Alkoholik

Dobrý den,
prosím o radu, jak řešit tuto situaci. Máma zečela pít před 18 lety, důvody pramenily nejspíše ze strany otce, který ji údajně zanedbával, chodíval domů opilý, byl trochu cholerický, ale jinak hodný táta. Poté nastal ošklivý rozvod. Máma se po nějaké době postavila na nohy, od babičky dostala byt a vypadalo to, že vše bude v pořádku. Táta mezitím tragicky zahynul. Žila s druhem, který si rád popil, ona bývala ale vždy střízivá, když jsme přijeli na návštěvu. Když druha na půl roku zavřeli za alimenty, máma se opět spustila. To bylo před 6 lety, kdy jsem ji viděla naposled, opilou a v katastrofáním stavu. Tehdy jsem přijela na návštěvu jako vždy a měla doma návštěvu, všude hromada lahví a bordel. Byla na tom tak zle, že vyhrožovala skokem z okna a nedalo se s ní vůbec mluvit a to ani po dobrém. Musela jsem na ni zavolat policii a doufala jsem, že ji odvezou na záchytku, což se nestalo a máma utekla ven, načež jsem ji poté našla v hospodě. Už jsem to psychicky nezvládala a od té doby jsme se neviděli, změnila jsem si i telefonní číslo. Už v průběhu těch let jsme se jí snažili se sestrou domluvit, že má problém s alkoholem, nabízeli jí pomoc, ale odmítala s tím, že žádný problém nemá. Její máma ji vždy podporovala finančně, skončila nakonec bez práce, přišla o byt a ztratili jsme o ní jakékoliv informace. Před časem kontaktovala koresponďákem svou mámu s tím, kde se nachází a že je v pořádku a že má práci. Pak o ní nebyly zprávy až do dnešního dne, kdy volala babičce, která jí dala kotakt na mne a na sestru. Rozhovor s ní byl hodně bolestivý, byla úplně na mol, žije na ulici, bez dokladů, bez peněz, bez práce, přespává ve stanu. S jejím střízlivým kamarádem jsme se telefonicky dohodli, že za ní za týden přijedu, ale nedělám si žádné iluze. Bojím se, že bude opilá, bojím se, co uvidím. Ráda bych jí pomohla, ale nějak si po těch letech nedělám žádné iluze. Vypadá to, že jsme se od ní odvrátili, ale byli jsme jí maximální oporou, ona si ale zvolila kamarády a alkohol. Nevím, jak situaci řešit, nachází se od domova 3 hodiny autem.

Gabi, uvidíš, jak je to.Znám taky paní, co z ulice , kde žila, začala znovu , abstinuje, zázraky se dějí pořád.Prober s rodinou, kam by mamka mohla jít, v případě, že by neodmítla léčení a chtěla opět žít s Váma.Je těžce nemocná, to ten chlast.Nemá cenu jí nutit.Potřebuje vědět, že ji máte rádi, neodsuzujete jí, záleží vám na ni.Pak , ať se rozhodne sama.Třeba ji ten alkohol ještě neovládá úplně.Dobré znamení je, že se ozvala.Musí jí být zle.

Líbo, včera jsme zvažovali všechny možnosti. Není to tak jednoduché. Já žiju na druhé straně republiky, vracím se domů jen za sestrou, tetou a babičkou. Babička si ji k sobě vzít nemůže, je stará a hodně těžce to nese. Sestra žije sama s dvěma dětmi a to nejde. Máma vždy chvíli sekala dobrotu a pak prostě utekla. Dostala x příležitostí, babička se vzdala v její prospěch dědictví, měla pěkný byt a celé to hodila za hlavu. Ozvat se pak uměla vždy jen opilá a pak se po ní opět slehla zem. Zjišťovala jsem alternativy léčby, ambulantní léčba nehrozí, stejně by tam nechodila. I kdyby souhlasila, na tu pobytovou se čeká a kdykoliv může odejít, nikdo ji tam držet nebude. Navíc se na to čeká týdny a taky to nebude levná záležitost a někdo to bude muset zaplatit. Určitě už x let neplatí sociální zdravotní. Já se jdu dnes poradit s psychiatričkou, protože opravdu nevím, co dělat a zda je vůbec dobrý nápad za ní jezdit. Tady se nedá mluvit o návštěvě.

Je to těžký, šlo by taky jí zabavit svéprávnosti, k léčbě donutit soudně, jenže by toho mohla využívat, blbnout, prošlo by jí úplně vše.Někde u Č.Lípy je domov důchodců pro alkoholiky, s léčbou, žadatel musí mít víc než 45 let.jeď za ní, uvidíš, možná to nebude mít cenu, myslím, že s tím počítáš, ale co kdyby!!!Sama nevím, co s ní.Jak bych jednala já.

