Alkoholik

Toho já se právě bojím, že se mě někdo bude na něco ptát. A řešit jaký to je, tak jsem se t tomu dostala, co bylo příčinou.
A čím se to stalo : na to se snažím přijít. Ale zatím nic. Rozvod, stěhování, změna práce, nuda, pro lepší náladu? Fakt nevím. Já jsem úplný začátečník. V pondělí to bude teprve týden.
Jsem fakt mejdlo proti těm, o kterých si tu čtu.
Dnes dělám velký úklid. Pro zabavení mysli.

Natálie,mluvíš mi z duše.Až se mi chce říct,že je to u mě jako přes kopírák:-)Jen se mi daří nepít o něco déle.

Simono,pokud nebudeš chtít mluvit.Nikdo tě nebude nutit.V AA nemusíš nic,všechno záleží na tobě.

Ahoj Natali, to ti musim odpovedet, ze ja to mam temer podobne, co jsem prestala pit (11 mesicu cista) si uzivam alespon ze obcas si dam kvalitni sladky dezertik, jinak taky jim zdrave, cvicim atd..

Zivot je potreba osladit!

Abstinenci zdar!

Natálie napsal:
tojo, já měla pokusů:)) a pak najednou se to ve mě zlomilo, ani nevím co se to stalo...moje psycholožka mi říká, že jsem v sobě ten léčebný proces nastartovala už tím prvním pokusem a až za nějakou dobu ta neustálá snaha nese své ovoce....že už to viděla spoustukrát, jsou i lidé, kteří jdou do léčebný, poprvé, podruhé, potřetí...podesáté a až po jedenácté se to NĚCO zlomí...

pro mě teď po půl roce od toho zlomu je úplně nepředstavitelné a divné, nepřirozené, že bych se napila....po celý půl roku jsem nepoznala ani jednou bažení...nic mi nedělá ani to, že jsem na oslavě...byla jsem na svatbě ve sklípku, přede mnou při svatební hostině stál džbán s bílým a džbán s červeným vínem a ani na vteřinu jsem nezaváhala a nepřemáhala chutě

můj ozdravný proces a pokusy přestat pít měly svůj jistý průběh, během těch pár let si uvědomuju, že se můj vztah k alkoholu postupně měnil....ještě před třemi lety jsem si říkala, že problém je jen v tom, že se napiju hodně, že by stačilo to zvládnout tak, že si dám jen pár skleniček ve společnosti....poté jsem už tušila, že nebudu moct vůbec...poté jsem to už věděla na sto procent....poté jsem si dávala "ještě naposledy" - to trvalo asi rok.....a pak se něco stalo a já si řekla že už NIKDY, přijmula to a od té doby mám klid

a víte co je zajímavé? abych měla úplný klid, tak jsem si musela najít jinou závislost....sladké! funguje to úplně spolehlivě, stejně jako jsem dřív po odchodu z práce myslela jen na to, jak si koupím 2 láhve vína, tak teď se celá třesu, že zajedu s přítelem či kamarádkou na nějaký dobrý dezert do kavárny nebo si koupím domů čokoládu....ne každý den, ale alespoň 1- 2x týdně....mezitím jím striktně zdravě, ukázkově...ale ta závislost se z alkoholu prostě musela přetavit na něco jiného, v mém případě hřích sladký:)) a víte co? tento hřích si nechám, nejsem perfektní a ani na sebe nebudu tak přísná,abych musela být perfektní, tuto závislost řešit nebudu, nijak mi život neruinuje a myslím si totiž, že možná i kvůli sladkému snáším tak dobře nepít, že jsem prostě našla náhradu:)

souhlasim, taky otevrene priznavam vetsine lidi jak to se mnou je a mam podporu, nestydim se za to, patri to ke me, dulezite je ze to clovek prekonal, srovnal a VI, ze je vlastne nemocny a to aby byl zdravy nesmi pit.

