Alkoholik

Šantalko, taky mám před víkendem tyhle divné stavy. Vezmi manźu za ruku a beźte třeba na procházku, nebo něco dobrého uvař. Já jsem ještě v práci, tak celkem v bezpečí, i když, nesmím koukat kolem sebe

Šantalko,

Tak se mi zda, ze ještě budes dlouho bojovat. Vim, alkohol je tezky souper. Každý ma jiné rodinne vztahy, zdravotni stav, konicky, okruh pratel apod. a pokud se chces vymanit z podruci zavislosti, mela bys vse podřídit takovym opatrenim, která povedou k trvbale abstinenci......jinak tady ještě za rok budes fnukat a nenavidet cely vesmir a nakonec skoncis v blazinci.
Forum je hodne dobra věc ale u nekterych a ty zrejme patris mezi ne, nemá ten sporavny efekt.
Ty ještě zrejme nechces abstinovat, protože jinak by jsi za to vzala a vsi silou, jakou te zavislost nuti mit bazeni, bys s nim razne zatocila.
Zavislost - svoboda.
Dve misky vah.
Kterou si vyberes a co jsi ochotna a schopna udelat pro tu jednu ci druhou moznost?

Ahoj
nepila jsem 1rok, nejdřív s pomocí psychiatra, Antabusu a AA. Nebylo to jednoduché, kvůli mému pití ode mě odešel přítel i s naším synem, zůstala jsem sama. Po jisté době jsem ho přesvědčila, že abstinuju a dohodli jsme se na týdenní střídavé péči o syna. Vztah se mi zachránit nepodařilo, ale aspoň jsem díky abstinenci měla syna. Po půl roce jsem se z nejhoršího vyhrabala a nabyla přesvědčení, že už žádnou berličku ani vrbu nepotřebuju, bylo mi fajn, život se zaběhl a celkem bez větších zádrhelů plynul. Tak jsem přes varování - dostatečně poučena, ale nepoučitelná- vysadila Antabus a přestala docházet na AA. Nějaký čas to bylo v pohodě, super pocit, jde to bez chemie a ztráty času. Pak mě začaly přepadat divné nálady. Smutek, pocit, že mi život utíká bez radosti, bez perspektivy. Takový divný nevysvětlitelný bezdůvodný pocit ztráty, nechuti do života. Jakoby by mi něco chybělo. Začala jsem se uzavírat do sebe, byla nevyspalá, unavená, podrážděná. Po několika týdnech jsem se na naléhání kamarádky znovu objednala k psychiatrovi a odešla s receptem na antidepresiva. Jenže mi bylo čím dál hůř, hlavně večer a v noci. Můj ex si něčeho všiml a začal mě podezírat, že zase piju. Pohrozil mi, že přijdu o syna. Dost mě to dostalo, už jsem z toho přece byla venku (no teď už vím, jak moc jsem se mýlila), nepila jsem, pracovala, starala se o syna. Tenkrát jsem to ustála, i když jsem po ošklivé hádce měla po dlouhé době velkou chuť se napít. Od té doby jsem měla často bažení, ale dodržovala jsem suchou domácnost, tak jsem to jakžtakž zvládala. Donutila jsem se k zvýšené aktivitě, abych přišla na jiné myšlenky. Večery byly hodně špatné. Našla jsem si tohle forum a četla. Neměla jsem důvod psát, měla jsem pocit, že to pořád zvládám, co potřebuju vím nebo se dočtu, a radit si nikomu netroufám. No tak teď píšu, že to nezvládám. Minulý čtvrtek mi lékař natvrdo řekl, že synovy zdravotní potíže můžou znamenat vážnou život ohrožující diagnozu. V pátek jsem předala syna jeho otci, nakoupila- a co bylo o víkendu nevím. V pondělí zle, kocovina, zvracení, psychika na dně. Dopila jsem zbytek, napsala sms do práce, že marodím, pohádala se po telefonu s ex a šla nakupovat. Ve středu jsem se probudila, no stydím se popsat v jakém stavu. Je mi hrozně. Nemůžu uvěřit, že jsem do toho zase vlítla, rok střízlivosti v háji, vždyť jsem to tady četla x-krát, přesto jsem to neustála. Ex odmítl mi syna dnes přivézt. Jsem strašně naštvaná na sebe i na něj, že mi nevěří. Na druhou stranu ho chápu, prožil si se mnou dost a tomu, že odešel a jednal se mnou tvrdě a bez lítosti, vděčím za to, že jsem začala svůj problém řešit. Ale já tu teď syna potřebuju, je to moje sluníčko. V pondělí jde na vyšetření, které potvrdí nebo vyvrátí diagnozu, což se dozvíme ve čtvrtek. Strašně se o něj bojím, ale nechci pít, kvůli němu. Dnes jsem si šla pro Antabus k obvodní, musela jsem s pravdou ven, nic o mém pití nevěděla. Byla na mě moc hodná, udělala si čas a nechala mě vybrečet. Už si nevěřím. Půjdu zase k psychiatrovi a na AA, ale teď ne, nejsem schopná další akce. Můžu si za to sama, všechno je špatně, nechci být špatná máma. Nevymlouvám se na jeho zdravotní stav, kdyby nebylo toto, asi by nastala jiná krizovka. Prostě jsem to podcenila a teď si to musím vyžrat. Škoda, že alkoholik vždycky věří v tu svoji pravdu, o kolik víc by bylo úspěšných abstinentů, kdyby poslouchali a řídili se radami a příklady ostatních.
Šantalko, s těmi náladami jsem to měla taky na houpačce. Když byl syn u mě, bylo to lepší, měla jsem pocit, že mám pro co žít, byla jsem na sebe pyšná, jak to zvládám. I večery se daly přežít, měla jsem energii se s tím poprat. Když jsem byla sama, přepadaly mě deprese, najednou nic přede mnou, jen sama se sebou a nutkavý pocit, že znám jednoduchý lék. Teď je má nálada momentálně mimo stupnici, snažím se přežít, aspoň do příštího týdne. Ladislav má pravdu, pokud můžeš být s někým, kdo tě může rozptýlit, udělejte si společný program, snaž se všem rizikovým akcím vyhnout, střízlivost za to stojí. Držím ti palce, a omlouvám se všem za dlouhý příspěvek.
Prudende

