Alkoholik

Dobrý den, prosím někoho o radu. Stroze, v naší rodině se vždycky pilo. Už co si pamatuju, pilo se často a hodně. Pili i babičky a dědové, když žili, a taky strejcové a tety, všichni. Prostě alkohol v naší rodině byl rodinný přítel. Jako malej, dospívající jsem to neviděl. Od 20 jsem byl na výšce, teď v 23 pracuju a odstěhoval jsem se. A vidím to jinak. Takže k věci...Matka a otec pijou, týdně aspoň 3 flašky vodky, piva, vína. Jsou na mol každej den, bez prdele lidi, fakt už jsem tak zoufalej, že to musím napsat. Chodíval jsem jim pro flašku vedle k vetnamcovi, a musel jsem nosit tašku, aby náhodou někdo neviděl, že tam jdu dvakrát za den pro vodku. Teď si chodí sami. Otec z práce jde do hospody, dá si tam tři pivka, pak domů a flaštička plus lahváče. Je nevrlej, nervózní a řve, dokud není na mol. Dělá u kriminálky, pracuje s feťákama, lupičema atd., se špínou. A tak se prostě vylejvá. Když je střízlivej, klepou se mu ruce. Můj vztah s ním je trágedie. Když má otec volno, je doma a leje, spí a kouká na televizi, skoro vůbec nic nejí, žádná aktivita. Matka pije taky. Po práci, každej den taky na mol, nebo přiopilá. Doma se opije a pak trucuje, jak je táta špatnej, aniž by byla schopná si to s ním vyříkat. Sestra si ve zkratce jede to samý a to má dvě děti. Ale nepije tolik, ale těch 4/7 dní tomu tak je stejně. I její muž. Proč tu píšu, a proč potřebuju radu. Šel jsem za otcem, který seděl v kuchyni se zbytkáčem po svým dvoudenním domácím nasáváním, a slušně jako syn otcovi jsem mu řekl, že pije hodně, a že mi to dělá problémy, protože to ničí vztah mezi mnou a jím, a mezi ním a matkou. Otec se mi vysmál, přísahám Bohu, ten idiot tam seděl, kouřil a jen se zasmál, a pak se ještě urazil a rozčílil na matku, že mě naočkovala. Při tom, to samý jsem udělal u ní, tý jsem taky řekl, že s tím pitím má problém. Ta si to vzala k srdci aspoň trochu. Každopádně resumé, i po tom, co jsem mu to řekl, pije dál a pořád hodně. Je schopnej se vylejt, že nemůže chodit, že nemůže nic vzít do ruky, a při tom, když z posledních sil s mojí pomocí, kdy je úplně na kaši si sedne a řekne si o vodku. Ale hlasem ze záhrobí. Miluju je, ale při tom nenávidím, chci se zabít a moje vztahy s lidma v okolí jsou na píču. Žiju ve strachu, a trpím častými změny nálad. Musím se přiznat, že piju taky, většinou 2-3 týdně, klidně i do stavu, kdy sotva chodím. A taky dost hulím. Takže chci se jen zeptat, lidi, je pravda že rodiče jsou pro děti vzor? Je možný, že po letech, kdy vidím otce každej víkend ležet na mol u televize, a matku pít v kuchyni, kdy jim každej den po léta, chodím už od 13 pro chlast, je možný že mě to NEovlivnilo? Protože moje matka s otcem se prostě zuby nechty drží toho, že to na mě vliv nemělo, že mám svojí hlavu. Je možný, že když teď piju, a nejsem schopnej mít plnohodnotný vztah už s nikým pomalu, že to je jen moje chyba? Jo leju dost, ale po pravdě lidi, mě to přijde tak hrozně přirozený, ne v hlavě, ale v duchu. Je pro mě alkohol blízkým, a začínám se z toho cítít špatně. Protože myslím na sebevraždu, jelikož se už doma necítím jako doma a z našich je mi zle, a ani už nemám pocity viny, že bych se zabil, a při tom jsem otcův jedinej syn. Mám toho chlapa na háku, i to že bude smutnej. Dá se s tím prosím, prosím, něco dělat? Svoji rodinu miluju nade vše a nechci na ně koukat jako na zrůdy, což se mi děje. Chci umět komunikovat s otcem a mít s ním normální vztah.

Nechtěj měnit rodiče, zkus nejdřív u sebe , přestaň pít, najdi si koníčky, uč se žít normální běžný život.Zajdi k psychiatrovi, na AA, něco se sebou dělej.

Díky za radu, asi máš pravdu. Starýho psa novým kouskům nenaučíš. Ale nesmířím se s tím, že člověku, kterýmu mám na světě skoro nejblíž, je můj názor ukradenej.

Poznáš sám, že není lehké abstinovat.Budeš jim motivací.Budeš je brát úplně jinak, než nyní.Hodně pochopíš.A potom, střízlivý budeš mít sílu pomáhat.Určitě rodičům nejsi ukradený, jen už je ten alkohol ovládá.Vydrž, a přála bych i vašim, aby poznali to, co už dávno zapomněli,klid, radost......

