Alkoholik

Tohle fórum čtu už nějakou chvíli. Dnes jsem se tu zaregistroval, ale bohužel ne proto, abych našel radu. Jsme tu bohužel už jen proto, abych varoval ostatní a možná někomu otevřel oči, jak blízko může smrt v určité fázi být.

Mamka pila dlouhé roky. Co já si pamatuju, minimálně 18 let, ale muselo to začít dřív. Střídavě docházelo k různým excesům, různým šíleným událostem, postupně se měnila povaha. Na téma okolo pití byla vždy agresivní, urážlivá, ublížená, že ji máme za alkoholika a že je celý svět proti ní. Tou dobou už jsem si v duchu říkal, že to, jestli je, nebo není alkoholik, v té fázi už dávno nejsme. Už jsme v té fázi, že je to těžký alkoholik.

Chvíle, kdy si to přiznala sama před sebou, později před tátou a ještě později to přiznávala i před lékaři, kam přišla kvůli otokům nohou - to už byla víceméně závěrečná fáze posledních let. Před námi dětmi to odmítala až do konce.

Lékaři vám mohou pomoci, když to ještě jde. Nebyl jsem u toho, ale dostala nějaké prášky na abstinenční příznaky zřejmě a předpokládám, že dostala nařízeno doživotní abstinenci a zdravý životní styl. Ono se ani nic moc jiného dělat nedá. Tohle je skutečně jednosměrná jízdenka ke smrti a vím, jak těžké je vystoupit. Chápu, že čím déle v tom člověk lítá, tím je fyzicky náročnější zastavit, ale píšu právě proto, abyste v sobě našli všechny síly, i když je to těžké.

Já rozlišuji 2 typy alkoholiků. První typ se opíjí do němoty, dělá bordel, válí se v trávě.. Druhý typ je plíživý. Napřed je ve stavu opilosti jen "v náladě", později už musí být opilý, aby působil navenek normálně.

V této fázi člověk vypadá mnohem hůř, když se pokouší přestat. Vím, že se máma pokoušela přestat, že tam bylo několikrát období, kdy vypadala jako z koncentráku, třepaly se jí ruce, že ani neudržela hrnek.. to byly paradoxně ty chvíle, kdy byla čistá. Pak se zlepšovala fyzicky, vypada dobře, dalo se s ní bavit. Mysleli jsme si, že už poslední roky nepije, jak dobře vypadala. A samozřejmě tátovi tvrdila, že nepije. Opak byl ale pravdou. Znovu se napila a tím se navenek dala dohromady. Tělo to potřebovalo. Prášky nebrala.

Stačily plus mínus 1-3 roky tohoto návratu a byl konec. Ještě před pár dny vypadala relativně OK. Byla u táty na Vánoce, chtěla se jen mezi svátky vrátit k sobě do bytu, údajně zalít kytky, ale měla tam pití. Před Silvestrem se ale zhoršila, během jediného dne začala žloutnout (játra) a v nemocnici si jí nechali. Odsáli ji vodu z břicha - 2,5 litru. Další podobný objem ještě plánovali odebrat. To už nestihli. Po silvestrovské noci v bezvědomí se prvního ráno probrala, komunikovala pouze očima a v poledne pak zemřela. Přestalo bít srdce.

Zpětně člověk analyzuje, co mohl udělat jinak, co dávalo jaké signály, jak jsme svou pomoc mohli udělat lépe (zkoušeli jsme skutečně vše možné). Mám několik ponaučení a to hlavní, které vám tu chci předat je, že se možná vy nebo vaši blízcí nacházíte na té trajektorii mnohem dál, než si myslíte. On ten konec nemusí znamenat roky/měsíce trápení po nemocnicích. Každý je jiný. Taky jsme si plánovali, co všechno na té správné cestě ještě pomůže.

Zkuste si prosím říct, kolik síly byste v sobě nebo ve svých blízcích chtěli nastřádat a aktivovat, kdybyste věděli, že se tu nebavíme o letech, měsících nebo týdnech, ale o dnech... Že si možná jen myslíte, že letošní rok zaberete a dáte to. Možná ten rok - možná tolik času už nemáte. Jak byste to začali vnímat?

Jestli tohle s někým pohne a něco se stane, může to někomu zachránit život. Já už tu možnost v rodině bohužel nemám, ale možná ji máte vy. To je celý smysl tohoto textu. Abyste to brali co možná nejvíc vážně. Mámě bylo o dost méně let, než mnoha z vás teď je.

Michale, uprimnou soustrat. Je mi to lito. Prijit o rodice ja tezky.
Ale dekuji, ze tvuj prispevek.
Hodne stesti v zivote.

Ahoj Michale,
též přeji upřímnou soustrast a děkuji za Tvůj příběh. Drž se.

Michale,
upřímnou soustrast. Je mi to líto.
Věřím, že si z toho někdo vezme poučení a výstrahu. Já v tom pekle byla. 15 let abstinuju. Napiš, kdybys něco potřeboval......cokoliv...

Zasraně smutné... každý takový příběh mi jen prohlubuje pohrdání nad mojí minulosti... Jsem rád, že jsem to vydržel už tak dlouho.

Michale, upřímnou soustrast a moc děkuji, že jsi sem napsal tenhle opravdu smutný příběh.
Ať se daří co možná nejlépe.

Děkuju všem za podporu. Rád bych jen, aby už nikdo nedopadl stejně, to je celé. Kéž by moje snaha vedla alespoň k jednomu případu, kdy se to povede otočit k jinému "cíli" než je tenhle. Nic víc si nepřeju.

Mily Michale,prijmi,prosim,mou uprimnou soustrast.Dekuji Ti za sdileni tohoto smutneho pribehu.Jsem take maminka.Dokonce milujici maminka.A take alkoholicka.Nekdo by urcite namitl,ze se to vylucuje.I ja si to jeste pred par lety myslela.Ctu tady pribehy deti,jejichz maminka uz tu neni nebo nechce byt a pije.Boli z toho srdce.Prosim,nevycitejte si to.Ja nezacala pit kvuli tomu,ze se mi narodily deti ani kvuli tomu,ze obcas zlobi.A urcite jsem nezacala pit proto,abych jim znicila zivot nebo abych je predcasne opustila.Verim,ze i Vase maminky to tak mely, jen mozna nenasly silu nebo nevedely kam se riti a jak Vam nici zivoty.On ten pohled pijiciho alkoholika na svet nema s realitou moc spolecneho.

"Zkuste si prosím říct, kolik síly byste v sobě nebo ve svých blízcích chtěli nastřádat a aktivovat, kdybyste věděli, že se tu nebavíme o letech, měsících nebo týdnech, ale o dnech... Že si možná jen myslíte, že letošní rok zaberete a dáte to. Možná ten rok - možná tolik času už nemáte. Jak byste to začali vnímat? "

Michale,tento odstavec,ktery jsi napsal jsem si prepsala na prvni stranku meho diare,abych ho mela kazdy den na ocich.Dekuji Ti za nej...