Alkoholik

Ahoj Martino, nedávej si závislost svého bratra za svou vinu. Závislí lidé mají nemocné mozky, které je nutí pořád vyhledávat a navyšovat alkohol. Já mám velice podobný životní příběh jako ty, akorát ho prožívám s jedinou sestrou, kterou mám. Jsem dobrovolně spoluzávislá, protože se nehodlám dívat na vlastní sestru, jak chodí po ulicích se zdravotními komplikacemi z alkoholismu. Je na ubytovně a já jí pomáhám s bězným fungováním, protože dle adiktologů má dosti narušené kognitivní funkce. V podstatě mi řekli, že nemá mozkovou kapacitu na abstinenci. Do léčebny jsem ji dokopala třikrák a vždy v otřesném stavu jinak by nenastoupila. Mám dvě malé děti, tak nemůžu docházet do al-anon skupin. Ráda bych s tebou někdy jen pokecala, mám neomezené volání. Kdyžtak mi napiš na Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Ahoj, věc se mají tak…
Po incidentu v autě kdy bratr dostal epileptický záchvat, jsem se já dost zhroutila, 2x za sebou jsem si zablokovala pulku těla musela chodit přes 3 měsíce na rehabky, elektřinu aj. Brat měl záchvat spojený s halucinací a následnou agresí, vůbec mě nepoznal a kdyby neuklouzl na štěrku tak mě napad, po tomhle zážitku jsem si ho už domu nezkoušela brát, i po konzultaci s Dr. Nebylo vhodné aby byl u dětí. Maminka umřela a ja se zhroutila znovu, začla jsem také pít, v te době jsem byla na rodičáku, tak to šlo hezky zkrývat…naštěstí jsem přestala dřív než to byl velký problem. V září jsem nastoupila do práce a byla ráda že špatné myšlenky z mamky a bráchy rozháním…
Bratrovi zjistili nezhoubný nádor a měl jít na operaci, z nemocnice utekl, podepsal reverz a i když mám 2 sestřenky na JIP i ARO, stejně ho neuhlídali a přes domluvy s doktorem s ARA a domluv všech, operaci nepodstoupil, pokaždé se znovu cca po 3 týdnech pustil k pití a nikdo ho operovat nechtěl, protože by mohl zakřečovat.
Zkoušel psychiatra, byl asi 3x, pak řekl že to nemá cenu, že se vždy jen zeptala jestli pije…
Na léčení jsme ho nedostali, pokaždé řekl, že to chce zvládat sám…jak běžel čas, tak druhý bratr měl v březnu svat a já ji měla 3.6.2023, oba zaslepeni přípravami, protože jsme svatby odložili kvůli covidu a umření maminky, jsme si nevšimli, že nám bratr umíra skoro před očima…
Pořád chtěl vše řešit sám, přidaly se deprese, myšlenky na sebevraždu a nakonec smíření, nedokázali jsme ho vrátit zpět, úplně ztratil chuť žít a to doslova, řekl že chce umřít.
Bratra jsem navštívila 5.6. Se slovy, že mu pomůžu vše zařídit, že to zkusíme znovu, že půjde na léčení…po chvíli rozpravy mi řekl, ať už jdu pryč, já po euforii ze svatby, se zvedla, řekla že ho mám ráda, rozbrečela se a odešla se slovy, že se na něj nemůžu dívat - nebyl opilý, aspon mi tak přišel, byl unavený, ospaly……po 8 dnech od mé svatby mi umřel. Umřel mi ve věku 36 let sám v bytě. Sám, sám, jak to bolí, je to strašný. Měl nezhoubný nádor, který mohl jít lehce ven, jen kdyby, kdyby….a ty výčitky mě sežerou….
Během 4 let jsem porodila 3 děti a během dalších 4 let přišla o 3 své nejbližší. Jak ten život umí být krutý….

Zpětně zjišťuji, že můj mozek některé věci vymazal, jako rozmluvu s dr. Že bratr do roka umře a jiné ohledně léčby….strašné

Martino, přeji upřímnou soustrast. Soustřed se na své tři úžasné děti. Svého bratra jsi svým způsobem ztratila už když propadl alkoholu. Mohu se zeptat, jaká diagnóza tvého bráchu nakonec zabila? Předpokládám, že u 36 letého kluka nařídili pitvu. Nezhoubný nádor snad nezabíjí. Moje sestra má rakovinu prsu a ikdyž jí to z nějakého důvodu zatím nechtějí operovat, tak prošla dvěma cykly chemoterapie a teď dochází na hormonální léčbu. Někde jsem četla, že hormonální léčba je schopna zastavit růst rakoviny i několit desetiletí. Samozdřejmě ani rakovina moji sestru nezastaví v pití a pravidelně se upíjí do 4 promile. A i se 4 promile je schopná komunikovat a chodit.

Ahoj, díky….už jsem se trochu uklidnila. Pitva byla nařízena a dlouho trvala, dozveděla jsem se ji teprve včera. Bohužel jsme ho našli až po 5 dnech, bylo u něj normální že se nějakou dobu neozval, tak jsme to neřešili…po 5 dnech už toho moc zjistit nejde, ale víme, že to nebyla mrtvice, infarkt a ani že ho nezabil nádor (prý kdyby tam byl další rok, nic se neděje). V krvi měl jen 0,05 promile. Orgány po tak dlouhé době se už rozpadají a zjistit nic moc nejde. Akorát potvrdili pokročilejší cirhozu jater, závěr pitvi byl, že nejde říct na co zemřel.
My se akorát domníváme, že muselo jít o celkové selhání organizmu, jak jsem v minulém příspěvku psala, nebyl opilý, ale spíš unavený…Podle nás zkusil přestat, protože v krvi nebyl skoro žádný alkohol, dostal epileptický záchvat - menší a něco se muselo s orgány stat - takže přestat s pitím zkoušel, ale pozdě a sám, místo s pomocí…
Je mi strašně líto, že nechtěl pomoct a všechny odháněl, byl to krásný svalnatý a do té doby i sportovně založený chlap, který miloval děti….Bohužel ta závislost je tak silná a krutá, že to je strašné….
Tvé sestry je mi líto, pokud ji to v hlavě nesepne, bude to pořád dokola….u nás už tohle skončilo i když to dopadlo krutě a ještě to není za mnou, tahle kapitola se uzavře…dík za mail, až budu více v klidu a vyrovnanější, ozvu se…