Ahoj Michale,
tohle je peklo, moc mě mrzí že to tak z vašima máš. Víš má mamka taky pila do poslední chvíle, také mě to moc trápilo, já ji viděla pít úplně od malička a jsem na tomto fóru ze stejného důvodu. to víš že to na nás má vliv a velký. Jako děti chlast nesnášíme protože pozorujeme jak to mění naše milované rodiče, a potom v sebelítosti děláme to samé.
Jsi mladý a v tvém věku jsem se litovala a pila, teď jsem o 10 let starší a věř že chlast ti nikdy nic nedá, jen bere. Ty potřebuješ být silný a mít v hlavě vše srovnané, a to ti chlast akorát vezme, nic ti nedá, to si pamatuj. Pokud u vás přijdou větší problémy, zvládneš je lépe.
Vaši jsou dospělí lidé a pokud chtějí pít budou, ale ty jsi ty, buď sám sebou a nedělej co se tobě nelíbí, alkohol není přítel.

Ahoj, díky za podporu Pavlí. Vidíš to ze stejnýho úhlu pohledu jako já. Jo přiznávám, v tom příspěvku s tou sebevraždou to bylo přehnaný, jen jsem byl vyhecovanej, když jsem to psal a uvědomoval jsem si to. Vím, že každej si musí dláždit cestu sám, a že se na to nemůžu vymlouvat. Ale prostě se to těžko vysvětluje, že v rodině, která na oko vypadá v pohodě je ukrytý zlo v podobě alkoholu. Prachy, jídlo všechno doma vždycky bylo, ale pocit domova se už vytratil. Alkohol je droga, ale mezi lidma se bere jako normální součást života. Ale když pak vidíš, jak postupem času se z člověka s vysokou školou, který byl sportovně založenej, stává třesoucí se troska, s negativním pohledem na svět, tak to prostě nasere! Ale jo no "musíš se poučit z chyb" ...

Jasný chápu to, je to špatné na oko že jako dobré, tím víc to možná člověka žere, páč má pocit že mu to ani nikdo neuvěří. Jenže v téhle době je spousta věcí na oko, ne jen chod rodiny ale lidi samotní. Navrší si kupy problémů ač opravdu svou vinnou a pak to řeší chlastem. Jenže to je srabárna, a my tam patřit nemusíme. Je fajn postavit se problému čelem, ten vítězný pocit za to stojí i když to chvilku trvá. Někdy mají děti holt větší rozum než rodiče, ale není naší povinností se jim do toho plést a ještě to za ně řešit. Já to teda aspoň vyřešit nestihla, jenže můj táta taky nebyl zrovna pochvalný tip a jako malá jsem měla pocit že nedělám nic správně a nikdo si mě neváží.
No a ono to tak není, mám krásného syna, super manžela, baráček a práci co jsem vždy chtěla. Můžu říct že vedu 100x lepší život než naši. A nenechám si kecat do života, možná píšu tvrdě ale už nechci být ta chudinka co čeká až ji táta pochválí. Může si ji nechat, už o ní konečně vůbec nestojím. Píši ti to proto aby jsi se ničeho nebál a byl silný, nenech si kazit život, je to tvůj život a byla by velká škoda, aby chyba tvých rodičů zničila tvůj život, je tvůj a patří tobě.
No po přečtení si připadám jako nějaká necita, ale nevím jak ti dodat odvahu jinak. Já jsem velmi mírumilovný a citlivý člověk jinak

Rodiče pijí dlouho, neví už, co je obyčejný život, alkohol je dávno ovládá.Přestat pít ani nechtějí, patří do generace, kdy nějaké selhání je strašná ostuda, stydí se přiznat , že jsou závislý, možná to ani neví!!!, což já také netušila!!, protože pít je tak normální!!Můj tatínek byl také alkoholik, také jsem se na něj zlobila ,kéž bych tenkrát věděla víc o naší nemoci, o AA, mohla jsem mu pomoc.

Právě teď jsem dočetla tvůj příspěvek a musím na něj reagovat, protože ze svého dětství i současné rodiny mám hodně podobné zkušenosti.Hledala jsem na tomhle vebu radu pro sebe a tak jsem se proklikala až sem a tohle byl první příběh, který jsem si přečetla.Úplně tě chápu , je to láska a nenávist zároveň a pak máš ještě výčitky svědomí , že je nemáš rád a bojíš se, že budeš jako oni.Ale nemusí to tak být. Alkohol je peklo největší a věř mi , že vím o čem mluvím. Jsi mladej kluk, zkus zachránit sám sebe nebo tě to převálcuje.
Až budeš vpohodě sám, budeš mít i víc síly jim pomoci a nebo se i od toho odpoutat , když to jinak nepůjde. Je to strašně těžký boj, ale dá se vyhrát.Přeju ti,ať máš sílu to změnit.