Natálie napsal:
Simčo, proč nezkusit psychologa? Já chodím do Eset....jednou za 14 dní přímo k terapeutce na závislosti....ani tam nic konkrétního neřešíme, nemám žádné problémy, ale chodím tam kvůli něčemu jinému: mám prostě takový pocit, že jsem v léčebném procesu, že někam docházím...a i když tam pak jen tak kecáme, tak prostě já jsem tím docházením tam tak nějak v kontaktu s tím, že jsem nemocná a musím dodržovat abstinenční režim A navíc víš co mi na tom ještě pomáhá? Že se tam pokaždé přijdu pochlubit, jak se mi dobře daří:)) Sestřička mi vždycky řekne, jak mi to strašně sluší, jak jde vidět, že se mi dobře daří a že ze mě tam mají velkou radost:))

a víš co? já se dřív strašně styděla za alkoholismus, za nic na světě jsem nechtěla, aby to kdokoliv věděl...a od té doby, co jsem se s alkoholismem tak nějak smířila (což se stalo asi po dvou měsících abstinence) a taky od té doby co jsem abstinencí našla svou sebedůvěru, tak se s tím ani netajím...ví to i lidé, kteří mě dřív neznali, otevřeně o tom mluvím, o tom, že jsem se z toho vyhrabala a že mě to posílilo, všechny to hodně zajímá jaké to je být závislý, jsou zvědaví, každý ve svém okolí někoho má, kdo má s pitím problémy a nepřiznává si to, takže mě vnímají jako odvážnou a silnou ženskou...slyším jen slova podpory a uznání....ale k tomu, jít s kůží na trh, člověk asi přijde až jakmile má svůj alkoholismus naprosto vnitřně zpracovaný

AA je pouze pro ty alkoholiky kteří touží přestat pít.
Alkoholikem se stává ten, kdo pnemá kontrolu nad svým pitím a ten kdo pije i v nevhodných okamžicích. Jste-li skuteční alkoholici nepomůže vám, žádná rada, terapie, léky,čaje,cvičení, pozitivní myšlení,sport, práce,děti,partner ani kriminál. Alkohol vám vzal volbu napít se nebo nenapít se. Občas máte pocit, že jste získali kontrolu, ale to je blamáž, dříve nebo později se napijete. Pokud si nejste jistí svým alkoholismem, vyzkoušejte si to. Jděte na své obvyklé místo hospodu,bar,sklep nebo půdu. Napijte se svého nápoje a přestaňte. Druhý den to zopakujte a pak ještě několikrát. Výsledek stojí za případnou kocovinu...
Tyto řádky mám z vlastní zkušenosti a zkušenosti mnoha mých přátel nepijících alkoholiků, kteří se rozhodli jít do krajnosti a uzdravit se z otroctví alkoholismu...

Stando, jestli máš chutě to udělat a pokoušet to, tak já bych to na Tvém místě nedělala, měl by sis svou nemoc přiznat jako fakt,...pak Tě ani nenpadne, to pokoušet....evidentně Tě to nějak pokouší, pořád to tu píšeš.
Já to třeba mám jinak, klíčem je, si to v sobě zpracovat...to ale zvládnou jen vyrovnaní lidé, pokud máš nějakou přidruženou psychickou chorobu (a to bývá velmi časté), tak chápu, že potřebuješ něco jiného....každý jsme jiný a každý své psychické stavy zvládáme úplně jinak

hezký zbytek večera všem a hurá do nového krásného týdne:)

Tak to jsem de hned po ránu rozesmál. Tři roky a osm měsíců nepiju a ani nechci. To je výsledek prace na krokovem programu AA. Kdybych mel chuť tak je něco špatně. Popsal jsem jen alkoholiky, kteří stále řeší nepodstatné záležitosti svého života, ale ne to hlavní: svuj alkoholismus.
Je to jako když jsme v hořícím bytu a hledáme příčinu požáru a ne cestu ven.
Ja jsem šťastný, že jsem našel cestu jak z toho pekla utéct.

