Alkoholik

Jano, děkuju vám za příspěvek. S tím přítelem je to hodně složité. Přijde mi, že mamka se na něj na jednu stranu hrozně upnula- že není sama (jsou spolu snad 24hodin denně) a hlavně v tom pití není sama, ale má spojence...na druhou stranu přítel, pokud se napije, má někdy velké sklony k agresivitě - když to řeknu, podle toho, co je mně známo, tak přibližně jednou za 3 měsíce mu rupne..., několikrát ji hodně ošklivě zmlátil, byla i v nemocnici, ale prostě nikdy na něho trestní oznámení podat nechtěla, protože ji prý vyhrožoval zabitím, nebo ublížením nám se sestrou. Těžko potom říci, čeho je takovej člověk schopnej a čeho ne. On je na ní totiž hodně závislý - finančně 100%a i citově myslím...takže nevím, co by se s mamkou dělo, kdyby ho vyhodila na ulici, a chápu, že na jednu stranu z něj má asi i strach, ale taky si moc dobře uvědomuju, že s ním to nepůjde, proto jsem chtěla, aby odešla na léčení a tím se i na delší dobu odloučili...Dlouhé rozhovory a pomoc s čímkoliv, pokud bude chtít mamka začít znova jsem s ní samozřejmě probírala x krát..on ji tedy v léčení asi moc podporovat nebude, ona od něho zase neodejde, bez jejich rozdělení není šance na vyléčení..., je to začarovanej kruh s bolavým koncem
Myslíte tedy, že ji mám nechat třeba i den dva úplně bez jídla?! Já se bojím, že když je tak podvyživená, aby její oslabené tělo toto vůbec zvládlo..Vím, že sice toho nesní moc, ale alespoň trochu si říkám...s těma výčitkama je to těžké, najednu stranu rozum ví, že nemůžu dělat více, na druhou stranu srdce bolí a bolí a výčitky se chtě nechtě objevují, pak zmizí, pak se zase objeví...kéž by mamka v sobě našla touhu žít, jako jste našla vy. Přeju vám, aby ve vás tato touha byla napořád a děkuju za vaše cenné příspěvky. Hezký večer

Otec do matky hazi penize jak do cerne diry. Kdyby je dal treba detem v Africe, udelal by lip. Jak psala Radka, ze do lecebny jdou zeny, ktere prisly o zamestnani, rodinu, zdravi a penize, tak mamka uz splnuje prvni tri z vyse uvedenych podminek. Jenze penize bude mit vzdy, porad muze prodat treba byt. Nasla jsem odpoved na otazku, kdy prestane pit - v hrobe. Moje otazka tentokrat smeruje jinam, jak pomoct ne alkoholikovi ale spoluzavislemu. Otec je na tom totiz uz dost spatne, dava si to za vinu, uveril tem jejim lzim a mysli si ze on je ten hajzl, co za to muze, ze matka pije. Pristihla jsem se, ze obema rikam ty same vety. Je to vazny. Je mi ho uz lito vic nez mamy. Mam chut se na ne vyprdnout a nechat je v tech srackach (sorry), jenze i tak mi je z toho spatne, kor ted pred vanocema. Zacinam ji nenavidet za to jaka je a zaroven mi to vadi, ze jsem tak zla. Jsem alergicka na reklamy na chlast a kdyz citim z nekoho chlast, tak se mi navaluje.

