Alkoholik

Ahojte,

tak je to 14 tyzdnov, co som uplne bez alkoholu.

Tento vikend bol zaujimavy. Bol som uplne na druhej strane barikady . Vsetci naokolo pili, niektori ako duha. Dokonca si z odstupom casu aj sami nalievali, uz nepotrebovali spolocnost .

1. Poviem vam, ze obdivujem/nechapem partnerov alkoholikov. Je to fakt ine z druhej/z nealkoholickej/ strany. A to som zazil len jednu a pomerne slusnu akciu.

2. Na druhy den dopoludnia, ked som videl, ako sa ludia po opici trapia a caka ich absolutne nezaujimavy/nestastny/mnohych depresivny den, bolo mi jasne, ze uz nikdy nebudem pit.

3. Uvedomil som si, a zacinam si vazne mysliet, ze alkoholizmus nie je v genoch. Je to podla mna blbost. Je to skor o tom, ze deti su ucastne a co vidia ako vzor chovania? Pitie je super, ved je zabava, vsetci su uvolneni, atd. Potom sa co stane? Vety typu, daj si, geny neo...es, ved vsetci piju, atd. Ako vlastne maju vediet, ze je to blbost? Ved nic ine "nikdy" nevideli .

Zaver: Som nesmierne rad, ze nepijem. Mam sa rad. Mam rad svoju manzelku a svoje deti. Konecne viem, ze takto je spravne.

Pekny den.

Marek

PS 1: kazdy, kto si mysli, ze ma alkohol pod kontrolou, ale zaroven ho potrebuje, t.j. javi znamky zavislosti, by si mal raz vyskusat absolvovat pijacku akciu bez alkoholu a mozno by mu to doslo.

PS 2: zelam vsetkym, ktori s tym chcu nieco spravit, aby vydrzali. Stoji to za to ! Je to oslobodzujuce !

Ahojda,
pokouším se abstinovat. Jsou to jen 4dny, ale mám strach, že to nedám ( jak říká moje dcera o nesplnění úkolu). Dřív jsem pila opravdu každý den. Víno jsem si i schovávala. Množství jsem postupně zvyšovala a poslední dobou jsem vypila i litr a k tomu i panáky. Musela jsem se přiznat. Nejdřív sama sobě, že tohle už nezvládám a pak i manželovi. Tomu sice teď tvrdím, že dobrý, že mi je dobře. Ale ve skutečnosti mi je zle. Třesu se, nesoustředím se, ne hlavně ta děsná chuť dát si cokoliv co mi pomůže tu nervozitu zmírnit
Teď mám před s sebou víkend, toho se bojím. Na každé návštěvě se podává alkohol a každé návštěvě se taky podavá alkohol.
Chtěla jsem jen napsat pár řádků a připojit slib, že po víkendu napíšu, jak to dopadlo.
Třeba mi to pomůže
Simona

Simono,taky jsem to takhle dělala.Dávala sliby manželovi i sobě.Dokonce jsem si je napsala na papír a schovala do skříně.Zůstaly tam zapomenuty,jako staré účty.Nejdřív jsem pila jen víno,pak kořalku a pak všechno.Nic nepomáhalo,jen to rozseknout,přiznat si to a konat.Ještě několikrát jsem udělala salto mortale.Pořád jsem si bláhově myslela,že se z toho vylížu a budu moct pít "normálně".No tak jsem musela padnout na hubu a znovu to zkusit,nic jinýho mi totiž nezbylo.Představa že ztratím vnoučata,děti,manžela a práci,mě naštěstí nakopávala.Ztratila jsem sebeúctu,nevěřila jsem si,přestávala jsem fungovat jako babička,máma,manželka a žena.Největší touha byla flaška,pak flaška a pak zase flaška.Když jsem došla na konečnou,až pak se mi zadařilo.
Zajímavý bylo,že mě nejvíc trápilo,co řeknu známým,návštěvám,zkrátka lidem,proč nepiju.Přitom to byli oni,kdo to chápal a vlastně to trvalo krátkou dobu a už to bylo pro všechny normální.Fandili mi.Na ostatních mi přeci nezáleželo.Byl to jejich problém,ne můj.Dneska jsem tak trochu za exota,když nepiju žádný alkohol.Všude se hrozně kalí a já si z toho udělala přednost.Druhý den mi závidí moji čistou hlavu a čilost:-)
Mimochodem,ten lístek se slibem jsem jeden náhodně objevila až za dva roky mé střízlivosti.Ve starém kabátě,který šel do sběrného dvora.A můžu odpřísáhnout,že mi bylo hodně úzko,když jsem si ho přečetla.Byla to výpověď zoufalce.Potřebovala jsem pomoct,ale bála jsem se a nevěděla kam jít,komu se svěřit.Na tohle by člověk neměl být sám.Lépe řečeno nesmí být sám.Měla jsem štěstí na doktorku,na lidi v AA,kteří mi na začátku hodně pomohli,na svý děti.Představa,že bych je ztratila,je pro mě nepředstavitelná a pro ně,že by ztratili mě,taky.Moc se máme rádi. A vůbec, život je tak pěknej,když účty jsou splaceny.

