Alkoholik

Moje cesta ambulantního skoncování s pitím pro zajímavost (za délku se ne-omlouvám, kratší mi to prostě napsat nešlo):
Řízená konzumace nebo moderované pití jsem si dohledal co je až nyní v abstinenci čerstvě po 40. roku. Prý to je v mém případě asi 2,5 piva za hodinu a 3 piva do konce 2. hodiny a 4,5 piva za 5 hodin.

To by mi nestačilo, takto jsem nikdy nepil, ani jako abstinent, kterého spolužáci vytáhli do hospody jsem tedy nevěděl "že jdu na dvě max. na tři piva."
Bylo jich pět, osum, akorát, že pak jsem zvracel nebo mne bolela hlava ráno jako střep. Ani tehdy mi nedošlo, že to jako má neblahý vliv tahle kratochvíle, a že to třeba bude mít později ještě další negativní efekty.

Pak jsem nějakou dobu z opatrnosti nepil asi do 27 let. Tam jsem si našel důvod (nebo si důvod našel mně) a pil až do 40.
S tím, že jaksi si tím vyřeším ten důvod z kterého se mezi tím stali důvody.

A teď k pití s mírou.
Kupodivu mě to napadalo na úplně sklonku mého pití (pár měsíců vzad) a po pravidelných tak měsíčních až tří měsíčních odstávkách, někdy jen únor jindy přes Vánoce do března. Nejdelší předloni na přelomu roku byla půlroční abstinence.
Pak následovalo sbližování s pitím pomocí pokusu o nasazení řízeného pití. Nedovedl jsem si pěkné počasí představit bez konzumace piva asi jako obyvatel tropického ostrova bez pití kokosové šťávy.

Okamžitě ale zdravé moderované pití přešlo do "harm reduction" zvýšeného pití, ale méně škodlivého než nezřízené. Snažil jsem se to udržet nekompromisně na určitém počtu a ten nepřekračovat.

I to selhalo časem a bylo z toho pití dle chuti a nálady se snahou ten den nepít a selhání. Opakované snahy někam jít,ale nejít tam na pivo jen na sport a opět to skončilo na pivu po sportu.

Byl jsem klasický emocionální piják a emoce nebyli pevné a vždy jsem měl záminku se napít.

Když jsem vydržel s pocuchanými emocemi ten den, tak jsem nevydržel nepít už hned ten den příští.

Situace zřejmě kulminovala vícekrát, ale tělo bylo mladší a méně pitím opotřebované,zatím jsem si jen zadělával na vyšší závislost a silnější potřebu konzumovat pravidelně.

Pak přišly změny,stěhování, další důvody jakoby pít. Snaha jakoby poznat místní hospody a najít si další známé. No bláhová snaha. Stěhoval jsem se vícekrát a vždy poznával místní hospody, celkem hloupý přístup. Ale alkoholu ve mně to dávalo logiku, střídat hospody. Mít kde pít, když někde mne již chtít nebudou opilého, provětrat si hlavu a jít do nové poměrně slušně vypadající a slibující útratu alespoň 3 piv.Hloupé bylo, že si mne tam vždy jaksi otypoval jak kobylu výčepní a jaksi mi naznačoval neverbálně, že teda ano, ale že mu nepůjdu po ženských a budu mít solidní konzumaci.To nevím proč čeští hospodští kontrolují,neobtěžovat konzumující hosty a nenavazovat kontakty s ženami.

Neurotické a emocionální pití pokračovalo. Byli i návštěvy nočních hospod, kde se teda scházeli nejhustší typy a různí mladí lidé na tazích po nějaké oslavě po konci semestru třeba a zkouškového. Nad ránem, což asi znají pijáci, než začali jezdit lidi do práce, ti vyspalí a živí, sem pak jezdil domů. Nebylo to ale moc často, spíš tak jednou týdně maximálně.

