Alkoholik

Tvrdé jsem nikdy nepila, nechutná mi to a ani neumím vypít půlku, je mi z toho na blití, piji jen víno a pivo, teda pila jsem

Katka, tie abstinencne som mala podobne. Prvy den fyzicky zle, druhy den depky a s velka uzkost, 3- a 4.den som bola v takom zvlastnom stave. Bolo mi super, ale vsetko som vnimala ako keby som na seba pozerala, ale nebola som to ja. Ako keby som sa videla v nejakom filme, tak nejak zdrogovane - tazko sa da ten stav presne popisat, a tiez ma zalievalo teplo a chybal mi ako keby vzduch. Aj ked bola zima, musela som si otvorit okno a vdychovat kyslik, inak som mala pocit, ze sa dusim. Potom sa to uz zlepsovalo. Spanok sa mi upravil tak do mesiaca. Ale ty pises, ze spis vela, co je len dobre. Cim viac teraz budes spat, tym viac sil naberies a aj organy sa ti lepsie a rychlejsie zregeneruju.
Inak tiez sa mi striedali euforie s depkami, ale tie depky neboli nejak silne a postupne sa to zastabilizovalo na normale. Chce to len cas, pevnu volu a byt presvedcena o tom, ze to zvladnes.

Kiro, Renato, vám nepomohl psychiatr, terapeut, skupina?

Liba ja osobne som nebola u ziadneho terapeuta, na skupine ani u psychiatra. Ale nastavila som si to tak isto ako Katka. Slubila som sama sebe, ze pokial by som co len jeden krat zakopla, tak okamzite pomoc vyhladam.
Ale snazim sa na sebe stale pracovat, co sa tyka takej dusevnej ocisty a aj vela studujem o alkoholizme, aby som bola pripravena na vsetky nastrahy co ma este urcite stretnu...

Nikdy jsem neměl nějakého extra sebevědomí, ale po přečtení některých příspěvků už nemám téměř žádný. Je to opravdu tak jednoduchý že si člověk řekne že nechce a už se nenapije? Proč chodím k psychologovi psychiatrovi a na Antabus? Měl jsem jen já stavy kdy bych se bez chlastu zbláznil? Je to co dělám do teď zbytečný? Cítím se úplněk na pi...

Víte, měj se rád, pomáhá to.A Kiro, dobrý.

Vít Štadler- to je individální, záleží na okolnostech, rodinném zázemí, to vše dokopy. Jak už jsem někde zde někde uvedla, tak i moji rodiče pili. Tatínek se v podstatě upil. Maminka , nerada to říkám , ale na napíšu to, pila taky. Nejednou jsem ji viděla kousek od baráku sedět na zemi, neschopná chůze, špinavá...ale je to moje maminka. Jak já se styděla a prosila, vztekala, brečela. Jak jsem se obávala, když do určité doby nepřišla domů, co bude. Tatínka jsem tak neřešila, nevím proč. Nezabralo to, až jednou měla těžké onemocnění, zánět mozkových blan a utekla hrobníkovi doslova z lopaty. Dostala o sebe strach, od té dony nepila. Ani sklenu, ze dne na den i cigarety, ze dne na den. Vydržela leta, až do své smrti, kdy umřela na rakovinu , mně doma v náručí. Taky nebyla na léčení, taky nebyla u psycho a dala to, ale to je individuální. Tatínek to nedal, jak už jsem psala , upil se. Maminka to sním neměla lehké, navíc u nás pořád mejdany, co si jako dítě pamatuji, pak hádky, někdy zase hezké chvilky...ale do toho jsem viděla jako děcko málo, ale tatínek možná už měl propitej mozek, takže byl čím dál protivnější. No a ted´ ten nenávidený alkohol řeším sama u sebe, jaký paradox ....

Omlouvám se, odeslala jsem to s překlepama, bez korekce. Prostě když o tom píšu, přišlo mě to opět všechno zpět, ta bezmoc, když jsem to kolem sebe viděla. Jak se rodiče hádají, oba v alkoholovém oparu. Pak ten strach, jak přijde kdo domů a co bude. Tolik věcí se dělo, že to ani nechci psát, o mrtvých jen dobře, byli oba nemocní, alkohol byl silnější ...
Jen jsem chtěla napsat, že maminka to i bez pomoci dala, ze dne na den i ty cigarety. Ale až dostala strach , že mohla umřít, pak se to zlomilo a dala to.Nepila 12let a taky nekouřila, pak umřela na rakovinu.