Alkoholik

Zdravim Vas vsetkych po dlhsej dobe. Dala som si trochu pauzu, ale len od pisania, citala som Vas kazdy den, lebo ako tu uz niekto spominal aj dennodenna navsteva tohto fora je terapia.

Takze mam za sebou 2 roky abstinencie a ubehlo to velmi rychlo.
Teraz ked to tak analyzujem s odstupom casu, tak tie zaciatky boli naozaj tazke a to bazenie velmi silne. Na druhej strane som mala taku euforiu z triezveho zivota a taku silnu tuzbu vystupit z toho kolotoca opijania sa, depiek, spokojnosti a zas opijania sa, ze to mi davalo naozaj silu zvladnut to aj sama. Ale myslim si, ze bez tohto fora by som to urcite nezvladla.

Takze napr. aj to co sa stalo teraz Ladislavovi, ktory zacinal abstinovat v tom obdobi ako ja, je naozaj smutne, ale aj motivujuce. Clovek si musi neustale pripominat, ze vyhrate nebude mat nikdy a mal by z toho alkoholu mat taky zdravy strach a respekt a hlavne sa snazit na sebe pracovat. Pochopit, kde su jeho spustace a najst si finty ako ustat to bazenie. Lebo velkou vyhodou je, ze ako pride, tak aj odide a ze cim dlhsie clovek abstinuje, tym ho navstevuje menej casto

Ja napr. viem, ze nealko pivo mi nespusta vobec nic, tak si ho raz za uhorsky rok dam, a vacsinou ho ani nedopijem. To ked som pila pivo normalne, to bola ina rychlost vypitia toho prveho, len preto, aby som sa rychlo mohla dopracovat k objednaniu toho dalsieho

Viem, ze kontrolovane pitie pre mna neexistuje, skusala som to cele roky a bolo to stale horsie. Takze to, ze som si konecne priznala, ze pit normalne nedokazem nikdy a ak chcem zit dobre a spokojne, pojde to len bez alkoholu, bolo vlastne velkym oslobodenim. Prestala som bojovat a prijala realitu a preto nemam dovod to pokusat a naozaj sa mi velmi ulavilo..

Zelam Santalke, Novi a a vsetkym ostatnym, ktori su v zaciatkoch, aby to zvladli a verim, ze to daju, ved ja som vzdy bola optimista

A obcas sa uz zas zapojim aj do diskusie a ak budem moct, rada poradim a pomozem..Majte sa vsetci pekne..

Jen k tomu Neurolu ještě. Já ho opravdu požívám minimálně, bojím se ho docela, a jen zastřízliva. Jen jednou .. to jsem přes den té vodky požila víc, než svou obvyklou "placku" a v noci nemohla spát, tak jsem si šupla ve tři ráno půlku. Ten den byl příšernej,byla jsem až do odpoledne úplně groggy, utlumená - už nikdy.
K chlastu se vracím vlastně asi proto, že mne nakopne - odstraní únavu.Já jsem každý den odpoledne už úplně mrtvá - vodka zabere. Ta placka skoro denně, někdy i víc. Zkoušela jsem vitamíny, čaje,kafe, colu... Nechala jsem si dělat všemožné testy - kupodivu přes to moře chlastu za celej život jsem v pořádku, jen ta únava. Ale teď je to už nejspíš právě tou vodkou -když jsem ten rok nepila, tenhle problém jsem neměla, ale je fakt, že tak první měsíc abstinence to bylo horší, ale pak to šlo pomalu k lepšímu.. Nafackovala bych si, že jsem si tehdy toho prvního panáka dala!! Pak už to šlo nenápadně (dyť mi to nic neděláá, jsem hvězda a budu pít jako ostatní - sem tam) ..nojo,to znáte
Nevím, jestli to dnes dám bez panáků, moc jsem opět nespala a do práce musím,ale pokusím se a napíšu.
Ahoj Kiro a díky ... přesně takhle se chci jednou cítit

Druhý den, v noci jsem spala dobře, ale potila jsem se jako blázen. Hlava bolí mín:) Psychika je uplně ok! Z čehož mam největší radost, že depka nikde Všem krásný den!