Simčo,

přijde mi, že když je někdo z blízkých závislý na alkoholu tak, jako třeba naše mamky, tak na ně nějak upneme svoji pozornost a nevěnujeme se tomu druhému z rodičů tak, jak bysme měli. Vidím to teď zpětně, že když se naši rozváděli, měli jsme o mámu takovej strach, že jsme pořád řešili ji a jakoby tak trochu zapomněli na taťku, který to také celé velmi těžko nesl. Ne že bychom mu nepomáhali, netrávili s ním čas, nevím, jak by to řekla, jako bychom ho stavěli na druhou kolej, protože on je přece v pořádku, on nás teď tolik nepotřeboval.. Vycházíme s ním skvěle, ale někdy prostě cítím trošičku výčitky v tomto smyslu, když se podívám zpět. Nyní si toto uvědomuju a snažím se, aby se tak nedělo, protože jemu vděčím za to, že se o nás postaral, zatímco máma trajdala po hospodách, že on vůbec nic špatného neudělal a že ho máme strašně rády. Nevím, jak tvůj taťka, ale můj moc nerad mluví o citech nahlas, takže třeba toto jsme ani nikdy neřešili. Já jsem se hodně spolčila se ségrou a to mi(myslím nám oboum) strašně pomohlo...co se pokusit se takto spolčit s taťkou? Podnikat spolu něco pravidelně, jen vy dva...neřešit mámu,povídat o "blbostech" a prostě vypadnout třeba jen na procházku, na nákup?(Právě to se snažím dělat já s taťka - teď jsme třeba byli v aquaparku a bylo to fajn) Je to jen takový nápad...Je pravda, že teď ty svátky budou ještě náročnější..já měla teď narozky a také jsem je velmi těžko nesla. Pozvala jsem mamku, aby přijela se ségrou a neuspěla jsem, prý by to psychicky nezvládla mi popřát osobně...bylo mi to hodně líto, minulý rok ještě alespoň přijela...Simčo, moje mamka už nemá výdělečné zaměstnání, rodinu, zdraví, ani peníze a stejně nic...také mám dny, kdy si říkám a dost, nebudu ji už řešit, může si sama za to, kde je, ale pak zase přijdou dny, kdy je to člověku líto a snaží se v sobě vymýšlet, co by se dalo...myslím si, že tím, že se odstěhuješ, nebo přerušíš kontakt, ten strach a ta starost nezmizí...možná se to trošku zlepší, že v tom nebudeš každý den, ale uvnitř nás to bude už asi napořád...Simčo a za co mamka kupuje pití? Co ji nechat bez peněz a obstarávat nákup a pod. jen vy s taťkou?

Jsem moc ráda za toto fórum, je dobré o tom mluvit s někým s podobnými problémy. AA u nás nejsou, ale sehnala jsem psychiatra, psycholog v našem městě nepůsobí, půjdu tam alespoň já, když tam mamku nemůžu dostat, raději se s ním domluvím, aby pokud se mi to někdy podaří a půjde k němu, ať jí nepíše žádné léky. Jedna závislost v domácnosti stačí.
Verčo ta úzkost je hrozná, my máme s mamkou společnou domácnost a kromě toho co předvádí v opilosti - to všichni jak tu čtu známe...každý večer usínám se strachem , jestli zítra nepřijde exekutor s nějakou dobře ututlanou půjčkou, nebo jestli nás nevystěhují, V bance už jí nepůjčí, tak volá na ty nesmyslné půjčky v novinách, bojím se až někde bude ručit bytem, šla by raději k rychváři než mi do očí řekla že zase propila všechny peníze a tak lže a lže… Kromě toho , že je závislá na alkoholu je to hrozně hodná ženská a taky v těchto věcech dost naivní a má snad podle mne na čele napsáno ,,mě můžete okrást“ . Takže kromě toho , jak moc se bojím o její zdraví a jak moc bych si přála aby si nechala pomoct a šla se léčit, myslím, že to co způsobuje alkoholik své rodině po finanční stránce je také něco šíleného.
Po tom co se vyspala z minulé opice už ode mě neviděla ani korunu. Myslím, že musela chodit přes celé město pěšky do práce, nechala jsem pouze jídlo v ledničce a sem tam jí nechala v kuchyni nějaké to cigárko, ale víc nic. Zřejmě to je tedy dnes týden,co pila naposledy, jsem zvědavá co mě čeká až přijdu domů. Musí jí být strašně, po práci jen leží u tv úplně zkroušená. Bohužel nezjistím jak dlouho to vydrží a jestli ve střízlivosti alespoň zaznamená, že to co se jí děje, není v pořádku. V pondělí bere výplatu, tak víte co mě čeká.
Kamarád mi říkal, že pokud sama nechce a ani násilím ji od alkoholu neodtrhnu, že by bylo možná lepší, ji naučit v době kdy nemá peníze, že v pátek dostane 0,7 vína, jinak celý týden nic, že by byla pravděpodobnost, že si nepoběží vzít úvěr, aby se nalila. Co si o tom myslíte?

