Alkoholik

Zaměstnává na stovku lidí. Jsme skoro "rodinný podnik". O každém vím něco z minula. O jedné své vedoucí týmu lidí vím, že byla před asi 5 lety závislá na alkoholu. Dostala se z toho a abstinovala. Nyní se rozchází s partnerem a dle informací mých zaměstnanců zase začala pít - jednu až dvě skleničky večer.
Trápí mě to a chci jí pomoci. Potřebuju ale radu, jak to udělat.

Promluvit s ní na rovinu,ona ví že se to může zvrtnout pokud se léčila.Má veškerý informace,ale je třeba jí to připomenout,co vše se může stát a taky jí dejte najevo,že o jejím problému víte a že si o tom s vámi může promluvit.Pitím nic nevyřeší,naopak.To vše jí řekněte.Na začátku jsou to 2 skleničky,ale pokud je alkoholička,stačit to nebude a může se stát,že bude muset opět vyhledat pomoc.Je potřeba,aby to vše znovu slyšela,potom uvidíte.Držím palce.

Mám v plánu si s ní promluvit, to je to nejmenší, ale co dál? Nevěřím tomu, že to pomůže. Máme to řešit s jejím týmem lidí? Někteří o tom ví. Mám jí dát nůž na krk, že to buď ustojí nebo přijde o vše? Jsem bezradná! Chci jí fakt pomoci a ne ublížit!!

Budte nekompromisní.Dejte jí nůž na krk dokud je čas a ještě to může ustát.Tím jí i sobě pomůžete.Oddalovat to,by pak mohlo být pozdě.Pak už bude záležet jen na ni,co si vybere,předpokládám,že je rozumná a najde ten správný směr.Proberte to s ní napřed v soukromí a pak když to nepomůže s celým týmem.Pokud ani to nepomůže v tom případě si vybrala.Tady není na místě tolerance.Uškodila byste nejen sobě a firmě,ale i jí.

Moc děkuju, odkážu jí i na tento web. Myslím že by tu mohla "pobrat" s čím si vlastně zahrává.
Je vůbec možné, aby se s tím vypořádala sama, když je již jednou po léčbě, nebo bude třeba spolupráce s nějakou léčebnou?
Zítra si s ní hned promluvím. držte palce.

Nevím jak moc do toho spadla,pokud je v začátcích ještě by to mohla ustát,potřebuje ale velkou motivaci a tím ztráta zaměstnání myslím je.V opačném případě je třeba konzultace,ale nenechte ji v tom samotnou,bude-li z její strany snaha,podpořte ji a uvidíte,že vám to pak vynahradí.Dejte vědět jak věc pokračuje.

Tak jsem si s ní promluvila. Nejdříve koukala, usmívala se a začala povídat o tom, že teď je to jiné, že je starší, že to ustojí a že už si dá pozor, aby do toho nespadla. Tak jsem ji zastavila a řekla jí, že je to buď s nebo - buď přestane úplně, nebo přijde o vše čeho si Váží a co má ráda. Potom před svými podřízenými slibila že to zvládne, tak uvidíme:-)
Mám z toho dobrý pocit. Budu jí hlídat:-)
Děkuji za podporu.

Určitě z vás spadl balvan,udělala jste co jste měla a ted je to na ni.Nemá pravdu v tom že čím je člověk starší víc to ustojí.Na věku nezáleží,je to jak s počítačem,zadáte program a stále tam je"pokud ho nevymažete"alkoholismus se vymazat nedá.Alkoholik je alkoholikem celý život i když abstinuje.Mozek jen bdí a čeká na signál,jen tam hodíte byt jen kapičku okamžitě se na tuto frekvenci nastartuje.Hlídejte ji a neusněte na vavřínech.Hodně štěstí.

Ahoj, v prvé řadě bych chtěl poděkovat panu Mičochovi za tvorbu těchto stránek. Dál bych se chtěl už možná co nejstručněji představit. Je mi 24 let a alkohol piji poměrně pravidelně od svých 13 let. To, že nejsem úplně na samém bahně vděčím zodpovědnosti, kterou mám tak nějak od přírody. Od té doby, když jsem se poprvé napil, tak je to stále ta samá písnička  Věkem se člověk změnil, ale alkohol je stále silnější. Od té doby, kdy jsem se poprvé se spolužáky ožral na konci 7. třídy na zakládce, je to defakto stejné. Mám pocit, že už jsem se alkoholikem narodil. Problém byl, že se v naší rodině alkohol spíše podporoval, táta mě už v 15. na čundru kupoval pivka, místo aby mě odrazoval. Táta je třeba úplně super člověk, ale svého času měl výstřelky, když třeba nepřišel 3 dny domů a byl na takzvaném tahu nebo se ani nedostavil na Vánoce. Pamatuji si, že když jsem byl malý, tak mě to hodně poznamenalo a když nepřišel na večerní zprávy v TV, tak jsem se klepal v posteli asi stejně jako dneska na delirium tremens. Dnes už to nedělá, jednou jsem mu promluvil do duše, že se za něj jako za tátu stydím (asi v 18) a od té doby to nedělá. Fakt zajímavý, žádný léčení nic… Já jsem byl vždycky nejvíc ze všech okolo, pít jsem dokázal přestat až když jsem byl úplně na kaši…zkrátka jako kdyby tělo dostalo to co chce a já mohl jít spát. Za svůj život jsem si způsobil mnoho problémů a ostudy, které by se mi ve střízlivosti nestali.Namátkou párkrát neschopný pohybu a válení se v centru města bez schopnosti pohybu, rvačky, agresivita, bezdůvodné lhaní, ztráta dokladů, peněženky, absence ve škole a posléze i v práci, nemístné poznámky, neplnění povinností, pokus o sebe vraždu….Je toho zkrátka moc, to jsou jenom takové výňatky..Prostě hrozný, pravý opak toho jaký bych chtěl v životě být a po sobě tady nechat. Prostě alkohol v životě mi dělá akorát problémy a přitom si ten život bez něj nedokážu představit.

Současná situace: Piji občas, ale když tak pořádně. Mám přítelkyni, která je o 2 roky mladší, ale bydlíme už spolu 4 roky. Jsme trošku jinde než naši vrstevníci, to už jste si asi všimli. Budeme se za 3 měsíce brát, máme super zázemí a láska je veliká, takže do toho praštíme. A důvod, že jsem se rozhodl udělat rázný krok je jasný. Prostě je to už neúnosný a už to nechci nechat zajít dál. Alkohol mě v životě akorát omezuje. Piji třetí den v kuse od rána. Z práce jsem odešel z důvodu kocoviny. Ráno tady ani raději popisovat nebudu. Mám z alkoholu deprese, mění mě to a nechci, aby mě nikdy moje děti viděli užralého. Moje mladá stále zlehčuje můj problém, což mě mrzí, ona je skvělá, ale prostě holka v 21 letech má naprosto jiný pohled na tohle. A prý moje psychické potíže nemají nic společného s alkoholem. Přitom je to jasný průběh – dva dny v chlastu, dva dny deprese…

Já jsem to možná pochopila špatně, ale rozhodl jsi se pro radikální léčbu a abstinenci ? Měl bys chytit příležitost za pačesy a protože si plně ten problém uvědomuješ, co nejrychleji se přihlásit na léčbu. Než všechno ztratíš..práci, a postupně i přítelkyni. Až opadne počáteční zamilovanost.... Dej vědět, jak ses rozhodl !!