Alkoholik

To ti věřím,není to jednoduché pro nikoho,ale důležité pro oba.

Tak opět po nějaké době zdravím...

Manžel je v léčebně přesně 1 měsíc. A zvládá to perfektně...jsem na něj strašně pyšná a vím, že léčbu dokončí, protože on sám ví, že nemá jinou možnost. Dokonce přestal i kouřit

Ale píšu kvůli jiné záležitosti...chtěla bych se vás zeptat, jak se chovat k alkoholikovi po jeho návratu domů? Nechci nic podcenit ani to nějak pokazit, jsem na konec května objednaná k jedné psychiatričce u nás ve městě, aby mi poradila, jdeme tam i s jeho sestrou, ale myslím si, že tyhle stránky možná budou pro můj dotaz lepší, protože s tím máte osobní zkušenosti.

Díky, Bára

Báro-gratuluju.Co je nejdůležitější?Zůstat otevřená.zbytečně nepodezírat,nepřebírat za něj zodpovědnost.Jsi jeho manželkou nikoliv matkou.Hodně chválit-je to muž,který to potřebuje slyšet mnohem víc než ženská.Ale na rovinu říct,co se ti nelíbí,s čím nesouhlasíš.Také pro něj bude důležité doléčování,aby nezapomněl že je stále alkoholik.Může se zapojit mezi členy Anonymních alkoholiků,nebo sdílet tady na foru-možností je hodně.Aby vydržel nepít bude se muset rozvíjet jeho osobnost a je důležité,abys i ty držela svůj krok s ním.Psycholog ti může pomoct.Držím palce.

Báro, občas mu řekni, jakou máš radost, že vydržel a drží se dál, moc neřeš minulost, na tu radši zapomeńte oba.Plánujte budoucnost.Vždy ale mysli na to, že alkoholikem zůstává do smrti, nikdy už ani kapku.Nějaké doléčování musí mít, ale to si jistě domluví v léčebně, a i nějaké tipy bude mít na doma.Měl by mít koníčky, nové přátele, ne ty bývalé, opilce.

Díky za rady...k psychiatričce určitě půjdu, ale ráda bych i rady z té druhé strany, mohly by být možná i užitečnější.

Jinak manžel nemá žádné kamarády opilce, ten problém vznikl tak, že pil doma sám. Tajně, nevěděla jsem to až někdy do prosince, tajil to - úspěšně. 99% kamarádů máme společných, byli nám na svatbě, na dovolený...chodili jsme na koncerty, na pivo, ale v normě, jako každej, jsou to úplně normální lidi a jsou to i moji kamarádi, takže co se týče kamarádů, nerada bych je jemu i nám oběma brala "jen" díky pití.
Koníčky má a měl, tam bych problém neviděla.

A zase si myslím (a pokud se mýlím, opravte mě), že by se okolí ani já nemělo přizpůsobovat jen jemu. (tím samozřejmě nemyslím, že ho budu cíleně tahat tam, kde se pije nebo že budu týden co týden chodit s kamarádkou na víno atd., samozřejmě mu chci být a budu oporou) ale myslím si, že si bude muset postupně zvykat i na to, že lidi kolem něj například na oslavě narozenin budou pít, že když půjdeme třeba na večeři, tak u vedlejšího stolu budou mít lidi flašku vína nebo že nás někdo pozve někam a i tam bude alkohol. Já v podstatě vůbec nevím, jak se k takovému člověku ohledně alkoholu chovat.A i ohledně ostatních věcí. Nechci nic pokazit.

Manžel začal pít proto, že je introvertní, sám mi říkal, že se kolikrát bál - styděl - jít něco vyřídit i na úřad. Myslím si, že kdyby se svěřil dřív, nemuselo by to dojít takhle daleko. Takže si myslím, že by se kromě alkoholismu měly řešit i jeho psychické problémy...

???????Báro?????Já žasnu jak to máš všechno vykalkulované.Vůbec nic ti nedošlo!Už se nedivím,že pil.Já bych vedle tebe pila taky!Dnes dopoledne Bartošová spáchala sebevraždu.Mimochodem stejně nemocná jako tvůj muž.Jedna z tisíce mrtvých,kteří ročně na stejnou nemoc nějakým způsobem umřou.Kde je tvoje vděčnost,že se tvůj manžel vůbec rozhodl nastoupit aby ZASTAVIL PROCES PITÍ?????KDE BEREŠ TU JISTOTU,ŽE SE TO VŮBEC PODAŘÍ?????VÍŠ VŮBEC ŽE JE TVŮJ MANŽEL SMRTELNĚ NEMOCNÝ??????PŘESTAN´PSÁT-A ZAČNI ČÍST VEŠKERÉ KATEGORIE A VEŠKERÉ PŘÍSPĚVKY-AT´VŮBEC VÍTE PANÍ CHYTRÁ S ČÍM SE VÁŠ MANŽEL POTÝKÁ-S ČÍM MÁ TU ČEST-CO VÁS POTKÁ,KDYŽ SELŽE.S VÁMI JAKO MANŽELKOU BYCH STŘÍZLIVÁ NEVYDRŽELA ANI 24HODIN.PSYCHICKY A DUŠEVNĚ SE POTŘEBUJETE DÁT DO POŘÁDKU I VY SAMA.DÁMO.

