Alkoholik

Dobrý den, s přítelem žiji 9 let, máme 2,5 letou dceru. Přítel měl k alkoholu vždy blízko, neměl lehké dětství a doteď tím trpí, neměl správný rodinný vzor, i když na svoji dceru se velmi těšil a mají se opravdu rádi. Dříve se pravidelně opil třeba o víkendu,posledních pár let se vše začalo zhoršovat, v hospodě je denně, snad kromě víkendu, kdy naplánujeme výlet, někdy v dost nervozní atmosféře. Z práce jde rovnou minimálně na pět piv a teprve pak odchází domů. Vždy se to na nějakou dobu vylepšilo, nyní se u něj začala projevovat agrese vůči mně, ponižování, obvińování mě z jeho problémů a z toho, že on je prostě na mě pořád naštvaný, proto jde na pivo, aby nemusel nic řešit... a mně těmi jeho agresivními výlevy došla trpělivost - to nemluvím o financích.Máme dva účty, takže se více méně dělíme, nyní je schopen platit pouze nájem a benzín, vše ostatní platím já, ne že by vše propil, má vcelku dobrý příjem, ale obvińuje mě, že mi peníze nedá, že bych je utratila, atd.. (já žiji opravdu hodně skromně, na rozdíl od něj, který disponuje svojí výplatou). Rozhodla jsem se k rozchodu, protože neustále musím snášet jeho vulgární výlevy, obvińování mě ze všeho, i z toho, že koníčky nemá kvůli mně, dřív je měl apod. Když opravdu uvěřil tomu, že se chci rozejít, (jsme momentálně ve fázi, že on si "hledá-nehledá" nové bydlení, tak přišel s tím, že má opravdu velký problém, který není schopen sám řešit a že jestli jsem si nevšimla, tak tím volá u pomoc... Dobrá tedy.. Chci se zeptat, jestli by měl šanci zvládnout ambulantní léčbu, třeba s podporou antidepresiv. Za jakých podmínek je léčba účinná a jak dlouho může trvat? Ústavní léčba by ovlivnila jeho zaměstnání, to si opravdu nedovedu představit.Život s ním je strašně vyčerpávající, na vše jsem sama, je nespolehlivý a když už něco opravdu musí proběhnout tak jak má, tak je to plné nervů, opravdu je těžké mít vůči němu pochopení, takže ani sama nevím, jestli bych jeho další vulgarity při jeho léčení dokázala zvládnout. PS: jeho agresivita je značná, když je střízlivý, došlo mi to až teď... Je možné se obrátit na "běžného" psychiatra, který se nespecializuje na závislosti? Děkuji za reakci.

Věro, Váš přítel pravděpodobně netrpí depresemi jako takovými, ale jsou to úzkosti zapříčiněné z jeho již dost velkého alkoholismu. On si uvědomuje, že má problém, ale již není schopen sám jej vyřešit. Natož pak vy. Okamžitě by měl chodit pravidelně na sezení anonymních alkoholiků kde by mu to definitivně docvaklo. Sama nic nemzmůžete a jestli on sám nebude chtít to začít řešit, tak vy se budete už jen trápit. Nejlepší by byla samozřejmě léčebna, ale jestli že on sám nebude chtít s tim chlastem nic dělat, naděláte málo.. Pročtěte si zde vše co můžete a i to fórum ať víte na čem jste..

Děkuji Vám za odpověď... Je to poprvé, co vůbec něco takového řešíme, zatím to bylo opravdu jen o hádkách a výčitkách a o tolerování a lepších chvílích. On o sobě tvrdí, že je alkoholik, když je opilý... Jinak zase tvrdí, že má deprese, ale možná je to výmluva... Pravé deprese jsou asi takové, když člověk opravdu nic nemůže, což on může, když se mu zrovna chce... Kdyby měl náhodou obě na sobě nezávislé diagnozy (což je tedy dle Vás málo pravděpodobné), tak by to taky mohlo dopadnout tak, že bude antidepresiva zapíjet pivem.. .. to snad ten psychiatr musí odhadnout, nebo ne? Omlouvám se za tak stupidní větu, ale já mám vážně strach, že přítel ten svůj problém popíše jinak, on totiž dokáže působit velice seriozně a věřím tomu, že spousta lidí to o něm vůbec neví. No, tak hlavně, aby se alespoń objednal k dr....!
O anonymních alkoholicích jsme se vůbec nebavili, zkusím si k tomu něco vyhledat... Děkuji Vám, asi přesně potřebuju, aby mi někdo řekl, že je alkoholik...

Věro,váš přítel phje a tím hledá úá nik z reality má zaklad někde v dětství, jak jste sama psala. Mluvím totiž z vlastní zkušenosti. Vámi popisované deprese, urážky hádky jsou totiž u alkoholika "normální". To, že o víkendu nepije, ale je nervózní je jen a jen o tom, že je nejen psychicky, ale i fyzicky závislý. Prostě mu alkohol chybí.
Spousta lidí si myslí, že do léčebny jít nemůže, kvli pracovním povinostem, u mě to zase byly děti. Ale nedokáže si přiznat, kolik dní vlastně stejně nefungoval. Já sama jsem ambulatní léčbu zkoušela, ale po čase jsem zvolila léčebnu. Tam je důležitá nejen absence alkoholu, ale i prostředí ve kterém byl. Tím mám prostor zabývat se jen sám sebou. Pokud chcete vyhledat lékaře, tak vám doporučuju jen specialistu na závislosti. Zase osobní příklad. Antidepresiva, rozhodně pomůžou, alespoň na začátku, ale rozhodně to chce i terapii. Zkuste proto nejbližší poradnu pro závislosti. Alkoholismus je nemoc a má ji léčit odborník.
Přeju hodně sil a hlavně ať přítel využije přiležitosti něco dělat. Rozhodně ten problém sám nezmizí a sám to nemá šanci zvládnout.

