Alkoholik

Zdravím Vás,

je mi 26 a jsem poměrně ještě mladý člověk, nicméně díky tomu, že jsem z postupných "party víkendů" začal holdovat alkoholu i více, třeba o volném čase doma ve všední dny, začal jsem mít zdravotní problémy, o kterých si myslím, že jsou způsobené alkoholem.

Začal jsem pít 4x - 5x týdně, někdy 3x, bylo to různé, nicméně to rozhodně bylo nad míru lékařsky doporučené dávky alkoholu. Zvládl jsem za večer 8 - 10 piv (12° Plzeň). A tento styl jsem vedl intenzivně dva roky nepřetržitě. Předím to bylo od mých patnácti let do 22let jen víkendy, sem tam 1x v týdnu na 4 pivka s kamarády.

Jeden den se to vyvrcholilo...

Po jednom obrovském delíriu na koncertě se mi druhý den po střízlivění spustilo něco, co jsem doposud nezažil a hrozně jsem se toho bál.

Dnes vím, že šlo o ATAKA panického charakteru. Svírání na hrudi, rychlejší tep, mdloba, dizorientace, pocit přicházející smrti, strach ze strachu.

Věc ustala po střízlivění a půl roku o osbě nedala vědět. Nicméně zase jsem pil... znovu se to objevilo, nevěděl jsem tehdy z čeho to je a co to je, dnes vím, že jsou to příznaky panické poruchy, nebo nějaké poškození nervové soustavy alkoholem.

Nedal jsem si říct a myslel jsem si, že to je nějaká dočasná "blbost". Nicméně to byla osudová chyba. Ataka najednou jsou 4x do týdne, neustále jsem nervózní, podrážděný, nic mě nebaví. Pořád myslim na to jak je krátký život a jak mám rád své rodiče protože brzy umřou. Úplné nesmysly se mi honí hlavou, přitom jsem byl takový kliďas a nikdy toto neřešil.

Momentálně jsem týden bez alkoholu, ataka dost ustaly, ale řikám si, s tím se nedá žít, chci proti tomu bojovat.

Doktoři ? navšívil jsem neurologa, který vyloučil, že by toto bylo alkoholismem, prý blbost v mém věku. Nasadil mi chemické antidepresiva a dál to neřešil, nic to neudělalo...

Nemáte někdo podobné zkušenosti, které by Vám takové způsobil alkohol ? jak proti tomuto bojovat ? Jak postupovat ? nevím si s tím rady. Doktorům nevěřím, je to business jako každý jiný, hlavně u nás v kocourkově. Nechci být také doživotně společensky degradovaný tím, že nesmím si dát ani sklenku piva, přesto že momentálně se umím ovladat a alkohol nepožívat, nicméně představa že po jedné oslavě se sesypu, je v 26ti letech děsivá .....

Proč bys měl být degradován, když si nedáš žádný alkohol?Ve svých letech můžeš být už alkoholik.Najdi si jiného lékaře.Hlavně nepij, vydrž a pak uvidíš.Rad , jak na to, máš na této diskuzi dost.

Kubo, máš panickou poruchu, a ta se může vyvinout i bez alkoholu. Jde o to, že jsi zažil panickou ataku /asi v souvislosti se střízlivěním /, a Tvoje mysl si to pamatuje, a jak se bojíš toho stavu tak si to v podstatě přivozuješ. Je to začarovaný kruh, najdi si na netu něco o panické poruše, jsou tam i příběhy lidí,třeba úspěšných manažerů, kterým se to stalo a tam leccos pochopíš. Samozřejmě alkohol tomu nepřidá, ale nemusí to být jediný spouštěč.

Kuba: "Svírání na hrudi, rychlejší tep, mdloba, dizorientace, pocit přicházející smrti, strach ze strachu."

To všechno jsem taky měl, zvláště kolem třicítky se to stalo neúnosným. Myslím, že vyhnout se alkoholu i jakýmkoli jiným látkám pozměňujícím vědomí je ve Tvém případě nutné. To je první nevyhnutelný krok k uzdravení.

Ze své zkušenosti mohu říci, že tyto stavy se hodně zlepší, pokud nepiješ. Většinou ale úplně nezmizí. Každopádně se dá najít způsob, jak s tím existovat, nakonec, on má každý nějaké trápení..

Podle me to mas z alkoholu a mel jsi uz predtim dispozice k uzkostnym/panickym stavum, alkohol ti to vyvolal, stejne tak ti to mohl vyvolat prozity silny stres nebo nehoda atd.

Mel by si okamzite prestat pit, jestli neprestanes, bude se ti to vracet a nasledky muzou byt i hodne znepokojujici, nechci te strasit, precti si o tom neco.

