Alkoholik

Začínám si být nejistá, pokud jde o mého manžela. Přestěhovali jsme se na vesnici a našel si zde kamaráda. Chodí do hospody stále častěji. Poslední tři týdny již 5x týdně na dvě hodiny, o víkendu se opije hodně.

Ve městě chodil "ven" 2-3x týdně, jinak hrál hry na počítači a sledoval či hrál fotbal. To přestal dělat. "Hodně pracuje, tak si to zaslouží" - cituji. Dokonce nás (dvě děti) jednou chtěl vést autem, přestože mi do alkohol testu nadýchl 0,8prom. Řekl, že je test v pořádku a schoval ho. Taky už jsme museli zrušit pár ranních akcí, protože nebyl schopen vstát.

Když to teď čtu, zní to celkem jasně, je alkoholik a máme problém. Ale přesto stále váhám s ultimátem či otevřeným rozhovorem. Pití je u nás bráno jako "součást kultury". Kdykoliv začnu o něčem obdobném, skončí rozhovor "špatně pro mě". Odchází uražen, něco odsekne apod. Navíc je zde i praktický problém - jsem na MD a jsem finančně úplně závislá a rodinu mám daleko.

Lusika

Lusi,
chci Vás podpořit, abyste nepřestávala proti rizikovému ne-li závislému pití alkoholu ve vaší rodině bojovat. Ze začátku to nijak zvlášť rodinu i konzumenta nezatíží, ale v průběhu a hlavně ke konci jsou problémy vážné a velice obtížně řešitelné. Už teď se bjevují nepříjemné věci, které na vás svítí výstražným znamením. Důležité je hlavně DLOUHODOBĚ nepřízpůsobovat chod celé rodiny tomuto problému.

Rozhodující jsou ,,zbraně,, které se v tomto boji použijí, v rodině je to vždy nejobtížnější, ale pro zdraví a svobodu Vašeho manžela i otce vašich dětí to stojí zato. Nevím zda se manžel pro problémy které mu postupně kvůli pití nastávají měl možnost zamyslet : co mu alkohol už v této době bere? Postupně na řadu přicházejí problémy : v rodině, práci, se zdravím a ztráta zájmu a času na věci, které ho bavily před tím. Důležité je, aby důsledky nevydařených i pokažených akcí - věcí zažil, viděl,nebo slyšel. Ne aby je za něj druhý dělal nebo ,,žehlil,,. Když mu ten druhý takové situace umožní, muže si je postižený SÁM přidat na pomyslnou váhu, kde je miska pro alkohol který dává a druhá miska na kterou postupně přidává co mu už vzal, dál bere, případně ,,vysí ve vzduchu,, co mu může ještě vzít.
Tyto ,, zbraně,, - motivace k přemýšlení, že pití nejen dává, ale i bere pomáhá k rozhodnutí něco s tím udělat. Je dobré to zkusit před ultimátem. Že by mohl Váš manžel přijít o Vás i děti byste mu mohla nastínit se všemi důsledky, které nadměrné a časté pití provází každého člověka.
Ultimátum je dobré vyslovit promyšlené, ne v afektu a také je důležité to dodržet. Někdy k němu musí i dojít, třeba na nějaký čas nebo natrvalo, to záleží na člověku, kterému chceme a snažíme se pomoct.

Nevím, zda jsem Lusi napsala něco pro Vás nového, třeba jsem tyto věci jen připomněla i tak Vás chci ještě jednou povzbudit, abyste to nevzdávala, můžete zajít k odborníkům, než-li na tom začnete systematicky pracovat.
Nejdříve přeji hodně síly ( nezapomínejte myslet i na sebe tahleta schopnost je velice při problému s alkoholem v rodině důležitá, bez ní potřebná síla NENÍ ) potom odvahu, moudrost a trpělivost.

