Alkoholik

Ahoj Jessie, já abstinentka jsem a vím, o čem píšeš. Za svůj život jsem si už vyslechla keců! Naposledy od kamaráda svého přítele, že si hraju na svatou. Není to tak. Mě prostě alkohol nikdy nezachutnal a tak to necítím jako újmu. Když je nátlak opravdu velký, tak hrdě prohlásím, že tolik, kolik jsem toho vypila já, to by dotyčný nepřeplaval! A mám pokoj, protože se bojí zeptat, zda jsem abstinující alkoholička nebo ne. A mě je to jedno, co si myslí. Důležitý je, že mám pokoj. S

Ty lenochode, hop, a makej, ne?Klidně zajdi v Praze na AA, tam je mladých lidí plno, nežijí jen áčkama, mají plno aktivit, jistě tam najdeš spřízněnou duši, za pokus to stojí.A dívky, kecy lidí!!Každý má svých starostí dost, nenechte se rozhodit, jak žijete Vy, to je přeci Vaše věc, jestli pijete, nebo ne, spousta lidí vůbec netuší, co alkoholismus je, neví, co melou, my to víme, proto nepijeme, ne?A moderní je nepít, chááá.

Lenochod mel mensi krizi ale dnes cvicil hodku a hodla v tom pokracovat a ma se fajn..jen jsem si ulevila..dyt to znate

abstinenci zdar a fyzicce a zdravemu zivotnimu stylu taktez!!

Ahoj Všem
Už nějakou dobu sleduji tento web, většinou když jsem po alkoholovém večeru. Dříve jsem chodil k doktorce na psychiatrii,
ale bylo to z důvodu, že se semnou rozešla přítelkyně. Prostě jsem to nezvládl a začal pít. Moje maminka mi to vše zařídila a já souhlasil s tím, že tam půjdu, dostal jsem prášky atd. šak to asi všichni znáte. Docházel jsem tam pravidelně každy měsic. Dostal jsem se z toho tak nějak a prostě nepil jsem, pak jsem se potkal s bývalou spolužačkou a nějak nám to zajiskřilo, ona je skvělá přítelkyně ted už manželka a maminka mojí dcery.
Když jsme spolu začali chodit tak jsem nepil byl jsem v klidu a neměl jsem žádný stres. Jednou do měsíce jsme šli s kamarády posedět a tam to začalo, já si opět neuměl dát 1-2 piva, ale vypil jsem jich 11-15, ale vždy jsem dal na přítelkyni a šel domů. No a tak čas letěl a jednou za čas se mi to stalo, v té době jsem ještě pracoval na stavbách a tam jsem odolával každodennímu pití avšak se to jednou zvrtlo a najednou sem se přistihl, že každý den vypiju 8 piv. To ale bylo vždy když jsme pracovali mimo domov. Pak jsem dlouhou dobu pracoval v místě bydliště a nějak zase klid žádný alkohol jsem nepotřeboval. Měl jsem podané životopisy v různých firmách a jednoho dne se mi ozvali a přijali, dělám tam v tom, co jsem vystudoval a musím říct, že jsem spokojený. Ale po měsíci jsem tam začal být ve velkém stresu, čím dál častěji jsem si večer dal 3 piva. Nepřidávalo mi ani to když jsme slavili něco v rodině a každy si hned dal nějaký ten alkohol a já samozřejmě taky. V předem ještě musím říct, že nerad chodím na nějaké párty a na disko přímo to nesnáším. A sám vím, že se tam nudím a abych se nenudil tak tam piju. V té době jsme ještě bydleli u přítelčiných rodičů a tak moje úlety kdy jsem odpoledne šel z práce a vrátil se druhy den odpoledne kdy jsem šel jako že na 2 piva s kamarady se opravdu protáhli, přítelkyně mě u nich doma vždy kryla, ale sliboval jsem, že se to už stávat nebude. Ono mi to vydrželo cca 2 měsíce a pak znova stejný scénář opilej jako blázen. Ale mezi těmito úlety jsem nepil kamkoliv jsem přišel tak si dal nealko, jenže čas od času sem si v hlavě řekl no tak zkusím si dát jedno pivo a dost no a dopadl jsem tak, že jsem 3 dny nebyl doma. S přítelkyní jsme se vzali a vše bylo skvělé přestěhovali jsme se do nového bytu a bylo to fajn pořád se něco dělo a já neměl pomyšlení na pití. Pak se nám konečně podařilo a narodilo se nám dítě. A tam to začalo, už jen to zapíjení miminka bylo strašný uplně to pozbylo smysl a všichno jsme se ožrali. No a pak kdokoli mě potkal tak řekl pojd dáme pivko na to tvoje malý a no a takhle jsem se v tom topil měsíc, sice jsem pil mín, ale pil. No a ted jsem na tom tak, že jsem si řekl, že zase nechci pít vůbec a nechci o vše přijít manželku miluji a jsem štastný, že máme malý, ale prostě jdu z práce a mám šílenou chut na pivo no a tak to mám co týden.Nevím jak mám toho nechat. Ted jsem týden nepil ani kapku příležitostí bylo dost. No a tento týden šílená chut něco si dát, v sobě mi to říká ne jdi domu, sám vím že je to špatné, ale stejně jdu a opět jsem se vrátil ve 3 ráno ožralej jako blázen. Když se o tom bavím s manželkou tak vím, že mam problém mam její podporu ale nevím jak to mám vydržet. Nechci přijít o rodinu a o práci, už ted se bojím aby se to někde nerozkřiklo, že mám takový problém. Nevím zda navštívit doktora a nějak to řešit s nima. Už ted mi tohle pomohlo z jistých výčitek, které má asi každý když se zase napije. Tenkrát mi řekla p.Doktorka, že nemam klasický problém jako všichni alkoholici, ale ten že vydržím nepit mesic, 2 měsíce půl roku ale pak se k tomu dostanu a piju co to jde, potom v tom zase lítám. Nevím co mám dělat.

