Alkoholik

To jsem se přesně obávala...

Nasilu asi nič, bohužiaľ. To môže len súd. Možno sa môžeš poradiť s jej lekárkou. Veď niekto jej tie lieky predpisovať musí. Možno Ti niekto poradí, čo sa týka liekov. Ale čo sa týka alkoholu, tak to poznáš aj sama ak si alkoholička.

Moja mama napríklad vedela, že ak ma chce dostať na detox, tak to musela spraviť, keď som mal absťak. Inač by som tam nešiel. Vyriešila to tak, že ma ukecala. Buď taxikom do nemocnice alebo zavolala zachranku. A už ma viezli. Možno tiež jedno z riešení pre teba.

KRTKO...si fakt naivný..ježiško je mýtus...vieš to?Si dobrý v srdci...no naivný.Droga decimuje do radu.Závislosť...je krutá.Viem podľa seba napr. Ale aj celkovo.No budiš..idem riešiť život.P.S.Katka myslim na Teba...ako to máš...ja to dám.chcem

Do čerta s Tebou. Celý rok čakám na Vianoce, že aké darčeky mi prinesie Ježiško a ty mi to takto pokazíš. A už mám po Vianociach

zdravím Zdendo (sk),

Tak vidíš kluku, měsíc abstinence už máš za sebou a jde to. Mrzí mě ovšem, že se necítíš moc dobře. Alespoň to tak cítím z tvých příspěvků. Jako bych tam četl "že jsi nešťastný v té abstinenci"

Alhena napsal:
Máte někdo zkušenosti s alkoholikem ze svého blízkého okolí, který si problém absolutně nepřipouští a ty, kteří ho vidí, od sebe odhání?
... je závislý na sedativech a prášcích na spaní a také na alkoholu (což naprosto popírá). Jak takového člověka přimět, aby si připustil problém a chtěl s tím něco dělat? Jde to vůbec?

Jeden môj bývalý spolupijan zvykol v rauši vykrikovať:

"Som blázon - hoďte na mňa sieť!"

"Treba vyskúšať!" (Možno to pomôže...)

Zdeno (SK)
vím, nemáš mne rád..ale zkusím trošku poradit
Co sem týká "depek" a nechuti k životu, absence emocí.. to je naprosto normální u abstinujících alkoholiků, dr. Nešpor o tom i psal někde.. i jinde se dočteš, že i po léčbě alkoholika je nutno nasadit antidepresiva, neb u opravdu těžkých případů hrozí i sebevraždy.
Já teď třeba nepiju cca 5 měsíců, předtím třeba i rok .. takže tyto stavy znám..fyzicky jsme OK. ale psychika je jiná.. život tě nebaví, nic nemá smysl.. že? Buď to přejde časem samo, nebo radši opravdu navštiv ne psycholožku, ale psychiatra.. ty AD na rok ti třeba pomůžou. Nebo se prostě smiř s tím, jak to je.. a čekej, až prostě jednoho dne vyjdeš ven a zjistíš, že je život krááásnej (viz Včelař)
Ano, jsme nemocní, všichni zde, ale je jen na nás, jak s nemocí zatočíme ... což třeba u rakoviny volbu nemáš. Vlastně.. máme štěstí, můžem po zahození posledního piva řídit svůj život i když nelehký, otravný, unavující.. ale můžem - co by za to dala spousta opravdu nemocných lidí
Měsíc abstinence je úžasnej, jako fakt jsem myslela, že nedáš ani týden. Jsi dobrej!!!
Hodně štěstí a sil nejen tobě

Zdenek:
Gratuluju k mesicni abstinenci! Psychika se casem zacne zlepsovat a postupne zacne povolovat i ta touha mozku po alkoholu. Chce to "jen" vydrzet dostatecne dlouho. Drzim palce at se dari!

Moc to tu nežije...
Moje téma poslední dny abstinování: euforie versus smutek, prázdno.
To se u mne střídá jak na kolotoči. Mele se mi to v hlavě a bojuju, zase... Tady nikdo.
Je pátek odpoledne, opět se nabízí spousta akcí (ačkoliv o ně nestojím, nevyhledávám, najdou si mě), a já vím, že:
-to nedopadne dobře
-se pravděpodobně opět neudržím
-nemám o co stát
-zejtra)i pozejtří bude ouvej atd...

Ten mozek je snad blbej, že tohle nepochopí a stále touží.
No půjdu domů, ale budu tam sama a radost z toho nemám. Ta noha v ortéze je jak vězení, nemůžu nic
Má to někdo podobně? Stejská se mi po Líbě, Justýně, kiře, Stopce, atd atd. Mluvily mi z duše...

Já obdivuju Sochaře, Včelaře atd, který to zvládaj a maj radost, ale ráda bych se ztotožnila s někým, kdo s tím ještě bojuje.