Vztah k alkoholu se začal postupně získávat první trhliny nejdřív jen ráno když jsem nesl následky a měl různě překyselený žaludek a sprchoval si hlavu pod studenou sprchou a zvracel ale pak mi záhy obnovilo sílu po dnu pití ihned druhý den třeba jízda na kole coby odčinění toho dne předtím. Ještě jsem si určoval kdy se opiji. Bylo to jednou týdně před víkendem.Pak následoval střízlivý týden a zas se opití jednou týdně před víkendem.Nějak mne to vyčerpávalo a dokonce více než to denní pití určitý počet piv, tak jsem toho zanechal a přešel zpět na denní pití asi 5 piv.Tahle jako přerušovaná 6 denní abstinence jedním silným zátahem nebyla moc dobrý na tělo a pajšl.Tělesné orgány dostali zabrat. Játra, ledviny, srdce, nepřišlo mi to moc chytré ani šetrné, navíc hlava byla vyresetována docela dost do zpitomělosti.

Pak již jsem sice nepil takhle silně, nebyli tam návštěvy nočních hospod a návrat nad ránem.
Bylo to pití k večeru a do zavíračky někdy v 21:00, ale zato na denní bázi.

To ale zpětně považuju za celkem zlomové a klíčové, protože to už nebylo takové divoké a existenciální pití, které mne zavedlo skoro bez výběru náhodně do jakékoliv otevřené hospody (a já i začínal kdysi "chytrácky" dřív, aby mi ty hospody nezavřeli a měl jsem fůru času přejíždět z jedné do druhé). Vlastně jsem se od té chvíle snažil vytlačit to pití a různě šíbovat s dobou kdy začnu pít a počítat ty piva, pozorovat jak moje závislost funguje, o tom už mi bylo jasné, že se mne to chytlo (ono po pravdě v některých hospodách se mi dobře nepilo, tak mi zůstala jedna a maximálně druhá, ale tam mně také moc tedy nevítali a v jedné mne dokonce poslali ať tam už nechodím, v jiných to bylo na hraně (kupodivu tam kde mne naučili pít a kam jsem chodil tak pět let intenzivně prakticky denně),ono totiž ti hostinští si někdy jaksi vybírají hosty, aby se tam těm stejným dobře pilo a nevadilo jim k tomu nějaký rušivý element), třeba někdo kdo si to moc neužívá a vypadá, že mu to pití moc neprospělo a že to má z této hospody, to není dobrý signál pro mladé začínající alkoholiky v rozpuku, nadějné utratit pak v té hospodě stovky tisíc, pokud si ji oblíbí.

Pití mi vždy nějak rostlo a nabývalo na síle ke ke konci školních prázdnin a v září s jaksi podzimem a melancholií nabývalo ještě více. Doba rušení zahrádek a chození do vnitřních hospod sváděla i trochu ostýchavého introverta k o to silnějšímu pití k dodání si falešného sebevědomí a zbavení se společenského ostychu a podpoření libida. Ne že bych pak navázal nějaký společenský kontakt, spíš jsem nějak přežil ty pohledy lidí v hospodě a myslel si na svoje, sledoval tv obrazovku. Někdy tam hostinský schválně zapnul hudební klipy.To ovšem alkoholiky vůbec nevedlo aby opustili hospodu, jen je to emocionálně rozčílilo a pilo se ještě intensivněji.Jakýsi group think, kterým výčepní ovládal jen podle tónu hlasu "své" potřebné alkoholiky. Dokonce jsem si i poslouchal něco ve sluchátkách a pil u toho, jasný alarmující signál vydávající signál o alkoholikovi. Vůbec mi to nevadilo dál v tom vlaku jet. Alkoholici se nějak navzájem podporují a vzájemné ad hoc průběžné srovnání mi přišlo nehledě na nejmladší věk v hospodě jako pořád dobré. I fenomenální herec Dlouhý vždy mířil z nemocnice do hospody.

V této hospodě jsem ale nekonzumoval příliš rád. Přesunul jsem se do klidnější, méně natřískané se strachem o ztracení místa u pultu a prostornější. Kde se chodilo pro pivo jako samoobsluhu, to mi vyhovovalo a kde bylo dost míst k sezení.

A to považuju za další zásadní turning point v změně způsobu pití směrem k méně intenzivnějšímu a klidnějšímu.

Navíc jsem nechodil čistě do hospody, ale vždy jsem byl předtím po intenzivní fyzické námaze a pak teda nechtěl, ale šel nakonec na pivíčko, na dvě pouze na tři. No pak jsem tam byl na pět. Tam mi dvě pokladní a výčepní sedly a jedna mne tedy vedla k pití. Byla to zkušená servírka v důchodu, která vyloženě měla na mně pifku a na muže přísný metr a byla taková zlá a vzteklá, dusila to v sobě a vždy mne to vedlo k vyššímu pití jako emocionálního pijáka. Dělala to podle mně záměrně, rychle jsem vyexoval pět piv a zmizel pryč do jiné hospody, abych ji nemusel už potkávat u čepování piva.