Ahojky,
bohužel také nedokážu poradit, jak se v této situaci zachovat. Máme/Měli/Máme - nevím - jsme s mamkou podobný problém, více je popsáno v tématu Matka alkoholička, ale chtěla bych jen říct, že se určitě vyplatí zkusit do léčebny zavolat, já měla štěstí a mamka mohla nastoupit do týdne... Vím, že některé tam přivezli i opilé a přijmuli je hned, samozřejmě reverz pak podepsat po detoxu mohli, ale na druhou stranu vidina, že nemusí řešit jídlo, peníze by ji mohla k léčbě také přinutit. Moje mamka také nenastoupila kvůli tomu, že by se chtěla léčit, ale spíše kvůli tomu, že neměla na nájem, jídlo atd...Jinak také vím, že některým to platila vše sociálka. To by také stálo za to případně zjistit. Pokud bys za mamkou jela, určitě by nástup do léčebny měla být tvoje jediná podmínka. Že je to časově a i finančně náročné, to bohužel vím...Na druhou stranu, pokud se sama po těch letech ozvala...držím palce a dej o sobě vědět!
Verča

Dobrý den, můžu se zeptat, jak to dopadlo? Jela jste tam nakonec? Řeším totiž hodně podobný problém. Psala jsem dnes jednomu lékaři s prosbou o radu, tak to tady jen zkopíruju:

Moje matka měla problémy s alkoholem celý život. Měla však zhruba desetileté období abstinence (od alkoholu, byla po celou tu dobu silně závislá na analgeticích). Nicméně před pěti lety se rozvedla s mým otčímem a v tu chvíli se začala znovu propadat. Začala znovu pít, přišla o podnik (kadeřnice), přišla o podnájem (neplatila), začala se propadat do dluhů (byla vždy posedlá sama sebou, takže si platila liposukce a podobné věci). Zhruba před rokem se vrátila zpět k otčímovi (ten ji přijal, stále ji totiž miluje), rozhodla se léčit ze závislosti v PL Kroměříž. Tam však vydržela necelý měsíc, pak byla na 14 dní poslána zpět domů kvůli porušení pravidel (vzala si totiž nějaké analgetikum). Poté, co se vrátila zpět do léčebny, tam ale dlouho nezůstala, cca měsíc, pak odjela s tím, že jí to tam nepomáhá, že jsou všichni blbí a konec. Recidiva u ní nastala prakticky okamžitě během dalšího měsíce byla opět na dvou lahvích vodky denně, ležela v posteli a nebyla schopna jít ani na záchod, žloutla. V tomto stavu mě požádala o pomoc. Dovezla jsem ji tedy do PL Kroměříž, kde ji, s jejím souhlasem, umístili na uzavřené oddělení s tím, že není na protialkoholním oddělení místo. Dojednala jsem pro ni po týdnu přestup do PL Opava, kde nastoupila standardní protialkoholní léčbu. Po měsíci však byla opět doma, s tím, že si našla práci a že jí žádné protialkoholní stejně nepomůže, že to vyřeší jen a jen práce. Byť jsem ji od toho odrazovala (a nejen já, celá rodina) a trvala na dokončení léčby, odešla z PL, začala pracovat. Po 14 dnech začala pít znovu, nebývala v noci doma, na jakékoli dotazy reagovala agresivně, přestala chodit do práce. Dneska jsem se dozvěděla novinu, že se přidala k místním bezdomovcům. Tak nějak mi to pochopitelně celé přišlo líto, na léčení jít nechce, nehledě na to, že ji ani už nikam nechtějí (zkoušela jsem si domluvit konzultaci, neúspěšně). Vždy ráno přijde do bytu k otčímovi, udělá tam nepořádek.

Neplatí na ni vůbec nikdo a vůbec nic. Můj bratr má čtrnáct let, už dlouhou dobu ho zcela ignoruje. Jak už to tak bývá, celá rodina je z toho špatná. Všichni se moc snažili, mluvit s ní, podporovat ji, pomáhat. Všechna snaha byla neúspěšná. Vím, že další stadium je v jejím případě smrt upitím. Je podvyživená a při tom množství alkoholu, který vypije, to asi nebude mít dlouhého trvání. Ve mně ale hlodají pochybnosti, zda nejde ještě něco udělat, byť už, přiznám se, nemám moc síly.

