Alkoholik

Ahoj Sandro. Jsem rád, že jsi se po dlouhé době ozvala. Já jsem taky zkoušel několikrát přestat pít, ale vždy jsem selhal. Teď to zkouším znova (abstinuji týden) a musím s tebou souhlasit, že ať už mluvíš o alkoholu v pozitivním, nebo negativním smyslu, tak na něj tak jako myslíš. Jak je pořekadlo ´´jsme to, co jíme´´, tak mám podobné ´´jsme to, na co myslíme´´. Když si člověk bude říkat, nebudu pít, dneska si nedám, ještě vydržím, tak na to pořád myslí. Nejlepší podle mě je si představit a vsugerovat si, že jsem alkohol nikdy nepil a že ho k životu nepotřebuji.

Držím palečky

Podle mě uspěje bez pomoci asi tak jeden ze sta. Takže bych si nevěřil natolik, že budu ta jedna náhodná vyjímka a vyhledal pomoc alespoň psychiatrie, která kolikrát dokáže divy. On si to vždy totiž musí člověk hlavně urovnat v hlavě.

Z nemocného mozku nikdy alkohol nezaženeš.Je nutné se naučit vedle alkoholu žít, ne s ním bojovat.

Ahoj všichni, tak jsem týden bez alkoholu. Byl to tedy krušný týden, bylo mi opravdu zle , ale vydržela jsem a doufám, že budu
mít výdrž i dál. Držte mi palce. Díky.

Martine, super , že to zkoušíš dál, Líbo trošku nesouhlasím s tvými názory. Potom to co píšeš je alkoholikem snad každý v zemi, já opravdu neznám nikoho kdo s bížicím se víkendem si něco nedal nebo blíží se jaro, grilovačky, teplo a třeba to pivko, někdo tak fuguje normálně a já si myslím, že to je i zcela normální a patří to k tomu. Mám namysli ty co to maj pod tou kontrolou a ty co kvůli pití nemaj problémy. Já to naštěstí stopl dřív než by bylo pozdě a neříkám, že si už nikdy nedám skleničku něčeho, zatím je ještě ale brzy a ani na to nemám chuť. Jinak od malého jsem chřipajznu chytla samozřejmě taky, takže 2 dny horečky, dneska celý den prospaný až navečer se mi udělalo líp, tak pro změnu nemůžu usnout já
Jedině co mi zůstalo z prvních abstinujících dní, je ta nespavost a hodně energie. Pravidelně chodím spát po půl noci , ale ráno jsem fit

Sandro, máš pravdu v tom, že paní Líba je trochu moc radikální, ale zase lépe být příliš radikální, než alkoholismus podceňovat.
Já jsem toho názoru, že člověk, co někdy zažil situace, kdy nad alkoholem neměl kontrolu, by se měl už navždy alkoholu vyhýbat, tedy správněji žít vedle něj, ne se odizolovat od pijících lidí, ale brát to tak, že já se svou nemocí tuhle látku nemůžu požít, je to pro mě nebezpečné. Tak se s tím žít dá, i bavit se dá, byla jsem na svatbě, všichni popíjeli a světe div se: já jsem se bavila s nimi i bez alkoholu, byla legrace:)

Neskutečně se mi za ty 3,5 měsíce abstinence zlepšila psychika, jsem harmoničtější, vyklidněná, přející a veselý člověk, nic mě nerozhází....a co se týče spánku - usínám už ve 22 hodin, úplně jsem si přehodila biorytmy, do práce chodím až po 9té, ale vstávám bez budíku a vyspaná už v 6, ráno si udělám velkou snídani, čtu si, dám nádobí do myčky, prádlo do pračky, zacvičím si, poslouchám hudbu:) A celkově je teď život takový pohodový a krásný, o tom se mi před 4mi měsíci ani nesnilo!

Natálie, abstinující 3,5 měsíce

Natálie, bude jen lépe, zatím jsi nováček v tom jiném životě, ale za rok, dva, to bude klídeček.

ahoj, tak nevím jestli jsem alkoholik? nepiju od nového roku....drive jsem pil prubezne tak 8 let a to tak ze cca 1-2 krát v týdnu 5 piv...a víkendy většinou nějaké akce s přáteli nebo rodinou nebyl problem najít příležitost, kdy to bylo vetsinou do padnuti....od noveho roku ani kapka. zacal jsem hodne cvicit v posilovne,behani,dieta....zhubl jsem uz 13 kg...
na alkohol si obcas vzpomenu ale zadne abstinencni priznaky jsem za tu dobu nepocitoval ani trochu...nejhorsi je kdyz clovek nema program a zustane treba doma sam,coz se mi stalo vcera vecer ale nakonec se stavil kamarad a sli jsme posilovat,kde jsem se uplne vyridil takze pak na alkohol nebylo uz ani pomysleni...obcas si dam nealkoholicke pivo...jinak jemi fajn,citim se skvele...chtel bych to vydrzet co nejdele...myslim si ze odbornou pomc nepotrebuji.....???
mejte se krasne

Já říkám,když už jenom člověk o tom začne přemýšlet,tak je zaděláno na problém.Člověk do toho pak děsně spadne ani neví jak a pak se vyskakuje těžko.Vypiju flašku rumu a stojím na nohách,tehdy sem o tom začal přemýšlet,že to nebude jen tak,měl jsem tendence zvyšovat dávky,abych dosáh účinku jak dřív po pár štamprlích.Nemoh sem se z toho pak dostat.
Vydrž nepít,bude čímdáltím víc fajn,má zkušenost.Jak sem si dal jenom pivko po delší době nepití zkolilo mně to víc jak před tím.Je to individuální,pomoc sem nakonec nevyhledal,zmák sem to teda sám,ale měl sem na mále.Když se podívám zpět,tak snad u mně stáli všichni svatí,že se mi to podařilo samotnému.
No svěřil sem se ségře,ta to nechápala a teď asi po roce má podobný problém,jak jsem se přestěhoval tak se nevídáme tak často a překvapilo mně to.Jo,cvakla si v práci jak já,roky a nic,pak o tom začne mluvit,už ji to dostává...Tak tu práci změnila,časově psychicky náročná sice placená dobře,ale na co,baba po čtyříctce,zajištěná,kluci dělají s otcem a na co vydělávat,klesla s platem a v nové robotě se už nepije,doma eště jo,to vínečko pořád eště,snaží se to minimalizovat a má oporu v rodině,tak já myslím,že to dá taky bez odborné pomoci...Ale tak zahrávat si nemá cenu,Frenku držím palce!

Záleží na tom, v jakém stadiu alkoholik už je.Málokdo si uvědomí včas, že něco není v pořádku.Až když je opravdu zle,a to pak odborná pomoc je nutná. Alkoholismus se podceňuje, neberou ho lidi vážně, málokdo ví, kolik alkoholiků umírá-mladých-, kolik rodin se rozpadá,v kolika rodinách se alkoholismus tutlá, a hlavně málokdo ví, že je to vážná, smrtelná nemoc. ........