Alkoholik

Dobrý den, bratr je alkoholik a my nevíme co s ním. Ambulantní léčba nezabírá, jelikož ji nedodržuje. Máme strach, aby nám na dveře nezatukali exekutori. Jako každý má nějaké závazky. Dceru pojištění splátka na auto, které už ani neužívá, protože nemá k vůli alkoholu řidičák. Člověk se bojí, kde udělá nějaký dluh.Teď příjde i o práci, takže nebude mít z čeho platit. Když se napije, tak v tom jede tři čtyři dny. My se hádáme s mamkou i otcem mezi sebou k vůli němu. Hodiny sedíme u něho a promlouvame mu do duše hezky i skarede, protože člověku rupaji nervy. Minulý rok jsem se, tak naštval, že jsem ho přes odpor naložil do auta a odvezl do léčebny. Tam nás odmítli, že musí chtít sám. A ve střízlivem stavu. A tak jsem ho opět dovezl domů. Dušoval se, jako už stokrát, že toho nechá. Bohužel bez výsledku i jeho čtyřletá dcera mu nestojí asi za to toho nechat. Má ji moc rád, ale tělo si řekne o dávku a on to neustoji. Naši rodiče nemají příjmy na jeho dluhy. Ja sice s nimi nebydlím, ale nemůžu rodiče v tom nechat. Moc nám pomáhali se vším mě se stavbou domu a jemu zvládat těžké chvíle, které většinou zapříčinil alkohol. Ja jim vděčný jsem, ale on asi ne, nevím zda si uvědomuje, jak nás ničí. Dřív než jsem začal číst vaše stránky a příspěvky, tak jsem se díval na alkoholiky z jine perspektivy a odporem. Teď vím, že je to nemoc a je třeba jim pomoct. Otec mé manželky je také alkoholik bohužel nevyléčitelny. Mám obavu, aby neskončil stejně. Nemohu pochopit, co s těmi lidmi je a co všechno se musí stát, aby nezničili sebe i rodinu. Nevíme jak ho přimět se léčit. Loni dokázal i dva měsíce nepit, myslel jsem, že to zvládne. Teď už vím, že sám to nedokáže, jak tvrdí. Už to dál nejde. Minulý týden se nevrátil z práce a skoro čtyři dny jsme nevěděli, kde je. Málem jsme ho nechali hledat. Ty nervy nikomu nepřeji zažít, jestli je naživu, nebo jestli se mu něco nestalo. Bál se přijít domů a pak další a další den tím se to jen zhoršilo. Už s našima nemůže bydlet to prostě dál nejde. Prosím všechny alkoholiky, ať nemyslí jen na sebe a dají si nějaký cíl proč přestat pít. To je pro rodinu největší dar jaký jim může dát a částečně vynahradit trápení. Poradí někdo, jak se ho zbavit, aby naši případně nepřišli o střechu nad hlavou, kdyby v opilosti něco provedl nebo neměl z čeho platit závazky. Bude to moc těžké ho případně vyhodit z domu. Děkuji všem a omlouvám se za pravopis. Je to z mobilu.

Milane, tato kategorie "chci pomoci alkohlikovi, alkohol v rodině", má přes 4000 příspěvků. Pravdivých, upřímných, je tam všechno to zoufalství, které prožíváš ty i tvoje rodina. Je zbytečné, vypisovat to tu znovu. Přečti si to, všechno, a pochopíš. Pochopíš, že pokud bratr nebude chtít přestat, nepohne s ním žádná síla na světě. Domluvy, výhrůžky nemají smysl. Až už mu bude tak blbě, že bude chtít přestat a bude chtít nalézt pomoc, najděte a pomožte mu vyřídit léčebnu. Do té doby nechat být, odstřihnout se, ignorovat ho, říct mu, že pokud bude pít, odmítáte s ním komunikovat. Třeba to s ním pohne. Třeba ne. Třeba se upije. Úspěšnost léčby alkoholismu je menší než 10 procent. Tvůj bratr je v obrovském, obrovském průšvihu smrtelné choroby a možná by si mohl tuhle diskuzi taky přečíst.

V pondelok večer o osmej našli ľudia brata ležať vonku. Samozrejme opitého. Tak zavolali políciu. A policajti nám. Akurát som došiel domov po 12 hod. šichte, zajtra som mal ďalšiu. A oni, že vraj aby som si pre neho prišiel. Miesto toho, aby som sa vyspal do práce, som musel riešiť jeho. Došiel som teda na "miesto činu" pešo cca 1 km. Auto nemám. Odmietol som ho ťahať domov v takom stave, tak sa mi ich po dlhom čase podarilo presvedčiť, aby zavolali záchranku. Zobrali ho na psychiatriu. Policajtom som povedalo o ňom, aj záchranárom. Že pije každý deň. V ten deň to bolo už jeho druhé kolo. Ráno som šiel do práce s tým, že je tam a že aspoň bude mať čas o sebe pár dní porozmýšľať triezvy. Však aj tak je na maródke, tak nikto nebude v práci vedieť, že tam je. Výsledok?Na obed mi volala mama, že už je opitý doma. V tej chvíli tlak 200 a nervy, že by som vraždil. Vypýtal som sa z práce domov, bo nervy ne take. No a keďže kontakty na psychiatriu mám, hneď som tam volal. Však ma za tie roky poznajú. A okrem toho chodím tam na skupinky pravidelne, keď nie som v práci. A pokecal som si s doktorkou, ako ho mohli hneď na druhý deň pustiť domov. Samozrejme nadával som ako hovädo. Ja som na psychiatriach strávil viac ako rok života, lebo ma nechceli pustiť, jeho hneď. Vraj sa cítil dobre, absťak nemal, chcel ísť, tak ho pustili. A že vraj mám nabudúce zavolať záchranku, to bol vrchol keď mi povedala. Však ho priviedla záchranka, ktorú zavolali policajti. Takže večer bol opäť ešte na druhé kolo. A teraz prišiel z prvej rundy. No a zajtra idem na skupinku do nemocnice. Uvidím, čo im poviem. Ale idem tam naposledy. Budem aj naďalej abstinovať, ale už bez nich. Maximálne ma sklamali a vytočili. Absolútne teraz nechápem, na čo som ja tam o ňom rozprával celé mesiace. Teraz mám pocit ako blbec. Akoby som si o ňom všetko vymýšľal. Veď som len sprostý alkoholik a len ho ohováram.