Dobrý večer, Kateřino,
úplně chápu, jak se cítíte. A také úplně chápu, že hledáte všechny způsoby, jak pomoci mamince a chytáte se všech rad, jako tonoucí stébla.
Rada Vašeho kamaráda mi přijde stejně "babská" jako (někde jsem četla) vypalování vrásek kulmou na vlasy. Obě jsou šílené.
Vezměte si - ryze teoreticky - kdyby například byla Vaše maminka závislá na heroinu. Také byste jí dala dávku v pátek večer, aby nenavštívila o víkendu lichváře?
Myslím, že by bylo lepší být o víkendu s ní, jestli to jen trochu jde. Nebo jí navrhněte nějaký program. Takový, který by jí zaujal. Nevím, snad má nějaké hobby, na které poslední dobou nemá čas.
Do prkýnka, co se to stane ženám, že zbývá pak jen zkroušenost u televize, když není na alkohol? Já nevím, kolikrát jsem nad tím přemýšlela. Je to jako život na jiné planetě. Noc je den a den je noc, alkohol je radost a radost není střízlivost. Třeba něco Vaši maminku trápí, co víte. Dneska je blbá doba, i když není moc radno se vymlouvat na okolnosti našich pádů.
Vaše maminka je zkroušená u televize, protože se asi před Vámi stydí. To není jen stud člověka před člověkem, ale stud matky před dcerou, kterou vychovávala, vštěpovala jí nějaké morální kodexy, byla ta, která byla moudřejší a nyní je v situaci, že si s Vámi nedobrovolně vyměnila roli. Nyní Vy jste ta moudřejší, jste ta s morálními radami (o kterých ona samozřejmě ví, že jsou správné), jste ta, která přichází na její lži, jste ta, která zachraňuje průšvihy, jste ta, která vidí a pochopitelně ví. A to všechno aby vůl ustál. Vaše maminka ztratila úctu sama k sobě a pravděpodobně se hodně nesnáší. Měla jsem to také tak. Musela jsem se hodně překonat, abych vstala z "mrtvých" překousla svoje ego a začala na sobě pracovat. Úcta k sobě se těžko nachází, protože sám sobě si člověk nic nenalže, sám sobě je člověk tím nejkrutějším soudcem. A důvěra lidí se obzvlášť těžko znovu buduje. Trvá to léta. A je to nekonečné.
Já jsem zastáncem toho, že jakmile alkoholik nepřizná svojí závislost, která je evidentní, je dobré s ním mluvit naprosto na rovinu, otevřeně, bez okolků bez tichého našlapování.
Říci člověku, na kterém nám záleží:
"Jsi závislá alkoholička, já to o tobě vím, nic přede mnou neututláš. Je hrozné, že si půjčuješ peníze, chceš přijít o zaměstnání a chceš se dostat na ulici a děláš pro to všechno, chceš mě vidět zoufalou a děláš pro to všechno, zkracuješ mi můj šťastný život a děláš pro to všechno, bereš mi mojí skvělou mámu a děláš pro to všechno...Já vím, že je to pro tebe složité, nikdo nejsme dokonalý a proto, jestli chceš, nabízím ti pomoc, protože tě mám ráda a chci zpět svojí mámu. Vím, že jsi silná a dokážeš to..Nebo snad chceš být mým předobrazem slabého člověka? Chceš mi snad ukázat, jaký život mám žít?"
Jsem zastáncem tvrdého přístupu, protože jen tak máte "jakous takous" šanci zachránit člověka, na kterém Vám Kateřino záleží... Ono odtrhnout závislého člověka od předmětu jeho chorobné touhy vyžaduje nadlidský výkon a jen touha jiná ho dokáže vyrvat z pařátů toho ďábla.
Já osobně z pohledu závislého člověka vím, jak bych se nyní zachovala, jestliže bych měla někoho v rodině závislého. Ale to by asi fungovalo jen na mojí rodinu, jejíž geny nosím v sobě a proto mohu předpokládat zpětnou vazbu. Co by zafungovalo u mě, nemusí u jiného.
Víte, řeknu Vám jednu věc. Mám kamaráda, který byl hodně těžký alkoholik, pil láhev tvrdého alkoholu denně. Denně - žádné periodické pití, jakože jednou za měsíc týdenní tah. Pil mnoho let, už od studií na vysoké a nějakým zázrakem se mu nic nestalo - myslím zdravotně, jinak přišel téměř o všechny materiální požitky. Propil všechen svůj majetek, přišel o rodinu, o lásku svých dětí, o úctu rodičů, máma mu studem zemřela... Tak nedávno jsme spolu měli rozhovor na téma závislost. A ten člověk, který přísně abstinuje už bezmála 15 let, mi řekl hroznou větu, která se mě osobně hodně dotkla, ale navzdory tomu všemu jsem si uvědomila jak je alkoholismus "svinský stav mysli". Řekl, že všichni alkoholici by se měli střílet, aby neškodili. Ten člověk není nějaký agresivní cholerický cvok, proto mě to děsně překvapilo. Je to slušný a moc hodný chlap. Je ale pravda pravdoucí, že alkoholici škodí. A škodí moc. A všem. A nejvíc svým nejbližším. A já sama jsem škodila tak, že kdybych to všechno veřejně řekla, nebavila by se se mnou ani pouliční lampa. Nesu si to v sobě. Ještě jsem si to neodpustila. A budu z toho všeho venku, až si odpustím. Nyní už delší dobu abstinuji, ale opravdu, věřte mi, hrozně moc se tím vším, co bylo, trápím. A zvlášť nyní, na přelomu roku, kdy mám sklony bilancovat...Chce to čas. Ten pán, který mi řekl tu hroznou větu si také nikdy neodpustil, proto to vyslovil..
Proto vím, jak se Kateřino cítíte. Vaše máma bloudí a Vy jí hledáte. Přeji Vám, aby to dobře dopadlo. A abyste kápla na dobré doktory a aby se vaše máma brzy vzpamatovala.
Radka

