Ahoj skupinko.
Bezmála 2 roky jsem byla s mužem, který pije. On a asi i jeho kamaradi si myslí, že problém nemá. Pije téměř denně pivo, jedno, dvě i víc někdy a několikrát do týdne se dokáže pěkně opít, to přijdou na řadu panáky. Má kamarády, ke kterým chodí za účelem práce. A oni i pracují, ale vždy je u toho pivo a často i něco tvrdsiho. A on pak vravora domů, jednou nepřišel vůbec, byl nality a měl vybity mobil, takže mi nemohl zavolat,abych pro něj dojela. Dokáže být opilý 2-4x do týdne. Pil od samého začátku, ale já naivka to neviděla, no spíš jsem to vidět nechtěla a strašně moc jsem si přála, aby to byl jen výplod mé fantazie a stejně jsem se k němu po roce nastěhovala. Pak dal výpověď v práci a šel dělat na sebe. A od té doby šel nás vztah do kopru. Přibývalo pití, výčitek němých i hlasitých, svesenych hlav vycitkami svědomí, křiku a hádek a postupně to prebijelo všechno to krásné, protože jsme měli i pěkné chvíle. Poslední měsíce jsem praktiky celé večery prostala za oknem a čekala v jakém stavu se vrátí domů. Někdy nebyl moc, ale často byl úplně na šrot. Snažil se, to ano, ale po chvíli se zase vrátil k lahvi. Když nepil, byla jsem šťastná a moc jsem ho chválila. Kdyz jsem se vracela z práce domů z odpolední, a on byl doma, tak jsem hledala, jestli pil a co pil, kdo u nás byl a podobně. Většinou jsem našla a on mi to pak přiznal, že si se sousedem dal pivo nebo panáčka. Už jsem byla i posedlá, vyslychala jsem ho a podezirala. Od začátku jsem mu říkala, že to není normální, že takhle pije a že to ničí náš vztah, vyhrožovala jsem, že odejdu, plakala jsem, byla jsem nešťastná, byla jsem zoufalá a vlastně pořád jsem. Říkala jsem mu, že pokud si to přizná a vyhledá odbornou pomoc, že mu budu oporou a budu ho v tom naprosto podporovat. V květnu jsme se dohodli, že bude mít "dovoleno" pít jednou týdne a že se může opít, jak chce a já nebudu mít kecy. Za měsíc to nevydržel ani jeden týden. Pil 2-3x týdně. Hledal důvody, něco se pokonilo v práci, poslali špatné náhradní díly, jeden díl jsem rozbil, zemřela mi teta (to jediné jsem pochopila), je mi blbě, potřebuji vyproštění. Poslední týden v květnu byl opilý 4 dny v kuse. V sobotu se nevrátil ani domu, vrátil se v neděli pozdě odpoledne na šrot a to už jsem měla sbalene věci a jedno auto už bylo na cestě a věcmi pryč. Čekala jsem na něj, abych mu osobně řekla, že odcházím. Strašně moc to bolí. On je milionový, hodný, pracovitý, chce rodinu. Měli jsme podstoupit umělé oplodnění a i se mnou absolvoval všechna vyšetření a podporoval mě a vsechno..jenze se neumí nebo nechce odtrhnout od lahve.
Moc moc ho miluji a moc bych si přála, aby si uvědomil sám sebe a že je nemocný a vyhledal odbornou pomoc. Aby jsme mohli být spolu a začít od začátku, jinak a jinde a hlavně úplně bez alkoholu.
No bylo to vyčerpávající a nevím, jestli to někdo dočte až do konce.
Děkuji moc. Ahoj.
|