Honzo, víš co máš dělat, ale nechce se Ti úplně skončit s alkoholem!Rozluč se s ním, dokud máš ještě sílu, rodinu, práci.Intervaly se budou zkracovat, budeš pít víc, až najednou budeš otrok pití, nula, sám!Tvá lékařka by měla poznat kvartální alkoholismus.

No a mám jít k doktorce? Vím, že ten problém ve mě je a neříkám, že nepiju když piju. Ale nevím co bych dělal kdyby mi řekla a doporučila jít na lečení. Jsem z menšího města a asi bych ihned vyletěl z práce a to si ted opravdu nemůžu dovolit. Nikdy by mě nenapadlo si doma otevřít tvrdý alkohol, ale jak se dostanu ven a hlavně mám v sobě nějaké problémy a stres tak piju dokud pomalu nemůžu chodit. Pokaždé je to uplně stejné...Manželka už mi ted řekla, že pokud se to bude opakovat tak by přemyšlela, že by šla zpět k rodičům. Tohle kdyby se stalo tak vím, že se už z hospody nehnu. Navíc vždy si řeknu nemusíš pít a nechci, ale pak ta neovladatelná chut a vymyšlení si smesek co kde jsem zapomněl ještě vyřídit a přitom už sedím v hospodě, tam si říkám, že si dám 2 a půjdu pak si řeknu no stejně už bude naštvaná a většinou dojedu v noci, druhý den si beru dovolenou. Zatím mi je to tolerováno, ale asi to dlouho procházet nebude. Před cca Rokem a něco jsem si řekl dost a vydržel jsem to půl roku pak byly různé oslavy a já si mohl dát skleničku vína na přípitek to mi bylo skoro vnuceno, no a po týdnu už jsem zase měl 2 piva ale řikal si ted je to jiné věřím si vydržím to no a zase jsem do toho slítl. Tady je asi jedno řešení a to uplná abstinence, že?
Jenže já mám dost koníčku a po fotbale se jde na pivo a všude přítomný alkohol mi to znesnadnuje a pak i kamarádi, kteří vlastně také vic piji než je normální,parkrát jsem se s nima o tom problému bavil a to je jen, že jsem uplně normální a, že to tak ted má každej. Já ale nechci, vždy jsem byl v pohode a nepotřeboval jsem to. Ted to potřebuji čím dál častěji a ve vetších dávkách . Nejhorší pak ty výčitky, to se pak bojím vyjít i ven a do práce a bojím se jakékoli otazky proč jsem měl dovolenou. Dříve jsem bral antidepresíva na sklidnění tak nevím jestli si o ně opět neříct a když budu v klidu bez většího návalu stresu tak nebudu mít takové nutkání na alkohol.

