Alkoholik

Dobrý den chci vám napsat příběh,který mě trápí. Před třemi lety jsem se úspěšně rozvedla s manželem ,který pil a tím zanedbával celou rodinu. Když jsem zůstala sama psychycky jsem se vyrovnala a začala normálně žít. Asi po roce jsem si našla přítele byl velmi hodný a hlavně nepil,jenže nýbrž je tomu jinak. Přítel byl vyléčený alkoholik,který šest a půl roku abstinoval. Až po roce našeho společného žití začal znova pít pivo nebrala jsem na to zřetel.Jenže se to neustále zhoršuje pořád mi slibuje že to má pod kontrolou ,když odejdu do práce dělám dvanácky vždy se opije a už to prokládá slivovicí. Je agresivní a vyčte vše co jde hlavně peníze. Pokud jsem doma je vše v pořádku neopijí se mám ho ráda, ale mám strach že to dopadne stejně ,jako s bývalím mužem po patnácti letech manželství. Už si nevím rady,jak tohle řešit.

Moniko, jasně, že to dopadne špatně.Jestliže přítel dokázal 6 let nepít, může začít znovu abstinovat.Prostě mu řekni, že byl bezvadný, když nepil, že Ti to nyní moc vadí, ať si vybere, buď Tebe nebo alkohol.Udělej to včas, protože když bude pít, bude jen horší.Jestliže o Tebe stojí, dokáže to.Přeji to Vám oběma.

Děkuji za odpověd je to hodně těžké několikrát jsem to řekla bud já nebo alkohol vždy to vydrží chvíli a pak se to stane a já neustále odpouštím nechci ho ztratit v jádru duše je fakt bezvadnej,ale nesmí se napít. Nevím jak ho vytrestat když mu řeknu at odejde začne plakat ,že mě nechce ztratit že v životě takovou ženskou neměl a já pak nevím jak se zachovat.

Moniko,mam stejny problem.pritel prisel o praci a zacal pit.ted praci ma,ale kdyz je doma sam, porad pije.a porad spi.uz neni mozne s nim ani mluvit.kdyz mu neco vycitam,zacne vycitat on mne nesmyslne veci.zkousela jsem vsechno,precetla vsechna fora a uz nevim jak dal.mam pocit ze ziji s cizim clovekem.

to jsem take zkousela.take breci,ale stejne neprestane.

Tak to jsme asi na tom stejně je mi to líto. Také nevím jak to řešit máme krasný byt nové auto děti zdravé a ted v půl devaté končím v práci a už mám hrůzůu až přijedu domů co zase bude.

dite jsme planovali tak za rok,ale ted uz mu neverim v nicem.vzdy rikal pravu i kdyz to bylo neco,co se mi nelibilo. a ted mi dokonce lze do oci.napr.ze nepil a ze sklenicky je citi vodka.asi je nutna pomoc odbornika.ale tam ho nedostanu.

Tak jsem dojela domu naštěstí spí ale co dál co zítra a jindy nevím jestli to nervově vydržím jestli si stím poradím ale děkuji za tvůj příběh půjdu spát a ráda si zase stebou popovídám až se dostanu k počítači tak dobrou noc.

Sliby, přísahy, slzy, to jsou alkoholici.Děvčata, chraňte se, aspoň ať zkusí ti Vaši áčka, antabus, projeví snahu přestat, spoléhají se na své oblbování, na to, že vždy odpustíte, čímž je vlastně podporujete v pití dál.

Ahoj holky,Jak to tady čtu,tak myslím,že každý alkoholik je stejný.Žijeme spolu už 4 roky.Rok jsme bydleli u rodičů.To pil příšerně a neustále to sváděl na mé rodiče a to jen z toho důvodu,že třeba po jeho kocovině něco po něm chtěli,ale pomoci se nedočkali,protože byl neustále unavený a on chodí do práce a o víkendu si přece musí dopřát pivo.Nebo taky nějaké to tvrdé pití.Myslela jsem si,že když se přestěhujeme do nového domu,tak se to zlepší, jak on sliboval,jak bude dělat na baráčku.Barák je do dnes v hrozném stavu.Přišel kvůli alkoholu o řidičák a taky o práci.Přitom je tak nadaný,maloval obrazy,vyřezával ze dřeva různé postavičky a taky ho bavilo psát komiks.Ale to vše po čase vyprchalo Dnes se platí spousta složenek,tak na výplatu mu zbývá minimum a on tak dlouho pije dokud to všechno nepropije a vůbec ho nezajímá,že nebudeme mít na jídlo.Pak celý měsíc nepije a jen sedí u počítače a hraje si ty svoje hry.Dneska zrovna sedí v hospodě a já můžu trnout hrůzou co bude až přijde.Vždycky se hádáme a nikdy to nebylo jinak,navíc je agresivní.Mívám z toho tak silný stresy,až se mě chvěje žaludek.Když jsem před dvěma lety pracovala ve fabrice a měla jsem odpolední,tak jsem s hrůzou jezdila domů co bude.Jistě,že byl namol.Po roce jsem začala trpět agorafobií.Nemohla jsem vydržet v práci,bála jsem se jezdit autobusem a časem to tak zesilovalo,že jsem se bála chodit po ulici a taky jsem nemohla být sama doma.Musela jsem jít marodit a po třech měsíci jsem práci opustila.Našla jsem si novou,ale bylo to ještě horší Ted' jsem doma bez práce.Pomáhají nám hodně rodiče,jak jeho ,tak i moje.Asi je pravda to,že když budeme jen přihlížet a odpouštět,tak se to nezmění,ale je to tak těžké někoho opustit,když ho máte rádi.....