Lusi, nic neodkládejte?Proč?Jen se bude jeho stav zhoršovat!Napětí poroste.Využijte, až bude střízlivý a promluvte s ním,že je nemocný, ať se léčí.O peníze se nebojte, když jste na mateřské, musí vyživovat i Vás.Nejste na něm závislá, jestliže takto myslíte, on to ví, využívá toho.Jestliže má radši alkohol, odejděte.Čím dřív začnete řešit problém, tím lépe.Je to těžké, ale lepší, než čekat, doufat, ničit sebe i děti.

Určitě pití Vašeho manžela není na nejlepší cestě.Věřím,že je to dost těžké-být sama na dvě děti.Upnout se na představu,že změním bydliště-a tím se změní i manžel a problémy vymizí?Vidím nereálné-vy sama máte nyní možnost uvědomit sama.Určitě je důležitý váš vzájemný otevřený rozhovor.V klidu,bez výčitek a předhazování starých záležitostí.ŘEŠIT PRESNĚ TO,CO VÁS NYNÍ ZNEKLIDNÚJE.Dohodnout se-ale také zapojit do chodu domácnosti a péče o děti též manžela.Zamyslet se nad vaším manželstvím i z pohledu Vašeho muže.My ženy děláme také spoustu chyb,které si ani neuvědomujeme.Pokuste se s tím vyčkat na příhodnou chvíli,kdy bude v dobrém rozmaru a nebojte se otevřít toto téma.Opravdová láska dokáže zázraky!Toto doporučení platí ovšem JEN V PŘÍPADĚ-pokud není přítomna agrese,či nenávist.Držím pěsti-snad je ještě čas! [file/]

Lusi,
ve vašem příspěvku jsem se našla, ale z druhé strany. Já čekám až se z "té" vesnice ostěhujeme a doufám že bude líp. Jsme s manželem 9 let a máme 5tiletého syna. V současné době žijeme v obecním 2kk a stavíme domek v 5km vzdálené vesnici. Ráno odvedu syna do školky, manžel už je v té době na cestě, pracuje jako řidič autodopravy. Odpoledne manžel syna vyzvedne ve školce nebo u babičky. Pak jdou spolu ven, k prababičce, čutat fotbal na hřiště nebo do sauny. Já přijedu z práce kolem šesté. Ikdyž mě to v práci v poslední době kvůli značnému zvyšujícímu se vytížení štve, tak setrvávám protože co si budeme povídat můj příjem potřebujeme, protože je ten vyšší v naší domácnosti a na tom jsme se s manželem i shodli. Manžel se o syna postará, ale jakmile dorazím domů tak cca 3-5x týdně odchází "na chvilku na dvě, protože toho má za celý den dost". Tato situace trvá s přestávkami asi poslední tři roky. Má tu kamarády, kteří volný čas tráví z valné části v hospodě. Přichází většinou kolem desáté jedenáctné, kdy už se synem spíme. Víkend trávíme na stavbě a manžel po návratu toho má opět dost a jde na pivo, pátek i sobota návrat ne dříve než v půlnoci někdy kolem třetí čtvrté ráno v pohrouženém stavu. Nechápu jak dokáže