Alkoholik

Dobrý den, ráda bych se svěřila s problémy s maminkou. Je jí 51 let, krásná a chytrá ženská, bohužel už několik let závislá na pití. Loni situace vyvrcholila, když byla několikrát odvezena mnou zavolanou sanitkou a měla v krvi 3,5 promile. Samozřejmě vodka, poschovávaná všude po bytě. Nakonec, když už jí bylo tak zle, že vážila přes 40 kilo a báli jsme se, že umře, nastoupila dobrovolně na léčení. Tam byla naprosto zlatá, i se jí tam líbilo. Po návratu byla asi 4 měsíce jako vyměněná a zase to byla moje máma, jak jí znám. Změnila práci, dala se dohromady. Bohužel jí to nevydrželo dlouho. Z práce jí ve zkušební době vyhodili (nevím, jestli kvůli pití) a začalo to nanovo. Od té doby práci vyměnila už potřetí a je to opět k nevydržení. Každý měsíc je údajně nemocná. Hlásí, že má horečky, průjmy, zvrací a nikdo jí to nevěříme, jsme na ní zlý, nechápeme jí, máme jí za alkoholičku atd. A já prostě vím, že je napitá. Protože jakmile se napije, je hádavá, agresivní, plácá, nedokáže vyslovit souvislou větu a je schopná poslat do háje mě, bratra, ale i její vlastní starou maminku, mou babičku. Já už mám totální chuť jí nafackovat, zároveň si však malinký kousek mě říká, jestli jí nekřivdím. Že se jí třeba vážně vrací horečky. Nedokážu ale vysvětlit, proč je to pořád všechno dokola. Horečky, nemocenská, hádky, plácání, pití- ona to i přizná. Že měla "jednu" skleničku. Ted je v nové práci dva týdny a opět "horečky". Setkali jste se tím někdo? Nebo co si o tom myslíte? Žije sama, takže u pití jí nikdo neasistuje a tudíž to nemůžeme dokázat a já už jí upřímně ani moc nereaguji na telefony. Jsem z jejího pití naprosto vyřízená, dříve jsem po každém jejím zavolání k ní letěla, starala se, žehlila její průsery, tahala jí nalitou do bytu, když se válela před domem a volali mi sousedi, volala sanitky, chodila s ní po psychiatrech, během její léčby jsem u ní bydlela a starala se o kocoura. Ale už nemůžu. Můj život i celá rodina řeší neustále jen jí a je to strašný Občas i vyhrožuje sebevraždou a já o ní nechci přijít. Je to moje máma....

Ahoj Moniko,
je to hrozný, ale maminka je orpavdu alkoholička. A dokud nebude chtít ona, ty s tim nic neuděláš, to je všeobecně známá pravda. Můj táta je alkoholik, ale on má neskutečně silný ego, nikdy by to nepřiznal, naštěstí nechodí už do práce a neni to s nim takový extrem.

moje nejlepší kamarádka měla takovou mámu jako ty. Jako malý jsme jí uplně ožralou tahali z hospody a to měla ještě 3lettý dítě. Máma pila dokud si uplně nezničila zdraví, skončila na dialýze a na doktorech, nemohla už pít, jinak by umřela. Stejně si občas dala jednu skleničku a byla mimo, našli jí pak třeba na chodníku. Kámoška za ní musela platit účty a pak řekla dost. A odstřihla se od nich. Jinak by to zničilo její vlastní rodinu.....

Moniko, moc mě to mrzí, ale situace není dobrá. Přesně, jak píše Rachel. Mamce nedokážeš pomoct, musela by sama chtít. Alkoholismus je nemoc, která ničí rodiny. Přečti si něco o spoluzavislosti, ničí to i Tebe. Dr. Nešpor mi jednou řekl, nejvíc člověku pomůžeš, když mu nepomůžes. Začni žít svůj život a mamky nech na ní. Jsem stejně stará jako ona, alkoholicka, která v sobe sama našla sílu nepit. Nikdo jiný by to za mě nedokázal. Vím, že to je těžký, ale život někdy rozdá blbý karty.

Já vím, že je alkoholička:( Víme to všichni a vlastně i ona to kolikrát o sobě řekne. Jenže oak přijde s tím, že přece pijou všichni a jen u ní se z toho můžeme zbláznit. Od jeji spolubydlící v nemocnici vím, že nikdy přestat pít nechtěla, i tam to říkala. Že skleničku si prostě dá, ta ji neublíží. A je v tom znova Teď buď o pití lže nebo naopak řekne, že jen díky chlastu ji není špatně a může fungovat. Ale ona nefunguje! Já vím, že jí musím odstřihnout, ale je to můj jediný rodič a hrozně se bojím. Že skončí na ulici, například. Z rozjetý kariéry ji teď zbývá poslední pokus a jestli ji zase vyhodí, už si v oboru neskrtne. Ale ji je to asi fuk, prý si vezme půjčku. Navíc za to prý nemůže, že ma pořád horečky. Je blba doktorka, blba vedoucí, v práci je chladno a ona má špatnou imunitu. A já mám pak vycitky, že třeba opravdu je nemocná. Já už nevim, jak a co dělat. Vím, ze pomoct ji nemůžu. Ale jak pomoct třeba babičce, na kterou máma řve a babi se pak třese a pláče? Já už nemůžu

Já když jsem chlastala, měla jsem taky často nemoci a teploty. Taky průjmy. Každej tah se projevil po nějaký chvíli nemocí. Moje tělo dokonce před menstruací mělo teplotu, asi jak bylo zanesený a ty procesy nezvládalo.

