Alkoholik

Martek mlčí...dovolená?

Martek? asi myslíš Marek.

Každý netráví veškerý čas na internetových fórech.

Děkuji za upozornění. Samozřejmě Marek.
Koneckonců bylto on sám, kdo zde dával pravidelné "reporty" o své střízlivosti. Pokaždé mi přišla zpráva na telefon. Doufám, že je v pořádku a pouze má jiné myšlenky než se "hlásit" tady.

Za sebe můžu říct, že jsem tu nejvíc "visela" v dobách, kdy jsem se s alkoholem ještě prala a nebyla na tom psychicky moc dobře...teď už jen tak občas nakouknu, už nemyslím na to, že jsem alkoholik denodenně, už normálně žiju a užívám plnohodnotného života

Po roce jsem si přečetla celý vlákno. Ze svých zkušeností a z příspěvků usuzuji, že problém není alkohol jako takový, ale to že lidé jsou prostě nešťastní, dokonce si dovoluju tvrdit, že jsme se dotkli duchovní podstaty lidského bytí. Jasně že to zní povzneseně a zprofanovaně, ale všichni, co sem píšou, mimoděk řeší život, existenci jako takovou. Pro mne je nejhorší nuda a každodenní nudná rutina. Jsme tu kvůli tomu? Jak to někomu může stačit, být naprogramovaný robotek? Ten pocit, když si dáte první a druhou sklenici je prozření. Je to uvědomění si přítomnosti a života. Pak už ne, pak ten pocit už nedohoníte, ale vy chcete, chcete bejt v tom vědomí (uvědomění), chcete se vymanit z všednosti obyčejnýho dne, vyplněnýho jen nezáživnými šedivými povinnostmi. Proto nepijou jen trosky, ale i lidi, který "by měli bejt v pohodě", přestože mají údajně všechno, co tahle společnost nabízí a vyžaduje a "MĚLI by být šťastní". Proč nejste šťastní, když máte skvělé manžele, děti (rodinu), práci, peníze (?)... co proboha řešíte? To není nemoc a ještě ke všemu zděděná. Můj táta chlastal a moje mamka mu neřekla jinak, než notorik. Dalo by se předpokládat, že na svůj životní styl dojede, ale světe div se, přežil všechny svoje sourozence, kteří "žili zdravěji". A posledních 15 let nechlastal, dal si jen když byla příležitost a třeba jen malý pivo. Jak je možný, že to zvládl? Jak je možný, že já jsem přestala pít litry alkoholu ze dne na den? Protože nejde o nemoc a závislost, jak tu mnozí popisujou. Protože ve skutečnosti jde o prázdnotu v duši. Proto, když jsem přestala chlastat, začala jsem jíst čokoládu po kilech, nakupovat oblečení a bejt fakt v prdeli, protože jsem si uvědomila, PROČ JSEM VLASTNĚ NEŠŤASTNÁ A CO MI CHYBÍ. Když nepiju tak se to všechno projeví v nezkalené podobě. A teď s tim teprve můžu pracovat, ne bojovat. A to je důležité - NEBOJOVAT. Něco Vám to o Vás chce říct, jako každá "nemoc", když jste k sobě slepí a hluší. Ale není to strašně pracný boj (to každého vystraší!!!!!!!!), pouze info o tom, že nejste šťastní.
Pro Líbu: asi to myslíte dobře, ale působíte jako otravná soudružka učitelka. To co pomohlo Vám, vynucujete u všech ostatních. Pochopení je někdy víc než rádoby univerzální příkaz.

Neztrapňuj se, lituji tě.Kolikrát to tu ještě napíšeš?

Já za sebe můžu říct, ž s Luckou souhlasím..Líbí se mi jak to napsala a dle mne má pravdu

Proč by se měla Lucie ztrapňovat???? Vyjadřuje svůj názor, pohled na věc, ale to neznamená, že s ní souhlasím.

Něco v tom pravdy bude a to jistě ten pocit štěstí. Můžou lidi pít i s důvodu hledání štěstí, ta zajisté.
Ale že to není závislost a nemoc je nesmysl, je to nemoc a závislost k tomu. Kdyby nebyla závislost, nebyli by abstinenční příznaky, u kterých má právě člověk pocit že potřebují okamžitě zaplnit.
Člověk nemusí být naprogramovaný robotek ani když pije, u mě to byl zrovna způsob jak se bouřit ( za mlada ). Je to vymývání a manipulace s lidskou duší ale i fyzickým tělem. Jde to ruku v ruce a basta. Mozek si na něco zvykl a nyní se bouří, bouří se to zlo v nás, protože ho chceme opustit a být lepšími pro sebe, ne pro někoho jiného.
Nevím jestli brát alkohol na lehkou váhu, že nás něco vystraší, je to zabiják, duší i těl. Neznám nikoho hodně blízkého kterého by srazilo auto. Ale alkohol mi zabil nejmilejší bytost. A proč nejsme šťastný když máme všechno. No já mám třeba prostě blbej den a dobrej den. Dnes jsem třeba lehce podrážděná z normálních ženských dnů . A pokud to není závislost, nechápu že ve chvíli kterou by člověk nejméně čekal, kdy je naprosto vše v pohodě se ta zrůda uvnitř ozve - a chce svou dávku a hlavně pak svou daň.
Jinak určitě každého názor, jen z takových věcí spějeme dál

Souhlasím s tebou Pavlo.No oni jsou ještě také těžcí pijáci,kteří takto pijí leta ovšem závislost na alkoholu se jim vyhnula.Neznají takové stavy jako běžný alkoholik.Pro ně přestat s pitím problém není až tak veliký a ti poučení později můžou pít kontrolovaně.Mám nejstarší sestru.Jako inventurnice v restauracích a jídelnách pila a to opravdu hodně.Jednou měla z pití okno jak výkladní skřín-jinak se jí označila varovná fáze jejího pití.Toto ji tak vystrašilo,že začala pít velice opatně už s mírou.Zatím jí to vydrželo.Mně nevarovaly ani okna ani nic jiného.Tak jsem si byla jistá,že mám všechno pod kontrolou,že vůbec nemám problém s pitím-jen ty stavy,kdyby nebyly.A skončila jsem v poslední konečné fázi.Jinak, jsem tu už několik roků na tomto foru.Stále mám možnost si uvědomovat a přiznávat díky příspěvkům vás ostatních.Jsem si víc vědoma toho,že toto forum se zakládá na osobních zkušenostech každého z nás,mělo by se zakládat na tom,aby druzí mohli něco málo pochopit a přiznat sami sobě.Co si také dnes a denně přiznávám na tomto foru?Právě naši společnou nemoc,která se projevuje u každého jiným způsobem-i když uspěšně nepije,dává mi nahlédnout blíž do duší a hledat jejich podstatu ale i problém i u sebe.Děkuji.