ráno v osm vstát na stavbu. Tak jedenkrát do měsíce se stane, že mě v noci vzbudí s tím, že mi chce sdělit jak náš manželský život nestojí za nic. Ano nestojí! Z počátku reaguji tak, že chci spát a promluvíme si o tom druhý den. A však naléhá tak dlouho až probuzena se zapojím do "debaty", která ač se mu v klidu snažím vysvětlit že náš manželský život těžko bude vypadat jinak (vím že v tu chvíli je to jako házet hrách na stěnu), když je většinu večerů v hospodě, končí většinou tak že já jsem ta špatná, která pro náš manželský život nic nedělá doplněno nevybíravým slovníkem a jemu každý jen ubližuje, pomlouvá ho atd. Moc tomu nerozumím, protože drby po vsi nesbírám. Hledám i spojitost v tom že jeho otec byl alkoholik, se kterým se jeho matka v jeho 5ti letech rozvedla a on mu do teď nemůže zapomenout "jak se k nim zachoval". Nevím o tom nic krom toho že otec pil, protože nikdo o tom nechce mluvit. Pokud je samozřejmě možnost hlídání stane se tak jednou za čtvrt roku, tak jdu ráda s manželem do divadla (neznám chlapa který by tak rád chodil do divadla), kina, na večeři, ale vždy mimo naše bydliště, mám už na zdejší ves alergii. Druhý den se tváří nijak a když začnu rozhovor na toto téma, tak se o tom nechce bavit, že je mu to nepříjemné a když mu řeknu, že bych čekala že když něco s prominutím prosere, tak čekám že se aspoň druhý den omluví, tak odpovědí mi je, že se nebude omlouvat za něco co si nepamatuje. A pak jdou dny tak že mám pocit, že on má pocit, že mě to přejde a žádná změna, hlavně že má klid a neprudím nějakým rozhovory ... ale ve mně se to hromadí. Xkrát jsme mluvili o tom, že jestli chceme něco změnit, musíme spolu trávit více času jako rodina i jako manželé, ale to mu vydrží tak týden. Nejsem žádná hysterka, která by mu bránila v jeho koníčcích (fotbal, hokej) i já mám své, naopak jsem pro to aby každý měl něco jen svého, ale doprčic taky musíme mít něco společného a nemusí to být nutně koníčky. Pořád věřím, že až se přestěhujeme tak se to změní, ale když to tady čtu, tak se začínám bát, že v novém bydlišti si najde nové kamarády a budeme tam kde jsme teď. Před rokem jsem vyhledala i pomoc manželské poradny, ale manžela se mi k návštěvě nepodařilo přesvědčit neb všechny psychology považuje za "blbce, který o jeho životě nic nevědí a budou mu jen cpát nějaký chytrý kecy, který jsou k ničemu". Mně osobně návštěvy paní psycholožky dodaly sílu k řešení problému, nicméně mám pocit, že sama málo zmůžu. Budu ráda za každý názor

