Alkoholik

Dobry den,
Moje zoufalost uz snad nemuze byt vetsi, proto se uz o pomoc obracim touto formou.
Napada me v hlave asi milion veci a vzpominek co bych chtel napsat.
Moje mama (47 let) pije vic nez by melo a od doby kdy jsem zacal vnimat, ze to neni normalni (to mi bylo cca 10-12 let). Od te doby jsem si prosel jiz dost stavy, od celkem stastneho obdobi az po opravdu velmi smutne, zoufale a depresivni obdobi (nyni je mi 27 let).
Dost maminych excesu jsem jiz zapomnel, ale jinak na vetsinu jsem schopny si vzpomenout. Nekolikrat ji privezla policie, nekolikrat ji nekde nekdo nasel a zavolal zachranku. Zazila dva rozvody a z velke casti ty rozvody byly kvuli jejimu piti. Ma 3 syny, ja jsem nejstarsi a nejmladsimu je 11.
V mych 17 letech jsem chtel jit bydlet s mladsim brachou (prostredni bratr) k tatovi, kvuli jejimu piti, ale pamatuji si, jak jsem nejdrive zkousel ji na to upozornovat, ze pokud neprestane pit, tak odejdeme k tatovi. Nezabralo nic. Jako by ji to bylo jedno, i kdyz pak nekdy rikala, ze ji to trhalo srdce a tak, ale pochybuji, kdyz nebyla schopna nic udelat. Tak jsme odesli a ja zacal zit celkem klidnej zivot, uzkosti jsem po pomysleni na ni a nebo kdyz jsem s ni mluvil a nebo volal, kdyz byla opila, sice mel porad, ale vzdy to za par dni preslo a ja zil tak nejak normalne. Asi pred 2 roky se s ni rozvedl jeji manzel (otec nejmladsiho bratra) a samozrejme to bylo hlavne kvuli jejimu piti. Ona ale rika, ze to stejne nefungovalo a tak... nedokaze si to priznat ze za to mohl hlavne alkohol. Nejmladsi bracha samozrejme bydli ted s tatou. A mama nyni zije v byte sama. Uz je to cca pul roku co tam bydli a dost casto pije.
Je strasne nespolehliva, nefunguje jako matka, ani jako dcera (babicka je z ni zoufala a casto mi breci do telefonu). Boji se za ni jezdit a ja jsem se vzdycky bal taky. Jakmile mi volala tak se mi strasne rozbuselo srdce, dostal jsem uzkost. Kdyz byla v pohode, tak to hned prestalo, ale kdyz jsem zjistil, ze je napila, tak jsem vzdycky byl tak 3 dny mimo (nedokazal se bavit, usmivat, porad jsem myslel na to nejhorsi). Mam pocit ze mi mama ublizovala a ublizuje vic nez sama sobe. Posledni pulrok jak bydli sama se tam snazim skoro porad chodit a pomahat ji od piti. Ale prumerne je tak cca 5 dni strizliva a 4-5 dni napila (obcas je to vic i min). Jakmile si alkoholu cucne, tak nedokaze prestat, dokud neni uplne na dne a pak nejak vysrizlivi. Rika ze s tim chce prestat a ze uz nechce pit, dokonce jsem s ni byl v alkoholicke poradne a tam se dohodla s psycholozkou a slibila, ze jakmile se zas napije, tak uz vazne pujde na leceni. Trvalo to asi tyden a zase byla napila, tak jsem zaridil lecebnu ale ona pak na me vyjela, ze nikam nepujde. Tak jsem zase trpel. Sehnal jsem ji praci, aby prisla na jine myslenky, zaplatil ji poukaz kurzy jogy (na ni nebyla zatim asi po 4 mesicich dojit). Domluvil jsem ji v lednu anonymni alkoholiky, zatim nebyla schopna tam ani dojit (bud je v tu dobu napila a nebo je unavena). Do alkoholicke poradny prestala chodit (byla tam 2x a prijde ji asi zbytecne si tam s nekym jen povidat). Snazim se co jde. Do prace tedy zacla chodit a 3 tydny to bylo v pohode. Ja mel radost a i ona mela radost, ze nepije. Pred tydnem se blizil vikend a ja jsem mel takove tuseni, ze to dopadne spatne, protoze to byl vikend, kdy nebyla u babicky ani u ni nebyl nejmladsi bracha. A dopadlo to spatne, napila se, v pondeli samozrejme nebyla schopna dojiz do prace. Do toho kdyz je napila, tak si domu vodi kamose (ochlasty) se kteryma by se za strizliva nebavila. Asi ve stredu byla zase strizliva a nejak se ji o tom nikdy nechce povidat. Strasne bych chtel aby mi to nejak vysvetlila a abych to pochopil, co ji k tomu vzdycky vede... Nyni cca po 3 dnech strizlivosti sla na radne s nejakym chlapem (a to sla pry jen na kafe a ani nechtela tam pit) a kdyz jsem ji volal tak se ji ted volal, tak byla zas napila (asi ji je trapne rict na rande ze pit nebude).
Ja mam pocit, ze asi neni vnitrne presvedcena, ze opravdu chce prestat a uz se nikdy nenapit, i kdyz me rika ze je a ze uz se opravdu nenapije. Asi 100x rikala, ze ma uplne jine myslenky nez na piti tak at se pry nebojim, ze se napije a pokazde se stejne napije. Jinak abstaky nebo deliria pry nema a dokonce na to obcas i nekolik tydnu nema chut pry.
Mohl bych tady psat dalsich tisice prihod co jsem mel s mamou a kdy jsem byl kvuli ni na dne.
Co mam delat? Jsem strasne nestastnej, casto se bojim toho nejhorsiho. Jak tohle vsechno dopadne? Chtel bych strasne moc aby byla v pohode a zila spokojeny a strizlivy zivot.

Diky
MD

JA, má pravdu, si spoluzávislý. Al-Anon by bola pre teba správna volba. Ak spoznáš svoj problém, môžeš mu správne čeliť a pozbierať sa z toho.
Pre svoju mamu si urobil maximum. Teraz by si mal pochopiť, že je to JEJ problém a jej uzdravenie nieje v tvojej moci ani v tvojich rukách.

Môžeš jej dať ultimátum: "buď sa pôjdeš liečiť, alebo preruším akýkoľvek kontakt s tebou"a naozaj tam prestaneš chodiť. Ak však niesi pripravený takéto ultimátum naozaj dodržať, ani jej ho nedávaj, malo by to skôr opačný účinok.

Pouvažuj aj o dobrom psychoterapeutovi, ktorý sa vyzná v tejto problematike. Potrebuješ pomoc možno viac ako tvoja mama a začať žiť svoj vlastný život.