Alkoholik

Dobrý den,
Můj, teď už bývalý, přítel je alkoholik. I když s ním nejsem, ráda bych věděla, co dělat, ráda bych se i pobavila s lidmi se stejnými zkušenostmi..
Abych vysvětlila svou situaci: Žila jsem půl roku s partnerem (mě je 25, jemu 30). Už když jsem do tohoto vztahu šla, věděla jsem, že má problémy s pitím. Po půl roce společného života jsem došla k názoru, že má opravdu VELKÉ problémy. Odstěhovala jsem se od něj, jasně jsem mu dala najevo, že pokud nepřestane pít, nemůže počítat s tím, že bychom byli spolu. Jsme spolu v kontaktu, pokud je napitý, tak se otočím na patě a odejdu. Když je napitý, prostě pro mě neexistuje. To mi příjde jako jediné dobré řešení...i po konzultaci s psychology a literaturou...no ale...vím, že po mém odchodu zjišťoval možnosti ambulantní léčby, přiznal si, že je alkoholik, pokoušel se přestat pít...od jeho rodiny vím, že to vydržel týden, po tomto týdnu, začalo vše nanovo...ani já, ani jeho rodina nevíme, co teď dělat..přiznal si, že má problémy s pitím, pokoušel se je řešit, ale po týdnu zklamal...co teď? Být na něj stejně tvrdí jako před tím, nebo ještě tvrdší?
Moc děkuju za jakékoli reakce, rady, pomoc...prostě cokoli...
Míša

Ahoj Míšo, zkus ho dostat do anonymních alkoholiků...

Děkuji za komentář...dnes je to přesně měsíc, co (ex)přítel abstinuje, zvládá to jen s příručkou od pana Nešpora a s radami abstinujících alkoholiků a s povídáním s nimi. Já i celá jeho rodina začínáme pomalu věřit, že to zvládne..

Ahoj Miso, zajimalo by mne, zda mas nejake zpravy, zda se tvuj (ex)pritel stale drzi... muj je ted ctvrtym mesicem v AA, hodne mu to dava, vlastne strasne moc mu to dava. Moc rada bych verila, ze konecne pozna zivot z jine perspektivy, a ze mu to vydrzi. Jak tomu memu, tak tomu tvemu PS: Obdivuji te za tvoji statecnost a primost, my se s partnerem stale rozchazeli a znovu zacinali, nikdy jsem nebyla schopna rict finalni 'dost', asi proto, ze jinak je to ferovy a inteligentni chlap..

Zdravím. Po velice dlouhé době jsem se tady objevila a dívala se na příspěvky. Jen jsem vám chtěla říct,že můj dnes už zase partner to zvládá. Je to 10 měsíců,co nepije. Všechno jsme zvládli sami,jen s pomocí přátel a rodiny.Vrátili jsme se k sobě a teď řešíme jen běžné partnerské problémy-kdo půjde s košem a kdo umyje nádobí:-) alkohol samozřejmě pořád straší,ale toho se nejspíš nezbavíme. Z nevýhody jsme udělali výhodu-víme,jaká krize může nastat,víme,co s ní. Alkoholismus je pro mnohé šokem,přijde po 20 letech manželství,ale nás už překvapit nemůže. Deset měsíců sice není moc,ale pokud půjdeme touto cestou,víme,že je vše super.
Chtěla bych všem dodat odvahu. Opravdu to jde zvládnout. Je to sakra těžké,ale jde to. Ten první krok-odejít a dat nůž na krk je těžký,ale fakt stojí za to. Já díky tomu mám chlapa,o kterém vím,že je zatraceně silný.

TO JE MOC DOBŘE, DÍKY ZA HEZKOU ZPRÁVU, POTĚŠILA.

ukázala jsi mu.že se neslibuje,ale jedná.Slovo není rozhodující do té chvíle,než se prokáže činem.Za nás nemluví slova,ale skutky.On viděl u tebe a poučil se.Tak to je správné.Jsi šikulka.

Díky\, dáváte mi naději, že to zvládneme...

Děkuji za příspěvek, právě jsem se po několika letech marných pokusů o domluvu s přítelem - alkoholikem rozešla, může mi to srdce utrhnout, ale konečně jsem pochopila že hlavou zeď neprorazím. Jen je hrozně těžké se s tím rozchodem smířit.
Tvůj příběh mi dodal špetku naděje, že se jednou ještě třeba může blýsknout na lepší časy. Tak přeju hodně štěstí a výdrže, a budu ráda když mi vy, kdo to tu budete číst, taky alespoň trochu podržíte pěstičku.