Ahoj Kiro, matně si vybavuju Tvoje příspěvky z dob, kdy jsem "jen" četla. To mám radost, že se držíš. Je to trošku sobecké, protože s každým vašim úspěchem přichází naděje, že to zvládnu i já. Těším se na Tvoje další psaní. A Novi, coTy, jsi ok? Já dnes noc na prd, teď už lepší

Ahoj Rachel, to je fajn, ze Ti neni blbe. Ja rano i ted zrosku depka, ale bylo hur. Drz se

Rachel: pocení je fajn, z těla odchází ty srajdy. Čím víc pocení, tím líp Jinak já mám pocity, jak kdybych včera vyžahla litr vodky. Opravdu jsou ty abstinenční příznaky i při daleko menších dávkách pití horší, než před lety. Motá se mi hlava, třepu se.. spala bych. Depky teda nemám, nikdy jsem neměla .. tedy takový ty tragický. Jen se mi prostě nechce někdy nic řešit, vylejzat z postele.. Ale zase v tom roce nepití jsem měla šílený rána.. asi teda depky.. po probuzení jsem měla chuť se okamžitě zastřelit .. nic nestálo za to, vše bylo v prd.. ale pozorováním jsem zjistila, že to přejde cca za hodinu, pak už normální hezký dny. Takže jsem si zvykla a každý ráno věděla, že to přejde... a to jsem se budila třebas šokem zpocená z blbýho snu MUDr. mi říkala, že je to počátek klinický deprese a chtěla mi dát AD. No na co, když jinak bylo vše OK, že? Jen tedy teď ta vodečka, no...

Jani, tak co, davas to bez vodky? Snad jo. Jinak:
Druhy den- smutno, nebavilo me se strojit ani jsem se nenamalovala, no ani moc neucesala..Ale vlasy jsem si umyla:-) Klasicka nechuť nic.....Ale to prejde, no jsem na zacatku, no..

Zdravím všechny bojovníky.. Rozhodla jsem se , také přidat svojí trošku do mlýna.. No,bylo období ( cca do 20 let ) kdy jsem měla k alkoholu a hospodám vyloženě odpor - dětství s otcem alkoholikem udělalo své.. Pak začlo příležitostné pití, protože kdo nechodí do hospody a nedá si skleničku je "divnej".. Nebudu to protahovat, pěkně jsem se rozpila.. Ovšem dokud žila mamka, ještě to tak nějak "šlo". Pak jsem o ní přišla, což byla rána jakou jsem měla pocit, že opravdu nerozdýchám. Přišel "na pomoc kamarád alkohol" s ním to šlo vše líp, alespoň na chvíli zapomenout, usnout ( no usnout - upadnout do mdlob ). Pak jsem začala hledat cestu ke svému tátovi, přeci jen, říkala jsem si, je to rodina. A teď už několikátým rokem zvesela chlastáme spolu. Je to paradox, že to co jsem mu vždy zazlívala teď v klidu provozuju s ním. Už několikrát jsem se pokoušela z tohoto začarovaného kruhu vylézt, ovšem jistě tušíte jak to vždycky dopadlo. K tomu jsem ještě měla přítele , který si taky rád dal, takže jsme dokonce kalili ve třech. No hrůza. Oba mě ujišťovali, že nejsem žádnej alkáč, že si každej občas rád dá + podobný kecy. Jenže já vím, že tohle není normální a nechci takto žít, jen zkrátka nevím jak z toho ven. Byla jsem u doktora, ten mi řekl, že si myslí, že alkoholik nejsem a ať prostě nepiju. No to se lehko řekne.. Vydržela jsem to i měsíc, ale pak se to o5 plíživě vrátilo.. No tak, tohle je můj příběh..

Kachnicko, to se blbe prestava, kdyz kolem (doma) lidi pijou. Pni Ti to nepriznaji, to Tvoje alkáčství, protoze by tím priznali i svoje. Pokracujes statkou, nebo uz sama? A lekar to byl obvodak? To je blby, kdyz ani Mudr. nepomuze.

Ahoj.Dnes bohužel s vodkou. Je mi tak blbě, že si připadám, jako bych tu flašku včera nevylila do dřezu, ale do sebe. Vůbec netuším,proč.. tak moc jsem toho nevypila. Zkoušela jsem klasické příznaky odbourat vodkou (deci), ale je mi jen hůř. Musela jsem z práce odjet domů, už mám i horečku, takže možná jen nějaká viróza.. to alkoholika nenapadne. Dám si polívku a zalehnu asi.
Kachničko - jistě, každej si rád dá,to je nějaká tradice nebo co. když jsem ten rok nepila,unavovalo mne vymýšlet furt všude důvody, proč si nedám. Nakonec jsem všude říkala, že mi to zakázali doktoři kvůli žaludku. Přitom by mělo být normální nepít, že. Co se týká doktorů - já už bych se nesvěřila nikde,i když třeba Antabus by mi věřím dost pomohl. Zkusila jsem dvakrát - obvoďačka a psychiatr. Oba mne odmávli, že nepiju tak moc, tak co bych chtěla řešit Všichni pijou,ne,vobčas. Na spaní mi napsali ten Neurol a na absťáky (dyť nemůžete žádný mít - ale dyž chcete..) Tiapridal. A nelhala jsem jim, tehdy byla moje dávka minimálně půllitru vodky denně, což je patrně běžné.
Tobě se bude obtížně přestávat, ale pokud opravdu chceš, utni to a abstinenci zdůvodňuj jak já Střízlivost je krásná, stojí to za to