Zajímavé bylo, že jsem si vlastně pomohl takovým klidným pomalým pitím. Totiž neuměl jsem ještě přestat, ale rozhodl jsem se pít pomalu. I jsem tam měl jednoho štamgastu kumpána, který jako alkoholik již nemohl pít rychle a já pil stejně rychle jako on.
A schválně jsem tam seděl do zavíračky té jiné hospody, do které mne to táhlo z téhle "mateřské hospody."

Začal jsem si tedy vymýšlet různé ztěžující parametry jako přívažek ke svému pití,ztěžující podmínky, které by mne měli vést pryč od pití k abstinenci, ale takhle podle plánu to šlo jen velmi slabě. Alkoholismus byl jak voda a našel si ke mně cestu, vždy jsem byl blízko téhle hospody a měl tam cestu kolem a vždy si mě našlo to pivo, neustále jsem si ho nedovedl odepřít po sportu, vždy byla chuť a žízeň (kterou tedy šlo jednoduše zahnat vypitím doneseného litru džusu při průchodu kolem této hospody ze cvičiště) a naivní představa, které jsem fakt jakoby věřil či si to nalhával alkoholovou obranou, že to skončí jen na dvou. No přišla emocionální ťafka od výčepní, její dvě podměrečná piva bez s moc pěny, špatně natočené pivo jen aby získala půl centimetru na mém pivu do svého výdělku a přišle jsem k ní sebemrskačsky pro třetí. Tam mne opět naštvala a nakonec jsem dal zas rychlých pět a odešel do té druhé záložní hospody, kam jsem už vůbec chodit nechtěl.

Nakonec jsem pochopil, že tam vůbec nesmím lézt, ani chodit okolo, ani tam chodit jakoby kolem na si zasportovat.Že v tomhle prostředí prostě nebudu schopný nikdy přestat s pitím. Bylo to zcela jasné. V tomhle prostředí jsem neměl nad pitím nikdy kontrolu.Nebyl to rozhodně suchý dům. Ob den až denně se tam vyskytovat a chodit přímo okolo toho.Vyhnout se tomu dalo jen s obtížemi, vždy jsem kolem sportoval a vracel se tam a tudy i zpátky.

S tímto prostředím mám spojenou i tu konzumaci po posledním 6 měsíčním abstinování. Sešly se asi nějaké zvláštní okolnosti a stalo se mi to prostě osudné.Emočně mně to vždy dožralo ti lidi na sportovišti, že jsem zase zabrousil do té hospody.Mám dojem, že to dokonce dělali schválně protože do té hospody také chodili a pak měli i z toho radost, když viděli jak si kazím tu formu pracně získávanou v té hospodě pitím pátého piva, zatímco oni se baví na můj účet když procházím pro další k výčepu u prvního a jiní u druhého a u třetího a resp. u druhého vesele odcházejí, protože oni na rozdíl ode mně umí pít. Zvláštní povahy, ale chodili tam vždy ve stejnou dobu jako já, to mne také nedošlo, že bych měl chodit jindy, když jinak mi to časově a výkonnostně vyhovovalo.

Zachránil mne snad jen ten koronavirus, že to zavřeli a nedalo se tam chodit. Pil jsem ale dál, ovšem řízeně, vždy večer tři piva a to bylo rozhodně míň, než z emocionálního popudu oněch pět piv v hospodě a další tři v jiné hospodě.

Dostal mne trochu lockdown, omezení východu do 21 h,to jsem nesl nelibě, protože do 22 h jsem byl kdysi na zahrádce zvyklý sedět u piva pokud tam byl kumpán alkoholik v důchodu,který chtěl po mně již koupit pivo, protože své 2 petky vypil.
Projevilo se to , že jsem si kupovali ty basy, celkem 4 basy a v zrychleném čase jsem je všechny vypil. Tím jsem se posunul na vyšší level a vyloženě cítil jak mi pitím každý další týden se posouvá tolerance. Zastihl jsem patrně nějaký zjevný posun tolerance.
Nebo jsem si ho uvědomil.

