Alkoholik

Dobrý den, moje máma je alkoholička, ne nějak těžká, ale je. Dřív pila hodně a často měnila práci, asi před půl rokem se psychicky zhroutila a týden byla na psychiatrii. Od té doby to bylo v pohodě. Ale teď si začala opět kupovat chlast (spíš tedy vína, ale téměř obden) a já nevím jak jí přesvědčit, aby s tím přestala, protože když nepila, tak byla úplně super. Už jsem s ní mluvila a vždycky to zamluvila. S otcem nevycházíme, sice bydlíme ve stejném bytě, ale už roky se rodiče nebaví a já s otcem také nekomunikuji. Poradíte mi prosím někdo, kdo s podobnou situací má zkušenosti, jak to řešit ? Děkuji

Hezký den,
radit v tomhle případě je dost těžké. Já vyrůstal v rodině alkoholičky a byl to celoživotní nesmyslný boj s větrnými mlýny. Až před rokem si mamka byla schopna přiznat že je alkoholička a bez tohoto přiznání to bude s maminkou těžké. Měla by vyhledat pomoc AA, psychiatra, psychologa, někoho v koho najde důvěru a bude se mu moci upřímně svěřit. Svěřovat se rodině je pro alkoholika nesmírně těžké a mamka to dokázala až nedávno. Já jsem také alkoholik a z vlastní zkušenosti vím, že přiznání si alkoholismu u sebe sama je dost velký oříšek a musel jsem si bohužel sáhnout až na dno. Přeji mamince, aby se rozhodla vyhledat pomoc, ale chce to s ní mluvit za střízliva bez zbytečných emocí a nátlaku, musí chtít především ona sama a musí vědět, že svým pitím něco ztrácí, zdraví, rodinu, spokojený život. Je to hodně o potřebě změny a je to opravdu těžké bez pomoci, snad i nemožné.

Dobrý den,
prosím o pomoc, už jedu z posledních sil. I přes to, že můj věk odpovídá člověku s nárokem na vlastní život a rodinu, nějak to prostě nejde. Svého otce znám jen jako člověka závislého na alkoholu, člověka pro kterého je alkohol hnací motor života, jenže s otcem už 15 let nežiji. V poslední době však i má máma začala být závislá na alkoholu, pije víno ve velkém. Život u nás nebyl nikdy peříčko, z bláta do louže a ještě hloub a proto jsem si vždy vše omlouval tím, že není divu že se člověk napije když se vše okolo bortí. Jenže poslední dobou začíná být vše extrémní a já nevím jak reagovat. Máti sama podle sebe problém nemá a když začnu naznačovat, že ano, stane se vztahovačnou a já z toho vyjdu nejhůř, takže jsem v bludném kruhu a jen sleduji jak se vše okolo bortí díky chlastu. Chci mít nárok na vlastní život a vlastní štěstí, ale tohle vše mi život příšernš komplikuje... Moc prosím o radu. Děkuji....

Pavlíku, s mamkou promluv, když bude střízlivá, řekni jí, co jsi sem napsal, a že odejdeš , jestli bude pokračovat v pití.Nenech si nadávat,urážet....když nic s alkoholismem dělat nebude-asi ne-, odejdi.Možná až Tvůj odchod jí nakopne, možná ne.Máš ale právo žít svůj život, oba rodiče jsou dospělí, svéprávný, Tobě utíkají léta, které bys mohl prožít v klidu, hezky.Oni si vybrali tuto cestu, Ty si vyber svoji.Hodně sil, žij!

Ahoj Pavle,
měl bys opravdu hledět na sebe, s maminkou se pokusit zastřízliva promluvit a nebude-li vyhnutí, odejít. I já to tak před rokem řešil, a až když mamka sama pochopila, že s alkoholem ztrácí rodinu, život, přiznala si svůj celoživotní problém. Vím jaké je vyrůstat s alkoholičkou a bohužel také vím jak lehké je alkoholu podlehnout. Ale nedá se za to nikdo vinit, je to nemoc. Naděje tu je, ale bude to chtít čas a hodně sil, přeji Ti je. Ty se za nic neobviňuj ani za případné negativní pocity vůči rodičům, je to zbytečné. Své rodiče nezměníš a trápit sám sebe je ubíjející a mne samého to nakonec dovedlo k samotářskému pití. Mysli sám na sebe, zasloužíš si hezký život. Ještě jednou přeji hodně sil. Lukáš

Moc Vam dekuji, pocit, ze tohle nebo podobny problem proziva spousta lidi me alespon trosku dodal sil, nicmene ono je to vsechno daleko vic propletene a komplikovane, odejit jen tak nemuzu, protoze mame dvougeneracni bydleni. Nikdy bych neveril jak zpocatku neskodna vasen k piti me poznamena na cely zivot. Ja osobne jsem abstinent, ale co me mrzi je vypestovany odpor vuci lidem pod vlivem alkoholu. Nedokazi se bavit s nikym kdo ma popito, vyhybam se temto lidem, ale asi nejvic me mrzi ma slabost, to jak se bojim mati cokoliv rict, protoze vim co bude nasledovat, zase sebelitovani a obvinovani. Vidim jak si nici svuj zivot a zivot lidi kolem sebe avsak ma ppuze svou pravdu a ja jsem slaboch na to ji v tom nechat vykoupat. nicmene moc dekuji za rady, pokusim se jeste zabojovat, ale vidim vsechno blede... Ozvu se jak se veci nejak pohnou a moc doufam ze to bude brzy.

To dvougenerační bydlení matku uklidňuje, že neodejdeš.Vlastně Tě i vydírá.Co tak zkusit odejít jen tak, aby se lekla, věděla, že se jí nebojíš, že myslíš vše vážně.Uvažuj o tom.

Právě o tom uvažuji, jenže jsou dva aspekty co mě trápí: 1) Co všechno by se tu dělo, kdybych tu nebyl, jen nezřízené pití 2) Nepřestal bych si vyčítat, že jsem jí v tom nechal. Já chci být svým způsobem sobec a žít svůj život, jenže ty leta ze mě udělaly zakomplexovanýho mindráka bez sebevědomí a odvahy. Páni jaký já měl sny, čeho všeho jsem chtěl dosáhnout. Nechci Vás tady okrádat o čas a litovat se, ale moc děkuji za Vaše rady a názory...