Alkoholik

Jsem zoufalá. Dcera /40let/, prodělala operaci vaječníků, nemůže mít děti. Po tomto sdělení byl zoufalá a začala pomalu pít. V té době jsem s ní nebydela. Dozvěděla jsem se to až když pila skoro půl litru rumu denně. Začala být zlá, agresivní. Manžel jí vyhodil, šla bydlet domů, Léčit se nechce,vše prý zvládne sama. 2x ji již odvezli, vždy podepsala reverz. Nyní je její stav již kritcký. Sice už tolik nepije, ani by to už tělo nezvládlo. Při výšce 165 cm váží 45 kg. Nemůže pořádně udržet stravu. K lékaři stále odmítá jít. Mám o ní strach.Na prosby nereaguje, prý to zvládne sama. To již ale není možné. Poradí někdo jak jí pomoci? Je sice plnoletá, ale dívat se na svoji dceru jak pomalu odchází je šílená věc. Kdo pomůže, nebo poradí jak jí mohu pomoci? Díky zoufalá máma

Mileno, požádejte o pomoc obvodního lékaře!

Děkuji sice za odpověď, ale k žádnému lékaři ji nedostanu a ten ke kterému dříve chodila, říkal, že jí pomůže jedině protialkoholní léčba, jinak nic.

Mileno,asi jste si přečetla spoustu přísvěvků tady.Chování alkoholiků je naprosto stejné a stejně tak se chová i Vaše dcera.Měla by chtít sama. K léčbě nedobrovolné jde přistoupit jedině po zbavení svéprávnosti.Vy,pochopitelně jste matka,s jejím chováním nesouhlasíte,máte o ní strach,ale i tak ji to umožňujete.Zní to asi tvrdě,ale mluvím z vlastní zkušenosti.Já jsem ovšem na stejné straně tábora jako vaše dcera.I když jsem způsobovala svů rodině hrozné nesmírné trápení a strach o mě zároveň,tak jsem stále pila,protože se o mě i tak starali.Ale jednoho dne jsem se probudila a pochopila,že tam s nimi být nemůžu.Vím ,ale že by zřejmě došlo k variantě nedobrovolné.

Děkuji za odpověď. Potvrzujete mi to, o čem jsem již mnoho četla. Navštívila jsem i odborníky, stále mi říkají totéž. Léta ji živím, poskytuji život VIP, starám se o ní a stále jí prosím. Nyní to došlo tak daleko, že byla na mne tak zlá, že jsem ji vyhodila (do bytu po mamince). Najednou cítím pocit prázdna, že jí nemám pod kontrolou /která byla stejně k ničemu, vím to/. Stejně jí ale pomáhá bývalý manžel a tchán. Říkají mi všichni, ať ji nechám být, ať se žije podle svého. Zřejmě mají pravdu. I Vy mi to potvrzujete. Já ale stále citím pocit viny, že ji nepomůžu, kdyby potřebovala.

Nemusíte cítit pocit viny.Zkuste s ní mluvit,až bude trochu vnímat.Řekněte jí,že jí máte ráda a vždy mít budete,a že jste připravena jí pomoct v okamžiku,kdy o to bude stát.Ona se opravdu tak chová,protože jí to umožňujete.Já opravdu vím o čem mluvím,protože jsem se chovala stejně.Zkuste se sejít i s bývalým manželem a tchánem,aby jste se k ní chovali všichni stejně.Ona je nemocná ,ale stále ještě svéprávná a může se sama rozhodnout.V této společnosti,kde je problém alkoholismu stále větší především u žen ,je stejně tabuizován.Občas zmínka,statistika.Ale stále je pobyt v léčebnách,stigmatizován ,alespoň já to tak vnímám.Ovšem je důležité si uvědomit,že by člověk měl chtít se léčit a vědět,že se ze své závislosti nikdy nevyléčí.Alkoholikem zůstanu do konce života,jen já tomu tak říkám,nepiju,protože to nepotřebuju.A neříkám to s žádnou povýšeností,protože vím,že kdykoliv můžu začít pít znovu. Zkuste na chvíli vypnout,myslet na sebe,načerpat síly.