Byl jsem jak hrdlo láhve často ve stresu z něčeho a chtěl to zatlačit obvykle pitím piv 10 ° pitím jaksi co hrdlo ráčí a hrdlo ráčilo najednou 15 piv. Pravda,už jsem hrál s pitím falešnou hru a bojoval jsem s ním a hledal si vnitřní důvody, proč není možné dál pít. Takže jsem dorazil s přemáháním patnácté pivo se sebezapřením a jen že jsem si je rozlil do dvou 0,3 l sklenic a ten důvod nepít si mi rozrostl o pití jako Dán a jako čuně vytvořením si nového rekordu asi o pět piv.Už jsem si to teď podvědomě chystal jako další důvod že nezvládám pití.Musel jsem lháři alkoholismu oplatit stejnou taktikou a bleskově si opatřit a nafouknout důvody proti němu.

Později jsem pochopil, že to bylo domácí pití, to není pro mne v klidu, není to na zahrádce a ve společnosti a není tak uspokojivé, je stresující a pil jsem jedno pivo z lednice za druhým, pivo tedy do mně padalo jak do popelnice, jak mi trefně řekla jedna výčepní a to bylo také kamínkem do mozaiky, že nebudu prostě už pít raději vůbec než toto.

A v závěru mě tlačilo i strach že tentokrát nedokážu vůbec vysadit a na deset dní a déle přestat před Vánocemi. A zpravidla buď již nepít na Nový rok(to prý často alkoholici právě nepijí,pitím neoslavují, to je denní rutina). Že to bude silnější. Nebo v horším případě držet jen suchý únor.

Ale věděl jsem že se mi to vymyká a že musím se víc držet.Nebo jsem už prostě neměl nervy a odevzdanost a naivní důvěru v alkohol, že je to ještě dobré a že to mám pod kontrolou. Chytl jsem rapla a strach o sebe, co bude, když už nevydržím si naordinovat ani deset dní abstinenci když potřebuju právě před Vánoci zabrat do abstinence.

Rapl a stres mě chytl také také proto, že jsem asi celý říjen vydržel za cenu kuřáctví nepít měsíc a pak další týden jsem pod obnoveným pitím se zbavoval kuřáctví, které jsem věděl že déle jak krabičku se mi rozvíjí již do závislosti. A hned v zápětí zas držel deset dní abstinenci, aby pak přišel opět návrat k pití, těch deset dní vůbec nestačilo a déle jsem obezřetnost nad deset dní neudržel.

Listopad 2020 už byl hotový stres a naštvanost na sebe, jak to , že to nedokážu nepít. Neustálé se přesvědčování, že zase si jdu dát ty piva v hospodě. No nebylo jich už tolik ale již tak narušenou důvěru v pro mně tak vnitřně potřebný parametr, že si můžu vždy říci a poručit a deset dní vydržet bez alkoholu, vzala za své.A ta dobrovolnost pití co vzala za své za poslední rok tedy tehdy patřila mezi mé zásady, přes které vlak nejede a ze kterých tedy nehodlám slevovat. S říjnovým příchodem opatření v oblasti cestování a roušek jsem si zatím nedělal velkou hlavu a za sportem jsem cestoval i vlakem, ale podlehl jsem se zhoršeným počasím chladu a zimě a zůstával více doma.To mne vedlo k tomu, že jsem místo 3 piv po odpolední cestě na kole až do setmění, přijel již v sedum a nemohl si koupit piva, abych je ihned doma nepojal za své a neprolil hrdlem a nešel koupit další, to jsem již znal jak se to řetězí, když začnu pít příliš brzo večer, další dokoupená piva ještě v otvírací době obchodu ve stejném počtu vypitých je jistotou a pravidlem.


Že rok předtím mi nestačila ani půlroční abstinence, abych to trvale udržel nepít. Jo tak ani to mi pak nevadilo. Přišel i locdown a zákaz vycházení od 21 h a já tedy vykolejen z ztráty svobody pohybu nakupovat si třeba v 22 h ty tři piva a večeři, zapít to a jít vyčerpaný spát jsem podlehl někdy v listopadu cenové slevové akci a zakoupil jednu basu piv, po si již třech dnech druhou basu piv a pak ještě ke konci akce poslední den dvě basy piv a rychle jel pro další dvě, ale naštěstí mne tedy deset minut před zavíračkou nevpustili i s přihlédnutím možná k mému hloupému úmyslu jednak už pod vlivem a jednak v stresové psychóze asi z opatření a snaze vybavit se antidepresivy do zásoby.Byl to nesmyl i ekonomicky. Místo tří piv za 13,90 Kč, které mi snižovali toleranci o -2 piva jsem vypil 8 piv zas 10 kč a zvýšil si nesmyslně toleranci o +3 piva,k průměru 5 piv.

