Alkoholik

když spojenectví alkoholiků vítězí.

Žiju, (vlastně nežiju, protože smysluplným životem se to dá stěží pojmenovat) spíše tedy jsem a z posledních sil existuji ve společné domácnosti s několika alkoholiky (dospělými a svéprávnými rodinnými příslušníky). Oni mají spoustu uplatnitelných práv (nepracovat, opíjet se, nestarat se, přispívat lichvářům a provozovatelům okolních restaurací na exotické dovolené, množení statků, .....) a já spoustu povinností, mezi nimi i udržet společné bydlení a nést následky jejich konání a nekonání.
Už to dělám dlouho a už nemůžu. Už nemám sílu přijímat fakt, že to tak prostě je, nikdy se na tom nic nezmění a "musím" se s tím smířit. Podpora okolí neexistuje, alkoholici drží s nimi, NEalkoholikům je to lhostejné a jedinou podporu kterou přijmou je "nevšímat si jich a věřit jim, že to zvládnou sami", až budou chtít.
Poradí nebo pomůže mi někdo, jak to zvrátit (přimět je k zodpovědnému soužití), nebo se jich zbavit, nejlépe definitivně?

Dík NePíč Suchar

No, zbavit by se ňák šlo, že jo, ale to už z basy nevylezeš (humor).To seš tam připoutanej v železech a s koulí u nohy?

Proč musíš nést následky jejich konání a nekonání, to je přece hloupost. Ty je právě musíš nechat v tom vymáchat a nepomáhat jim. Nejlepší co bych ti poradila je odejít a začít bydlet jinde, ale to asi není reálné, jinak bys to už udělal dávno, co? Zkus se co nejvíc odstřihnout, brát je jako obtížný domácí hmyz, který nelze vyhubit a musíš s ním žít, řeš si jen svoje věci, nepůjčuj jim peníze, neuklízej po nich, pokud máš možnost mít svou vlastní uzamykatelnou místnost, zavřela bych se tam a nechala je být. Uvědom si, že je nezměníš. Musíš být co největší sobec a myslet na sebe. Pokud bys měl zájem, můžeš si vyhledat nejbližší skupinu Al-anon a dojít tam. To je něco jako obdoba anonymních alkoholiků, ale je to pro rodinné příslušníky alkoholiků, tam by ses potkal se stejně postiženými lidmi a odborníci by ti poradili, jak se zachovat. Tipuju, že by ti řekli něco obdobného, jako jsem ti napsala já.

Pro Suchaře
budu reagovat , ale to na co se neptáš.
Tři lidi v jedné domácnosti co chlastají, no to už je smečka akoholiků v jedné domácnosti.
I kdyby se jeden z nich rozhodl, že už nechce, tak je to sakra nemožné.
Jak si zabezpečí chráněné zázemí a třeba v případě chráněného zázemí , který by mu poskytla léčebna, tak návrat do takového prostředí a tou by byla společná domácnost dalších alkoholiků....to by byla pro něj zřejmě patová situace.
Suchare,
žiješ ve smečce alkoholiků a ty sám se ocitáš ve smyčce spoluzávislosti.
Na co se ptáš, co s tím...
Utnout to a žít svůj život.
Jestli je,ale možnost bydlet jinde? Jestli není, jak to možná částečně vyznívá z tvého příspěvku, páč asi bys to z pudu sebezáchovy možná i učinil, tak to bude hodně těžké vymezit svůj prostor na klid a život.
Jak uvádš, cituji:...žiji a v podstatě nežiji...

Suchare,
nedá mi to napsat Ti to na rovinu, musíš začít žít, jinak se z toho lidově řečno zcvokneš.
Zřejmě to bude tvá rodina, dle toho kde je vložen tvůj příspěvek.
...ale taky to máš ve vláknu chci pomoct alkoholikovi, ale to je nad Tvoje síly. Navíc jsou "tři v jednom"...
Začni myslet na sebe, já vím lehce se to píše.
Vymez si svůj prostor na svůj život. Ta spoluzávislost by tě udolala a život je tak krátký máš ho jen jeden a Ty chceš žít.

Já to měl tak docela natrdvo do 16, máma, táta. Pak jsem tak jakoby povypadnul, střídal jsem bydlení, chvíli u mámy, chvíli u táty, když se rozešli a střídavě pili a nepili, celej ten chaos. Bydlel jsem porůznu, u kamarádů, holek, to byla moje smečka. Kolem těch 19ti už jsem všichni pařili slušně, pořád to nějak šlo. Rodiče umřeli, léčebny, ústavy, nemocnice, celý roky, měl jsem je stejně moc rád (a mám), ale vlastně až po jejich smrti jsem se vlastně urval a rozhoupal k tomuhle-střízlivění. Po těch 100 dnech je vidět všechno jinak, vzdocholoď odházela pytle s pískem, jde to ... je to dobrý.

