Alkoholik

Děkuji, juknu na to.

Na áčka můžeš chodit i v Čechách, v Praze jsou i anglicky mluvící, takže se můžeš zdokonalovat v angličtině.Jsem ráda, že jsi zašla tam na AA, jistě poučné.Však se někde potkáme, popovídáme, Beskydy, sjezd.....

Byla jsem na Poříčí, tam právě jsou áčka i v angličtině, takže vím o nich. V současné době mi víc vyhovuje užší kruh a vzájemná konverzace, což mi poskytla Alma femina. Kromě toho se občas sejdeme jen tak na kafe na pokec a s Jessie se chystáme do čajovny po mém návratu. V žádném případě áčka nezavrhuji a vím, že když budu mít tu potřebu, budu docházet

To je fajn.Dokud se neodhodlám a nevyzkouším všechno nebudu vědět co mi opravdu může pomoct.Pro mne to znamená ,dokud nebudu opravdu hledat pomoc-stále chci pokračovat v pití,stále si budu nechávat rezervy na to,abych mohla pít.

Já, ale nemám pocit, že jsem se neodhodlala, nevyzkoušela a už vůbec, že nechci něco měnit. Mám psychiatra (beru antidepresiva) psychologa, terapie, v terapiích budu pokračovat jen, co se vrátím. AA jsem navštívila v Praze i tady. Závěr pro mě. Já jsem vnitřně se sebou spokojená, 4. měsíc abstinuji, mění se mi spoustu věcí včetně myšlení a pohledu na život a vědomě si žádná otevřená dvířka nenechávám. Pouze preferuji povídání o problémech ve skupinách před AA, protože mi to v současné době pomáhá nejvíc. A to už se vlastně opakuji.

Jani-to jsem právě nemyslela tebe.Měla jsem potřebu to zdůraznit právě pro ty,kteří váhají.Jenom o problému přemýšlejí,jenom je problém s pitím ničí a trápí-ale chtějí ho řešit JENOM VE SVÝCH HLAVÁCH.JÁ TAK TAKY ŘEŠILA SVÝ PROBLÉMY JENOM VE SVÝ HLAVĚ A POKRAČOVALA V PITÍ.Ty to máš postavené správně,CHCEŠ DOOPRAVDY A NEODMÍTÁŠ NIC,CO BY TI MOHLO POMOCT.JSI POMOCI OTEVŘENÁ A SVŮJ ALKOHOLISMUS NEPODCEŃUJEŠ

Víš,já byla taky alkoholik samotář.Pro jistotu,aby mne nikdo neviděl pít natož viděl podnapilou.Vlastně jsem to chtěla utajit i sama před sebou.Mně se s alkoholem tak krásně řešily problémy-ovšem jenom v mých představách.Doopravdy jsem se problémů bála a dokázala si ve své hlavě udělat katastrofický scénář,i to jak bravurně bych si poradila.Ve skutečnosti skutek utek,protože na druhý den jsem byla z chlastu na šrot a plná strachu,depek,úzkostí,výčitek že se žádná akce(opravdový skutek)nekonal.Později už jsem žila jen ve své hlavě.Tam jsem měla z chlastu takový bor...,že jsem nevěděla z které do které,s čím začít dřív až přišlo další pití s mými iluzorními představami.A tak to šlo stále dokola.Tak jsem nebyla schopna uskutečnit žádnou změnu ve svém životě,natož s pitím.

No, však mi to trvalo víc jak dva roky než jsem šla k doktorovi, tady na stránky jsem chodila, ale nepřispívala, protože jsem si nevěřila. Přeji všem, aby našli cestu, jak z toho ven.

Znovu jsem si přečetla Tvůj příspěvek a to, co popisuješ, velice dobře znám.Mně hodně pomáhala má práce, kterou miluji a dobíjí mě. Je to práce s lidmi a pokud jsem o ni nechtěla přijít, musela jsem chlast řešit. A po několikátém zjištění, že kontrolované pití skutečně neexistuje a přiznání si, že pomoc potřebuji, že to nedám sama, kráčím krůček po krůčku po cestě střízlivosti. Každý den mě v něčem přesvědčí, že je to cesta správná

Moc se tesim na cajovnu a kdovi treba zajdem spolu i na AA, docela premyslim ze bych se sla podivat ale sama asi ne..zas tak to nehori u me, ale ze zvedavosti rada zajdu s nekym - tedy s tebou a myslim ze si rozumet budeme

Lanička napsal:
Byla jsem na Poříčí, tam právě jsou áčka i v angličtině, takže vím o nich. V současné době mi víc vyhovuje užší kruh a vzájemná konverzace, což mi poskytla Alma femina. Kromě toho se občas sejdeme jen tak na kafe na pokec a s Jessie se chystáme do čajovny po mém návratu. V žádném případě áčka nezavrhuji a vím, že když budu mít tu potřebu, budu docházet