Alkoholik

Zdravím všechny, i já mám v rodině problém s alkoholem . Má ho můj mladší bratr 26let. Teď se byl sám od sebe léčit v léčebně a po 3 m je doma.Všichni mu můžou říkat, že je ho škoda, ale on to nevidí. Sice o tom otevřeněji mluví, ví, že se už nesmí nikdy napít, ale psychicky je na tom pořád asi špatně. Bydlí sám, jelikož se s ním rozešla před rokem přítelkyně a to byl poslední popud před rokem a on už jen pil. K našim jít nechce, chce bydlet sám. V současné době nemá práci , bere tabletky na deprese a já mám strach, aby byl ještě někdy normální. Nedá se s ním pořádně o ničem mluvit, pořád jen říká nesmyslné plány, naši pořád za něho vše platí atd. Jenom slibuje. Mám strach, že zruinuje mé rodiče. Myslíte, že zas najde nějakou naději a vzchopí se? Taky mám obavy, aby do alkoholu zase nespadl.
Děkuji za rady.

Zatím nepije, Ty jako sestra nemůžeš dělat nic, on ví velice dobře, co ho čeká s dalším pitím, je svéprávný, plnoletý, takže si udělá jen to, co bude chtít on.

Chtěla by jste od něho rychlé zlepšení stavu.převážná většina alkoholiků jsou idealisté.je těžké pro ně držet se reality-i když nesmírně důležité.Uzdravování psychiky je realativně pomalé.Vyžaduje to trpělivost na obou březích.Důležité je,že se pro léčebnu rozhodl a to jestli abstinuje.Pokuste se mu navrhnout,aby nezůstával sám a začal chodit do AA mezi stejné lidi,kteří ho podpoří a pomůžou mu.

Vážená Markéto, jen taková poznámka... mám za sebou léčby dvě, je to už dost let, nepiju, mám skvělou práci, žiju hezky, spokojeně, antidepresiva beru stále na doporučení lékaře a představte si, jsem úplně normální!

Hani,přeji ti to.Já konečně přestala pít,Ale vlastně mrcha jsem byla dlouho.První dva roky jsem se smiřovala se svojí minulostí.Podvědomně se na mne alkohol tlačil v každé chvíli-to jsem si neuvědomovala-nepřiznávala.Zklidńovat jsem se začala časem-v průběhu let co jsem nepila.Právě nedávno mi děti připomněly,jak to bylo se mnou těžké v mých počátcích .Já si ovšem věřila a věřila jsem že jsem redy protože nepiju.Nybylo tomu tak.Opravdu ne a trvalo to.Než jsem sama poznala jiné stavy,než úzkosti a madměrný strach,které mi po mém pití dlouhou dobu zůstaly i přes používání antidepresiv.

Doufám, že se někdy z toho všeho dostane a půjde dál. Vím, že to v něm už navždy zůstane, ale přece jen je mladý a život má před sebou. Celá rodina jsme z něho vyčerpaní, pomáháme mu kde to jen jde. Děkuji za příspěvky a gratuluji těm, co se drží a jdou dál.

Podporujte ho hlavně psychicky, že ho máte rádi, že je lepší, když nepije...s penězma opatrně, aby si moc nezvykal, musí se zapojit do normáního života, pracovat, žít.V životě není nic zadarmo.

Je dobře ho podporovat,když má snahu nepít.Jen slovíčko vážím si tě,že jsi to dokázal může udělat malý zázrak v jeho dalším uvědomování.Ostatní nechejte na něm.Je dospělý muž a musí se tak přijmout aby mohl dospět v opravdového mladého muže.Musí se tak naučit žít-v tom mu můžete dodávat sebedůvěru a sílu.To všechno ted´potřebuje nejvíc.Nezapomínejte ovšem sami na sebe i vy potřebujete pomoc a sílu.

Díky všem za příspěvky, ale náš klid z toho, že bratr nepije už přestal. Zjistili jsme, že místo toho kouří trávu, a dokonce i v léčebně utrácel peníze našich za trávu. Takže opět jen lže, já už na to nemám sílu a nervy. Práci si nehledá , jen sedí doma a za peníze od našich kouří trávu. Vůbec mu nic nedošlo, každopádně, já jsem s ním zkončila, je mi líto rodičů a už druhé svátky díky němu jsou v celé rodině v ...
Nevím co mám dělat, moje řeči a prosby má totiž někde.

Markéto,
předpokládám, že jsi to ty, co jsi mi psala k tématu mého bratra
alkoholika, připadlo mi podle kontextu, že je tu Markét víc.Myslím, že mu pomáháš maximálně a že je těžké ho takto vidět, ale ted napíšu něco, za co by mi všichni terapeuti vyčinili, snad je tráva o něco menší zlo než alkohol, který je zařazen mezi tvrdé drogy, zatímco tráva mezi měkké. Nicméně vím, že je to volba ze dvou zel.
Drž se !
Danny