Alkoholik

Ahoj, no už sem zoufalá a proto hledákm nějaký rady nebo pomoc, prostě cokoliv. Táta je alkoholik to vím. Už co jsem byla malá, dnes je mi 22,si pamatuju, že pil, pak na pár let přestal a posledniích pár let znovu pije. Ale v posledních pár měsících se to začalo zhoršovat. Opilý domů chodí každý den, vždycky přijde z noční dá si domů věci a jde do města a za pár hodin se vrátí v hrozným stavu. Njehorší je, že je zlej. Ne jako fyzicky, ale křičí po nás doma. Třeba Tuhle udělal hroznou scénu, že nemohl najít dopis a že sme ho ztratili my a hodinu po nás řval a pak sme ho našli u něj otevřený už. Už si to pak ani nepamatuje co dělá. Když je střízlivej je to úžasnej táta, vždycky sme k němu měla hodně blízko a vím, že by pro nás udělal cokoliv, ale když se opije, tak jsem pro něj hajzl a vyhazuje mě z domu apod. Kdysi jsem na něj aspoň platila, že přestal pít, když jsem mu promluvila do duše,ale teď už se s ním o tom mluvit nedá ani za střízliva. Řiká, že to není naše starost. Ale je, každej v baráku ho má za alkoholika a dávají nám to dost jasně najevo. Nejhorši je pocit, když jdu někde venku s kamarádkou a potkám ho nalitýho. Ten pocit že se před ním snažím utéct, aby ho má karádka neviděla a přemýšlet kam jít abychom ho nepotkali, už nechci zažívat. Vím, že to způsobují problémy, kterých máme teď hodně hlavně ty finanční, ale tohle přece není řešení. A slibů, že pít přestane už tu bylo a nikdy to nesplnil. Už nevím co dělat, ale dál to nevydržíma myslím, že ani mamka ne. Jenže on se léčit nechce. Jedině kdy jsem klidná, je když je v práci nebo když spí, jinak se pořád bojím, že příjde z města a zase bude nalitej . Já s ním pak nemluvím, ale to je ještě horší, protože na mě řve, že jak si dovoluju být na něj naštvaná apod. Nevím co dělat, vím, že se léčit potřebuje a jednou už se léčil, ale vydrželo mu to dva roky akorát. Teď není jedinej den, kdyby byl střízlivej. JInak prosím neraďte mi ať se s ním mamka rozvede, to za prvé nemůže kvůli financím, každej sám by nezvldáli platit půjčky a za druhý já bych nkdy nedovolila aby byl sám, vím, že by nakonec skončil hodně špatně, když by byl sám a to ať je jakkýkoliv, nedovolím, sem jeho dcera.

Myslím,že otcovo pití nevyřešíš. Ty ani tvá máma.Rozumím ti,věřím,že tě to trápí.Vím jak moc bys to celé chtěla změnit.Celá záludnost je v tom,že by toto musel chtít i tvůj otec-a toho není schopen.On ví,je si vědom,že by pít neměl.Už a nebo právě proto,že absolvoval léčení.Výčitky,které se u něj dostavují ho dostávají do opětovného pití.Nechej to na něm.Pokud ti můžu poradit odstěhuj se od rodičů.Toto jsou problémy tvých rodičů,které si musí vyřešit a probrat v hlavě každý sám za sebe.Tvůj otec dobře ví,co by měl udělat aby přestal pít a máma se musí rozhodnout sama za sebe.Tobě držím palce a hodně štěstí do života.

Děkuju za příspěvek,ale to je to co nemůžu. Nechat to na něm. Protože sám od sebe se nikdy nezmění. Kdysi jsem ns něj platila já, že přestal aspoň na čas když jsem mu domluvila,ale teď i střízlivý mi říká, že to není moje věc. Odstěhovat se plánuju, ale stejně to nic neřeší. Přestože svoji rodinu miluju, někdy mám chuť před přáteli dělat, že žádnou nemám, protože tu ostudu nepřekonám. Ani svojí nejlepší kamarádce sem se s tím nikdy nesvěřila, nikomu to říct nemůžu, protože se za to hrozně stydím.

XXX nestyď se, není za co.Táta je těžce nemocný.Najdi si Al-anon, je to společenství, pro příbuzné alkoholiků,v Praze je také DDA-Dospělé děti alkoholiků.Tam Ti pomůžou!!!!!Jsi hodná, jenže tátovi neporučí nikdo.

Děkuju za radu kam se obrátit:) Vím, že když sám nebude chtít nic s tím neudělám. Nejhorší je, že když je normální tak byste to do něj neřekli, je milý, vtipný, dobře vypadající a nejlepší táta na světě, ale když se napije je to uplně někdo jiný. Dokáže mi říct takový věci, který mě fakt raní. A jsem hodně po něm v tom, že si nenechám nic líbit, takže v rodině se sice všichni stáhnou když je opilý,ale já pokud je na mě zlý tak líbit si to nenechám a je to pak horší řekla bych. Jenže vím, že i když budu mlčet, tak zase bude dělat scénu, že si dovoluju na něj nemluvit. Je to těžký a doufám, že se zase vrátí do normálu někdy, jak tomu bylo dřív. Protože už je unavující bát se pokaždý, když jde ven, že přijde opilý a že se to stane skoro vždy.

