Alkoholik

Popravdě pocit odpuštění mě dusí, ale pocit uvědomění mě naplňuje. Přiznávám že jednou mě jedna kolegyně šíleně naštvala, nemohla jsem jí přijít na jméno. Nyní ji děkuji že mě udělala byť nevědomě lepší a to já vím, a to je pro mne mnohem lepší pocit, než vynucené odpuštění.

Odpuštění nespočívá v tom já jsem debílek a proto ustoupím, ale ve smyslu odpouštím-protože ten dotyčný mi nestojí za neustálý teror mých myšlenek.

Ani to tak nevnímám že je někdo debílek, ba naopak. Jen nepotřebuji nikomu odpouštět, jen pochopit situaci. Každý jdeme po své cestě, jediné co musím je v sobě cítit že je to tak správně, jak je tam sebemenší náznak - brzdi, je něco v nepořádku

Jsme jen lidi, takže ubližujeme, i když neúmyslně, ale i odpouštíme, záleží co odpustit, a komu.Jestliže mně někdo stále ubližuje, snažím se mu vyhýbat,a vymažu ho z hlavy, on se totiž ukope sám,ty boží mlýny melou pomalu , ale jistě.

To mi připomnělo KDO JE BEZ VINY AT´HODÍ KÁMEN-citace z bible.Chybujeme všichni ovšem alkoholici se musí naučit si svoji chybu nejprve přiznat,aby ji příště neopakoval,počítat s tím,že ne všichni to dokážou-přiznat si svoji chybu,to značí,že ji bude dokonečna opakovat.Počítat s tím že všichni jsme nějací a učit se být tolerantní k druhým.Tím se neznepokokuje nad druhými lidmi,zbavuje ho to strachu a dokáže být nad věcí.Nikoliv zatažen do problému druhých lidí.Pavlo,také jsem měla potřebu všechno nejprve pochopit a porozumnět abych to dokázala i přijmout.Čím jsem starší,tím víc přiznávám že je to blbost.Jednoduše se dějou věci,kterým vůbec nerozumím a nechává mne to klidnou.Jednoduše jsem zjistila,že fungují naprosto samy i bez mé kontroly,kterou jsem stále potřebovala mít.Přiznala jsem,že jsou mimo můj dosah.Vlastně na tom je založený celý náš život jeho podstata,celý svět.Jen my lidé stále něco chceme vyžadujeme,měníme,válčíme a bojujeme.

Jani správně píšeš, žečím jsi starší. Ano a o tom to je, přijdou věci samy...s věkem je člověk moudřejší. Nikdy bych se nevrátila do svých 20 ti let třeba. Je to normální běh života - moudrost. Jen jde o to jaká, má babička 76 let je jistě moudrá ale také moc ráda nutí lidem myšlenky jak a co je správné. Každý si svou cestu brázdíme a pokud se snažíme být lepší - dělám to jak nejlépe umím. Jediný kdo mi brání ve správných věcech jsem já, jen já vše dokážu ovlivnit. Když se budu smát a každý se bude mračit - vím že pokud bude smích opravdový - je to správně. Vím co chci ze svého srdce vypudit a to stojí co to stojí - je to hněv...a zloba. Ať je sebemenší - nechci ji tam. Mír je pro mne božské slovo, které mám na svém těle na vždy - potřebuji i mír v duši. nic víc - nic míň. Když nebudu pít, budu si sebe vážit - budu žít v míru

Jak můžu dělat chyby? Už když jsem se narodil, vlastnil jsem mnoho informací v genech, dále jsem je dostával od rodičů, prarodičů, školy, kamarádů, televize atd. Můj mozek tak jedná na základě přesvědčení, které si také interpretuje čímž vzniká očekávání spojené s emocemi, takto jsem poté jednal...
Už si dál neubližuji tvrzením, že dělám chyby. V daný okamžik vždy dělám to co můžu. Když mne někdo chválí...tak je to jeho přesvědčení, stejně tak, když mne někdo kritizuje prostě jen mluví o sobě(krásné životopisy lidiček). Nemá to se mnou nic společného.
Lidé jsou dokonalí a je třeba aby si to uvědomovali z Lásky k sobě.

Ty Stando určitě znáš 5 Dohod a učení Toltéků....viď

Zhruba jsem to četl, ale je v tom ohromná síla. Jde o to, že dle toho žiju a to je jiný level štěstí a klidu než jsem si kdy představil.

Stando a myslíš že můžu mít alkohol v hlavě prostě zakódovaný, naučený, zarytý. A když jo....co ten náhlý pocit bažení? Dá se nějak odkódovat....první co mě při myšlence na alkohol napadne je odpor. Odpor v tom ovládání, potom v chuti, v chování, vlastně ve všem. Nevidím na alkoholu nic co by mě lákalo - a přesto děje se to.