Alkoholik

Dobrý den, moje maminka začala pít a dost mě to trápí. Poprvé měla problém s alkoholem před deseti lety, když se s ní rozešel tehdejší přítel. Od té doby jsem občas našla lahev v bytě, ale byla jsem dítě a malý pán. Má spoustu problémů, ale mám pocit, že na život kapitulovala. Pracuje, přátele ani partnera nemá, žije z ruky do úst, já studuju jen díky sirotčímu důchodu. Chápala jsem, že si chce občas "vyvětrat hlavu", jenomže poslední dobou pije dost pravidelně. A co je horší - začala to přede mnou skrývat, takže si uvědomuje, že je něco špatně, ale je hrozně prudká, vznětlivá, hádavá a přecitlivělá, vlastně i dost nevyrovnaná a já nechci zničit sebe sama, nicméně jí nemohu nic říct, protože i sebemenší náznak by skončil fiaskem pro více stran. Navíc od ní nemohu pryč, protože nikoho jiného nemá. Vím, že má výpověď zní jako hromada negativních výroků, ale jsem opravdu zoufalá. Každý večer si teď "potají" nosí do pokoje lahev vína (litr a půl) a ráno je pryč. Když si dala občas pivo nebo si lahev vína koupila občas, tak jsem to se skřípotem zubů přežila. Ale tohle mě vyloženě děsí! Navíc začíná být hádavá (asi se blíží její "pravidelné" období. Mám dost stresu ve škole, sama na tom nejsem psychicky nejlíp a deptá mě řešit tohle... Nevím co s ní. Přemýšlela jsem, že až odjedu do školy, tak jí vytisknu některé články z tohohle portálu, vyznačím věci, co se jí týkají a nechám je na stole. Ale bojím se, co mě bude čekat, až se vrátím. Jednou jsem narážku na alkoholismus nadnesla jen mezi řečí jakoby vtipem a vrhla se na mě jako nepříčetná - i když byla střízlivá, mlátila mě hlava nehlava, křičela na mě urážky a já, dle zvyku z dětství, začala škemrat a omlouvat se...

Školu jistě dodělej, nenič si život.Nemůžeš jít třeba na koleje?Mamka musí chtít sama přestat pít, jinak s ní nemůžeš nic dělat.

Se školou ani praštit neplánuju, proč taky? Matka mě sice motivuje v tom, co nechci být, ale bojím se ji opustit, jak jsem řekla: má jen mě a nemám vůbec představu, jak jí mám pomoct. Dnes měla dobrou náladu, tak mě napadlo, že bych si s ní sedla a něco jí řekla, ale je prudká a náladová a zbytečně bych to jen podělala.

Ptáš se docela na věci, co jsem už vypsala v příspěvku, tak na to nemám nějak moc co říct...

Markétko, můžu se zeptat kolik je Vám a Vaší mamince roků? Připomíná mi to můj příběh, jen já jsem byla ta alkoholička. Střízlivá fajn, když jsem se napila, také potají, bylo zle. Ne že bych byla agresivní, jen jsem spala, neměla o nic zájem. Dcera se dostala na VŠ, já to brala jako samozřejmost. Odešla studovat do Olomouce a já neměla kontrolu, kdo by mě hlídal, kontroloval. Naštěstí zasáhl dospělý syn a já přes neúspěch ambulantní léčby stylem "co po mě chtějí ,já nepiji", jsem nakonec skončila v léčebně. Teď vím, že žádný soucit s alkoholikem nemůže být, musí padnout a uvědomit si, že časem již není nikdo, kdo by s ním měl trpělivost. Pokud hledáš v chování matky to, co bys nikdy nechtěla zažít, stačí když přijdeš několikrát neohlášeně na návštěvu. I teď když abstinuji, cítím na dětech, že mě kontrolují, jak mluvím, jak jsem upravená atd. Ze začátku byly i kontroly nákupů, co mám v tašce a kontrola známých skrýší.
Přemluv maminku alespoň k ambulantnímu pohovoru s psychiatrem.
Dej vědět, jak jste dopadly .

Hani, ty děti to dělají proto, že nás mají rádi, hlídají nás, zatím nevěří, ví, znají, bojí se.Přestane to hlídání, časem.

Mamku neuhlídáš, i kdybys s ní byla doma nonstop.Já také bydlím sama, chtěla jsem zvládnout abstinenci, podařilo se,mamce je pití milejší, než ty, bohužel.Ví, že ti to vadí, stejně pije, už jí asi ten alkohol ovládá.Potřebuje pomoc, jenže-musí chtít sama, jinak, nikdo a nic,jí nezastaví.

Líbo, já to všechno chápu, vím co si zažily, čím prošly. Jsem jim za to vděčná a mám je moc ráda.Mám jen obavy, aby se ty hnusný geny neprojevily i u nich.
Líbo, Tvé názory a odpovědi svědčí o tom, že máš abstinenci jako své jednovaječné dvojče a to je moc dobře.
Ve schránce " přečtěte si" je příběh alkoholičky Líby. Je to autobiografie?

Děkuji vám za podporu.
Hani, mně bylo dvacet a mamince je něco přes čtyřicet.
Naše situace je dost podobná, akorát že já nemám nikoho, ani sourozence, ani tátu, "jen" přítele.
Myslíte si tedy, že její chování už alkoholismus je? Věřím, i po článcích, co jsem tu četla, že mě bude přesvědčovat, že to zvládá.
Asi to udělám tak, jak jsem to promyslela - až pojedu na kolej, vytisknu jí nějaké články.
Já jen doufám, že dnes už po tolika den pití žádné víno nemá. Nic jsem u ní neviděla, už mám na to oko. Podívala jsem se po pokoji a obýváku, když byla v práci - za ty roky bez chlapa jsme strašně nepořádné, takže pet lahví máme plný byt, ale těch od vína je tu hodně, až mě to děsí... ach jo.

Hm, tak tam tu flašku má. Teď tu normálně brečím.

Markétko,nebrečte,máte prázdniny a život před sebou. Moje dcera měla také přítele, který jí byl velkou oporou a já se nestyděla pít ani před ním.
Pokud si sama neuvědomí, že má problém s alkoholem, žádné články nepomůžou. Pokud odjedete na koleje a to bude Vaše vítězství, začne pít více, přestane občas chodit do práce a tak to postupně půjde dolů.Já o tu práci ve finále přišla.
Jednou nepřijedete na víkend a až pak si uvědomí, /ale bude to trvat déle/že ta flaška za to nestojí
Pak ji musíte jednoduše postavit před ultimátum, já nebo Tvoje sobectví s lahví.
Zkuste to dořešit do začátku semestru, ale i Vy musíte být
sobec.
Až teď si uvědomuji, co prožívala dcera a taky mi tečou slzy.