Naprosto souhlasím se Standou.Je únavné číst tady pořád ty velké plány, kecy, lži, hlouposti,vytáčky,omluvy, "odborné diagnozy",....a stejně jsou k ničemu.Chlastá se dál, pak nářek, sebelítost...kolotoč.Loučení s alkoholem není tak těžké, horší je to rozhodnutí, že nebudu pít a trošku se snažit.Je smutné čtení toho, jak mladí lidé , co mají život před sebou, mámy s dětmi, otcové od rodin si pořád namlouvají, že ještě není tak zle,určitě je, a bude hůř, a alkoholismus se opravdu smrtelná nemoc, na kterou nejsou žádné léky, jen abstinence."Stydím se přiznat, že mám problém s alkoholem, ovšem, nestydím do sebe lít ten chlast, ničit sebe, okolí, nejbližší.!"

Ahojte,

za posledne obdobie som uz ani necakal, ze sa tu (v tomto vlakne) rozprudi takato debata. Myslel som si, ze si tu budem uz len znacit svoj dennik .

1. Moj dennik/tyzdennik : Vydrzal som dalsi tyzden.


2. Vlastne uz to ani nevnimam, ze som vydrzal. Beriem to nejako automaticky. Viem, ze som sa naucil zit pri alkohole. Podarilo sa mi to, o com som kedysi premyslal. Myslienky na alkohol uz v podstate ani nemavam (po tri a pol mesiaci [niekto mozno povie, ze malo]). Skoro ziadne a cim dalej tym ich je menej. A ak aj pridu, tak velmi rychlo odidu, ked si spomeniem na vsetko, co mi sposobil. Tolko utrap (depresii, atd.), nie len mne ale aj mojim blizkym.

Standa to napisal fakt dobre. Ani som si to neuvedomil, kym som si to neprecital. Je to naozaj tak. Cesta von je jednoducha . Nenapit sa. Ja som to dokazal a mam vo veciach alkoholu uplne jasno. Dokonca mam teraz v dome tolko alkoholu ako nikdy pred tym. Moja manzelka povedala, ze od kedy nepijem, mame zasob ako sa patri . Pamatam si ale zaciatky,
ked som sa rozhodol pre tzv. suchy dom. Aj ked to nie je tutovka, lebo co je najjednoduchsie? Ist a kupit. Dokoca tu mam aj prispevok, kde pisem o svojej prvej ceste domov a nutkani zastavit sa na pumpe a kupit. Zial doba a spolocnost je taka . Tiez som mal problem s tym, ze ako to poviem okoliu a ako to prijmu. Verte ale, ze okolie, ktoremu na Vas zalezi to velmi dobre chape a bude Vas podporovat, dokonca to uvita vsetkymi desiatimi. Ja som to poriesil jednoducho. Vsetci, a majte naozaj na mysli, ze vsetci to aj tak VEDIA a VIDIA, ako to mate s alkoholom. Vsetci davno vedia, ze ste alkoholik. V mojom pripade bolo vsetkym jasne, ze ked zacnem, tak idem ako pila. Co bolo horsie, ze som potom zacal aj potajme a kolotoc sa zacal roztacat. Smutok/abstak, napit sa - byt veselsi, uvolnenejsi, byt ozraty, lahnut a spat, rano depka, vycitky, prestavam, preco som sa napil, vytriezvel som, ale vecer kupit flasticku a ideme opat od zaciatku.
Verte, ci neverte, ziadne vyhovorky na jatra, lekara, ci neviem co, ci koho, nepomozu. Viete preco? Lebo to nie je pravda . Takze som vsetkym a hlavne sebe oznamil: Kto nevie pit, nech nepije. Mam problem s alkoholom. Proste nepijem, dakujem. A toto ma oslobodilo od alkoholu. Proste som prekonal strach a urobil to. Musite tomu uverit a zacat/urobit to. Postupne. Den po dni. Akciu po akcii. Prve dni/tyzdne budu tazke, ale potom to pride. Zacnete vidiet a uvedomovat si veci, o ktorych ste doposial len v poopicnych stavoch snivali. Postupne ziskate stratenu sebauctu, vrucnejsie vztahy,
lasku a co je hlavne SLOBODU .

PS: Prekonajte strach a hanbu, ak to myslite vazne. Postupne sa premenia na odvahu a hrdost.
Ja dnes mam skutocne odvahu priznat, ze som bol alkoholik a som hrdy, ze som sa dokazal oslobodit.