Ahoj Honzo. Jo ty pocity nutkání na alkohol znám. Spominám si jak jsem poprve zkoušel přestat pít (vydržel jsem čtrnáct dní). Bylo to opravdu těžké. Jednou jsem se zastavil na rozcestí chodníku. Jít doprava do hospody, nebo doleva domů, toť otázka. Měl jsem takovou chuť na pivo, že nohy mě táhly do hospody ,ale rozum šel domů . Takže jsem se na tom rozcestí chvíli motal, až nakonec vyhrála hospoda. Je opravdu těžké přestat pít , když má člověk kamarády pivaře. Moje rodné město je Ostrava, ale já teď pracuji v Praze, daleko od přátel a pokušení. Nedovedu si ani představit, jak říká Jessi, že bych si s níma sedl do hospody a dal si třeba Kofolu. To by na mě asi každý čuměl co my je. Navíc by to pro mě bylo příliš velké pokušení. Jinak my pomáhájí čáje. Místo toho, aby jsem si otevřel lahváče, tak si dám nějaký relaxační čaj, zapalím si svíčku atd. Svým způsobem je to taký relax. Občas zkouším večer i meditovat. Od nového roku co nepiju jsem si všiml, že se my při meditacích vyprázdnila mysl, což je pro mě důležité, protože jsem často pil kvůli svým problémům na které jsem denodenně myslel. Teď je to 16 dnů co nepiju. Myšlenky na alkohol jsou, ale ne tak drastické jako když jsem poprvé zkoušel přestat pít. Nastal, ale další problém jako když jsem poprvé přestaval pít a to je to, že mě začinají srat zákazníci, když navštěvujou můj stánek v práci. Když je člověk střízlivý, tak si začíná uvědomovat, jak jsou lidé kolem něho blbý a nevychovaní. Nevím jestli po delší abstinenci po někom neskočím. Musím se ovládat. Naštěstí teď do práce moc často nechodím.

Držím všem abstinentům palce a pevné nervy.

Hele jde to prestat pit a jde i chodit do hospody a nepit ale vybirat si s kym a mit predem jasno ze alko ne..akorat ten ucet je bohuzel vzdycky vyssi nez kdyz ma protejsek vino, chjo, aspon ze uz bude ten novej zakon!

Ahoj Martine
Hlavně držím palce at Ti to vydrží.
Musím si říct, že už dost. Opravdu si ted zrovna moc nevěřím po těch pokusech co mám za sebou. Dřív jsem si řekl dost a šlo to, ale ted si nejsem sám sebou vůbec jistý. Chut je neuvěřitelná a jsem rád, že z domu jsem veškeré pivo, víno vyhodil, aby mě to nelákalo. Ted asi budu muset bývat doma a nechodit kolem hospod, aby mě to tam opět nezatáhlo. Nemam kamarády, kteří by nepili. Jednou jsem se už o tom bavil i s rodiči od manželky, že s tím mám opravdu problém. Ale hlavní problém, je že oni si to nedovedou představit co to je. Řeknou mi tak prostě nepij když to neumíš.Ale oni asi nevědí jak velký problém to je. Sami si rádi dají, ale jen když je příležitost.Moji rodiče také no a my se pak někde objevíme a k obědu se už otevírá pivo a nebo víno. To já si nedám, ale trhá mi to jazyk jaký na to mám chut. Stejně tak jako na Silvestra ani kapku, ale byl to boj. Když jsem projížděl celé tohle forum tak je tady dost lidí a dost problémů opravdu bych všem přál aby se z toho dostali a mě se další pokus snad vydaří a vydržím nepít. Přes svátky jsem neměl ani skleničku a taky to šlo, ale od začatku ledna v tom zase lítám.Ale je mi líp když jsem to tady mohl napsat. Doma už je to těžký, protože mi manželka řekne, že pokaždé je stejný scénář a má pravdu.

Ahojky,jmenuji se Lenka,myslím,že to jde i bez odborné pomoci...možná stačí jen spřízněná duše a navzájem se podporovat
co ty na to?