Alkoholik

Dobrý den,
jsem s manželem více než 11let, vždycky mu chutnalo pivo, ale zpočátku pil 2-3xtýdně po dvou, třech pivech, což jsem myslela, že je normální... postupem času se frekvence i spotřeba navyšovaly; dnes pije každý den 8 piv, min.6 a max.10-oboje výjimečně, 8 piv je tedy standard - podle toho, jak je stihne mezi 20. a 23.hodinou.
Podle všech indicií je tedy alkoholik, ale nechce si to přiznat. Změny jeho nálad a hlavně změny chování, myšlení, a nikdy si nepamatuje, co večer všechno říká a dělá, jak moc ubližuje ...
Vzhledem k tomu, že se pohybuje celý den mezi lidmi, je samý úsměv a legrácky, nikdy by nikomu neřekl ošklivé slovo... o to horší je to pak doma, stačí otevřít první lahev a už si všechnu nashromážděnou agresi doma vybíjí...
Protože je v jádru cholerik, dříve měl své amoky občas, tak jednou měsíčně, v tuto chvíli je to tedy už každodenní rutina - nesmím na něj promluvit, a ani mu chodit na oči, protože ho rozčiluje i jen pocit, že jsem někde poblíž.
Naštěstí máme velký dům, takže se i s dětmi každý večer nejpozději ve 20h odebereme do svých pokojů, aby měl ON čas pro sebe, svůj klid a odpočinek, což znamená, že sedí sám u televize a pije jedno pivo za druhým.
Vzhledem k tomu, že je mu teprve 42 a mně 34, myslím, že jsme dost mladí na to, abychom vedle sebe jen přežívali, sex u nás neproběhl více než dva roky, každý spíme v jiné místnosti, a když na něj nesmím mluvit, důležité informace mu posílám emailem - jak dlouho se dá takto fungovat?
Protože to jinak není špatný chlap, a dříve jsme měli i krásné chvilky, ráda bych, aby se zase vrátil ten, před "8 pivy dennně" ... jak mám zařídit, aby si přiznal, že je alkoholik a chtěl s tím něco dělat?
Já si dám skleničku vína, v průměru jednou týdně, pivo si dám pětkrát do roka k tučnému jídlu.
Má někdo z vás podobné zkušenosti? Co mohu pro záchranu naší rodiny udělat?

Já bych to bohužel viděl tak, že pije, protože ho to prostě doma nebaví.Nic mezi váma již zřejmě není a co bylo je pryč..Proto se radši kamarádí s chlastem..Nevidím moc možností, nemusí být závislej, třeba pije že ho něco štve,ikdyž to ho neomlouvá

Vaše manželství nefunguje, musíte s ním promluvit, když je střízlivý, řešit to!Třeba je mu milejší alkohol než vy, třeba je za tím něco jiného, ale určitě to není normální.

To jsem říkala, že bychom měli jít od sebe, když už "nic" nefunguje, ale jeho reakce je, že rozvod v žádném případě a odejít mě od sebe nikdy nenechá...
A když je střízlivý tak s ním mluvit nemůžu, protože prý "nemá čas" na blbosti... komunikace je tedy "na živo" nulová

dobry den,jak ja Vam rozumim..jako byste mi psala z duse. Je mi 31,taky mame deti ale u ,,nas,,je to o vine.A rozhodne si nemyslim,ze by to bylo z nudy.Kriticky rikam,ze jsem zenska za kterou se kazdej druhej chlap ohledne,inteligentni,schopna,jo,a ten sex je rozhodne denne a dobrej.Tady je to o necem jinem.Manzel ma v praci abnormalni stres a vypiji si hlavu na ,,uvolneni,,.Co mam teda delat,porad slibuje,je si toho vedom ale stejne,kazdy den dorazi s dvoulitrovym kamosem..

Možná už si namlouvá, že má tolik práce.A jestliže zatím funguje dobře, brzy to tak nebude, spíš bude víc pít.Pantere, podejte teda žádost o rozvod, aby manželovi docvaklo, že je něco špatně.Můžete žádost stáhnout-spíš ne, můžete žít spolu dál, když ovšem bude střízlivý a vydrží nepít.

Takže ti vlastně naznačil, já si budu dělat co chci a ty drž hubu.A když se budeš chtít rozvést ještě přes ní dostaneš....paráda

ach jo....je mě líto všech, který to potká a musí to řešit.Já bych chtěla vidět toho chlapa, jak by se mu líbilo,kdyby mě takhle po večerech a nocích viděl ve stejným světle jako já jeho.Leží to tam na zemi,ani odtáhnout ho nemůžu, ráno si moc nepamatuje, chrápe,je hlučnej,pač nemá cit, sežere a vylije všechno co mu přijde do cesty, ráno si posype hlavu popelem jak se změní, že to bude lepší a druhej den je to nanovo.Posranej chlast.

Ten chlast za to nemůže, Sivo!Na něj nic nesváděj, neskáče násilím do krku Tvého muže.Kdo si zcela dobrovolně lije do hrdla, čí ruka po něm sahá??????

Ano, vidíte ho, střízlivého vtipného veselého chlapíka za bílého dne... a pak trosku, ze které se vám chce zvracet... musíte "přežít" všechny jeho výlevy a útoky, a pak si říct, on za to vlastně nemůže, to z něj dělá chlast? Jak si pak udržet k takovému člověku nějaký cit, nebo alespoň úctu?
Nejhorší je, že si ten druhý nic nepamatuje, ale mně to z hlavy už nikdy nikdo nedostane...
Nejsem zvyklá hned házet flintu do žita, ale toto už trvá skutečně dlouho a vidina konce v nedohlednu... a řešení? to už vůbec ne, když se o tom nemůžeme bavit, a když mu cokoliv napíši nebo "prohodím do vzduchu"... odpovědí mi je, že on přeci vůbec nepije, a to jedno dvě pivka nic neznamená, a co je mi vlastně do toho... ale já vím, že je těch lahví každý den osm, slyším, jak se každou noc těžko dopotácí do postele, a každé ráno uklízím spoušť, a když se neuklidím včas z dosahu, tak musím vydržet všechny ty jeho "výlevy na celej svět" ...