Alkoholik

Hezky zdravím! Můj přítel je alkoholik. Dnes je středa a on je od pondělí v Bohnicích, kam šel dobrovolně a určitým způsobem i rád, protože už sám věděl, že to pití moc dlouho nevydrží. Bylo toho moc. Nebudu se tu rozepisovat, jak to s ním bylo těžké. To je s každým alkoholikem. Dnes jsem ho byla navštívit. K mému velkému překvapení vypadá skvěle, je veselý, vůbec mu není špatně. Dostává hromadu léků, možná je to tím. Píše si deník, mají tam nabitý program, hrají hry, aby si ujasnily priority v životě a cvičí s dr. Nešporem jógu, z čehož byl nadšený. Takže má asi tu nejlepší péči a je na správném místě. Jenomže na mě v pondělí padla obrovská úzkost, nemůžu spát, ani jíst, je mi špatně od žaludku. Když mě dneska přítel viděl, tak řekl, že bych se měla konečně vyspat, takže asi vypadám špatně. Mluvila jsem přímo tam s jednou doktorkou, co radí příbuzným a ta řekla, že se stává, že dochází ke zhroucení z toho vypětí a uvolnění. Tak tu píšu alespoň vám, abych se svěřila, že je mi zle a že jsem nikde nenašla radu, jak se s tím vším má člověk vyrovnat. Všechna témata se vždy zabývají alkoholikem, ale nikdo moc neřeší ostatní z rodiny, které ta závislost taky postihla. Dnes jsem v Bohnicích potkala paní, která také nevěděla, jak se s tím vyrovnat, měla spoustu otázek, tak si myslím, že je nás víc a také bychom potřebovaly poradit a podpořit.

Taky posílám pěkný pozdrav Míšo,
nepíšete jak dlouho jste žila život s alkoholikem, ale jistě bylo vaším předmětem uvažování a stresu právě toto téma. Bude to trvat nějaký čas než se naučíte myslet na sebe. Nevím, zda jste měla možnost žít svůj život, ono se to potom smrskne a točí pořád jen o tom našem postiženým až se jimi staneme také a to z druhého břehu. Máte štěstí, že váš přítel šel dobrovolně do léčby. Chtělo by to teď podniknout něco vyloženě JEN pro sebe. Nebojte se zajít k některému z psychologů a pořádně probrat - co teď dál se sebou. Případně navštívit i obv. lékaře ohledně zmiňovaných zažívacích obtížích, mohlo by se jedna o žaludeční vředy z minulých stresových situacích. Každopádně jsem s vámi ráda za to, že se věc hnula k lepšímu a rozpomeňte se co vám dělalo radost, než-li jste se musela zabývat životem závislého blízkého člověka a radosti si dělejte, myslete a zabývejte se i na dalšími věcmi - život je krásný.
Květa

Míšo, zajděte na Al-anon,je to společenství pro příbuzné alkoholiků, tam se najdete!!!!!Jsou na internet.stránkách.

Vážená paní nebo slečno, ani nevíte, jak Vám závidím. Váš partner se léčí, můj na to kašle. Píšete o svých pocitech, ale musím Vám napsat, že já mám tytéž pocity. Ovšem s tím rozdílem, že můj milovaný František se neléčí, ale naopak. Je teď někde u sebe doma a nalévá se alkoholem. A já sedím u sebe doma a smutním a smutním. Četla jsem si knihu Nejbližší, ta mi hodně dala. Ráda bych mu pomohla, ale bohužel, pokud on sám nebude chtít, tak to nepůjde. A tak to vypadá, že pokud nebudu chtít žít s alkoholikem, zůstanu sama. A přitom, když je střízlivý, je to ten nejhodnější chlap, jakého jsem poznala. Je ho škoda. Vypadá to, že už budu žít jen ze vzpomínek. Držím palce Vám i Vašemu partnerovi. Určitě to dobře dopadne. Zdraví Sabi

Dobrý den přeji!

Pro Květu:
Děkuji za Vaši radu. S přítelem jsme spolu dlouho a v poslední době už jsem si řešila jen ten jeho alkoholismus. Bylo to neštěstí. Potřebuju se vzchopit. On je totiž už týden v léčebně a já stále ještě řeším jeho pití. Trochu jsem si teď odpočinula, poslední dny jsem i spala. Dnes jsem si uvařila oběd. Teď musím přijít na to, jak začít normálně fungovat. Snad mi také poradí v Bohnicích. Je tam skupina pro příbuzné, navazuje časově na návštěvy. Už jsem tam byla minule.

Pro Líbu:
Také děkuji. Na Al-anon bych šla ráda, ale mám to do Prahy dost daleko a bylo by fajn zvládnout návštěvu v Bohnicích jednou týdně - z finančního i časového hlediska. Pro mě je to bohužel výlet na celý den za dost peněz. Ale plánuju návštěvu v AA tady u nás. Třeba se tam něco dozvím a i tak by bylo užitečné to okouknout, aby tam případně přítel chodil po návratu z léčebny.