Pak otevřeli najednou první den ty opatření a já se hned první den ožral patnácti pivy, takže v tom nějaký stres a strach z opatření a izolace byl, sakra proč mne tedy drží pod domácím vězením a jel jsem si hned koupit dvakrát během noci po půlnoci vždy dvoulitr piva. A celé jsem to vypil.
Druhý den bylo pro mně alarmující, že kromě tedy té opilosti, patrně jsem měl ještě zbytkáč, takže mi nebylo na zvracení, což bylo pro mne nepříjemné zjištění a důkaz o mé zvýšené toleranci. Až odpoledne na mne dopadl jakoby absťák, ten se ale projevil tím, že jsem ze strachu z rychlého nástupu abstinenčních příznaků, což jsem nějak tušil , že by tedy mohli přijít rychle po takovéhle pecce15 piv jsem raději postupně zakoupil a vypil včasně odpoledne piv pět načež začal být poměrně v silné náladě a výřečnosti a družnosti což teda neuniklo lidem s kterými jsem se bavil,dokonce to přitahovalo i jiné alkoholiky co se se mnou bavili, ale ty jsem si změřil pohledem hodnotícím je přísně jako alkoholiky, sám alkoholik. To je nepotěšilo neb nepříčetného alkoholika o vlastním stavu alkoholismu asi nečekali co nesnáší alkoholiky pod parou a tedy i sám sebe.

V zápětí to spělo do finále a rozhodnutí fakt se pokusit nepít, tikot hodin a dead line kterou jsem viděl v střízlivých Vánocích, kdy jsem chtěl týden předem minimálně střízlivost začít, spíš čtrnáctí dní předem se rozplývala jako nejistá záležitost a rada Haliny Pawlovské jak nejíst a raketově se blížila ta doba nutného vysazení.

Dokážu to ještě, pochyboval jsem, ale jsem v jistých zásadních věcech bojovník a nepočítal jsem že to bude lehké, ale nevzdával jsem to.To se mi většinou vyplatí a vede k úspěchu. Když si říkám jak laciný frajer nepodloženě že to zvládnu, tak jdu na jedno pivo a končím o zavíračce s osmi.

Souběžně s tím rozvolněním se otevřeli i hospody, takže tedy jsem toho s opatrností už alkoholikovi ne příliš vlastní využil a poslední tedy návštěvu dva dny před opětovným uzavřením sportovišť i hospod jsem navštívil jak sportoviště, tak v zápětí hospodu, tam mi číšník povzbuzoval mé pití vtípky k pití, seděl jsem tam záhadně zcela sám, taky znamení, ale já už mu řekl, že neumím pít jen trochu. Čímž jsem si ulevil jaksi myšlenkově, ale v praxi jsem byl rozpitá dáseň, takže jsem dal pět 10 ° a odešel už naprosto odevzdaně do té záložní hospody a tam měl příhodu s jiným alkoholikem, co to měl patrně velmi podobně, ale byl starší a ten mi tam vyprávěl nějaké šílenosti a já nesouhlasil, vlastně vědomě provokoval a negoval, až tam na mně začal řvát. Kupodivu každému to bylo jedno nikdo se ani nezvedl pohledem od piva, tak jsem si říkal, takhle by to už bylo furt do šedesáti, plkat u piva řvát a každému je to jedno.
Nevěděl jsem , že to bylo jakési morální vítězství, nad tou hospodou a už jsem druhý den vystřízlivěl a zatím a věděl že se musím připravit na absťák a taky jsem to očekával, absťák jednoduše se vypařil a vydržel jsem to zatím doteď.
Nejhorší nebyl absťák a první týden ale stres a pochybnosti zda to vydržím do konce prvního měsíce po posledním napití. Druhý měsíc ok a třetí měsíc ok.