Radko, dala jsem na vaši radu a nechala ji 2 dny bez jídla (uvnitř mi to rvalo srdce, když jsem třeba já sama obědvala),ale vydrželi jsme to se sestrou obě. Pak jsme ji něco přinesli, ale vždy jen na den, aby musela přemýšlet co dál...Protože je úplně bez peněz, práce teď moc není (je živnostník) proběhl poslední týden v naprostém klidu a pohodě. Byla fajn a asi po 4 dnech za mnou přišla, zda bych ji zařídila doktorku a nástup do léčebny. (samozřejmě téměř s brekem, co bude 3 měsíce dělat zavřená...atd). Řekla jsem OK, zavolala do léčebny a 6.1. má nástup. Dnes ale zřejmě její přítel dostal nějaké peníze, tak se mi zdála zase vláčná...bojím se, že jsem jí to vše vyjednala a protože je to delší doba (pro ni), ona se zase rozpije a léčit se zase nebude chtít. Achjo...Na jednu stranu jsem ráda, že alespoň nějaký impuls od ní vzešel, i když myslím, že je to spíše z myšlenky, že nemá na jídlo a nájem, než z touhy se léčit kvůli sobě, jestli mi rozumíte, na druhou stranu se bojím, aby to vyšlo. Nedávám tomu moc šancí, bojím se zklamání (dalšího), ale přece jen malá dušička uvnitř doufá..