Pro Sabi:
Nejspíš tu nemáme komu co závidět. Věřte mi. Každý si neseme to svoje břímě a že se bude přítel léčit - k tomu nedošel ze dne na den. Nejdřív velmi dlouho pil. Pil tak, až upadnul na zem. O ostatním se tu nebudu rozepisovat, ale není tu nic k závidění. Poradím Vám, abyste si přečetla rady na tomto webu - co když se alkoholik nechce léčit. Dále jsem našla na stránkách Al-anonu naprosto výbornou divadelní hru, jak to vypadá v životě alkoholika. Doporučuji si ji najít a přečíst. Velmi poučné. Pokud jste z Prahy, tak máte těch možností hodně, kam se jít poradit. Doporučuji třeba ty Bohnice. Když budete sedět doma a smutnit, tak Vás jeho alkoholismus bude více pohlcovat a ničit. To nedovolte. Jak píše Květa - život je krásný. Vím to, že je. Jen jsem jako partnerka alkoholika na tuto důležitou skutečnost bohužel pozapomněla.

Míšo, výborně.Na AA zajdi, uvidíš a pochopíš hodně, měli by Ti taky pomoc.Vím, jaký je život s alkoholikem, manžel jím byl, donutila jsem ho pod pohrůžkou rozchodu omezit pití, pak přišla nemoc, musel přestat.Když jsme se hádali, křičel na mně, že jsem horší než antabus, který přepíjel.No, po jeho smrti jsem do toho spadla sama.K nám na áčka taky zajdou manželky, přítelkyně alkoholiků, prý jim to dává sílu, když vidí, že lze přestat!

Míšo, tohle já ale všechno znám, bohužel. Nejenže upadl, ale povolily mu i svěrače a tak jsem ho musela celého umýt, vyčistit koberec... Nebo v opilosti upadl na zavřené balkónové dveře a pořezal se... Nakonec to dopadlo tak, že jsem ze společného nájmu utekla a na hypotéku jsem si koupila garsonku. Už to nešlo. Bála jsem se přijít domů, když jsem se blížila, už se mi kroutil žaludek, jak ho najdu. Teď se vracím domů ráda. Čeká na mě můj malý naklizený byteček - a vidíte, přesto se mi po něm stýská. Zatím mu stále peru a žehlím, ale bydlet s ním už nechci. Moje podmínka je, že se musí začít léčit. Zatím vyhrává alkohol.... Mějte se moc hezky, budu na Vás myslet!!

Zdravím Míšo,
je vidět, že nástup vašeho přítele do léčby nebylo až tak úplně jen jeho rozhodnutí,myslím si, že vaše postoje k různým společně zažitým situacím mu také dopomohly. To vše se podepsalo na vaší psychice, kterou teď musíte podpořit zájmem i o další věci než-li je problém přítele. Využijte čas a než-li se vrátí, ať už máte něco zaběhnutého a berte to nadále jako velice důležitou součást vašeho života. Je milé a ne tak samozřejmé, že se dále zajímáte co se s přítelem děje dál. Berte ty sezení kam teď docházíte jako potřebné velice užitečné informace do budoucna, ukládejte si je v mysli, ale nezapomínejte a stále přemýšlejte co teď se svým volným časem, který má každý člověk.
Já jsem to s manželem takhle nezvládla ( rozvedli jsme se, pije doteď), ale když šlo o syna, měla jsem nějak víc síli a šla jsem do toho se vším co bylo k dispozici ( dojížděla jsem pro mě na dostupné místo, kde jsem získávála potřebné informace k problému a povzbuzení pro svůj vysátý život.) Učila se jak se stavět k různým situacím ke kterým dochází se závislým člověkem a co se svým životem - mám jej teď obyčejný zároveň bohatý a krásný.
Jo a málem bych zapoměla napsat, že syn je v takovém pořádku o kterém se mě před lety ani nesnilo.
A právě před těmi léty ( na těch sezením) jsem nedokázala o ničem jiném mluvit než o problému se synem a o sobě jsem mluvit neuměla - nechtěla, jak jsem byla přeplněná tak komplexní záležitostí jako je závislost na návykových látkách.
Přeju vám Míšo, hodně užitečných a zároveň příjemných věcí.

Sabi,
to jste dokázala moc velikou a správnou věc. Musela jste jednat proti svým citům a to hodně bolelo. Každý má ten zvrat k otočení různý. Myslíte, že by se ještě něco našlo, co byste mohla podmínit, aby alkohol nevyhrával?
Květa

Milá Květo,
nevím, jestli jsem zkusila všechno, ale zapojila jsem jeho rodinu, to nepomohlo. Dotáhla jsem ho do AT poradny, protože do té doby si myslel, že on přece alkoholik není. Tam mu doktorka řekla, že je na léčení nejvyšší čas. Pije cca 20 let. Když jsme se poznali, byl zamilovaný a tak neměl potřebu pít. Léčebnu kategoricky odmítnul, přesvědčila jsem ho, aby navštěvoval Anonymní alkoholiky. Byl tam jednou, nelíbilo se mu tam (mě jo, konečně jsem byla mezi svými - tedy mezi lidmi, kteří nepijou). Nakonec jsem mu našla díky internetu Denní stacionář, docházel Mgr. Hukovi (podle mého je to výborný psychoterapeut), to mu hodně pomohlo, 7 měsíců se vůbec nenapil. Pak měl pocit, že už to zvládl, přestal docházet na terapie a spadl do toho znova. O to je to teď horší.
Nejhorší je to o víkendu, dala jsem si závazek, že nebudu zůstávat doma, ale musím vyrazit někam mezi lidi. Proto mi tak pomáhá, že se tady můžu ze své bolesti vypsat. Pokud byste někdo věděl ještě nějakou metodu, dejte vědět. On je jinak hodný člověk, stojí mi za to prát se o něj. Sabi