Teď je mi alkohol buřt, ale neslevuji z obezřetnosti, první jarní den byl samozřejmě nápor na nervy a po ruce jsem musel mít pití a raději jsem se přepil litrem minerálky než abych měl zkrat a sáhl k pivu a pak si rval vlasy. Emocionální otřesy a záminky samozřejmě ten den byli, vylezl jsem mezi lidi na slunce a logicky ne každému se líbím,byli i narážky a potěšilo mně, že jsem narážku nejdřív přešel a po minutě, když to dotyčná již nečekala jsem ji naprosto stejně vrátil její verbální comment zpět. Ani se nezmohla na odpověď.Strike back budu využívat častěji a s touhle pauzou je to přísnější a na hejsky a provokatéry i účinnější.Holt i po třech měsících mám odulý obličej a nadváhu pivního alkoholika, ale uvnitř už šlape čtyřválec co je schopný vrátit úder, je tam už ta potřebná impulsivita, která se topila v chlastu a přispívala k němu. Jednotlivé emocionální urážky jsem v sobě udržoval jak v papiňáku a pak je zapíjel po večerech s o to větší chutí na pivo. Poněkud sebedestrukční a sebemrskačský alkoholový alibismus a další alkoholová obrana.Udržovací soukolí alkoholismu se vyvinulo v dost živý a odolný organismus a bylo těžké ho rozvrátit a tedy trvalo to asi rok a půl, odhodlání tak roky tři od toho mlhavě pociťovaného drzého ale jasného chtění přestat k dosažení prvního dnu dnešní současné abstinence (vím to,jen že jsem si to psal občas do mailu který jsem si pro svůj alkoholismus založil, jinak paměť na to moc nemám.) Abstinence co drží a vydrží co nejdéle co jsem dokázal a nelépe rekordně mnohonásobně té poslední dlouhé šestiměsíční loni.

Oprava : Je to psáno klingonštinou, ale opravil jsem alespoň některé pravopisné překlepy.

Ahoj vespolek.
Můj cíl bylo napsat si jakýsi manifest, protože jaro mi našeptává, opět to samé a vím, že letos nesmím podlehnout a nemůžu si to ani finančně dovolit a riskovat rodinně vztahově pracovní další výpadek protože jsem high disfunctioning alcoholic a vyjma právě těch pár chvil co za to nestojí (tzn. jen tak jedno pívečko "na pokus" pak dráček v hlavě a pak se rozpiju jak umím) dlouhodobě vlastně ani nechci.Řeknete si jistě taky : "To znám, takhle to mám taky,teď si dám jenom na tu pohodičku, pros­tě jak to bylo minulý detox, tak takhle to právě začalo zrovna." Tůdle, překonat bažení, třeba skočit smočit hlavu do rybníka, než si dát "na pohodičku." Maximálně impulsivně bažením můžu pocítit chuť, ale tu můžu zahnat právě litrem 100% lisované pomerančové šťávy z Lídlu(na nás pivaře to funguje), to mi pomáhá, když jedu na kole před hospodou a láká mně to, mám ji pořád sebou a otevírám a piji na ex předem zakoupený litr cukernatého džusu a pokračuji dál. ANO, žijeme jen jednou a další rok v lihu si nemůžu dovolit a následný proces půl roku abstinování od příštích Vánoc přes tento den až někdy do prázdnin, kdy bych mohl být snad již bez bažení z těch zahrádek.Teda kromě té o které píši v tom svém manifestu, tam už nesmím prostě nikdy ne zajít dovnitř, ale přiblížit se blíž jak kilometr!!!Jsou jiná místa na sportování. Alkoholik si musí vybírat a odmítat a vyhýbat se a to resolutně a stoprocentně absolutně to dodržet, jinak je tam kde byl a ještě hlouběji. Good luck, těm co to mají stejně.

Alvani , já mám "bezdotykový vztah" k alkoholu.
Moje vize ve vztahu k alkoholu je nebabrat se neustále chvíli tak chvíli onak a stále dokola v začarovaném kruhu. Abstinovat a chvíli se litovat a pak zbytek přerušovaně konzumovat krátce zkoušet odvykat a tak dál v ročním rytmu - Vánoce až jaro nic s obtížemi a pak pít zas vzrůstající měrou až do dalších Vánoc, to fakt ne.

A potom nepřeklopit závislost do tloušťky a jídla(nebo do čehokoliv jiného nemírně provozovaného).

