Zdravíme po delší době. Poslušně hlásíme, že náš "temný příběh" jak to tuším nazval Pavel, zatím pokračuje bez alkoholu. Od Ladisova pobytu se držíme oba. Svátky i Silvestr byly pěkné a v klidu. Oba občas máme myšlenky na pití, Ládík tuhle na kávě v restauraci dostal chuť na pivo a já zase mám blbý sny, ale tak nějak jsme v klidu. Řekneme si to, zasmějeme se a jdeme dál. Oba navštěvujeme psychiatra, Ládík bere Tiapru na snížení chuti. Chodí na skupiny, já je nestíhám kvůli práci, tak chodím k psychložce. Život bohužel nikdy není takový, jaký jsme si vysnili, tak mám velké problémy se synem (psychické problémy, zneužívání alkoholu, léků a drog - dík za všechny co si neřeknou, že jablko daleko nepadá daleko od stromu, momentálně je již na 4.pobytu v léčebně). Tak jsou chvíle, kdy si říkám, že bych často měla sakra dobrej důvod si dát skleničku, ale neudělám to. Ráda bych napsala kvůli čemu, ale nevím to. Prostě to neudělám a snažím se jít dál. Vymýšlím si aktivity, moc ho nenechávám v klidu

, kino, cukrárna, bruslení, plavání. Za týden hory. Takže jak píšu na začátku, zatím to jde vcelku dobře. Prudence a Ladis