Alkoholik

Stydět se můžeme za svoje pití.Nicméně jako nemoc si musíme umět odpustit,vše co s tím souvisí a začít jinak.Už bez studu-protože chceme žít a jinak,než tomu bylo.

Nemusíš být příkladem, jsi nemocná, potřebuješ se léčit, přestáváš pít pro sebe!!A na AA jdi co nejdříve, nic neodkládej, můžou Ti pomoc tak, že ani do léčebny nepůjdeš, záleží jen na Tobě.

Líbo díky. Tento týden jedu do Prahy na přednášky, ale příští sobotu určitě. Do léčebny nechci a to mě taky motivuje. Myslím, že kouření je taky pěkný svinstvo a zvládla jsem to. Jako každá závislost- vytrvat ( nezapálit si, nedat si panáka...atd.) Je spousta věcí, které mě baví,např. plavání, turistika,koncerty tak si jich budu užívat naplno. Obzvlášť když ušetřím za flašku. Nejhorší je, že člověku zůstává ( zatím ještě) jeho inteligence, takže si po vystřízlivění plně uvědomuje ten marast. Navíc znám konce alkoholiků. Můj otec se upil k smrti. No, teď se chystám na bazén a na přednášku do knihovny.
Zatím děkuju za vše a napíšu, až budu mít nějaké pokroky.

Lenko, piš často, trochu se Ti uleví, určitě budeš mít otázky, plnou hlavu jak na to.......

Líbo, ty jsi moc povzbuzující sluníčko na tomto webu. Díky. Právě jsem se vrátila z bazénu a popíjím s manželem místo obvyklého vínečka třezalkový čaj. Říkám si, jen tak dál. Oblíbené vinárně jsem se raději cestou domů vyhnula obloukem.
O AA jsem si sehnala dostupné informace už dříve. Tady na webu i jinde- např. Triezvy prostor. Samé laskavé informace. O návštěvě jsem uvažovala už dřív, ale vždy jsem ztratila odvahu. Teď je to hodně jiné- hlavně zásluhou Tebe a vás všech tady. Takže si začínám věřit, že to tentokrát konečně vyjde.
Tento víkend jsem na studijním pobytu v Praze- jedu zítra ráno a budu bez netu až do neděle večer. Jezdím takhle jednou za měsíc. Mimochodem navštěvuju přednášky na fakultě psychosociálních studií, kterou založil p. doc. Skála. Minule jsme měli mj. i přednášku od dr. Remeše z bohnické léčebny. Jaká náhodička, žejo?
Přednášky jsou oba dny až do večera a v neděli chci s dcerou do Národní galerie. Už se těším. Zatím přeju hezkou dobrou noc a napíšu až to bude možné. Lenka

Náš táta, dr.Skála, ten pro alkoholiky udělal nejvíc.Jenou jsem s ním mluvila, byl to úžasný člověk, ten věděl! i když nepil.

Ahoj Líbo, už jsem zase zpět. Přednášky v Praze byly velice zajímavé. Pan doc. Skála byl na této škole čestným rektorem, teď to tam vede p. doc Růžička. Chodím k němu na seminář Výklad snů a přesně během pár minut dokázal odhalit moje největší "bebíčko" z dětství. Zároveň mi udělal i krátkou psychoterapii. Cítím se mnohem líp.
Psychologie je zázračná a zároveň v nesprávných rukou nebezpečná věc ( můj názor).
Ohledně alkoholu se stále držím. Nepiju a taky jsem promluvila otevřeně s manželem o tom, že se bojím našich konců, pokud se nezmění naše chování. Souhlasil a drží se mnou basu.
Mně to moc pomůže, když bude doma tzv. suchý dům. V sobotu se chystám na schůzku AA. Tak už se těším.
Sluníčko v duši, Lenka.

Leni, jdeš mezi své!Jsou tam jen alkoholici, co abstinují, připraveni Ti pomoc!Najdeš motivace, uvidíš, že to není taková hrůza, že lze bez alkoholu žít dobrý život.Určitě napiš, jak se Ti tam líbilo, pozdravuj tam ode mně.

ahoj nevím jistě jelsit jsem nebo nejsem alkoholička ale je to už dlouho co mi alkohol hodně zkomplikoval život začlo to asi v osumnacti bečky pařby z ničeno nic brutalní okna nikdy jsem si nic nepamatovo ala ne že bych pila často ale když jesm se napila nevěděla jsem kdy přestat udělala jsem to hrozné věci a vubec onich nevěděla rozbilo okno a skončila v nemocnici málem jsem vykrvacela a pka zase zavinila nehodu nebo i menší věci ale nikdy jsem si to nepamatovala a vždy jem z hruzou čekala co se od kud dozvím tak kde bydlím uý toho taky bylo dost nevím co dělám mám druhý den depreso z toho že nevím co jsem dělala a to mě ničí pak bych nejradši ani nevylezla moje rodina je samozřejmě na mě naštvaná protože jim dělám ostudu někdy se i stalo že jsem se motala v jiném městě mimo a přivezly mě domů policajti no bylo tohostrašně moc sice byly i chvile kdy jsem třeba napila trochu a pak už ne ale zse byly chvile kdy jem se napila jenom trochu a už jsem měla chuť pít dal nejhorší na tom vše je to že teď je mi 31 a mám dvě děti a mám obavy že jim tím ubližuji ač z toho nemají rozum teď sice nedělám až takové katastrofy ale i tak když se napiju nevím co dělám a mám pořád ty okna a pak jsem z toho neštastná a manžel a mojí rodiče taky ze měnevím co mám dělat proč mi prostě nejde nepit uplně někdy prostě nepiju i když někde jsem ale zase někdy mi někdo dá pití a já neřeknu ne manžel už si semnou vytrpěl a rodiče a už mi nevěří a ja sobě taky ne je pořád stejné a své děti miluji ale i tak prostě mi to nejde uplně nepít jsem alkoholik? kdysi jem byla u psychološky ale t ami neřekla prostě nepít moje okolí už mě zna a je mi trapně nejradši bych od všechno utekla odstěhovala a začla znova ale začínam pořád a vždy se mi to zase stane :o(((((((((((((((((((((((((( já už nemužu nehci aby me děti tím trpěly co mám dělat když to není tak jednoduché tak jak mi radí má rodina prostě nepí

Serach, alkoholička jsi.Potřebuješ pomoc lékařů, AA, všeho, co seženeš.Kočko, neumíš přestat sama pít, je nutné pro Tebe skončit s pitím co nejdříve.Určitě alkohol nepodceňuj,už Tě ničí moc.