Moc děkuji za odpoveď,
nečekala jsem, že se někdo na mé výlevy tak rychle ozve.
Opravdu nejvíce mi nahání hrůtu to, jak to říc, že se dnes nenapiju. Na oslavě, kamarádkám při "babinci" a vůbec každý návštěvě. Včerejší "babinec" jsem zvdála s tím, že držím dietu. Ale myslím, že to dlouho nevydrží a budu mset s pravdou ven. Jak se na mě budou koukat?? Já si nestále myslím, že až odezní ty nepříjemné pocity co mám, jako je nervozita a třes a ta touha, tak si budu moc někdy dát třeba trochu vína. Ale jak si tak pročítám všechny příspěvky, TAK NE!
Většina z Vás se shoduje, že v tom pak budu zase. Píšu , že v tom budu zase a vlastně jsem se nevyhrabala ještě v ničeho.
Děkuji za podporu. Velice mi dělá dobře, že na tuhle stránku může sdělit své pocity.
Simona

Vím, že je těžké někomu vysvětlovat, proč nepiju.Sice je tvá soukromá věc, nechceš pít, a nikomu do toho nic není.Zatím se vymlouvej na játra, nebo na žaludek, přijde doba, kdy v klidu oznámíš pravdu, bude ti úplně jedno, co si kdo a co o tobě myslí, budeš sama na sebe pyšná, že už máš klid od chlastu.

Tak dobrý, budu se před cizíma vymlouvat na játra. Ale na co před sebou?? Zrovna teď chodím po kuchyni a mám chuť. Tak jsem zkusila počítač, jestli někdo neodpoveděl a je to tady
Až to dopíšu, půjdu ven se psem. Snadto rozchodím
Simona

Simono,zabav se něčím,já taky většinou utekla z domu.Vem si knížku,pusť si nějakou muziku,co máš ráda,nebo jenom uklízej.Všechno čím oddálíš myšlenky na pití,je dobrý.
Víš co říkám já,když se mě někdo ptá proč nepiju?
Vy máte po pití dobrou náladu,já to mám naopak a to nechci.Nedělá mi to zkrátka dobře na tělo i na duši.Většinou mě pak nechají na pokoji.Mám výhodu,že se dovedu bavit jako oni a nepotřebuju k tomu chlast.Když mě to přestane s nima bavit,většinou proto,že když přeberou,jsou všichni hrozně duchaplní,chytří...jdu domů.Ale,zjistila jsem,že většinou nejsou tak pod parou,jak jsem bývala já.Takže ty trapné kecy a blbý chování byla moje výsada.Jenže na rozdíl od nich,jsem si nic nepamatovala.Jednou mi hlavě,po pitce zůstala taková nepříjemná vzpomínka.Viděla jsem jednoho našeho kamaráda,kterýho jsem měla ráda a vážila si ho,jak se na mě,po nějakých mých žvástech podíval a znechuceně obrátil oči v sloup.
Máš vidět,jak se mě ani právě on,ani jednou nezeptal,proč nepiju.
Pořád se po letech utvrzuju,jak dobře jsem udělala a doufám,že budu.Ani mě nenapadne si někde olíznout,nebo to zkoušet.Myšlenky,že ještě někdy si dám,jsem vytěsnila.Nebudeš mi to věřit,ale nemám už vůbec chuť.
Musíš chtít hlavně ty sama.Přeju ti hodně sil.

Vyvenčila jsem psa, uklidila a pletu. A do toho mi myšklenky na skleničku lezou pořád. Už jsem začala i předvařovat nedělní oběd. To je taky zábava
To odhodlání co jsem měla na začátku i už trochu mizí. Ani dnes ráno jsem na sebe nebyla tak hrdá, jako dny před tím, že jsem si nedala NIC. Asi bych zasloužila pár facek, abych se probrala.
Ale moc děkuji za podporu, jdu dělat NĚCO.

Vidíš, jaký je ten alkohol hajzl, jak útočí, jak tě chce zničit, nedej se.Je to jen něco ve flašce, ne?Ale nebezpečné.Naštvi se na něj!!!!

Dívky, nechcete zajet na sjezd AA?Víkend, ale moc by vám to pomohlo!