K tomu co jsem zdělila a za čím si stojím dodávám jen jednu věc.PROČ NENAVŠTÍVÍTE OSOBNĚ LÉČEBNU VE KTERÉ SE VÁŠ MANŽEL LÉČÍ A PROČ NECHCETE VEŠKERÉ INFORMACE PŘÍMO OD LÉKAŘE,KTERÝ VAŠEHO MUŽE ZNÁ,KTERÝ VÍ JAK S NÍM JEDNAT,KTERÝ JE FUNDOVANÝ A ODPOVÍ NA VŠECHNY VAŠE OTÁZKY A PODÁ VEŠKERÉ INFORMACE A RADY.STAČÍ ZVEDNOUT TELEFON A DOHODNOUT SE S NÍM NA TERMÍNU.JE TO PRO VÁS TAK NEMOŽNÉ,NEBO TĚŽKÉ.NEVÍM JAK DLOUHO SPOLU ŽIJETE ALE JE VIDĚT,ŽE SVÉHO MUŽE VŮBEC NEZNÁTE,COŽ MNE DĚSÍ.

Jana to napsala dost drsně, ale ví o čem píše. Každý tady poradí podle svých zkušeností, ale pozor - každý jsme jiný. Jak jsem se tady již zmiňoval, já navštěvuji restauraci cca 2x týdně a sedávám u stolu s lidima, kteří alkohol normálně konzumují. Nikomu to ale nedoporučuji! Moje přítelkyně po dvou letech od léčby zkusila do hospody jít se mnou, ale po deseti minutách jsme museli odejít a od té doby tam prostě nejde. Já když tam sedím, tak alkohol vnímám a jsem ve střehu. Funguje mi to takhle, ale pokud bych ucítil nějaké ohrožení, přestal bych tam chodit. Báro pokud Tvůj manžel popíjel převážně doma, paradoxně pro něj může být hospoda bezpečnější, než byt kde bydlíte. Vysvětlím: Můj kamarád v léčebně popisoval svoje stavy, kdy se sám v bytě opíjel do němoty a po léčbě (nepije asi tři roky) pokud na něho doma přišli chutě, zašel mezi kámoše, kteří ho v abstinenci podporují (jeden z nich byl v léčebně na rodinné terapii) do hospody na kofolu. Ideální by bylo odejít někam jinam(knihovna, sport, příroda...), ale mu to takhle funguje, tak proč ne. Před tím alkoholem se utíkat nedá, je všude a my se prostě musíme naučit vedle něho žít. Každopádně pokud manžel pil doma, dodržujte pravidlo suchého domu a bezpodmínečně vyžadujte dodržování i od návštěv! Pokud to známí nepochopí, není to váš, ale jejich problém. Uvědom si, že Tvůj manžel je nemocný a musí se naučit říkat si o své potřeby. Pokud máš možnost, zajeď ho podpořit na pár dní do léčebny jak ti píše Jana, protože to je zkušenost k nezaplacení. Držím palce... Jo a určitě ať si zajistí doléčování (psala Líba).

Bára v tom má jasno, hotovo.Neví ale nic.

Bára v tom vůbec nemá jasno, proto se ptá na stránkách, kde s tím mají lidí zkušenosti. Bára o tom také vůbec nic neví...proto se ptá a proto má spoustu logických, nelogických nebo blbých otázek.

Znám svého manžela 10 let, prožili jsme spolu spoustu věcí, od mé diagnózy roztroušené sklerózy, potratu až k jeho problému s alkoholem. Já vím, že je nemocný a samozřejmě nevím, jestli to dopadne dobře...já v to doufám a snažím se věřit, že to dobře dopadne, protože jsem nezažila nikdy nic horšího, než pohled na chlapa, na kterém vám na světě záleží nejvíc, jak leží opilej v kuchyni na zemi, brečí a prosím o pomoc.
Jezdím za ním každý týden. Musím chodit do práce a je 100 km daleko. Jezdí za ním máma, sestra, moji rodiče. Mluvila jsem zatím s každým lékařem, u kterého zatím byl - ptala jsem se, ptám se, ale nikdo mi taky zatím, nic konkrétního neřekl. Proto jsem taky objednaná na psychiatrii, aby mi poradili a proto se ptám tady - lidí, kteří s tím na rozdíl ode mně mají spoustu zkušeností. Já o tom nevím nic...možná proto vám ty moje otázky přijdou pitomý, hloupý nebo já nevím jaký.

Nevím, kde jste přišla na to, že je to kalkul, ani nevím, kde jste přišly na to, že v tom mám jasno, protože já v tom naopak jasno nemám a proto se - evidentně blbě - ptám.

Riziko e-komunikace je v tom, že může zřejmě vyznít jinak, ne je myšlena.
Strašně moc děkuju Karlovi za odpovědi.