Anno,
moc děkuji za hezkou odpověď, přijde mi, jak kdybyste ho znala . Uvidíme, jak to bude dál. Poslední dobou je v opilosti jak beránek a ve střízlivosti hooodně nervozní, mezitím je nějaká kocovina, takže otázka je, kdy je nejvhodnější doba s ním cokoliv řešit... ... Nějak to půjde, děkuji Vám a ať se Vám a Vašim dětem daří dobře.

Věro, jde o to, že jsem bohužel na stejné lodi jako tvůj přítel. Teda už téměř tři roky se mi daří žít jinak. Ale ta podobnost chování, deprese ty prostě byly stejné, jako jsou stejné u všech alkoholiků. Člověku není nějak dobře už před tím pitím, pak si zvykne na tu chvilkovou falešnou úlevu a po ní je ještě hůř. Znova a znova ten pocit zklamání z toho, že se nic nevyřešilo, že jsme zase ublížili nejen sobě, ale především lidem kolem sebe a deprese jsou větší a větší. A je bohužel i větší potřeba je zahnat alkoholem. To co popisuješ jako kocovinu, to už jsou spíš abstinenční příznaky.
Do konce života na to nezapomenu. Taky jsem, jak jsem psala, oddalovala nějaké opravdové řešení. Pila jsem tři roky a lituju toho, že jsem se k tomu kroku neodhodlala dřív. Ale ono to nešlo, stejně jako to teď nejde tvému přitelovi..
Mě prostě jednoho dne došlo, že tam doma s nimi takhle existovat nemůžu. Vím a cítím k tomu velikou pokoru, že nikdy nebudu zcela vyléčená, může nastat situace, kdy do toho znova spadnu, ale i tak můžeš o mě i o ostatních tady, co abstinují a žijí úplně jiný spokojený životříct svému příteli. A když příjdou starosti a problémy, tak jsme se k nim naučili přistupovat jinak.
Jde to, ale podle toho co popisuješ, moc nevěřím, že to tvůj muž bez léčby zvládne.
Jenom taková rada na závěr, mějte své hranice, přes které už nepůjdete. I když budete teď manželovi dávat ultimata, tak to nepomůže. Je potřeba, aby si sám uvědomil co všechno ztratí a co by zase mohl získat a kvalitněji a bez té alkoholické berly.

Každý alkoholik má x výmluv, že do léčebny nemůže!Co kdyby musel ležet v nemocnici, měl úraz?On je těžce nemocný, musí se léčit.Už nyní nemůže dobře fungovat v práci, za chvíli nebude dělat nic, než pít!Anatabus, AA, psychiatra zkusit může, hned, asi to nezvládne, přepije!

Anno, děkuji. Mohla bych se Vás zeptat, která ta fáze je psychicky a fyzicky nejhorší? Nebo v které té fázi mu můžu nejvíc pomoci? (kocovina, absťák?). Já osobně cítím druhý den, i když si dám dvojku červeného, takže nechápu, jak to může přítel zvládat, když si toho dá mnohem víc, natož s tím fungovat v práci... Musí mu být hrozně...
Zkoušíme, jestli vydrží týden abstinovat a pak se uvidí, co dál, on ví, že je to už v kritickém bodu... prakticky jde o něj, aby se přesvědčil sám, jak na tom s tou závislostí je... (cíleně jsme to opravdu ještě nikdy neudělali, což mi přijde zvláštní). On mi tvrdí, že za poslední 2 týdny byl na pivu asi dvakrát, toho jsem si opravdu nevšimla, protože jeho pozdnější příchody z práce už nepřikládám pracovnímu nasazení, ale hospodě a byla jsem ovlivněna jeho nervozním chováním. Dala jsem mu ultimátum, že musí navštívit psychiatra, atd, že je to poslední možnost, jak mu ještě můžu pomoci... On chce týden zkoušet sám, tak uvidíme... Je teď lepší... I tvrdí, že je to mnohem lepší v práci.. /no pochopitelně, když je vyspanej, že.../ Zatím se jeho agrese neprojevila... Dám vědět, jak to dopadlo.. , osobně tomu teda nevěřím, že to týden vydrží, ale třeba se tím aspoń pročistí, jestli to tak funguje... děkuji

Anno, ještě jednou děkuji, že tady odhalujete svůj život a přeji Vám, ať vše dobře zvládáte. Jste určitě vzorem pro mnoho lidí, kteří tu jsou, a kteří zatím bojují... Vy jste psala o tom, že člověk při pití utíká od své reality, pak do toho spadne a je to začarovaný kruh... U té léčby jde i o to, aby se člověk s tou realitou smířil? Nebo ji potlačil? Je to těžké takhle zobecňovat... Přeji Vám krásný podzim, ať se máte moc dobře.. )

Libo, zkoušíme to teď jen tak bez ničeho, ať se sám přesvědčí, jak moc léčbu potřebuje.. On ještě nikdy neměl předtím nějakou potřebu nebo snahu toho úplně nechat, prostě ho to bavilo, s tím, že v hospodě se odreaguje od práce. Teď motivaci má, tak uvidíme. Když to nevyjde, tak půjde k psychiatrovi a pak se uvidí.. Stejně si myslím, že by mu tak nejvíc vyhovovalo chodit jednou týdně, např. v pátek na pivo, tam se přiopít a jiné dny zase normálně fungovat. Otázka je, jak to všechno dopadne. Díky...