Santalka: No jo, patecni vecery... jeden z nejhorsich nepratel abstinujiciho alkoholika .

Ale s kazdym takovym dnem ktery vydrzis odolavat budes silnejsi a silnejsi do budoucna. Jasne, muzes stravit vikend pitim, budes z toho mit asi nakonec depky mozna Ti bude zle ale nejsi na tom tak aby to predstavovalo nejaky vaznejsi problem. Jenze s kazdym napitim to nekde vzadu v hlave cvakne a rucicka na starem zaprasenem meraku poskoci o dalsi dilek smerem k cervenemu poli a navrat zpet je zase o neco obtiznejsi. Ale jsi chytra holka a tohle vsechno moc dobre vis .

Mimochodem jake mas dnes skore na pocitadle?

Ja balim na tydenni sluzebni cestu a nebudu lhat, mam obavy. Kona se to kazdy rok a silene se tam chlasta. Loni byla moje konzumace uz natolik vyrazna ze jsem se vzdycky po veceri kolegum omluvil s tim ze musim neco dodelat a pripravit si na druhy den a na pokoji jsem o samote vesele chlastal. Za 5 veceru/noci padly mimo piva a vina u jidla tri litry Russkij standart a sedmicka Tanqueray ginu plus neco chlastu z minibaru. Letos mam vybrany fitko kousek od hotelu (pry pajzl rikala kolegyne ale me staci lavicka a kusy zeleza na zvedani ), vybrany trate na vecerni prochazky a notebook plny her, filmu a knih. A jako zalohu jsem k firemnim vecem prihodil do auta karton energy Monsteru . No jsem zvedav, jestli to dam tak budu +150 dni...

Diky vsem za reakce. Nejdriv prvnim dvema: nejde mi o to, avy me nekdo litoval atd, jen mi proste bylo smutno, prazdno. Manzel je pryc, na kole, pak samozrejme pivo. Znami me zvali na akonzerty,atd, tam je pro me spousteci prostredi. Na kolo, prochazku kvuli ty haksne nemuzu, chybi mi les a vsechno. Chlast mi nechybi, ale to prazdno ted... chjo. No uklidila jsem kuchyn, aspon neco.Chtela jsem jen s nekym sdilet pocit.
Prudence, ahoj! Je mi z tveho pribehu uzko, musi to byt desny a ten tlak a strach to asi umocnuje Do ctvrtka je to skoro tyden, mas "cas" se dat do kupy, moc Ti to preju... napis, kdykoliv, ja jsem na prijmu.

Genosuke, porusila jsem minulou sobotu na oslave. Nestalo to za to. U sudu neslo chlazeni, takze jeste k tomu hnus. No dala jsem si par, chaba vymluva ze kazdej tam chlastal... No blbec jsem no. Tak ti drzim palce. Posilka mi chybi, behani taky. Ve CT kontrpla, kdyz blby, operace (plastika vazu). Boli to furt, noha se kinkla. Moc si to nemaluju.

Šantalko,
díky.
P.

Zitra se ozvi. Dobrou a drz se
Krize zazehnana, ale holt prichazi...

Držím palce. Málem jsem se rozbrečela, ale přiznám se, že z velké části z čistě sobeckých důvodů. Teď jsem střízlivá 2 týdny, předtím dva měsíce. Rozumově vím, že je to boj na zbytek života, ale když se dočtu, jak snadné je do toho znovu spadnout po roce, cítím zoufalství.
Děkuji, že se podělila, a věřím, že to kvůli synovi určitě zvládneš!
alhena

Alhena:
Nechtěla jsem tě rozbrečet, promiň. Ani bych sem nepsala, ale nějak to na mě padlo a muselo to ze mě ven. Většinou si všechno řeším sama, nemám ve zvyku si někde stěžovat a ventilovat svoje problémy. Mám výčitky, že jsem selhala, je to hořká zkušenost, ale půjdu dál, musím. Tady na foru je spousta lidí, kterým se daří, dávají nám naději. Věřím, že i my dvě tady takhle za pár let budeme psát. Máš přede mnou 2 týdny náskok, gratuluji a díky moc za podporu, vážím si toho.
P.