Alkoholik

To myslí nějakej konkrétní?

Já o kontaktu s AA pžemýšlela. Ale nevím, někomu říkat něco z očí do očí. Já si neustále myslím, že to možná dokážu sama

Sjezd AA je jednou za rok.Přijedete tam hodně abstinujících alkoholiků, nováčků i lidí, co abstinují třeba i 20 let.Také tam jsou příbuzní alkoholiků, pro ty je setkání Al-anon.Budou tam i cizinci.Je to ve velkém hotelu na Šumavě, můžete tam být naprosto anonymní.Na 100% by vás to nakoplo, oslovilo, pomohlo, ....7.6-9.6., Železná Ruda, hotel Horizont.Cena 1400kč.Nic lepšího pro sebe nemůžete udělat, než dorazit, klidně se u mně přihlašte, většina áčkařů mně zná, stačí říct jen Liba.Pomůžu vám tam ráda.

Ahoj Líbo,
děkuji za nabídku, ale taková hromada lidí mě trochu děsí. Já to ještě prubnu sama. Dost mi pomáhá i tohle Vaše fórum. Včera večer nic a teď ráno se dostavila ta hrdost. Snad to půjde. Rozdělila jsem si dne na 4etapy a ty pak zdolávám. O víkendu jsem obvykle pila už u odpolení pohádky v televizi. Tak proto jsou ty víkendy těžší. Ale díky včerejší abstinenci nemám v pletení žádné ztracené oko. Dřív jsem to ráno musela buď vypárat a nebo nějak zakamuflovat.
Tak jsem včera přišla na několik výhod při nepití :1.hubnu, 2.ušetřím, 3. pletení mám bez chyby.
Není to blbost?

Moc ráda bych jela.Je tu ale jedno velké ale...
Snad jednou.
Simono,jestli máš možnost,všeho nech a jeď.

Chcete vůbec opravdu přestat pít?Těch pokusů, výmluv jsem slyšela stovky, nefungovalo z nich nic, a určitě ten alkohol je silnější, než Vy!

tojo, já měla pokusů:)) a pak najednou se to ve mě zlomilo, ani nevím co se to stalo...moje psycholožka mi říká, že jsem v sobě ten léčebný proces nastartovala už tím prvním pokusem a až za nějakou dobu ta neustálá snaha nese své ovoce....že už to viděla spoustukrát, jsou i lidé, kteří jdou do léčebný, poprvé, podruhé, potřetí...podesáté a až po jedenácté se to NĚCO zlomí...

pro mě teď po půl roce od toho zlomu je úplně nepředstavitelné a divné, nepřirozené, že bych se napila....po celý půl roku jsem nepoznala ani jednou bažení...nic mi nedělá ani to, že jsem na oslavě...byla jsem na svatbě ve sklípku, přede mnou při svatební hostině stál džbán s bílým a džbán s červeným vínem a ani na vteřinu jsem nezaváhala a nepřemáhala chutě

můj ozdravný proces a pokusy přestat pít měly svůj jistý průběh, během těch pár let si uvědomuju, že se můj vztah k alkoholu postupně měnil....ještě před třemi lety jsem si říkala, že problém je jen v tom, že se napiju hodně, že by stačilo to zvládnout tak, že si dám jen pár skleniček ve společnosti....poté jsem už tušila, že nebudu moct vůbec...poté jsem to už věděla na sto procent....poté jsem si dávala "ještě naposledy" - to trvalo asi rok.....a pak se něco stalo a já si řekla že už NIKDY, přijmula to a od té doby mám klid

a víte co je zajímavé? abych měla úplný klid, tak jsem si musela najít jinou závislost....sladké! funguje to úplně spolehlivě, stejně jako jsem dřív po odchodu z práce myslela jen na to, jak si koupím 2 láhve vína, tak teď se celá třesu, že zajedu s přítelem či kamarádkou na nějaký dobrý dezert do kavárny nebo si koupím domů čokoládu....ne každý den, ale alespoň 1- 2x týdně....mezitím jím striktně zdravě, ukázkově...ale ta závislost se z alkoholu prostě musela přetavit na něco jiného, v mém případě hřích sladký:)) a víte co? tento hřích si nechám, nejsem perfektní a ani na sebe nebudu tak přísná,abych musela být perfektní, tuto závislost řešit nebudu, nijak mi život neruinuje a myslím si totiž, že možná i kvůli sladkému snáším tak dobře nepít, že jsem prostě našla náhradu:)

Jo určitě chci! A hned nehartus
Já se nevymlouvám. Já říkám (píšu), že memám rada moc lidí po hromadě. Skoro nikdy nespím někde jinde než doma. A to i po všech oslavách a různých akcích spím doma. Na služebky jezdit nemusím

Zdravím Natlii,
kolikrát jsem si říkala, že doma dopiju zbytky a víc už nekoupím. Pak, že si dám jen malinko a po tom malinku jsem si dala víc a víc a stejně to končilo celou flaškou. A někdy toho bylo málo, zvlášť víked je dlouhej, tak i panáka.
Já teď ujíždím na brambůrkách
O psycholochj jsem uvažovala. Jednoho mám už osvědčenýho, chodila jsem tam při rozvodu, ale já si furt myslím, že to zvládnu sama. Možná pro ty, co už maj něco za sebou to zní jako nesmysl, ale já v to věřím.

Simčo, proč nezkusit psychologa? Já chodím do Eset....jednou za 14 dní přímo k terapeutce na závislosti....ani tam nic konkrétního neřešíme, nemám žádné problémy, ale chodím tam kvůli něčemu jinému: mám prostě takový pocit, že jsem v léčebném procesu, že někam docházím...a i když tam pak jen tak kecáme, tak prostě já jsem tím docházením tam tak nějak v kontaktu s tím, že jsem nemocná a musím dodržovat abstinenční režim A navíc víš co mi na tom ještě pomáhá? Že se tam pokaždé přijdu pochlubit, jak se mi dobře daří:)) Sestřička mi vždycky řekne, jak mi to strašně sluší, jak jde vidět, že se mi dobře daří a že ze mě tam mají velkou radost:))

a víš co? já se dřív strašně styděla za alkoholismus, za nic na světě jsem nechtěla, aby to kdokoliv věděl...a od té doby, co jsem se s alkoholismem tak nějak smířila (což se stalo asi po dvou měsících abstinence) a taky od té doby co jsem abstinencí našla svou sebedůvěru, tak se s tím ani netajím...ví to i lidé, kteří mě dřív neznali, otevřeně o tom mluvím, o tom, že jsem se z toho vyhrabala a že mě to posílilo, všechny to hodně zajímá jaké to je být závislý, jsou zvědaví, každý ve svém okolí někoho má, kdo má s pitím problémy a nepřiznává si to, takže mě vnímají jako odvážnou a silnou ženskou...slyším jen slova podpory a uznání....ale k tomu, jít s kůží na trh, člověk asi přijde až jakmile má svůj alkoholismus naprosto vnitřně zpracovaný