Me alkohol vyvolal paranoidně-persek.bludnou produkci, auditivni i vizualni halucinace a nespavost, zavolala jsem si zachranku a dostala na do Bohnic, brala prasky, pak jsem stejne prestala a pila zdarne dal, clovek pokud nechce tak ho nic nezastavi, pak jsem mela asi ataky jeste dvakrat trikrat..ted zdarne abstinuju a verim ze navzdy, alkohol v mem zivote nechci, poucila jsem se a nestoji mi za to. Prasky neberu a funguju. Je hodne veci ktere ti muzou pomoct, pokud je budes hledat a budes si CHTIT pomoct. Jsi mladej, me je lehce po tricitce takze te chapu..

Kubo!Co řešíš?Ve tvém mladém věku Delirium,které jsi přežil ti jasně dává vědět že jsi alkoholik.Budeš-li nadále pokračovat v pití?Budeš-li nadále podceňovat alkoholismus,kterým trpíš budou se úzkostné formy vracet větší intenzitou,přidruží se spousta jiných psychických poruch a sesypeš se jak balíček karet.Proti chlastu se nebojuje-je to vždy předem prohraný boj.Alkoholismus je třeba přijmout jako nevyléčitelnou nemoc.Jsou alkoholici,kteří začali pít v době zralosti-kdy už byla dokončená fáze nervového vývoje-ti se propíjí řádově léta.Jsou alkoholici,jejichž fáze ukončená ještě nebyla-tam dojde k porušení nervového a mozkového centra velice rychle.

To by člověk ani nevěřil, co ta svině alkohol všechno dokáže. Teď abstinuji celkem již 12 dní a jsem jak nový člově, jím B komplex vitamín, určený na nervovou soustavu, nějaké ty detoxikační čaje, pak další přírodní prášky na podporu mozku, produkci jeho buňěk, sportuju obden, chodím plavat, posilovna, tenis a jsem jak nový člověk. Ataka úplně odezněly, ale občas je chytnu v autě, tam si to vyvolávám sám, protože jsem nervózní z toho, abych nedostal ataka v autě a zase strach ze strachu ale to je podle mě už detail, který jde léčit.

V mémě věku, vlastně i člověk lehce po 30tce má růstovej hormon a tělo se poměrně dost zoceluje. Takže pokud vydržím abstinovat hodně dlouho, mohl by se mozek a já poměrně zregenerovat, opravdu při strikním hodně zdravém životním stylu, to souvisí i se stravou, sportem a pod...

Tím si nechci hájit, že bych chtěl propadnout v budoucnu alkoholismu, ale jde mi o normální život... třeba chci moc, každý nemá zdraví 100% ale já jsem človkě který chce za každou cenu svobodu, takže pro mě je těžké se v něčem pořád omezovat, ikdyž vím, že teď musím, chtěl bych to dopracovat tak, abych byl jako předtím, nepropadnou chlastu a být ok.

Tak to znám taky...panickou poruchou trpím už roky.

Většinou to zvládám,už vím o co jde.Ale někdy je to hodně nepříjemný a omezuje mě to. Bála jsem se přejít i přes přechod,kde se mi to jednou stalo,tak jsem se mu začala vyhýbat.Jindy jsem tam zase šla v rámci "tréninku" své psychiky ale to jsem musela být psychicky silná.

Já třeba nemůžu pít ani kafe,kofein mě taky spouští ataky...alkohol samozřejmě druhý den nejvíc a někdy i cigareta.Já bych vlastně nemohla vůbec nic.

Myslím,že sportem jsi udělal to nejlepší,co jsi mohl.Taky se zaměřuji hlavně na sport a že tě to přepadá i v autě? Tak to mě taky,ale říkám si v duchu - no co,tak zastavím,rozdýchám to a pojedu dál

Zajímá mě,když člověk přestane pít,mozek má tu schopnost se zregenerovat? Zlepší se i paměť?

Já trpěla panickou poruchou už jako dopívající holka, pochopitelně tenkrát jsem nevěděla, co to je, neuměla jsem to pojmenovat, teprve později, když jsem si o tom vyhledala díky netu různé informace, tak mi to došlo a uměla jsem vlastně i psychiatrovi to nějak vysvětlit a moc mi pomohl. U mě to nevyvolal alkohol, ale faktem je, že když jsem pila víc než je zdrávo, bylo to horší. Teď mě přepadne ten strach jen zřídka, ale celkem s tím umím pracovat , nenechám to dojít až do ataky. Jde to, i když jsem tomu nikdy moc nevěřila. Dneska mě v podstatě panická poruch a nijak neomezuje, byly časy, kdy jsem na tom byla podstatně hůř.

Pokud to vydržíte bez alkoholu?Bude líp a líp.Začne se všechno jenom zlepšovat.Jen je třeba být na sebe opatrný a červíčka v hlavě nepodcenit,protože do toho můžete vletět znovu rovnou po hlavě!Držím palce at´se daří!