Alkoholik

Ahoj Ivko, je to o člověku, buď to zvládne, nebo ne, pro mě je úspěch, že jsme ji tam vůbec dostali. Počítám se všema variantama, horší, než to bylo, už by to snad ani nebylo -myslím, kdyby to nedopadlo, ale zatím spolupracuje na výbornou-sama chce. Měj se hezky.

Niko, souhlasím, v pravý moment přitlačit potom podržet, mít naději a nenechat se zotročit. Jak jednoduše a krátce to zní a jak složitě a dlouze se k tomu obě strany dopracovávají.
Užívejte si teď tohoto posunu a úspěchu, gratuluju.

Květo děkuju, Vaše reakce mě moc potěšila , ono to není nic příjemnýho, před mámou si hrát na ,,tvrďáka'', bejt na ni až zlá, protože po dobrým s alkoholikem nic asi nezmůžete a večer brečet do polštáře. . Tento web je vlastně taková psych. podpora i pro mě, protože v naší rodině nikdy nikdo nepil a nemán sílu se s takovýmto problémem svěřovat lidem z mého blízkého okolí.

Milá Niko,vzali jste to určitě za správný "konec",tvrdost a nekompromisnost je určitě na místě,nedělej si výčitky,důležitý je výsledek a tvoje maminka si"tam"mnohé uvědomí.Jedno z nejdůležitějšich pravidel je,že to chce a to je úspěch a ted bude potřebovat vaši podporu a lásku.Vy se držte a nepolevujte.

Dobrý večer, zdravím hlavně IVIKA a KVĚTU, tak léčba mojí maminky pokračuje, z množství prášků, které brala, bere již sotva čtvrtinu, jde to podle očekávání pomalu. Samozřejmě se u ní střídají různé stavy (nechce nikoho vidět z rodiny, potom ano, ale jen sestru a sestřenici, ale mne ne), já jsem přece na ni hlavně tlačila, aby šla na léčení. Mrzí mě to, ale snažím se ji pochopit, je nemocná. A tak jsem se chtěla poradit, myslíte, že za ní mám jet i když mne nechce vidět, aby se nezhoršil její stav, ale říkám si, třeba by na druhou stranu měla radost a nějak by se to ,,zlomilo''. Další problém je, že si pouze připouští závislost na prášcích-kvůli té tam podle ní je, ale odmítá, že je závislá na alkoholu, což je prokazatelné a i její lékařka jí to sdělila. Mám strach, že do toho zase spadne, jak se vrátí. Taky rodině vykládá, že tam dlouho nebude-podle ní je to dryl a vždy si cvičně-při návštěvě rodiny(aby vše pobrala-kdyby náhodou jela domů) balí tašku, ale lékařce, ani sestřičkám o odchodu neříká ani slovo, našla si tam i kamarádky...Tak nevím, chce to asi čas, mám se tvářit jakože nic, anebo se s ní mám snažit promluvit a přesvědčovat jí i o druhé léčbě-kdybych jela na návštěvu...Děkuji za rady a názory...Je mi líp, se tady vypovídat:-)
Četla jsem i jiná vlákna, mám názor, že člověk, který se léčil, by se již nikdy neměl napít, já sama piji alkohol příležitostně, ale po přečtení osudů spousty lidí tady, mě ta chuť někdy přechází úplně. První veliký úspěch alkoholika je, že se chce léčit, ale to je ohraná písnička...držím všem palečky..

Niko,
využijte všechny dostupné možnosti, které jsou teď k dispozici, dokud je mamka pod odborným dohledem. Snažte se vysvětlit nebo připomenout rodině ( otcovi, sestře i sestřenici), že situace je vážnější než-li teď vypadá. Z odborného hlediska je prokazatelné, že je mamka závislá na alkoholu a bylo to mamce i sděleno. Tudíž ji čeká další etapa k uzdravení. Bylo by dobrý, kdyby se takto k problému stavěly sestra i sestřenice, které za ní dochází. Vy i taťka jí musíte říct taky na rovinu, že ji chcete podpořit k dalšímu uzdravení a když bude odmítat, jaký postoj zaujmete vy.
Bylo by fakt dobrý mamku podpořit týmově, aby viděla, že nemá nikde skulinku. Promluvte si s lékařkou, jaké další působivé informace byste rodině mohla poskytnout, aby se nebála a byla neoblomná co se týče další léčby. Je to strašně těžký vyvažovat neoblomnost i soucítění, ale když tohle člověk obojí pro svého blízkého má, tak to většinou ten druhý pozná a záleží jenom na něm jestli to chce pochopit a přijmout. Víc nemůžete udělat.

Myslím si, že když výše popsaný postoj budete zaujímat všichni, budete mít k mamince snadnější přístup. Jde o to, aby všichni situaci hodnotili v reálu, který je teď velice vážný a rozhodující pro další budoucnost Vaší maminky. To co jste dokázali, dotáhnout do konce co je ve vašich společných silách. Když to nezabere, pak už jste udělali co jste mohli.

Jste statečná, na mamce Vám záleží a dokázala jste velkou věc, to se v těchto situacích, ale vůbec necení, právě naopak. Sama píšete, že to chápate, ale asi to bolí...
Tak se z toho tady zese někdy alespoň vypište

Ahoj Niko,je to přesně tak jak píše Květuška taky to chce opravdu čas.Pokud bude spolupracovat v léčbě,přijde si určitě na spoustu věcí sama.Jsem pro abyste se za ní stavěla a řekla jí vše na rovinu,ona bude mít čas tam o všem přemýšlet.Záleží ted už pouze na ní,jaký postoj zaujme.Je teprve na začátku,věřím že se to podaří.Pevné nervy a sílu přeju.

Ahoj Niko, určitě za mámou jeď. Stojí to za pokus, i když tě odmítne aspoň ses pokusila. Moje rada - snažte se jí tam udržet co nejdéle, když už jste ji tam dostali tak by byla škoda to uspěchat. Nejhorší na tom je, že pokud bude chtít domů ona, tak jí pustí, tak jako se to stalo nám. A celá léčba byla k ničemu.

Pokud bude trvat na tom jít domů,znamená to,že nemá jasno že chce přestat a i tak by byla léčba k ničemu.Léčit se bez toho chtít přestat nemá úspěch.

Ahojte všichni,už nevím jak dál Moje maminka pije,co si pamatuju. Už jako malé děti jsme doma nacházeli schované prázdné flašky,ale byla to nejlepší máma na světě,měli jsme všechno,milovala nás a starala se,a počátky alkoholismu dlouho nebyli vidět,pila tajně.. Postupem času se to zhoršovalo,a dnes už je to v takové fázi,že týden pije každý den,a týden leží a je jí špatně,a pořád dokola.. Už má tak čtyřicet kilo,a vypadá to,že jí brzo selžou orgány a umře. K doktorovi ji nikdo nedostane a já už nemám síly dál.. Nevím co dělat. Před pěti lety skolabovala a skončila v nemocnici a doktor říkal,že pokud nepřestane pít,má tak dva roky života Žiju den co den ve strachu,budím se ze spaní a žiju v takovém stresu,že mi to začíná narušovat i mé vlastní manželství. Dala bych všechno na světě aby se mi maminka vrátila,ale nikde není pomoci. Ten týden co jí je vždycky špatně,je to zase ta naše maminka střízlivá a zlatá,ale je v tak špatném zdravotním stavu,že jen brečím.Prosím pomozte mi aspoň útěchou.