Alkoholik

Ahoj, partner jde na léčení. Po 12-ti letech, kdy jsme spolu a asi 8-mi letech, co vím, že pije. Předtím jsme žili odděleně, tak to dokázal utajit. Nemáme děti, studovala jsem SŠ a pak dvě VŠ, takže jsem děti odkládala a teď nějak podvědomě tuším, že to je špatné a byla by to hloupost i když už 30-tka klepe na dveře. A proč se vlastně ptám, prožili jsme toho spolu hodně, pořád se vymlouval a omlouval své pití a já tomu věřila, proběhlo několik ultimát, několik pokusů, ale nikdy né s odborníkem, až teď. Bude nastupovat do léčebny, když mi řekl celou pravdu o jeho pití, najednou jsem si uvědomila, že jsem žila v nějakém kouzelném snu - pije tajně (dušoval se že nikdy), pije už jen tvrdé (pivo už nechce, i když vrdil, že je pivař), nejhorší je, že pijou všichni v jeho rodině, tam je to zcela normální, tam kde bydlíme se taky pije (vesnice), sousedi ví, že u nás si můžou kdykoliv dát. Nemá přátele, kteří nepijí, nemá koníčky, má jen chlast a maximálně fušky, při kterých se často zruší. Nějak mi to nedocházelo, až když mi to říkal. Já mám své koníčky, své přátele, poskytuju mu podporu, omlouvám jej před jeho rodiči....prostě jsem klasická žena alkoholika (což bych do sebe nikdy neřekla) a teď nevím kudy kam. Zkoušel nepít, vydržel 3 týdny, byl úžasný, já se uklidnila a věřila mu (asi po sté) a zase se to vrátilo. Teď jsem ve stavu, kdy nevím, jestli bych vydžela jeho další recidivu. Prožili jsme spolu vážně hodně, je to chytrý a pracovitý kluk, názory na život, výchovu dětí, politiku máme stejné, ale ten chlast jej mění. Pomalu a jistě, je agresivní na lidi, nesoustředěný, nešetrný a bezohledný. Na mne v životě nesáhl a nikdy by ženu neuhodil, to spíš já nezvládnu své emoce a "ujede" mi ruka, jenže on si to druhý den nepamatuje (já mu to říkám). Nevím jestli zvládnu další zklamání, další lež, další čekání. Vím, že když se léčí, měla bych mu být oporou, ale já vnitřně cítím, že na to už nemám. Nevím co dál. Chci mu dát šanci, ale zároveň cítím, že se té šance obávám. Dá se to zvládnout po první léčbě? On opravdu chce, vidím to na něm, ale je tam to ALE.

Veru, může mu pomoc jedna léčba, mně pomohla, Ty hned najdi Al-anon, společenství pro příbuzné alkoholiků, tam pochopíš, i se naučíš, jak jednat s alkoholikem, i Ty musíš na sobě makat, aby Vám to vyšlo!Tady máš číslo na jednu členku Al-anonu, zavolej jí!Helena-602621117

Draha Verus,
uprimne Ti rozumim, co prozivas.
Ja prozivam uplne to same-ale ja jsem ten kdo ma problemy s alkoholem. Mam partnera, ktery je denne vystaven mym silenym stavum, ktere zapricinil alkohol...
Kazdy z nas je individualni, a vzdy je tezke rici, jestli pokracovat v podpore toho druheho, nebo to vzdat.
Dle meho nazoru mate dve moznosti, spojit se, jako par, a zkusit celit alkoholu spolecne, a nebo dat posledni ultimatum a pokud bude poruseno, opravdu odejit. Pises, ze mas sve konicky, sve pratele, to je nejlepsi cesta , jak byt manzelovi oporou, pokud se rozhodne opravdu abstinovat. Pokud budes pri nem, ver, ze te ceka velice tezke obdobi,s nejasnym koncem...
MOZNA by nebylo marne zajit spolecne s manzelem k psychologovi, partnerska terapie je at uz u jakekoli zavislosti velmi ucinna.
At uz se rozhodnes jakkoli, preji Ti mnoho sil.
S pozdravem Klara