Suchar, píšeš:
Když spojenectví alkoholiků vítězí.

Poradí nebo pomůže mi někdo, jak to zvrátit (přimět je k zodpovědnému soužití), nebo se jich zbavit, nejlépe definitivně?

Dík NePíč Suchar

NePijan a Suchár,

...máš ešte vždy možnosť *priženiť sa do triezvej rodiny* niekde v ďalekej Tramtárii.

(Určite je to lepšia voľba ako pomaličky umierať v toxicky alkoholickom brlohu.) [...a, -> východisko z núdze.]

Oženit se? Dost vysoká cena za klidný život A to je ještě otázka, zda by byl klidný Vím, že tohle není veselé téma, ale Ja mě pobavil. Ale vlastně má pravdu, jediná přijatelná cesta je odtud jednou stejně vypadnout, a čím dřív, tím líp. Šla bych pryč snad i za cenu ubytovny nebo šeredného podnájmu - ale do klidu. Nějak si to soužití se třemi alkoholiky, jejichž stav se bude zhoršovat, nedovedu představit.

taky je otazka kolik je pisateli let, jestli uz vubec muze odejit a najit si bydleni.. ja ze stejnych duvodu odchazela kdysi z "domova" ve ctrnacti a slo to, ale to byla jina doba..

Děkuji všem, kteří jste mému příspěvku věnovali čas. Celkem dobře jste odhadli i nenapsané, i když to samozřejmě není tak černobílé, jak se dá několika větami popsat. Nemohl jsem přijít na to, z čeho jste usoudili, že spolubydlící alkoholici jsou tři, ale asi to bude ze sloganu níže, kde jsou však myšleny tři skupiny "alkoholici, notorici a ožralové".
Sochař:
Cítím se tak - připoutanej v železech a s koulí u nohy. Koukám se zamřížovaným oknem ven, jaké by to bylo kdyby nebylo, občas tím oknem i vylezu, ale koule na noze mřížemi neprojde, tak se zase pokorně vrátím, než si toho někdo všimne.
Reminiscence:
Odejít a začít bydlet jinde dost dobře nejde. Zaprvé doživotně zadlužit se běžnému smrtelníkovi s holou prd3lí podaří max. 1x za život a to už jsem si vyčerpal. Zadruhé mám trochu zvláštní a specifickou stavební firmu, takže sklady a dílny v "našem" domě jsou pro mne existenčně důležité, narozdíl od píčů, kterým by stačil otvírák a zapalovač. Zatřetí už dlouhodobě hospodařím v záporných číslech a je těžké najít bydlení, i provozovny a přitom nemít ani na stěhování, natož na kauci a investice. Začtvrté bych nemalou režiji opouštěného domu musel stejně řešit dál, pokud bych ho nechtěl "věnovat" bance nebo exekutorům.
Nést následky jejich konání je přece hloupost? Tak to zkus vysvětlit exekutorům, kteří berou můj majetek z jejich domu a lichvářům, kteří propichují kola u mého auta před jejich domem. Každé jejich vymáchání s nimi nehlo a mě málem utopilo. Ano, útěk je nejčastější a univerzální rada, i přes výše popsané jsem to zkoušel, ale nikdy jsem to nedal. Nejsem z těch, co by si dokázali sbalit 2 igelitky, hodit klíče přes plot a zítra začít s čistým štítem, bez vzpomínek, bez výčitek, bez minulosti.
Stopka:
I léčebny a doléčováky a skupiny se konaly, vesměs se to moc nepovedlo. Některé závislosti se vyměnily za jiné, těžko říct co bylo lepší, jiné se záhy vrátily do původních stavů.
Utnout to a žít svůj život? viz. výše.
...jinak se z toho zcvokneš. Píšeš to v budoucím čase, ale já mám čím dál častěji pocit, že už se to děje.
Ano jde o mojí rodinu a příbuzné a v tomto vlákně je to proto, že bližší téma jsem nenašel (to o smrti je spíše o té až po smrti, kterou máme zatím všichni zúčastnění ještě před sebou) a nové jsem nutně zakládat nechtěl. Říkal jsem si, že to když tak přesuneš.
Ano, je to nad moje síly i možnosti, ale neustále mě dohání nějaká nesplnitelná povinnost z jejich soužití plynoucí. Zvláštní doba, zvláštní země. Ovlivnit to nemůžu, ale platit za to musím.
Ja:
Tak od Tebe jsem čekal spíše lekci z češtiny a pod.
*priženiť sa do triezvej rodiny*. Milý Ja, tím to bohužel před noha lety všechno začalo.
dana:
Padesát, čili už dost na to, aby se dalo odněkud někam "zdrhnout" a té smečce norků od 20 do 60.
Snad jsem na někoho nezapomněl. S.