ona přesně věděla o čem mluvím čili mi mohla plnohodnotně pomoci.
Ale to jsem zaběhla jinam. Chci říci, že není zárukou ani první léčba, ani desátá, je to o člověku, z kterého úhlu léčbu pojme, jestli jako "schovku" před světem či nutné zlo, protože mu někdo dal nůž na krk nebo šanci dát sám sebe do pořádku a žít pěkný život. Léčebna nikoho ze závislosti nevyléčí, ale je vysoká pravděpodobnost že první léčba bude úspěšná, jestliže bude trvat zodpovědné doléčování nejméně tolik let, kolik let trvalo intenzivní pití..Tady se prostě nic nedá ošulit..A paměť, kterou má naše závislost už vůbec ne.

ja nevim radko, ty vase prispevky jsou skvele, tak lidske a
zaroven jasne, ja je rada ctu, jen jsem vam to tak chtela napsat,
a ano taky citim ze je to beh na dlouhou trat a porad je co objevovat, ten alkohl je jenom vrsek, to viditelne, tak pekne jaro vam a piste jeste... je to jako pohlazeni..diky