Ono se to nazývá i ab-úzus (nad-užívání, takže se to dá aplikovat patrně na všechno-ale něco žere jen čas, případně jinak méně výrazně níčí zdraví).
Častý je prý přesmyk uživatelů tvrdých drog na alkohol a stávají se z nich od tvrdých drog abstinující leč alkoholici.
Workoholici taky adepti na alkoholismus.
Hodně lidí prý přehání práci a vzniknou z workoholismu problémy v rodině se vztahy a výkonností coby partner doma a následně se domu nechodí a pije se nebo ještě víc se pracuje dle toho jestli práce je podnikatelská nebo závislá zaměstnanecká, tam nejde zůstat přes noc nebo do noci v práci, ale přesouvá se do hospody s kumpány spolupracovníky. I dříve ti "jednopivkové" se takhle prý rozchlastají jak duhy a závěr je , že přicházejí o rodinu například.
Usilovat tedy spíš dělat vícero věcí a na alkohol postupně vůbec nepotřebovat myslet.Mít to diverzifikované jako člověk co to zvládá, vyjma toho, že tam nebude mít vůbec místo alkohol.
To dáme, he he!

Alvani, jsme na tom stejně,Češi nejsou bez-vadní.
Alkohol, poruchy jídla a stres přepracovanost emoce vztahy, rodina, rozvody,sřídavka, vztahy mezigenerační a napříč rodinami partnerů tchán tchýně švagr švagrová, a z toho i prášky,alkohol, přejídání, naopak poruchy příjmu bulimie, anorexie, dietářství.Časté je i neurotické pití jako snahu nejíst tolik, velmi pochybný způsob.Kouření také takto pojaté, že tlumit jím chuť na jídlo a držet váhu.
To jsou jejich vady. A snaha vypadat a ničit si zdraví vynecháváním jídel.
To bych nedělal, nevynechat žádné s hlavních tří jídel. Případně ještě jíst svačiny a ke kafi vždy pít i vodu, dehydratuje, takto to mají na západě ve Francii, k pikolu, které sice neexistuje, dle českých pinglů, ale přesto jej podávají, ovšem ví o tom kulové, protože bez vody zdarma.
Přítomnost stresorů, alkoholici poblíž, partajnictví, hospodská kultura, někdy sousedské vztahy, sociální nejistoty, je toho hodně. Ale není to tedy důvod k pití, pouze alibismus.
Měl jsem to pití taky místo jídla, hloupý způsob už nedělám, takto si akorát omlouvám to pití, že to piji jakoby zdravotně na váhu a denně, bezcukrová piva, pitomost.
Nechci dělat pana Komandýra nebo Šerifa, nemistruju, každá sám sobě mistrem a poroučí sám sobě, takže nikoho nepřesvědčuju, ale doufám, že ani neteoretizuju a že to převádím i do praxe. Nejsme nakonec alkoholismem nepolíbení.Neztratím snad o tom pojem co to je zač ten můj alkoholismus. Nejsme včerejší ale dnešní, reklama na alkohol jede dost hustě, naposled jsem viděl na internetu, tam jsou nejagresivnější, jak holka vylila lahev vodky na ex.Nebo to tak alespoň vypadalo.Bylo to schválně krátký shot a do toho nějaká společnost co vyrábí alkohol různých typů, patrně i tyhle ředěné vodky.Jo a kupujou to i ženy staršího věku a třeba po třech těchle frisc z lednice, to už vím o co jde.Alkoholismus mířený na ženy i s tou mírou láhve pro ně přímo vypočítaný a počítá se že budou pít třeba tři a více, chytrý marketing,ovšem od toho s kopytem, alkoholismus žen tím pádem roste. Alkoholismus spojený s dietou na úkor jídla, takže alkoholismus dietářsky alibisticky odůvodněný.Cesta k tvrdému alkoholismu otevřena.
Teď k tomu nějak přistoupit během právě náporu té alkoholové sezony co přijde velmi nekompromisně ihned s počasím patrně avizovali někdy po Velikonocích.Držme se! Nebude flek a pěkný kout v aglomeracích, kde by někdo nenabízel alkoholihovo návykové nápoje.Případné výlety do přírody budou možná i tak riskantní protože lidi ve vlacích budou zřejmě pod parou a popíjet, ale i ti to Popeyové jsou nic proti tvrdým místům každého pivně-lihové závislosti, tam bude muset být fakt virtuální elektrický ohradník a nevkročit blíže jak kilometr...
Zdar a vydržet!