Je naprosto zbytečné vyčilovat,když prudí opilý.On si nic nepamatuje.Vůbec neví,jak se chová.Můžete ho v opilosti nahrát-a přehrát mu to,až bude střízlivý.Myslím,že ho to samotného překvapí,když pozná,nakolik ho pití dokáže změnit.Můžete to zkusit.Jeho chování je nepochopitelné-pro vás.Je to celá alkoholická nemoc,kterou trpí.Neví o tom,musí si tuto nemoc napřed přiznat.Potřebuje vědět co dělá,ale když je právě opilý?Tak to opravdu neví.

Ale jak to udělat, aby si to přiznal.. On doma nepije, proto jsem klidná jen když je doma nebo v práci. Jakmile jde ven, vždy se staví aspoň na nějakýho panáka. Sice tvrdí že ne,ale já už to po těch letech moc dobře poznám, takže to musí přiznat nakonec. Vůbec s tím nehodlá přestat, pořád tvrdí, že když se děje tohle a tohle tak se prostě jde napít, ale přece kvůli každý špatný věci, která se v životě stane nemůže pít. Teď už se nestane ani to že by se venku nenapil, když jde ven. Ale léčit se prostě nechce a nebude. Pořád slibuje, když jde ven, že se nenapije,ale vždycky to dopadne tak, že přijde opilý a začne z ničeho nic řvát uplně o blbostech, se kterými ani nemám nic společnýho. A že je to naše vina, že pije apod. Kdyby se aspoň opil a šel spát, ale on tady vždycky začne třískat s věcma a hrozně po nás řvát apod. pak na nás ťukaj sousedi, protože je tu hluk. A špatný je, že pije třeba předtím i než jde na noc, sice se pak vyspí,ale pár hodin nci nespraví přece.

Dokonce myslím, že mi bylo tak 15 sem se zkusila řezat. Nechtěla jsem umřít nebo tak něco, jen sem chtěla aby se mi něco stalo a aby z toho měl táta výčitky, že je to jeho vina a pak by se třeba změnil. Akorát jsem si uvědomila, že by to ublížilo nejen tátovi,ale i mamce tak jsem toho nechala. Táta o tom neví i když mám na zápěstí docela viditelnou jizvu. Jendou jsem mu to řekla,ale byl tak opilý, že si to ani nepamatoval.

Sebepoškozováním nic nevyřešíš.Takto jednají děti,když je doma problém a potřebují upozornit sami na sebe.Je to proces tichého vzdoru a ukázka své naprosté bezmoci,která přechází v bolest.Vnitřní potřeba,prosba o pozornost svých rodičů,prosba o jejich lásku,o všechno,co má být v dítěti naplněno a není tomu tak.Znám ty pocity.Myslím,že jich je ještě velká spousta v tobě.I kdyby tvůj otec přestal pít-nikdy ti nic z toho nevrátí a nedá.S tímto se musíš ty sama smířit.Vymlouvá a omlouvá svoje pití-příznačné chování alkoholiků,kteří chcou pít dál.Co můžeš udělat pro sebe,ale i pro tátu-začít navštěvovat Al Anon-pro rodiny a blízké alkoholiků,nebo DDA-sezení pro dospělé děti alkoholiků.Pokud v místě tvého bydliště nic takového není zajímala bych se pro sebe o psychologické sezení.Pro tvůj klidný život bude opravdu důležité zahojit touto cestou všechny rány,kterými jsi trpěla a ještě trpíš.Otci nemůžeš nijak pomoct.Aspon´v této fázi jeho pití.Můžeš ho natáčet-a za střízliva mu to ukázat a jen čekat na nějaký zvrat v jeho životě,který zcela určitě nastane.Toto může trvat-a tobě samotné hrozí,že se z takového čekání můžeš sama zbláznit.

Vím, že to není nebylo řešení,ale byla jsem mladší a myslím, že jsem to věděla i tenkrát, jen sem tím prostě chtěla tátu potrestat. A vzhledem k tomu, že jsem hodně emotivní, tak v situacích když sem zoufalá sem se k tomu nějak dostala. Když sem to od Vás četla rozbrečelo mě to, protože máte pravdu. Nic se vrátit nedá a i když byly hezký chvilky v mém dětství, když bylo vše v pořádku, většinou si pamatuju ty horší, kdy sem jako chodial pro tátu do hospody, protože mamka věděla, že já jako dítě na nej platím, nebo ty večné hádky apod. Mám ještě starší sestru, ale ta se vždycky držela tak nějak zpátky a nic takovýho řešit nemusela.Když táta řval na mě, moc se toho nedělo,ale když an ségru tak to byl oheň na střeše, protože mamka mi vždycky říkala, že já jsem ta silnější a že na mě táta dá. Hrozně mě to mrzí, protože taťka, když nepije je úžasnej. Vždycky mi přijde, že je to jiný člověk, i výraz v jeho očích se změní. O psychologovi jsem již přemýšlela, protože potřebuju s někým mluvit a kamarádkám to říct prostě nedokážu. Natáčet jsem ho už zkoušela, ale pak je střízlivý já mu to řeknu a on mi slíbí, že už pít nikdy nebude,ale že to mám smazat a že to vidět nechce apod. Ale nejvíc se bojím, o jeho zdraví, už tak měl kdysi trombozu a chodí o holi kvůli nohám a na internetu jsem četla, že spoustě lidem alkohol poškodil zdraví a způsobil až smrt. A to mě děsí.