Držím palce všem, co máte podobné problémy. Alkohol je strašné peklo:-(

Alkohol mamku dostal, ovládá jí, ona už nemyslí normálně, záleží jí jenom na tom, aby bylo co pít, je to nemoc!Jenže ona se vyléčit nechce, čímž ji nepomůže žádná léčebna a ani Vy!Ničí se dobrovolně.Dobře ji jistě není, šťastná taky není, nemá už ale sílu na nic.Doufám , že ví, že byste ji ještě přijala,že ji máte ráda, protože přestat musí chtít jen ona sama, jinak není žádná pomoc, nikdo nemůže nic dělat.Odrazit se ze dna ještě může..

Dobrý den,
dopadlo to v podstatě tak, jak s dalo čekat. Po tom, co s ozvala, jsem to řešila se zbytkem rodiny. Byla jsem se poradit i s psychiatričkou, bavily jsme se na toto téma asi hodinu a půl. Nedoporučovala mi se za ní rozjet, protože to, co bych viděla, by mohlo být po tolika letech ještě více bolestivé. Zavolala jsem tedy na číslo, ze kterého volala a předal mi ji muž, se kterým jsem mluvila. Chytla jsem ji střízlivou, každopádně rozhovor s ní byl už hodně mimo. To, že člověk z pytí zblbne, z ní bylo hodně evidentně znát. Položila jsem jí otázku, proč chce, abych za ní přijela. Odpověděla, abysme pokecali. To, že má nějaký problém s pitím si nepřipouští vůbec. Volala pak ještě po pár dnech sestře, opět na mol. Ta se ještě dozvěděla, že spávala někde po vagonech, měla vši a podobně. Za pár dní mi volal ten člověk a řekl mi, že ho t hodně mrzí, že sehnali auto a chtěli ji odvézt zpět do města, odkud pochází, aby si mohla vyřídit doklady, ale že už tam bohužel není. Pověsila se tam na nějakého chlapa, kterej by mohl být klidně můj brácha. Řekl mi, že mi to poví na rovinu, že by se asi měla jít léčit, že ji ten člověk mlátí a že ji to vůbec nevadí, že za ním vždy přijde, údajně ji jednou chtěl i znásilnit. Prostě mi vykládal věci, kterým vůbec nerozumíte a nikdy by vás nenapadlo, že by takhle mohla dopadnout vaše máma. V podstatě se mi od té doby neozvala a už je to měsíc a půl. Nevím, jak žije, kde bere peníze, určitě nepracuje a nemá kde bydlet, je bez dokladů, prostě konečná. To sezení s psychiatričkou mi hodně pomohlo, nasměrovalo mě to jinam a už se ani z jednoho procenta neobviňuji, že bych snad na tom, jak moje máma skončila, mohla mít vinu. Beru to tak, jak to je a pokud se mě někdo zeptá, už se nstydím říct, má máma je alkoholička a žije na ulici. Odešla, když mi bylo 13 a to už je před osmnácti lety. Narovinu mi tam pověděla, že pokud ona sama nebude chtít podstoupit léčbu, nikdo nic nezmůže, ale že po tolika letech pití a posledních x letech, co žije na ulici, je v podstatě návrat do normálního života nulový, protože těm lidem to tak vyhovuje, byť je to pro nás nepochopitelné. Udělat za tím tlustou čáru je jediný rozumný řešení.

Ahoj,
to, že se po těch letech ozvala, vůbec nic neznamená. Není za tím žádnej mateřskej cit. Říkala jsem jí, že pokud bude chtít, může kdykoliv prozvonit a že zavolám zpět. Od té doby nic. Říkala mi to i na psychiatrii, že alkoholici si pam v opilosti vybaví nějaké momenty, kdy si vzpomenou na své blízké. Určitě ale za tím nebylo to, že by si uvědomila, že ten problém má. Spíše se ocitla v nějaké horší situaci. Snažila jsem se, ale už jsem si řekla, hoď to za hlavu. Jediná cesta zpět je ta, že by přiznala, že ten problém má. Pokud se tak nestane, tak se tak nestane. Je to jen a jen její volba.

V podstatě s tím, co píšete, souhlasím. Akorát už si nemyslím, že by se ode dna odrazit mohla. Je jí 56 let, žije jako bezdomovec, nemá žádné prostředky, ani doklady. Je mezi lidmi, kteří žijí stejně. Teď už se dá čekat jedině na to, že něco provede a nařídí jí soudní léčbu nebo až si odrovná játra a ledviny. A tak to prostě je...