Marcelo, když se svěřujete v tuto hodinu, je vidět, že vás to trápí.Zkuste najít stránky Al-anon, je to pro příbuzné alkoholiků!Něco tam pochopíte, naučíte se.....je skoro jisté, že manžel začíná éru alkoholika.S chlapama v hospodě je mu fajn, vedou silné řeči, machrují, libují si.....nevěřte, že přestěhováním se něco změní.Zavčas něco udělejte.Když bude v dobré náladě, střízlivý, řekněte mu, že neznamená to, že budete mít nový dům, že s ním budete žít , když bude pít, na to on jistě spoléhá.Alkoholismus je nevyléčitelná , smrtelná nemoc, tak se tak chovejte,snažte se ho léčit, nebo počítejte s rozchodem.Vím, že je to drsné, tvrdé, ale život s alkoholikem je horší.

Marcelo-máte pravdu v tom,že sklony k alkoholismu jsou v genech aniž to sám ohrožený člověk tuší-tím dochází k podcenění celé situace!Ze své zkušenosti vím,že jsem nikdy nedokázala tzv.vypnout,neumněla jsem zdravě odpočívat a vždy ve všem jela na doraz vlastních sil a schopností.V této situaci se ocitl váš manžel.Dokážu si představit,počínající chutě a zjištění,že pivo(mimochodem kolik se jich vypije v průběhu stavby)nejen utiší žízen´,částečně i zklidní a uvolní napětí.Kolik toho u takové stavby člověk CHCE?A kolik toho sakra nejde?Nervy jsou napjaté-ale lék ke zklidnění,případně nahození a obnovu sil v podobě piva je na světě.Netušíc,že toto je zrádný začátek,který vede do záhuby!Potom se hledá viník v každém-vždy to bývá ten nejbližší.Pokuste se s manželem pohovořit-jestli je stále reálný a stále váš společný sen dostavět dům.Pro muže je těžké přiznat si,že se pustil třeba do něčeho co je nad jeho síly!Stejně tak je pro muže těžké požádat a přijmout pomoc.Převážná většina mužů jsou přesvědčeni o tom,že musí být silní a všechno zvládnout sami.Necháme jim tedy ješitnost-ale žena musí využít rozumu a citu.Chvalte ho!Uklidnújte ho!Odvádějte ho VČAS OD PRÁCE.Snažte se být milá a usměvavá-a dáejte mu na jevo JAK MOC SE VEČER PRÁVĚ NA NĚHO TĚŠÍTE-CO VŠECHNO PRO VÁS ZNAMENÁ-jSTE ŽENA-VYUŽIJTE VEŠKERÉ ŽENSKÉ STRATEGIE DANÉ NÁM BOHEM!I topinky při svíčkách-můžou být milým překvapením-ale též výzvou ke změně u vašeho muže.Toto mu hospoda zatím ještě nedává!Tak do toho!Je nejvyšší čas!

Ještě jedna zásadní věc.Upnout se na myšlenku,že změna bydliště vyřeší váš problém?Je veliký omyl!Takováto změna je neůčinná.Dříve,nebo později váš partner podvědomně začne vyhledávat stejnou skupinu lidí,s kterými se setkává.Jediné řešení?ZAČÍT CHTÍT A USKUTEČNOVAT ZMĚNY SAMI NA SOBĚ-OBA DVA.Začít pracovat i na VZÁJEMNÉ KOMUNIKACI,POCHOPENÍ A VZTAHU JAKO TAKOVÉM.

Marcelo,
skoro jako bych četla o svém manželství, které "nedopadlo" dobře. Myslím si, že kdybych o alkoholismu tehdy věděla co teď, že bych měla více motivace i odvahy víc zabojovat, nevím jak by to dopadlo, ale alespoň bych neměla výčitky, že jsem skoro nic nepodnikla. Vždy jsem manželovy průšvihy podpořené alkoholem nechávala vyšumět ( buď jsem brečela, nebo zahisterčila) a byl zase klid do dalšího karambolu. Nejdříve se mě snažil vše vynahradit, ale později jsem neměla nárok...
Nejhorší je, že si neuvědomují kam se řítí, už jsem se výše Lusi snažila poukázat co manžel, který začíná mít problém potřebuje vidět, zpravidla mu takovéto zrcadlo nastavuje terapeut, ale to je právě ten problém, že je tam nikdo nedostane. Rodinní příslušníci k tomu mají málo příležitostí, protože se jim bojí otevřít,myslí si,že budeme nárokovat abstinenci ze sobeckých důvodů.
Radila bych získat co nejvíc informací o problémovém i závislém pití, nejlépe by bylo kdybyste měla možnost zajít někde do skupinky stejně postižených a potom z těchto informací vybrat věci které se konkrétně týkají manžela i celé rodiny a čekat na vhodnou chvíli a vše mu sdělit takovým způsobem, aby ,, zíral,, kde se to ve Vás vzalo, tzn. úplně jiným způsobem než-li to slyšel nespočetněkrát. V případě, že by nevzal na vědomí co slyšel začít jednat.
No, nevím jestli jsem Vám vůbec poradila, když sama jsem to nezvládla, ale moc bych vám to přála Marcelko, aby manžel zabral dokud je relativní čas. Pokud nezabere, abyste měla odvahu podniknout další potřebné kroky, ke kterým po získání potřebných odborných informací a promyšlení dospějete.

Květko-myslím,že to tak mělo být.Jsou to všechno bolavé ale cenné zkušenosti do dalšího života pro nás všechny.Ty dobré-si neuvědomujeme.Tp špatné prožíváme-ale tím si uvědomujeme i vlastní chyby.A to je dobře.Dobrou noc.