Alkoholik

Lidičky si velmi často pletou POCITY a EMOCE. Pocity jsou štěstí, láska...Emoce jsou radost, hněv, strach, závist. Většinou lidé jednají na základě výkyvu Emocí. Radost střídá hněv, strach atd. Myslíme si, že jsme šťastní, ale je to jen emoce radosti, která vzniká na základě Ega, tzn něco dostáváme nebo si to jen myslíme. Emoce radosti střídá zákonitě Emoce hněvu,strachu...tzn něco ztácíme nebo si to jen myslíme.
Pocity štěstí, lásky vznikají uvnitř člověka bez ohledu na vnější okolnosti. Lidé, kteří jednají na základě POCITŮ-rozdávají štěstí a lásku, které v nich přetékají. Lidé, kteří jednají na základě Emocí-nedávají nic protože mají stále málo(i když jsou přesvědčeni o opaku)

Tím ztrapňováním jsem myslela to, že píše stejnou věc víckrát.

Děkuji Tobě Jani Ano máš naprostou pravdu že na této diskuzi jsem všichni ze stejného důvodu, to nás spojuje a tím dovoluji si říct že vás mám ráda. Pokud někdo řekne něco někomu co se mu nelíbí - je to Ego a emoce špatná - Toť pro Standu . Vztahovačnost je hodně blbá vlasnost - vim co povídám, ono přijmout kritiku umění to zvládnout, ale pokud člověk dospěje do té fáze - nebo pochopí, že kolikrát si lidé chtějí pouze ulevit a vlastně soudí sebe, je to fajn . Píši z vlastní zkušenosti, kdy mě v práci cepovala kolegyně která nic nedokázala, vykouří 40 denně, občas hospoda a štamgasti, a stále ji něco bolí - je vším tak posedlá že je pernamentně vzteklá. Uvědomila jsem si to a je mi to šumák, v klidu ji odpovím dle svého první uvědomění a neřeším proč řve. Věřte že má práce je na hlavu fakt náročná, ale i poučná.
Špatná emoce je JED který zmítá s tělem neuvěřitelnou sílou, čím víc emocí tím víc jsme zaneřáděný tím jedem. Čím víc si tyhle věci uvědomuji, tím méně dokážu lhát i sama sobě

Pokud mi řekne někdo, něco, co se mi nelíbí a vzbuzuje to ve mně nepříjemno(hněv,strach,závist...byť třeba jen na okamžik) znamená to informaci pro mne, že mám v sobě něco opravit. Cílenými otázkami a sebereflexní technikou zjistím,uvědomím a odstraním během několika hodin až dnů často dlouhodobé strachy a traumata, která vznikla už třeba v dětství.

...přesně tak, nejdůležitější je naše otevřenost ke změnám a ochota čistit se, posouvat se, jít dál. Umění přijmout kritiku, ne si za každou cenu hájit své postavení jako jediné správné...

Chápu co tím chceš říct, jen to asi tak nevnímám. Možná se tam někdy dopracuji, ale pokud na mě někdo hlučí, ubližuje mi to. Nejspíš to je blok s dětsví, bála jsem se doma i říct spousty věcí, táta dával psycho tresty. Když upadl hrnek a já ho rozbila, bála jsem se. Měl na mě úplně jiné nároky než jsem byla, a vlastně ještě má. Nikdy mě nenechal být takovou jaká jsem byla. Vždy si vážil víc jiných lidí než mě, a mě to užíralo. Dnes mi to nevadí, už to nebolí, nepotřebuji se mu zalíbit, nestojím o to.
Měla jsem pak pocit že se musím pořád někomu zavděčovat, i když ráda dělám něco pro lidi, to mě jako opravdu baví.

Tato zranění v dětství často považujeme za vyřešená a uzavřená. Opak bývá pravdou. Projevují se stále v jiných formách a jiné intenzitě. Je-li narušený vztah k sobě samému, pak je to jisté. Nejčastější mojí chybou bylo, že jsem to bagatelizoval a překrýval slovy "já jsem v pohodě"...

Takže co tím chce básník říci? Že to člověk nezvládne? Musí vyhledat léčení? Nemá v sobě tolik síly aby to vyřešil? Co když to člověk hledá a najde? Proč museli někteří vystudovat, proč to nemají někteří z nás v sobě?
Ano je mi to líto, ale nebude mě to celý život srážet na kolena. Proč bych měla trpět za to, že mě neumí mít má rodina ráda tak jako to dělají jiní? Nikdy se u nás neobjímalo, a neplácalo po ramenou. Ano i já dokážu být chladná, ale čtu, učím se.
Nemyslíš že člověk se může narodit psychologem sám sobě, bez studování? Tady je to taky dobrá terapie...
Co by uvnitř mě našli, bolest z dětství - ano vím o ní, co dál - povrchnost - pracuji s ní, vznikla páč se od 11 - ti let starám o sebe a nikdy mám pocit že mi lidi nemají co kecat do života - pouhá blbé domněnka, netuší co mě zžírá moje chyba.
Co dál, chlastem porouchané nervy - ano. Od doby co nepiji nenasekávám průsery - není co řešit. Určitě uvnitř toho bude mnohem víc, popravdě to je to co mi jede v hlavě neustále.

Ano každý to máme přesně tak, jak jsme to popsali. A každý projevujeme syndrom potrefené husy na různé podněty. A taky dva lidi na tom nikdy nejsou úplně stejně, každý si v sobě řešíme jiné křivdy a mindráky. Ale pokud existuje jen jeden člověk, který to dokáže, tak je to možné. Kolik je lidí tolik je cest. Jde o to mít chuť, odvahu a motivaci najít tu svou (i když třeba ne hned napoprvé ani napodruhé). Přeji nám všem zdravé sebevědomí a životu zdar

Pavlo, tobě by pomohly hodně Kroky AA, měla jsem podobné problémy jako ty, zafungovaly u mně, dost věcí jsem si ujasnila, došlo mně, jak jsem se celý život pletla, mýlila, namlouvala si lži.....