Alkoholik

Zdravím všechny! Po přečtení pár vláken plných různých příběhů jsem se rozhodla napsat i ten svůj. Normálně nejsem moc sdílná povaha, ale tady se cítím tak nějak prostě dobře, chápána, tolerována, podporována, mezi přáteli....
Piju už víc než 10 let a alkohol je nedílnou součástí mého života. Všechno to začalo kvůli problémovému dětství. Nedokázala jsem vyjít s rodiči a doma jsem to začala zvládat jen díky alkoholu. Nutno podotknout, že moje puberta byla opravdu jedna z těch těžších.. Ochutnala jsem alkohol a našla v něm řešení všech mých problémů. Pila jsem tajně doma a rázem jsem byla schopná se normálně bavit s rodičema, normálně fungovat a bylo mi prostě skvěle. K akcím alkohol zkrátka patřil, tam jsem nepila nikdy přes míru.. A právě tady se začal ukazovat ten hlavní směr jakým se bude mé pití ubírat. Jsem typ člověka co nikdy neztratí nad sebou kontrolu, je to něco co mě děsí, nedokážu se odvázat, je mi trapně když někdo vidí že jsem opilá..a proto to nikdy vidět nebylo. Já piju nejradši sama. Doma s rodiči jsem měla pod postelí na každý večer 2 litry vína, které jsem usrkávala, tak abych byla stále v náladě. Ráno jsem bez jakýchkoliv problému vstala a šla do školy....po návratu domů se to celé opakovalo. Přinášelo mi to uspokojení, jiný, veselejší pohled na svět, bylo mi dobře.... Začala jsem postupně pít víc a zkoušet co všechno se mnou alkohol dokáže...Na chatě jsem našla plno lahví tvrdého alkoholu po prarodičích...vypila jsem ho....Vypila jsem všechno co jsem našla, doma, na chatě, všude....Ale nikdy to na mě nebylo znát, nikdo to nevěděl..Uklouzla jsem jen jednou, když jsem vypila láhev rumu a upadla do bezvědomí..našla mě doma sestra....
Tohle trvalo roky, postupně se alkohol stal součástí mého života, těšila jsem se na něj, kupovala ho denně, když jsem ho nemohla sehnat, byla jsem schopná koupit ho i na benzínce za trojnásobek...musela jsem ho mít...každý den.
Jak jsem byla starší, začalo si mé každodenní pití vybírat svou daň. Ano, pila jsem co teklo...whisku co jsem našla rodičům ve skříni jsem nahradila čajem aby to nepoznali...ten čaj jsem pak taky vypila protože v něm bylo trochu alkoholu...jakoukoliv lahev co dostali dárkem, jakákoliv láhev co byla doma pro mě představovala neuvěřitelné pokušení. Pila jsem na antibiotika, i když jsem neměla chuť...jen pro ten pocit!
Kocoviny se začaly dostavovat postupně a byly horší a horší, nedaly se snášet...
Začala jsem pití omezovat...Nevím proč ale k opití mi teď stačí už strašně málo...do té mé vytoužené nálady mě přivede 1 nebo 2 piva či půl lahve vína. Tvrdý alkohol už roky nepiju...nikdy...a nikdy taky nepiju aby mi bylo ráno špatně...
Piju každý den...většinou sama, miluju to, těšim se na to..ty chvíle jsou pro mě nejpříjemnější za celý den...Nalít si skleničku, dát si něco dobrého, pustit oblíbený seriál...Nejradši jsem sama, vždycky jsem byla...sama s alkoholem. Neměla jsem kvůli němu nikdy žádný problém, nikdo o tom nevěděl a neví...
Kocovina je pro mě něco tak odstrašujícího, že NIKDY nepiju tak abych ji měla...a věřte, že ji mám už klidně po 3-4 pivech. Piju pouze do té své hladinky, 2 sklenky vína či piva...Miluju víno... ale pouze červené a opravdu dobré...nespokojím se jen tak s nějakým, investuji do něj hodně abych z něj měla ten pravý požitek. Miluju jeho vůni, jeho chuť, jeho barvu, to jak s ním točím ve skleničce...Pivo také nepiju jen tak nějaké, mám svou značku a nikdy nepřekročím míru...
Alkohol pro mě představuje naprosto pozitivní věc v mém životě, mám ho absolutně pod kontrolou a jsem si tím naprosto jistá....
Tak proč sem píšu....???
Cítím, že nejsem zdravotně v pořádku...a vím, že nejsem. Vyčítám si ty hektolitry hnusného alkoholu, které jsem do sebe dostala v dětství, mohla jsem být teď zdravá...
Mám manžela, skvělou práci, plánujem stavět dům a budoucnost...já ale vím, že už nebudu žít dlouho..ne tak dlouho abych si mohla vzít hypotéku...
Chtěla bych se tak naučit smířit se s tím co jsem si udělala, jak jsem si poškodila tělo...tak mladé.
Je mi 25 a vím, že svých 2 skleniček vína se nikdy vzdát nedokážu....

Nevím co ti je.Vím,že jsem měla taky roky,kdy jsem věřila že jsem nevyléčitelně nemocná.Že umřu.Toto ovšem bylo jen v mé hlavě.Že je tomu tak doopravdy,že se SAMA ZABÍJÍM jsem SI NEPŘIZNÁVALA UŽ VŮBEC.Ano,jsem nevyléčitelně nemocná alkoholička,kterou budu až do svého konce.Umřu jedině tehdy předčastně když budu pokračovat v pití.Když jsem si konečně toto přiznala zahájila jsem akci odborný lékař.Poškození,které mi zjistili byly následkem mého pití.Zavinila jsem si je sama.Pro mne to znamená nejen abstinenci,ale i celoživotní dietu.Vzdát se jídel,které jsem měla ráda.Nějak to neřeším,přijala jsem to a cítím se o hodně lépe.

Víš, že ti alkohol zničil zdraví, přesto ho sebe liješ dál, tak nevím, co chceš!Máš ho pod kontrolou?Pleteš se!To on už tě ovládá, a ty si namlouváš omluvy, výmluvy, blbosti.

Jsi jako ja, denní hladinka, teseni se, zavislak

Nemám co radit, ale ve 25 letech je i to moc. Vem si, ze to mas tydne 5 lahvi......utesovat se kvalitkou je chabe..... Alkoholik nemusí chlastat krabicak

A.J.,

"Najvyšší čas zatiahnuť záchrannú brzdu(liečenie)!!!
Hamuj, brzdi, pokiaľ ešte myslíš a uvažuješ!"

Můj chlap se v patek ozere, někdy i v sobotu. Ja damicka na nej koukala shora, než mi došlo, ze tydne vychlastam víc, v těhotenství to byly strašně boje, nepit..... A pak mi docvaklo, ze je jedno, jak to nazývám, ale norma to neni.Jsi na tenkém ledě, ja take

Co se týká tolerance k alkoholu?Z počátku křivka stoupá.Máš potřebu toho vypít hodně než dojdeš na vrchol.Pak je sešup dolů.Stačí mnohem méně alkoholu-ale je neustálá potřeba udržovat určitou hladinu alkoholu v krvi.Ty se nacházíš právě tam.Myšlenky,že jsi nemocná jsou podmíněné tvojí závislostí,která tě chytila a tím tě nechce pustit.Je to jen ve tvé hlavě.

Jani, nevíme to, třeba je slečna skutečně nemocná...

Dana napsal:
Jani, nevíme to, třeba je slečna skutečně nemocná...

...jj; nemocná závislosťou od... (abúzu ?)
(To ostatné sa nabaľuje popri pití...pozvoľna, nebadane, potíšku.)