Moc Vám oběma děkuji za odpovědi. Za týden nastupuje a já si po 10-ti dnech jeho abstinence a odhodlání říkala, jestli to doopravdy potřebuje. No, nemám alkoholický mozek, jak se tu na webu říká. Podporovala jsem ho, byla mu vrbou, načetla jsem co šlo. I okolí ho v rozhodnutí podporuje, ale ..... Napil se jeden den - prý ho nutili po práci a pak druhý den si koupil po práci sám flašku a vyžahnul ji. Což nikdy neudělal (teda, aspoň to tvrdil) a já rezignovala. Nemluvím, neřeším, jen jsem řekla, že pokud uvidím jeho ožralý obličej do nástupu léčby, nepřijdu za ním na návštěvu a jestli jednou selže po léčbě, končíme a stěhuju ho. Možná to vám alkoholikům přijde moc drsné, ale já vždy byla po jeho boku v dobré i zlém, snažila jsem se pochopit, podržet, mluvit, šla jsem s ním před lety k psychiatrovi, protože si myslel, že pije z důvodu sociální fóbie, snažili jsme se spolu přijít na prapůvod jeho pití, ale teď už jsem najela na sebezáchovný mód. Kdybych aspoň neměla tak daleko na skupiny Al-anon

Věrko, děláš dobře, prostě tvrdě vyžadovat abstinenci.Jde o život,o Tebe, i o něj, Vaší rodinu, budoucnost.Můžeš zkusit zajít i na AA, jen trochu pochopit alkoholika....také Ti to pomůže, a jistě je máš blíže!

Ahoj Verus,
jsem tu prvne, a jsem 'rada', ze tu ctu situace blizke mym zkusenostem... zajimalo by mne, jak jste na tom s pritelem ted, pokud se chces podelit.. muj abstinuje v ramci AA ctyri mesice, jsme spolu pet let, samozrejme za tim vsim alkoholem byly psychicke problemy, ktere resime ted tvari v tvar, uz se to neda schovat za drink... ja tez nevedela ani predtim, ani ted, zda mam silu podporovat ho a zustat i za cenu, ze propasnu moznost mit deti... strida se to s jeho navrhy, ze by mel byt mozna sam... coz mi po tech vsech utrapach a vynalozene energie tez prijde lito

Pipi, on abstinuje teprve krátkou dobu, je rozhozený, zklidní se až za čas.

Ahoj Libo, dekuju, no prave.. vim, ze potrebuje cas... a mne bude letos 35.. nemam zdani, zda mam cekat, az se on zklidni, zatimco ja propasnu biologickou sanci mit deti, resp. alespon jedno? Momentalne se to ve mne mele asi stejne, jako v nem.. nechci byt sobecka, ale on byt sobecky vlastne musi, je to ted o nem, pokud zavislost neprekona, znici se, nevim, kde v tom je pravoplatne misto pro me, i kdyz mi dava najevo, ze je rad za podporu..jen je to obcas opravdu tezke a vycerpavajici, a moc mista na radosti neni, chce to ten cas...asi

Vím z vlastní zkušenosti, že abstinence je obrovské sebezapření,ze začátku se objevují pochybnosti, zda to má vůbec cenu abstinovat či zkusit jedno třeba nealko. Ale za tvoji podporu by Ti měl být vděčný, stejně tak jako já, ale nemělo by se to odehrávat formou něco za něco. A je lepší je o tech všech průserech již nemluvit, jenže každý abstinují je má denně před sebou.Nelze ty výčitky tak snadno odstranit a každý má jinou povahu, já jsem se dlouho styděla i vyjít na ulici, jako bych měla cejch na čele a každý to na mě viděl, že jsem abstinující alkoholik.Každý alkoholik je sobec, ale abstinencí by se to mělo změnit.
Třeba by mimčo bylo pro něj další smysl motivace k abstinenci.
Zkuste si o tom promluvit