Je mi to moc líto Moniko, ale bohužel pravda je tady taková, že ty se musíš naučit nesnažit se všem pomáhat. Možná tě tak máma vychovala, ale z tvého psaní je cítit, že máš zodpovědnost za chování ostatních. A pravda je, že nemáš. Ty nemáš nic společnýho s tim, jak se oni chovají. Nejsi špatná, protože budeš žít svůj život a nebudeš je řešit. Každý jsme tu zodpovědný sám za sebe. Máma za sebe a babička za sebe. Babička mámu vychovala, asi tam byl nějaký problém. Neznamená to, že je máš mín ráda. Možná naopak.

Můžeš ji zkusit pomáhat, ale ona tvoji pomoc shodí ze stolu. Alkoholici ví všechno nejlíp. Můžeš ji nenechat padnout na dno. Bude tě to stát tvojí práci, tvoje vztahy a pokud máš rodinu, tak jí to bude brát zdroje. Je potřeba zvážit váhy. Když bude pít dál, má cenu jí pomáhat?

Takže zřejmě lítost nad tím, jak je maminka často nemocná, zřejmě není na místě Ano, já celkově v naší rodině zastávam roli té, co všechno zařídí, vyřeší, poradí a zároveň se z toho nezhroutí. Jenže do zhroucení už nemám daleko. Hrozně moc bych chtěla mámu, jaká byla dřív. Samozřejmě máš pravdu. Veškerou mou pomoc máma už několikrát splachla do záchodu, veškerá vynaložená energie přišla vniveč. A přesto mám ted výčitky, když jí neberu telefon nebo neodepisuju. Mas pravdu i v tom, ze bych se měla zaměřit na svůj život. Abych si třeba konečně sama našla partnera a založila vlastní rodinu. Ale je tak těžké přestřihnout tu šňůru Je mi to všechno tak hrozně líto.

Určitě, chápu to. MOc mě to mrzí. Je to těžký i říkat pravdu na rovinu, hlavně lidem co je máme nejradši. Možná se nemusíš odstřihnout uplně, jen se začít postupně učit, nebrat si mámy problémy jako sobě vlastní. Nejsou tvoje, netahej je sebou. Někdo se potřebuje 100% odstřihnout, ale někdo ne. Já jsem třeba postupně získávala odstup od rodičů. Měla jsem podobný problém jako ty. U mě to bylo tzv. people pleaser. Naučila jsem se to v dětství. Rodiče mě měli rádi, jen když sem se chovala podle jejich představ. Teď mám svůj názor, nepiju, dokážu se postavit sama za sebe a mám svoje soukromí, kam si je prostě nepouštim, ale neuzavřela jsem vztahy uplně a když je nutný, pomužu jim. Najdi svojí cestu. Nenech si ničit život.

Ahoj, tak to opět vygradovalo. Dnes mi ve dvě hodiny zvonil telefon. Máma. Od včerejška v lihu, takže jsem to zvedla připravena to položit hned, co by začala blábolit. Místo toho se představila Záchranná služba. Máma v práci zkolabovala, zavolali ji sanitku a ti zjistili, že má v sobě 3,5 promile. A že si pro ni buď prijedu nebo ji odvezou na záchytku. Nechala jsem ji odvézt na zachytku. A jsem naprosto v haji Nechala jsem svou mámu na záchytce s bezdakama. Ale já už pro ni jezdila tolikrát, že už nemůžu. Z prace ji samozřejmě okamžitě vyhodili, byla ve zkušebce. Je nalitá, bez peněz, bez práce. Vůbec netuším, co s ni bude. Ma doma kocoura, chudaka. Nakrmili jsme ho, ale co s nim dal? Mam ji ho sebrat a hledat mu domov? Nemluvě o tom, jak moc se bojim zítřka. Az vystřízliví a ja pro ni budu nepřítel c.1. Minule, kdyz jsem ji volala sanitku, na me rvala, jaky jsem hajzl a parchant. Tohle mi nikdy neodpusti. Léčit se určitě nepujde a hned se opije znova. Ja jsem naprosto zoufala. Skončí pod mostem, fakt už nema Ni korunu Mám dneska hroznou chuť opít se taky a úplně na mol. Jak se s tím vyrovnat, co mám dělat???

Ahoj Moni, tak to mě moooc mrzí. Ale dobře jsi udělala! Je to moc moc těžký tohle. Chudák kocour, k sobě si ho vzít nemůžeš a nechceš? Zvířeti bych snad pomohla víc jak nepoučitelnýmu alkoholikovi. Není to tvoje vina, že pije. Jsi silná, že nepiješ taky. Nemohla jsi dělat nic jinýho. Ona je zodpovědná za svoje chování. Lije si ten alkohol sama do hlavy. Je nemocná, ale pomoc se jí nabízela, sama musí chtít. Nenech si od ní už ubližovat. Ty určitě nejsi nepřítel.....

Já vím, že jsem udělala dobře. Přece nebudu věčně odcházet z práce, abych někde vyzvedávala nalitou matku. Ale docela se děsím, co bude dneska. Podle mě se ukrutně opije znova. A samozřejmě se hrozně bojím budoucnosti, co s ní bude. Kocoura si bohužel nikdo vzít nemůže. Já přinejhorším ano, ale mám mini garsonku, takže pouze přechodně. A ona mi ho stejně nedá. Je to šílený, celá rodina z ní zase na prášky. Hrozně moc bych chtěla zpátky svou mámu, místo toho mám alkoholičku ze záchytky, která skončí brzy pod mostem a prochlastá i krásnej byt...