P.S. Nechcel so otvárať novú tému, tak som to dal sem. Potreboval so sa len vykecať, pretože vo mne lomcujú šialené nervy. Žiadne rady, čo ďalej a ako pomôcť nepotrebujem.

Viem ze necakas nijake komentare, ale zase mne neda nenapisat,Ti ked to citam. Ze prenes sa cez to najviac ako vies. A kazdy sudny clovek vie (urcite aj vsetci v nemocnici) a aj Ty musis vediet, Ty nie si zato zodpovedny, len on sam. Nikto iny.

Moja zlatá. Asi takto. Mne odporúčali už aj predtým volať v nemocnici záchranku alebo policajtov. Tak som to s pomocou policajtov spravil. Ideálnejšia možnosť už nebude, keďže som sa dohodol s policajtmi, že to nebudú ďalej riešiť a nechajú to tak. A výsledok som napísal. Ten príbeh s mojím bratom je dlhý. Keby išlo len o mňa, tak na to kašlem, nech sa upije. Ide mi o mamu. Tá je v koncoch. Ja viem,že som spravil maximum, čo som mohol. Práve na odporúčanie tej nemocnice, ktorá ho hneď prepustila.
Len na upresnenie situácie. Môj vzťah s bratom je taký, že žijeme spolu, ale absolútne nekomunikujeme. Žijeme v podstate vedľa seba a s nami mama.
A ešte k bratovi. Pravdu povediac, bál som sa, že ho pustia. Má šťastie, že nemá absťaky. Večer totálka a ráno v pohode akoby sa nič nestalo. Roky takto funguje.
A je to herec pred cudzími. Na tom si dáva záležať. To by si musela zažiť a aj tak by si to nepochopila. Ja keď som to prvý krát zažil, tiež som nechápal. Typ človeka, že v socializme by do posudku napísali, že v kolektíve obľubený, milý, spoločenský a večer príde domov a zmláti ožratý manželku. Neboj nikoho doma nebije, lebo nemá koho. To som napísal len na porovnanie.

A ešte jedna vec. Nesúhlasím s názorom, že človek musí ísť na psychiatriu a liečenie len keď sám chce. Pretože tie dve miesta poskytujú jednu významnú možnosť, ktorú doma nemáš. ČAS. A je len na každom človeku, ako ten čas využije. Či ho "osvieti". A ak sa rozhodne nepiť, potom je to už skutočne len na ňom.

Taky mi to, jak je to v současné době zařízené, vadí. Mně osobně nejvíc štve, že na všech detoxech ti řeknou, že máš přijít střízlivý. Tak proč se to ksakru nazývá detox. A co když to někdo nedokáže. Řešila jsem to s jedním známým i s kamarádkou, oba těžcí alkoholici, v okamžiku kdy už jejich stav byl naprosto zoufalý, co jako dělat? Na záchrance mi řekli, že pro opilého nepojedou, max. že ho dovezou na záchytku. Což jsou vyhozené peníze a druhý den ráno je venku, to absolutně nic neřeší. Ten známý už je po smrti. Kamarádka už odmítá jít kamkoli do léčebny, protože je přesvědčená, že jí to nepomůže. Že dřív mohla být léčba nařízená např. od zaměstnavatele, mohlo asi do určité míry pomoct. Jenže léčebny v současné době praskají ve švech a nedivím se, že chtějí pouze pacienty motivované. Podle mě by spíš měli odmítat mladé feťáky na perníku, protože ti jsou tam v 99% dotlačení rodiči (i když si teda jakoby zavolají sami), neustále se baví o fetování a už v léčebně plánují, jak se venku zmastí. Naprosto ztracená energie s nima. Zbytečně zabírají místo, navíc na pervitinu ani nevzniká fyzická závislost, takže většinou jsou zdraví jak rybičky. A ty když v okamžiku rozhodnutí zavoláš např. do Červeňáku, řeknou ti, že čekací doba je dva měsíce a že musíš přijít střízlivý.

Ja Ta chapem. Ani nevies ako. O tom ze nikomu nevysvetlis aky ten clovek je ked ho nevidia. Len som sa snazila napisat ze aby si sa snazil co najviac povzniest a neoslabovat seba.

Remi. Pre takých ľudí je to v podstate záchrana. Pretože často sami na to nemajú odvahu, aj keď vedia, že to čo robia, je zlé. To že sa po privezení záchrankou pýtajú domov, je prirodzené. Ono je to riadny šok, keď zistia kde sú. Ale od toho tam sú tí lekári, aby to posúdili. A o mojom bratovi vedeli toho dosť. Aj záchranke som povedal, že pije každý deň. Na ich radu z minulosti som policajtom povedal, aby zavolali záchranku. Nechcel som nič iné, len mu dať čas porozmýšľať nad sebou s pomocou psychologičky, ktorú poznám a je dobrá.
No a to s tým, príďte na detox triezvy je z ich strany vážne "sranda", z ktorej je do plaču.

Ihličkárov tu riešiť nebudem. To sú zvláštna kasta závislákov, pre ktorých sme my alkáči spodina. Zažil som ich 4x na liečení.