Moc hezky jsi to napsal, až jsem zažil takovou nostalgii a zasnění - "ach to byly krásné časy" - já bych mohl tak pít ještě nějakou dobu, pár let určitě. Ale ty další dny byly už těžký a já nebyl typ, který přepíjel. Až ke konci, vlastně to mě zastavilo celkem. Pamatuji si den, kdy jsem měl kocovinu šílenou a musel jsem jít alespoň se psem, byl jsem tak roztřepaný, že to bylo náročný. Nebyl jsem typ, co má alkohol doma, ale našel jsem láhev slivovice, byl jsem typický pivař. Abych mohl vyjít musel jsem tam poslat dva panáky...a to jsem si řekl dost. Nejsem si jistý, ale byl to jeden z okamžiků, že jsem věděl, že to takhle nechci.

Nicméně, jak popisuješ sebe v tom pití. Tak tam nastává i zlom, jak jdeš sám na pivo, kdysi jsem chodil s kamarády, pak už to bylo jedno, šel jsem sám, bylo mi to 5. To už člověk nejde pokecat, jde jednoznačně a přímo za chlastem. Nepotřebuje k tomu nikoho, sedne si někde ke stolu, na bar, doplní palivo a je mu strašně fajn. Baví ho najednou jen být, sám, sledovat okolí, jak píšeš televizi, jiný lidi, já teda byl hodně i na ženský, těch servírek a pletek bylo požehnaně, jednou jsem dokonce no to tady raději psát nebudu. Taky typická věc, člověk v hospodě, sluchátka a chlast, alkoholik jak vyšitý.

Naposledy co jsem popíjel, tak už jsem začal kupovat i tvrdý no, jaro/léto sluníčko, vyjet si někde na kole, sednout, koukat do dálky na lesy, přírodu a napájet se pivem a pak tam poslat placku rumu...klid, spokojenost, ticho. Tak se pozná alkoholik.

Drž se! Máš za sebou 3 měsíce, dobrý začátek, jen mám obavu o tu Tvoji domácí hospodu, tam Tě to potáhne dlouho, já být Tebou tak kolem ní ani nechodím, ani tím směrem, ale obcházím ji obloukem, já mám jednu výhodu, úplně tu moji první nezavřeli, ale časem jsem ti začal vnímat jako pajzl a zhnusikw se mi, ale ta moje srdcová je už zavřená, takže do "moji hospody" už jít nemůžu. Paradoxně se zavřela chvíli potom, co jsem přestal pít, znamení? Osud? Kdo ví....

Díky za ty "postřehy", zůstávám ve své abstinenci sám, sám a jenom sám.Jak jinak. Moje cesta není držet to vůlí, ale vyhýbat se spouštěčům, jak jsem se dozvěděl od psychiatra, jehož článek sem dám pro jeho jednoduchost, výstižnost, krátkost a impact užitečnost pro nás abstinující alkoholiky.

www.lidovky.cz/relax/zdravi/zavislost-dobre-nahradi-narocny-konicek-rika-psychiatr.A180523_112555_ln-zdravi_ape

P.S.-nechám prostor zas dalším, nejsem tu jediný abstinující..

Já taktéž volím pomoc terapeuta. Ale nejenom to.
Za poslední měsíce jsem si konečně nějak (s pomocí fóra a vás všech jednotlivě) dokázala spoustu věcí zařadit. Proč to tak je, že alkoholismus má své zákonitosti, postupně mi to zapadá do sebe.
Do 23.12. 20 jsem si myslela, že jsem jediný člověk, který plus mínus udržuje normální život, ale má problém s alkoholem.

Honzo,krásný román. Hodně štěstí přeji. Hlavně výdrž a pevné nervy!

Reakce potěší, zpětná vazba též. Tu si asi musím nějak opatřit taky sám, protože moje odvykání je tedy stejně atypické jako bylo moje pití. To má výhody teda v tom, že když se zamotám a budu chodit jinam než jsem chodil, tak už ten alkohol nějak nenajde a neláká.Ono jsem si to takhle i připravoval, protože jsem dost obezřetný, ale plánoval jsem skončit už daleko časněji, takže mne to vlastně taky dostalo.Klidné Velikonoční podnělí.