Alkoholik

Standa napsal:
Pokud mi řekne někdo, něco, co se mi nelíbí a vzbuzuje to ve mně nepříjemno(hněv,strach,závist...byť třeba jen na okamžik) znamená to informaci pro mne, že mám v sobě něco opravit.
To mě zajímá. Znamená to, že jakýkoliv negativní pocit jako reakce na podnět z vnějšku znamená, že je něco chybně uvnitř? To by bylo trochu silný kafe, ne?

Nemusí to být nutně chybně uvnitř, třeba jen to jde vyřešit v sobě nějak lépe

Libuško žádné lži si nenamlouvám, je možné že v něčem se mýlím, ale je mi 36 let, ke spoustě věcem dojdu snad přirozenou cestou bez znásilňování svého mozku. Už tak toho mám někdy plné zuby, je jaro chci si užívat vůně a krásu střízlivosti, nebudu pít a basta. Až uplyne nějaký čas doufám že mě to posilní.
Nebudu neustále řešit minulost, nebaví mě to. Chci žít, né se užírat

Hodně lidí se často zasekne na tom, že si v hlavě stále omílají to, co bylo. Co všechno udělali špatně, jak se chybně rozhodli nebo zachovali v tom či onom...asi je v podstatě jedno, v jakým směru nepříjemný myšlenky z minulosti vnímáme, důležitý je pouze to, jaký v nás tyto vzpomínky vyvolávají nyní pocity. Nesmíme se sžírat minulostí, nenechat zcela dobrovolně tyto vzpomínky negativně ovlivňovat náš život-utápět se v chlastu. Psycholog mi dal osvobozující radu a sice: "Odpusť sobě a všem co ti ublížili...uleví se ti...!" Ono to fakt funguje

Minulost nezměníme, kdyby jsme se zbláznili, upili.Ale už je pryč, musíme myslet na dnešek a budoucnost.Nelitovat ničeho.Třeba to zlé vás posílilo, a nyní si užívejte každou střízlivou minutu.Vždy se někde něco kolem vás najde, co potěší, pohladí, rozesměje.Stačí maličkost , pak druhá a večer je to velká radost dohromady.Já se toto naučila, svět se změnil, je krásný.Přeji vám to, kočky, žijte, nepřežívejte.Roky neskutečně letí.Je docela možné, že časem naberete sílu, lehčeji tu minulost vyřešíte, jestli to ještě budete potřebovat.

ano, přesně tak Líbo

To už jsem tu řešili...kdysi, jestli je nutno odpustit pokud to člověk tak necítí. Všude pořád melou něco o dopuštění, ale problém je, jestli ten člověk ubližuje pořád a neustále. To bychom museli pokaždé odpouštět jako kolovrátek, páč ty stejné situace se opakují. Rezignovala jsem - tak to cítím - je mi to lhostejné - a je mi dobře. Jinak jsem spíš pochopila proč to rodiče dělali, měli své starosti samy se sebou, byli mladý a dost nerozvážný. Nevěděli co činí, byli zaslepení svými problémy a začátky v chaotickém životě jaký si postavili. Samy by potřebovali pomoc, a když to ted tak vidím - nemůžu se zlobit. Ovšem otázkou zůstává - že si chlap neumí svůj život dát do pořádku ani v 56 letech. Pokud máme mít rádi samy sebe a být na sebe pyšní, musím svůj život vést správným směrem, bez lží a přetvářek, pokud mu říkám pravdu , nelíbí se mu. Vím že ale jinak už to nejde, nebudu se přetvařovat a schovávat protože by ho to nebolelo. Pak se to usazuje v nás, a způsobuje to právě bolest, jen abychom neřekli pravdu a někomu neublížili, zas.ráme si vlastní nitra.

To je silné kafe. Všechno zlé co se nám dějě, děje se proto, abychom si uvědomili co v sobě nám nefunguje dobře a jak to máme opravit. Jinak se nám to děje stále a mnohem silněji.

Naučíme-li se odpouštět, pak nebudeme dělat nic jiného než odpouštět a odpouštět...
Jestliže jsou lidé, kteří mi ublížili a já jsem si uvědomil, že jsou mým zrcadlem a díky tomu jsem si mohl opravit své zádrhely,
potom tedy i já těm co jsem ubližoval jsem byl zrcadlem a je na nich jestli toho využijí. Pak je tedy odpuštění zcela zbytečné, ale prosím, kdo chce chvilkovou úlevu....

Díky Stando...to zrcadlo je naprosto přesné