Radko, také jsme se mamku snažili někam vytáhnout, ale ona je co to jde zalezlá doma, spí, kouká na telku a když se ji snažíme někam vytáhnout, tak se nám to už nedaří. Odmítá dělat cokoliv, jít mezi lidi, jít do přírody, na procházku,jít ke mně na návštěvu, prostě cokoliv...

Káťo a vy máte byt psaný na mamku? Nebylo by lepší to zkusit přepsat na vás? Nejlepší by bylo, abyste všechny peníze měla ve správě vy, ale samozřejmě vím, že to je hrozně těžké řešit a hlavně toho docílit... k nápadu s vínem bych se také nepřikláněla, půjčkám to nezabrání (vína nebude nikdy dost).

Tak přeji hodně sil všem, a doufejme, že ten nový rok bude lepší než tento

Verčo, doufejme, že mamka vydrží do toho 6.1. Stejně máte štěstí, někdo čeká měsíce na léčebnu.Možná podepíše reverz,uteče, možná, až tam, dojde na to, co se s ní děje, přestane si lhát,omlouvat se.Já taky měla strach, co mně tam čeká, nevěděla jsem skoro nic o alkoholismu.....vydržela jsem tam-asi 7x jsem balila a chystala se domů......kéž by vydržela léčebnu, tam pochopí plno věcí, neříkám, že přestane i po léčbě pít, jenže už bude vědět, že se řítí ke dnu, a bude záležet jenom na ní, jakou cestou se vydá.Není to pro ní lehké.

Líbo, přesně tak, přála bych si, aby měla možnost si v léčebně připomenout svůj život, vidět, že se dá žít jinak, že to prostě jde začít znovu. Dám vědět, zda se mnou odjela...
Líbo, chtěla jsem se ještě zeptat: Po dobu, co jste byla v léčebně jste byla přihlášená na pracáku? Jde mi o to, že pokud mamka nastoupí, budu muset ještě řešit sociální záležitosti - tzn. přerušit živnost(protože teď není práce a je zbytečné platit so.+zdrav.), přihlásit ji na pracák, požádat o nějaké soc. dávky (jestli teda něco dostane) - protože jsem toto nikdy nemusela řešit, vůbec nevím, na co má nárok (zda tedy nějaký má). Předem děkuju za reakci. No možná by bylo lepší to oběhat asi předem s ní...

Bude marodit, dostane neschopenku!
Do které léčebny mamka nastupuje?Ať počítá minimálně 3 měsíce, zatím to s ní neřeš, uklidňuj jí, ze začátku to pro ní možná bude šok, ale dá se to tam vydržet.Ať mně klidně zavolá, zeptá se na co chce.Já byla v Červeném Dvoře.

Líbo,máte pravdu, zatím to tedy řešit nebudu, je fakt, že toho bude dost a budu vůbec ráda, když dodrží slovo a pojede tam...měla by nastoupit do Bohnic...Děkuju moc za nabídku pomoci, řeknu jí to. Bude to asi pro ni šok, protože ona není v soukromých věcech moc komunikativní, tak z toho mám trošku strach...ale zase vím, že pokaždé, když byla v nemocnici, tak byla vzorná pacientka a "poslouchala" doktory, tak myslím, že i když teď říká, že nechce, aby ji někdo k něčemu nutil (že musí např. teď kreslit), že ta atmosféra ji snad pohltí. Myslím, že to teď říká, protože si vůbec neumí představit, co tam bude. Po pravdě ani já moc ne. Sice jsem četla knihu od paní Plocové, která se tam léčila, takže takovou menší představu mám, ale nechci ji od toho odradit a říkat ji budeš tam mít režim a muset chodit tam a tam...nechci říct něco, co ji zasekne, protože se toho dopředu ulekne...
Líbo ještě prosím, co byste doporučila s sebou? Říkali mi základní potřeby do nemocnice, nic speciálního, ale nemáte nějaký typ, co by se případně hodilo?
Děkuju vám moc za odpovědi, moc si toho vážím

Verča